Sonety
William Shakespeare
Tak jako ve všech hrách Williama Shakespeara (1564-1616), i v jeho Sonetech nás báseň za básní, sloka za slokou, verš za veršem strhuje stále hloub proud neobyčejné životnosti, neobyčejné životní pravdivosti. Ocitáme se najednou ve světě, který je nám překvapivě blízký, srozumitelný, vlastní, i když si nepřestáváme uvědomovat, že to je svět starý přes tři staletí, i když je to svět králů, princů, šašků a víl, vrátíme-li se k básníkovým dramatům, nebo svět oněch „mrtvých dam a knížat zašlých věků", neznámých přátel, milenců, soků, černých paní, setrváme-li u jeho lyrických Sonetů. Právě ta neobyčejná životní pravdivost nejspíše způsobila, že se od jisté doby začal v Sonetech velkého alžbětince vidět „klíč k jeho srdci", který rozluští - zcela ve shodě s romantickým názorem na lyriku jakožto přímou, osobní zpověď básníka – řadu skutečných i pomyslných záhad Shakespearova dosti mezerovitého životopisu. Tajemný přítel, vzývaný s horoucím, až mileneckým zanícením, neznámý básník - soupeř, onen „lepší duch", který chce našeho básníka umlčet, aby si získal jeho vzácného přítele sám pro sebe, a konečně ta neznáma žena uhrančivé, temné krásy, kolem níž se zadrhuje drama lásky a žárlivosti, to všechno měly být podle zmíněné romantické představy na vlas věrné podobizny skutečných lidí z masa a kostí. Do rolí básníkova přítele, jeho soka a jeho černé paní byly během dlouhých literárních sporů dosazovány postupně takřka všechny známé i méně známé postavy Shakespearovy doby ze všech společenských vrstev, zejména z řad tehdejší šlechty, kde měl básník vlivné příznivce a ochránce. Ale všecky navrhované teorie nakonec dokázaly jen jedno, totiž že Shakespeare je jako málokterý jiný básník hluboce zakořeněn ve světě své doby, a to nejen ve skutečném, reálném světě, v Anglii svého století, mohutnějící země v plném rozmachu, ale i v myšlenkovém světě své doby, a to jak svým celkovým pohledem na život, tak detailními názory na jeho jednotlivé oblasti, jmenovitě na umění a poezii. Neobyčejná schopnost hlubokého prožitku každého lidského citu a každé lidské situace, znásobená překypujícím bohatstvím nečekaných metafor, prýštících z důvěrné, konkrétní znalosti života a prírody, dává Sonetům dech naprosté pravdivosti a autentičnosti. Shakespearovy Sonety se řadí zcela organicky a rovnocenně k básníkovým komediím i tragédiím a samy o sobě znamenají jeden z vrcholů anglické a světové lyrické poezie.... celý text
Literatura světová Poezie Historie
Vydáno: 1999 , NestorOriginální název:
A New Variorum Edition of Shakespeare, The Sonnets, 1944
více info...
Přidat komentář
K Sonetům jsem se dostala přes Shakespearovy hry, které patří mezi mé oblíbené. Přiznám se, že hlavním motivem k četbě pro mě byla zvědavost, protože básničky většinou nečtu. Možná proto, že je ne vždy úplně pochopím. Nicméně, Sonety se mi moc líbili. Opět jsem se utvrdila v tom co si o Shakespearově tvorbě myslím už delší dobu, a tím je jeho nadčasovost. Svět se zkrátka v některých ohledech nikdy nezmění...
"Sílu pekla si člověk musí zkusit sám, aby uměl ocenit krásu nebe."
Shakespearovy sonety ... to je krása a elegance, emoce a pocity, láska a erotika ... vše dohromady to pak lze nazvat ... dokonalostí!
Při jejich čtení cítíte volnost a lehkost lyrických a romantických veršů ... veršů na alžbětinskou dobu dost zvláštních a odvážných ... oslovujících mladého aristokrata (v době, kdy se psaly hlavně na oslavu králů a žen) ... hlavně v tom, že jsou to verše psané muži a přitom milostné, subjektivní a romantické ... oslavují jeho dokonalost, ale taky ukazují jeho slabé stránky ... sobeckost, narcismus, lhostejnost ke slovům chvály a lásky. S ženami to pak má básník trochu jinak ... objevuje se černá dáma, která není modlou ... dokonalou a krásnou ... hodnou lásky ... je to naopak ... ona je zrádná ... černou dámu lze získat snadno ... bez lásky a citu ... zato náš mladý muž je pro básníka nedosažitelný ...
Začtete-li se do Shakespearových sonetů ... dostane se vám prostě popisu mnoha podob lásky ... ve všech jejích emocionálních i erotických podobách ... je zajímavé, jak vedle sebe najdete ... verše oslavující sílu lásky, a pak zas hovořící o zaslepenosti a naší lidské slabosti, ... verše plné lásky a naděje, a pak zas plné sexu a povrchnosti.
Ukazují na všechny stránky našeho vnímání ... lásku vroucí, bláznivou, nenaplněnou, povrchní, sexuální, pudovou, erotickou ... zjišťujíc tak hranice ... mezi zakázaným a dosažitelným ...
"Ne, ne, já jsem, co jsem, a ti, kdo viní mne
ze všech těch přestupků, jmenují jen své viny:
já se smím napřímit, zatímco oni ne,
jejich duch nemůže odsuzovat mé činy!
Leda by tvrdili o světě veškerém,
že každý v něm je zlý a triumfuje zlem."
"Můj hřích je láska a tvoje ctnost nenávist,
nenávist pro můj hřích, cit, který k tobě mám:
když ale porovnáš svůj stav s mým, já jsem si jist,
že potom nebude důvodu k výčitkám.
A jestli přece, to ze tvých rtů jistě ne,
vždyť potřísnily ten svůj šarlatový skvost,
vždyť lhaly lásky slib tolikrát jako mé
a v lůžkách jiných žen loupily dost a dost.
Kéž tě smím milovat, jako ty miluješ
jiné, k nim vzhlížíš tak jako zas k tobě já."
Jak jinak než knižní klenot, citovost se vlní v láskách s něhou, výčitkou, trýzní, sebepoznáním, oddaností a vzpomínkou, vždy má vroucnost a mé pocity - jsou souznění.
Tohle nemít, byla bych chudší o kouzlo z veršů pro lásku ztvořených.
Od Shakespeara jsem doteď četla jen jeho divadelní hry, ale na doporučení od kamaráda jsem se rozhodla zkusit tuto jeho sbírku sonetů. A nebylo to vůbec špatný, bylo to výborný!
Je na nich vidět, že je Shakespeare psal s velkým citem a i zřejmou zkušeností. Jejich hlavním tématem je láska, to dobré i to špatné v ní, jak nás láska dělá slepými a hluchými vůči ostatním, existuje pro nás jen ten jediný/ta jediná, je středobodem našich zájmů, je ten/ta nejhezčí na celém světě a i kdyby nám milovaný/á nějak ublížil/a, stejně bychom ho/ji omlouvali nastokrát. Kromě lásky se objevují i témata smrti, potomků atd.
Čtení sonetů bylo velmi silné a určitě ve mně něco zanechalo, ale stejně radši zůstanu u jeho her. :)
Poezii moc nemusím, ale Sonety jsem již delší dobu chtěla přečíst. Díky tomu, že jsem se to již někde dověděla, nezaskočilo mě, že valná většina sonetů je psána muži. Nejlepší je pro mě 116. Vtipné je, že jej má jako oblíbený i Margaret v Rozumu a citu :-)
Asi nedokáži plně ocenit kouzlo renesančního verše, možná se toho mnoho ztratí překladem, možná jsem četl ve špatnou dobu,možná ve špatném století...
Sonety v překladu pana Hilského se staly knihou, kterou často listuji, pročítám, čtu, nosím s sebou, na které jsem si "vyčetla" závislost. Je to kniha, která mě bude provázet celým mým životem a kterou bych si určitě vzala s sebou na opuštěný ostrov. Našla jsem v ní mnoho lásky, pravdy, zamyšlení, odpovědí, otázek, je to zkrátka NEJkniha
Člověk by až mezi jednotlivými sonety našel propojovací příběhovou linii. Některé sonety jsou citovatelné, jeden bych si snad dokonce dal na náhrobek, kdybych měl někdy hrob, jako že ho nikdy mít nebudu. Se Shakespearem to mám jako na houpačce, něco je fajn, něco ne, tohle je zrovna ta nižší poloha.
Shakespeare mě zajímal už v mládí. Prvně jsem četla jeho sonety. Okouzlil mne tím, ve všem vidím dopisy, které otvírala jeho milá. Krásná práce. :) a dokonce jsem všemu rozumněla!
Poezie mě nijak nepřitahuje a většinou ji nedocením, protože ji nerozumím. Shakespearovy sonety mě ale zaujaly, už jen protože nebyly jen o lásce a byly opravdu krásně napsané. Podchytila jsem i jejich význam, což je co říct.
Napsat poezii, ke které se budete rádi vracet zas a znovu, která ve Vás vždy probudí netrpělivý zájem o další řádky i vroucí emoce, a která v hloubi duše bude znít ještě několik dní po jejím přečtení, je úkol hodný opravdového mistra. Spisovatelé, kteří zdolali tento nelehký úkol, by se jistě dali spočítat na prstech jedné ruky. Shakespeare patří nepochybně k jedním z nich a probudil ve mně zájem o poezii.
Je krásné pozorovat, jak se každému přivine k srdci jiný sonet. U mě je to 27.
Doporučuji, skvělá nadčasová klasika, která je na dobu přelomu 16./17. století velmi pokroková. Verše ke kterým se budete stále vracet a stále v nich nacházet něco nového. Však nezapře se v Shakespearovi herec a každý verš je jak divadelní part. Pět hvězdiček dávám nejen Shakespearovi, ale i Martinu Hiskému za skvělý překlad.
... Mé verše budou Času vzdorovat
a on v nich bude žít a věčně mlád
Štítky knihy
anglická literatura sonety milostná poezie William Shakespeare, 1564-1616 renesance (literatura) klasická literaturaAutorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
krásné