Pustiny

25.11.2011

Třetí díl Kingovy ságy o Temné věži (resp. o cestě k ní) nese příznačný název - Pustiny. Rolandovo ka-tet se kompletuje a konečně vyráží na cestu, ačkoliv vlastně nikdo z nich pořádně neví, za čím cestuje - jejich jednání je řízeno myšlenkou, že je to něco "velkého" a důležitého. Jde dokonce o natolik důležitou věc, že za to stojí nejen položit vlastní život, ale také obětovat životy ostatních. Na tento nábožensko-fanatický aspekt již ostatně poukázal i sám Pistolník v první části Temné věže ve svém vztahu k Jakeovi (který se nyní opět začíná prohlubovat).
Přesto v Pustinách ani jedno z těchto témat nestojí v ústředí. Hlavním tématem není Temná věž, Pistolník či jakákoliv z dalších postav, ale spíše samotný svět, z něhož postava pistolníka Rolanda pochází. To lze vidět už na samotné volbě názvu díla - Pustiny (v Angličtině The Waste Lands), který si King "vypůjčuje" od T. S. Eliota a jeho "Zpustlé země" (v Angličtině The Waste Land). Elliotova báseň tak jakoby předurčuje, oč v tomto díle půjde. Posuďte sami:

"Jen kupa rozbitých model, kam bije slunce
a kde suchý strom nechrání, cvrček nedá úlevu
a na suchém kameni nezazní voda.
...."

Už to napovídá, že v Pustinách nepůjde o něco obyčejného - jak zde již v jednom komentáři bylo poznamenáno, skutečně jde dosud o nejtemnější díl série (slovo "dosud" volím, protože tato "temnota" podle mě byla v některých dalších dílech překonána), což je dáno post-apokalyptickým rázem Rolandova světa - Středosvěta. Po cestě s Rolandem tak docházíme k ohromnému městu Lud, které leží v troskách, setkáváme se s technickými aparáty, na které by i člověk z dnešního světa hleděl s němým úžasem (zejména ten Blaine Mono - je to sice vskutku svízel, ale natolik geniální, že mám pocit, že s ničím geniálnějším King až do konce série už nepřišel) ....a přesto je to všechno člověku nějak cizí ... jakoby se skutečně jednalo jen o "...kupu rozbitých model", jak to dovedně vyjádřil právě Eliot.

V Pustých zemích je všude děs a hrůza - ale ta má podle mě naprosto zřetelný účel - funguje jako "religio"... jako pojítko, které Rolanda a jeho ka-tet ještě více upne na jejich cíl - Temnou věž, a zároveň jako pojítko, které je (právě prostřednictvím znechucení ze světa a onoho tajemného cíle, který před nimi leží) ještě více spojí dohromady - vzniká tak poprvé skutečné "ka-tet" a čtenář konečně pochopí, v čem tento (fiktivní) pojem vlastně spočívá...

13.10.2011

Nevím, jaké budou ty další díly, ale tohle je zatím to nejlepší, co jsem od Kinga četla v rámci téhle série. Novými postavami autor udělal to nejlepší, co mohl. Nabylo to na akčnosti a děj rychleji odsípal.
Doufám, že ty další budou stejně dobré...

09.10.2011

Už to nejsou cizáci, ale duše co vám šeptají a vy nasloucháte. Drži se Vás i když kniha zavře své stránky. Jsou to sousedé a přátelé. Dostali se pod kůži a není radno přestávat číst :-) Roland ....ten co přísahal, Eddieho slabosti a zároveň síla, Susann...ta děvka a zároveň anděl a Jakeova odhodlanost.........Pistolníci. Ty poslední co mají jiskru v oku. Tento díl má opravdu obrátky. Doufám, že ostatní maj taky - ka.

29.05.2011

Jestli jsem nebyla u prvních dvou dílů úplně lapena, tak se o to postaral 3. díl a jsem jedině ráda, že mám hned po ruce další díl, protože otevřený konec umí dost hrát na nervy. Smekám před Kingem klobouk, protože ten nápad s hádankami je naprosto úžasný :)

20.04.2011

"Zabij, jestli chceš, ale nebudeš mi nic přikazovat!" zaburácel pistolník.
"Zapomněl jsi tváře těch, kdo tě vyrobili! Teď nás buď zabij, nebo mlč
a poslouchej mě, Rolanda z Gileadu, syna Stevenova, pistolníka a pána
starobylých krajů! Neušel jsem tolik mil za tolik let proto, abych poslouchal
tvoje dětinské žvanění! Rozumíš? Teď budeš poslouchat ty MĚ!"

str. 456

Fantastické! Těším se, až si přečtu pokračování.

14.02.2011

Pustiny, nejtemnější díl série Temná věž je zároveň i dílem nejdobrodružnějším. Tři vyvolení přemáhají své vnitřní démony a konečně začíná opravdová cesta za věží, leč Pistolník sám musí se svým nitrem dál bojovat. Pokud kniha Pistolník byla předehra a Tři vyvolení rozjezd, Pustiny rozbíhají příběh do vražedných obrátek. Po cestě paprsku se dostáváme do post-apokalyptického světa, zažijeme nejvypjatější chvíle série při přechodu mostu, narazíme na známky zkázy a destrukce světa i duší, včetně té Rolandovi. Ač se to v té chvíli zdá nemožné, k dalšímu zrychlení obrátek dochází s příchodem do hnijícího města Lud, plného šílenství a degenerace. Pokud Stephen King někde dosáhl vrcholu své kariéry, je to jednoznačně na přelomu knih Pustiny a Čaroděj a sklo epizodou s Blainem Mono. Degenerující umělá inteligence se sebevražednými sklony řítící se, stejně jako příběh, vražednou rychlostí po rozpadající se dráze kde jediný vryp času do spojitosti materiálu trati může způsobit zkázu. Ruská ruleta v pustinách - nejmrazivější postapokalyptické vizi na jakou můžete v literatuře narazit. Umírající těhotné matky, zoufalost, beznaděj, radiace, mutace, jed a hnus jako pozadí hry o život, život Pistolníka, jeho vyvolených i existenci světů. Mistrovská gradace už tak perfektní knihy. Stephen King v Terror Train dosáhl nesmrtelnosti! A čtenář? Čte ještě několik dní po konci knihy...ze setrvačnosti...