Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43124/bmid_svuj-vuz-i-pluh-ved-pres-kosti-mrtv-GHt-43124.jpg
4
559
559
Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje – jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2010 , HostOriginální název:
Prowadź swój pług przez kości umarłych, 2009
více info...
Přidat komentář
Fajn, ale vedle jak ta jedle. Kopejte si a řvěte, jak chcete, jen to více utáhuje oprátku. :D
Zvláštní, velmi křehký příběh. Jeho vypravěčka je podivínka s extrémním vztahem ke zvířatům, ale její svět a jeho popis jsou tak poutavé a křišťálové (jiné slovo to snad ani nevystihuje), že s ní musíte souznít a chápat jí. Je to smutný příběh, ale umí přinést i radost a uspokojení. Janu musíte prostě milovat.
Mimochodem moje první setkání s polskou literaturou, která mi od té doby přinesla nejednu radost.
Mnoho poznamenání-si-hodných myšlenek, příjemná atmosféra horské samoty, překvapivá detektivní linie, specifická poetika spíše než mysterium, aneb obtížný alternativní život hlavní postavy, přírodní aktivistky, důchodkyně, paní Dušejkové.
Vrčení, štěkání i řev,
to o nebe v nich bije hněv.
Kůň, který na ulici zdech,
volá k nebi o krev nás všech.
pes žebrákovi, kočku vdově,
nakrm je a tak přidáš sobě.
nádherná kniha. svět je plnej zrůdnejch, nelogikejch věcí, a myslivci s hubertem tomu kralujou. Je paní Tokarczuck jako její postava? Aspon trochu? Taky má tak ráda zířata a česko? Doufám.
Asi přehodnotím názor na Poláky, mám tam totiž kamarádku.
O detektivku nejde ani omylem, jde o pomstu, přátelé!
A taky o ostatní věci, třeba jak je důležité být sám sebou, být nepřizpůsobivý.
"Chytil Srnu do smyčky, zabil ji a její tělo rozčtvrtil, upekl a snědl. Jedna Bytost požírala druhou, v tichosti, v Noci, beze slov. Nikdo neprotestoval, z čistého nebe nezahřmělo. Trest však démona stejně dostihl, i když smrt nepřišla cizí rokou."
Tento morálny triler z prostredia lesnej pohraničnej osadky poľských Stolových hôr ma okamžite vtiahol do deja svojou príjemnou atmosférou a príbehom. Neagresívne pojednáva o nerozvážnom ničení prírody a o pomoci zvieratám. Teda, nie príbeh, ale hlavná hrdinka, ktorá ho rozpráva. Všetky postavy sa správali úplne prirodzene, ale ona mi bola sympatická najviac, napriek jej hendikepu. Aspoň som sa viackrát z chuti zasmial, nie výsmešne, ale pobavene, na jej výrokoch. Bol to vlastne hendikep, alebo dar vidieť veci inak ako ostatní? Vysloví tiež niekoľko mimoriadne citovo silných a niekoľko naozaj múdrych myšlienok. Niektoré z nich som si dokonca zapísal. Už 38 strán pred koncom som sa dovtípil, kto bol vrahom, a mojou reakciou bol natešený úsmev. Sám neviem prečo, obete boli aj tak vrahovia a chlípnici. Bolo to v kapitole o sv. Hubertovi, patrónovi poľovníkov, a poľovníci nebudú patriť k tým, ktorí budú z tejto knihy nadšení. Mne z nej zostali pozitívne pocity.
Nejprve jsem si musela zvyknout na sloh knížky , ale po chvilce čtení nádhera. Atmosféra,příběh no a ten konec tak z toho jsem byla překvapena. Doporučuji.
Působivá kniha, skvěle psaná, plná krásných myšlenek, poezie a astrologie.
Nemohu jinak, než dát nejvyšší hodnocení.
Hrdinka mi trochu připomíná domovnici Renée z další skvělé knihy S elegancí ježka. Zatímco Renée je plná filozofie a japonské poezie, Jana Dušejková tíhne k astrologii a Williamu Blakeovi. Ovšem ve své oduševnělosti hrají obě dámy stejnou, a to nejvyšší ligu.
Také mě zaujal velmi kladný až "překladný" pohled na ČR; setkal jsem se s ním u vícero Poláků (kupř. M. Szczygiel). Je to zvláštní: oni nás mají rádi a my je zrovna dvakrát nemusíme (zobecněně řečeno). Když čtu ty idealizované pasáže, musím se hořce usmívat, protože bohužel vím, že to vůbec není pravda.
Námět a zpracování super. Příběh nutí ne přemýšlet,ale zamýšlet se. Postava mi byla blízká nejen astrologiií, vegetariánstvím a dalšímy znaky osobnosti. Velmi překvapivá kniha. Zajiskřila v tom výčtu přečtených v tomto roce. Dávám plný počet a pro mne je to kniha roku.
Nemohla jsem se odtrhnout, příběh mě hodně bavil. Možná i proto, že s hlavní hrdinkou bych si nejspíš rozumněla. Ne tedy úplně ve všem, třeba na horoskopy nevěřím a posedy bych taky neničila:) Ale za překvapivý závěr plný počet.
Skvěle vylíčená horská atmosféra míst, kde lidé pomalu přestávají bydlet. Trochu ujetá detektivka ve stylu příbuzném Miloši Urbanovi. Zábavné poznámky o tom, jak na druhé straně hranic, v Čechách je vše ideální...Dobrá knížka.
Spíš než jako detektivku jsem knížku vnímala jako mírně nadsazený obrázek současné společnosti, s níž se (po svém) dokáže vypořádat jen osoba mírně vyšinutá. Na pozadí nerovného boje přitom celou dobu působí klidná a hojivá moc přírody, která je vlastně hrdinčiným největším spojencem.
Ospalý zimní den je pokradmu přemáhán šerem a stopy Holek se pomalu ztrácí ve špinavém sněhu. Nad koncem světa, na česko-polském pomezí, se vznáší duch Williama Blakea - tak nějak sem patří.
Jsi-li zapáleným nimrodem, budeš pravděpodobně mít problém se ztotožněním se s myšlenkovými pochody hlavní postavy tohoto víceúrovňového románu. Budeš pravděpodobně nesouhlasit s označením z anotace "morální thriller" s argumentem, že na zabíjení zvířat není nic nemorálního, ba naopak - jedná se o čin přirozený, zakotvený v historických kontextech. Jsi-li však nimrodem citlivým a vybaveným silnými empatickými sklony (protimluv?), může se v tobě při čtení probudit zásadní ideové schisma. Ale jak jedna ze současných, nejčtenějších polských autorek zmiňuje: "bez rozporu není pokroku".
Myslím, že by mi stačila povídka a ne číst tento sice krátký, ale přesto, pro mě, téměř nic neříkající pseudo-filosoficko- etický román.
A to mám zvířátka rád! :-)
Ale alepsoň mě kniha inspirovala k přečtení Blakových veršů a za to děkuji.
Román se podobá i vymyká severskému populárnímu detektivně ponurému stylu... Baví mě náhled autorky na náturu Čechů (měl bych ho prokonzultovat s někým z Polska:-) Po dočtení nejsou myšlenky jednosměrné - Kdo byl teda v Právu...? Která strana si zaslouží větší Trest? Je postoj hlavní hrdinky obhajitelný a nebo jde o čirý extremismus...??? Co se má obhajovat spíš? - Právo na život, Zvyky společnosti a nebo nadřazená role Pána Tvorstva??? Zkuste si přečíst... A udělat si názor...
Tuhle knihu jsem našla vloni pod vánočním stromečkem a musím říct, že mi udělala velkou radost. Jednak tím, že je to další kniha z brněnského nakladatelství Host od mého oblíbeného knižního úpravce Martina Peciny, a jednak samozřejmě svým obsahem a příběhem. Zaujala mě už svým zvláštním názvem a ačkoli byla avizovaná jako detektivka, já ji považuji za velmi poetický příběh s trochu drsnějším koncem. Jana Dušejková, hlavní hrdinka, se mi skutečně dostala pod kůži a knihu jsem přečetla jedním dechem. Rozhodně si ji nenechte ujít, její čtení je skutečně velkým prožitkem.
Souhlasím, je to vyjímečná kniha, která mne nadchla a donutila či nakopla přemýšlet o spoustě věcech. Doporučuji všem, protože je to nádherný zážitek.
V poslední době jsem měl štěstí na knihy, kvůli kterým má člověk pocit, že čtení je jedna z nejkrásnějších věcí, které lidstvo ve své pošetilosti vymyslelo. A přesto se kniha Olgy Tokarczukové z té hromady na mě potutelně usmívá, pomrkává na mě a říká: „To jsem tě dostala!“ A má pravdu, vůbec jí nemohu vyčítat přeceňování sama sebe.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvým – název tvoří verš Williama Blake – je pro Olgu Tokarczukovou výjimečná tím, že její obsah netvoří mozaika drobných příběhů, je to ucelený román s kontinuálním dějem. Zápletka je poněkud detektivní, ale netvoří podstatu knihy. Ostatně pokud by chtěl čtenář odhalit vraha, je to možné již v první třetině knihy. Ale přemýšlením o nepodstatných věcech by si člověk mohl kazit požitek z četby. To co mi přineslo největší potěšení z četby je způsob, jakým autorka popisuje hlavní postavu - Janu Dušejkovou a maličký svět, ve kterém žije. To, jak se odráží autorčin vztah ke Zvířatům, který je v knize vyhraněný a neakceptovatelný, ale pochopitelný.
Je to výjimečná kniha, tak už se do ní pusťte!
Štítky knihy
vraždy zfilmováno zvířata, fauna polská literatura pytláci lesy astrologie rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Zajímavá kniha, už těmi černobílými ilustracemi nebo používáním velkých počátečních písmen v textu (a už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy četla polskou literaturu). Ale toto není důležité, hlavní je téma a hrdinka, postarší žena se svými zdravotními problémy a umanutostí. Má ráda zvířata, bere je za lidem rovné, příčí se jí jakékoli ubližování živým tvorům a proto se třeba pouští do marného boje s místními myslivci, pytláky a netečnou policií. Paní Dušejková je zvláštní, ale ne zase tolik, aby se úplně vyhýbala lidem a dokáže věnovat svůj čas a síly tomu, co považuje za smysluplné a nutné. Stojí o přátelství s osamělým sousedem, ale nevnucuje se, je hodná. Má svůj malý okruh lidí, svoji minulost a přítomnost, svoje pevné názory a zajímavé (někdy i vtipné) úvahy. Také se věnuje astrologii, což jsem zrovna já-čtenářka moc neocenila. Nakonec všichni dostali to, co si zasloužili. Děkuji autorce za odvahu a kritiku falešné morálky a nadřazenosti jedinců i části společnosti (běžné i u nás, jak víme, jakkoli jsou zmínky o Česku kladné). Knížka mi někdy trochu vázla, ale po dočtení, mám chuť ji číst znovu. Kladsko už nebudu mít spojené jen s Babičkou. (Srnky mi pravidelně na zahradě okusují kdeco, nikdy bych žádné z nich neublížila, jsou krásné, patří sem.)