Soběstačný
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540076/bmid_sobestacny.png
5
997
997
Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil — odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc — co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.... celý text
Přidat komentář
Říkala jsem si,že mě nebude bavit kniha o 11ti letém klukovi, ale spletla jsem se. Je to naprosto skvělá kniha nejen o 11ti letém klukovi. Skvěle napsané , nutí vás to číst stále dál. Rozhodně doporučuji přečíst nemělo to žádné hluché místo.
To je pro mě letos už druhá kniha české autorky, která udělala z puberťáka strašně rozumného jedince (tou druhou knihou je Démon ze sídliště). Kde jsou všichni ti pomatení mladí lidé, co dělají průsery?
Malý Štěpán, jeho máma-samoživitelka, stárnoucí děda - všichni chtěli být soběstační. Až na tátu, ten to nepotřeboval, měl osobní loutkovodičku. Příjemné čtení na dva večery.
Četla jsem knihu jedním dechem. Jen chvílemi jsem si říkala, proč to čtu. Teď v tuto nepříznivou dobu… jako maminka dvou synů … Asi jsem to o to víc prožívala. Ale musím uznat, že je to moc pěkně napsané.
Příběh Štěpána, co stává v koutě, když máma neví, co s ním.
A tolik smutných bolestí.
Ale co má člověk dělat, když bůh dal ramena a tedy dává i břemena?
Proč člověk vyčítá to, co sám dělá?
Je život jedno velké loučení?
Ale i ve smutku je krása, jen se jí nebát.
Povstat jak Fénix z popela a být soběstačný.
V poslední den babího léta...
Velmi emotivní, ve své podstatě smutný příběh o dospívání, prvních láskách, o každodenních radostech i zklamáních.
Příběh selhání rodičovské odpovědnosti.
Příběh o smrti a odcházení, o návratech a odpuštění.
Příběh o strachu.
Příběh k zamyšlení.
Pro mě příběh jednoho absurdního sporu dcery se svým otcem, což zbytečně zkomplikovalo život hlavně Štěpánovi. Nepochopila jsem.
Ještě že Štěpán se z toho nepo*ral i díky svému dědečkovi.
P.S.: Co tě nezabije, to tě posílí.
Audiokniha: Lukáš Hejlík, Zuzana Kajnarová čtou osobitě, vcítěně.
Úžasná knížka, přečetla jsem na jeden zátah, brecela jsem u ni jako želva, to se mi stalo naposledy někdy před dvaceti lety u Steinbecka. Bylo super, ze konec je optimistický. Přinutilo me to víc přemýšlet o pokladních v supermarketu, dávám si pozor, abych se k nim chovala zdvořile a příjemně, nemají to jednoduché.
Och, ako som tomu chlapcovi drzala palce. Miestami mi bolo poradne uzko. Vyborne napisane, je nad cim premyslat...
Štěpán je obyčejný 11letý kluk, má želvu, rodinu, kamarády a touží po novém telefonu. Ale život se s ním nemazlí a hází mu pod nohy jeden klacek za druhým. A postupně se ukazuje, že není obyčejný kluk a musí / umí / chce se porvat s úplně jinými situacemi než jeho vrstevníci. Moc jsem mu fandila a četla místy se zatajeným dechem. Jako máma stejně starého syna jsem to prožívala o to intenzivněji. A z knihy odcházím s otázkou k přemýšlení: jak v sobě najde takový kluk TOLIK síly?
Nevěděla jsem, co čekat a nakonec knížka mile překvapila. Vlastně to není žádný strhující příběh, ale tak nějak jsem pořád cítila, že potřebuju číst dál a dozvědět se, jak se Štěpánovi vede. Takže nakonec se z toho vyklubalo poutavé čtení o nečekaně silném mladém klukovi, kterého si prostě oblíbíte.
(SPOILER)
Možná jsem měla jenom velká očekávání, možná jsem málo empatická, možná jenom nemám ráda deprese, nevím...
Do první třetiny autorka stihla zakomponovat smrt dítěte, rozvod, deprese a alkoholismus, smrt domácího mazlíčka, holocaust, samoživitelku a chudobu a pár dalších drobností. Prostě na co sáhne, to je špatně. Trochu mi to připomínalo Řadu nešťastných příhod.
Předvídatelnost knížky byla na lvl milion, až do vztahu Štěpána s ošetřovatelkou nebo k tomu, že otec svolil se samostatným bydlením.
Lidi vyzdvihují, že se jich knížka úzce dotýkala. Ono se není čemu divit, přeci jenom máme 50% rozvodovost, 0,5mil lidí s rakovinou ročně, první lásku zažil někdy skoro každý z nás, věrnostními programy jsme u nás posedlí a předvánoční obchody zažíváme šestinu roku.
Kdyby aspoň knížka přinesla něco nového: podnět k zamyšlení, nový náhled na cokoli z obsahu, hezkou vzpomínku... Ne, je to jenom portfolio životních ztroskotání bez jakéhokoli resumé.
Postavy jsou buď bezpodmínečně pašáci nebo bezpodmínečně blbci.
Plusové body jsou za obálku a vystihnutí toho, jak Štěpán nad věcmi přemýšlel během svého dospívání.
Tak tohle je přímo koncentrát deprese. Tohle by neměl číst nikdo, kdo momentálně prožívá nějaké problémy. A když v závěru začíná trochu svítat na lepší časy, tak to autorka zase zařízne. Ne vše je ale v životě růžové a i o tom je třeba psát. Touhle knihou jsem si autorku zařadil mezi top české spisovatelky posledního desetiletí. Bylo by bezvadné, kdyby Štěpánovy osudy dostaly pokračování.
Těžké téma, určitě donutí každého přehodnotit své malicherné problémy ve srovnání s předčasně dospělým Štěpánem. Nicméně vzhledem k tomu, že mám doma syna v podobném věku, vztahy s děvčaty rozhodně nemá na pořadu dne ( a rozhodně není sám ), takže tomu se spíš pousmívám. Ve vyprávění mně rozptylovaly nákupy v Ikea, názvy výrobků a prostřední část, jakoby vypadla z pořadu, co se dnes děje v Bille.
Je tam i dost nedotažených otázek a odpovědí na ně, ale přesto je to knížka, která vás nutí přemýšlet.
" Posadil jsem se a četl dál, obracel stránku za stránkou a docházelo mi, jak jsou lidi zlí a člověk s tím nic nenadělá. Zrovna jako když se Avi vysmívali, že je tmavá. A Maruška, že koktá.
Co má člověk dělat? Bůh mu dal ramena, dává mu i břemena, přečetl jsem si několikrát a začínal tomu čím dál víc rozumět.
Jako by se mi i trochu ulevilo. "
Knížka se prostě nedala odložit. Cokoliv dalšího bych napsala, jen bych opakovala pětihvězdičkové komentáře přede mnou.
Hodně silný příběh. Moc jsem toho o knize dopředu nevěděla. Myslela jsem, že je "jen" o rozvodu, ale je tam toho tolik, co hlavní hrdina musí zažít. Ve 14 letech zkusí tolik, co spousta lidí nežije za celý život. Je to smutné čtení, ale možná i díky tomu jsem těch pár krásných chvil, které Štěpán zažije, prožívala mnohem víc. Knížky z pohledu dítěte jsou poslední dobou mé oblíbené. Začala jsem se Soukupovou, která je moje oblíbenkyně. Tahle knížka je jiná, ale taky skvělá. Bavila mě moc.
Ach jo, Bože můj.
Těžký, těžký, těžký čtení. Už jednou jsem to formulovala, a použiji větu znovu, život těžší než dešťové mraky na nebi.
Čtení mě donutilo přemýšlet i o mých ztrátách, vinách, vítězstvích a smutcich. Půlku knížky jsem obrečela. To se mi už dávno nestalo.
Šup do bezpečí zpátky k démonům a Petrovi Hetešovi.
Být soběstačný. Touha nejen jedenáctiletého Štěpána, jehož příběh byl vykreslen ve stejnojmenné knize. Máte rodinu, máte všechno a najednou nic z toho není. Táta žije s úplně novou rodinou a jeho partnerka se na "závazky z minulosti", zrovna dvakrát vesele netváří. Dokonale popsaný vývoj kluka, kterého nepotkávají zrovna nejšťastnější události, ale on umí a chce dospět. Příběh o ztrátách, křivdách a zamotaných rodinných vztazích. A o nekonečné samotě. Vyprávění z pohledu Štěpána, se mi zdálo o něco čtivější, než ostatní, ale vím, že všechno mělo svůj význam. Smutné, ale přesto krásné čtení. Donutilo mě o některých věcech přemýšlet úplně jinak.
Štěpáne, budu o Tobě ještě dlouho přemýšlet. Dlouho se mi žádný literární hrdina nedostal pod kůži takhle moc.
Příběh byl velice dojemný a čtivý od začátku do konce. Moc milé, ale smutné vyprávění 11. letého Štěpána a jeho maminky, kteří prožívají těžké chvíle, ale i to, jak se umí poprat s tím, co jim osud přináší. Další postavu, kterou musím zmínit je úžasný a vtipný děda. Kniha rozhodně stojí za přečtení a autorce tleskám.
Moje první setkání s autorkou a hlavně i na živo - včera Listování, je to zase jiný zážitek. Krásné hodinové divadelní vystoupení v podobě scénického čtení, atmosféra literatury z jiného pohledu...
Téma, které je hodně aktuální rodinné vztahy, rozvody a hlavně jak se vyrovnávají děti s touhle situaci...
Psychologický román smutný oblíbila jsem si Štěpána a dědečka, život není peříčko...
Čtivá kniha, téma mě také zaujalo, co tedy bylo špatně? Možná styl, jakým je kniha psána. Jakoby autorka úplně nevěděla, zda to bude novodobý Oliver Twist, V zámku a v podzámčí, nebo Kdo chytá v žitě. Obžaloba hipsterů, nebo pohled na těžký život prodavaček? I když Oksana a děda byli asi jedny z mála sympatických postav. A moc jsem nepochopila tu příčinu, proč spolu Štěpova máma a děda nemluvili. Přišlo mi to tedy hodně malicherné. Asi budu dále vyhlížet knihy Petry Soukupové, Anny Bolavé, Viktorie Hanišové a Petry Hůlové.
Štítky knihy
stáří nemoci dospívání rozvod rodinné vztahy psychologické romány matky a synové dědeček macecha otcové a synové
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Čistá dávka ultra deprese. Ale i deprese může být krásná, alespoň v příběhu Štěpána Soběstačného.
Napoprvé mě tahle kniha minula, o to větší bylo mé překvapení, jaký krásný příběh skrývá. Radosti i strasti (ne)obyčejného malého, velkého kluka, plný odvahy, síly, humoru a laskavosti a na druhé straně také bolesti, smutku a strachu. Je to ten příběh, kde přesně víte, že se něco stane a že se "to" stane, jen nevíte kdy, a stejně pořád potají doufáte, že to tak nakonec nebude, jakkoliv je to nemožné. Člověk měl až pocit, že se to opravdu děje, že je to jeho rodina, až tak mi Štěpán s maminkou přirostli k srdci. Vyryla mi do srdce díru, ve které tepe, ale postupně ji vstřebávám. Bolí to, ne že ne, a chvíli ještě bude, ale zároveň je mi tak krásně.
Je to vlastně úplně jednoduchý, obyčejný, všední život, který se běžně děje kolem nás, jen o tom kolikrát nevíme, nevidíme, nebo spíš nechceme vidět . Lidské cesty, které jsou nevyzpytatelné a udeří najednou, bez varování. Můžu říct, že mám po těchto příbězích vždycky trochu takový tíživý a stísněný pocit. Je mi z toho úzko a těžko na srdci, ale vím, že to tak mělo být. Jsou to ty příběhy, které bolí, na které nezapomenete, které ve vás zanechají stopu, které se stanou vaší součástí, něco vám předají a donutí se zamyslet, jak nad sebou a svým životem, tak nad životem druhých. Jak je důležité vnímat i osudy jiných a nezapomínat být lidmi.
Dobře a lehce napsané, záživné, upřímné, vtipné i dojemné a s dětským nadhledem. Nehraje zbytečně na city, neždíme z vás emoce násilím, podává to lidsky, tak, jak to je. Vyprávění z obou stran, obou postav, bylo super a dodalo to tomu ještě větší hloubku. Číst tento příběh v předvánočním čase, kdy má být vše krásné, kouzelné a zalité sluncem, což tato kniha rozhodně není, navíc po vlastních rodinných zkušenostech, asi nebyl nejlepší nápad, ale možná tím víc jsem ji dokázala procítit a ocenit.
Českou literaturu nemám tolik načtenou, ale pomalu do ní pronikám, a když se najde takový výjimečný příběh, ráda po něm sáhnu. Je skvělé, že i u nás se píšou takové krásné knihy a bylo fajn číst něco vyloženě domácího. Děkuji autorce i Štěpánovi za tuto životní lekci a vždycky, když se náhodou ocitnu v Bille, tak si na ně vzpomenu.
"Když můžeš, tak dej."