Pustiny
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271/bmid_pustiny-UTj-271.jpg
5
1439
1439
Kniha Pustiny vypráví, co se přihodilo poutníkům Středosvětem několik měsíců poté, co byly otevřeny poslední dveře na břehu moře. Ušli už pořádný kus cesty do vnitrozemí. Doba odpočinku končí a začíná doba učení. Susannah se učí střílet... Eddie se učí vyřezávat... a Pistolník se učí, jaké to je, přicházet kousek po kousku o rozum...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Waste Lands, 1991
více info...
Přidat komentář
Řekl bych tak 3 a půl hvězdy..je to dobrá kniha, ale King má místy sklony k rozvleklosti. Nějaké body navíc za brumláka Ochu..
Už mi docházejí slova chvály pro tuto sérii, tento díl je opět lepší než ty předchozí..výborná četba, knize nic neschází, nic nepřebývá, je to dokonale vyvážené..nepřestává mě udivovat mistrova fantazie, tohle snad normální člověk nemůže napsat..a nové postavy tomu dodávají další rozměr..brumláka Ocha prostě miluju :) a Blaine je také velmi zajímavý..hned jdu na další díl, natěšená jak malá holčička :)
Dvacet let poté, co King tuto knihu napsal, jsem se do ní já dychtivě ponořila. Byla jsem natěšená, kam mě autorova fantazie zavede, jak se bude vyvíjet příběh Rolanda z Gileadu a jeho následovníků z našeho světa. Kromě putování podivnými, znepokojivými krajinami opět zavítáme do New Yorku, odkud se k družině snaží připojit čtvrtý společník. Možná je dětský hrdina v Kingově podání až příliš podobný dospělému, to mi však nijak nebránilo v emotivním prožívání jeho strastiplné cesty. Dobrodružství a napětí se mísí s poněkud psychedelickými vjemy, mytologie Temné věže a okolních světů se prohlubuje, zaostřuje, objevují se odpovědi a nepřichází tolik nových otázek.
V poslední třetině se děj žene šíleným tempem, div jsem při četbě neslyšela aerodynamický třesk; těch 150 stran jsem dala na jediný zátah, možná i na jediný nádech, neschopná se odtrhnout a věnovat povinnostem, dokud vše neuzavřel Kingův doslov.
Pár negativ by se v knize samozřejmě našlo: místy by neuškodilo zestručnění a překlad hádanek je jaksi neobratný, přesto jsem si „Pustiny“ skvěle užila. Přivírám oči, dávám pět aster a netrpělivě nadskakuji, jaké překážky pro hrdiny nachystá „Čaroděj a sklo“. A mimochodem – ke svému současnému kočkopsímu zvěřinci chci ještě brumláka... jako asi každý:-).
Putování v třetí knize je z počátku pozvolnější, příběh je vyprávěný víc do hloubky, což rozhodně není na škodu. Ale od chvíle kdy je ka-tet kompletní, tak je to neskutečná jízda, která co se akce a napětí týká dokonce překonává předchozí díl Tři vyvolení. Jízda je to doslova až do konce, ale ten závěr? Uff, no jsem moc ráda, že poslouchám celou sérii až teď, když je celý příběh kompletní, protože to čekání jsem si již vyzkoušela u Her o trůny a vím, že už to dělat nebudu. Lepší je si počkat, až je příběh kompletní. Takže díky moc pane Kingu, že nemusím čekat a vrhám se po hlavě do čarodějného vyprávění.
Pane Kingu, jak Vy to děláte? Už jsem zase v tom. A velký respekt medvědům.
Zatím si držím svoji hlemýždí stopu a: "Vidím dveře červený a chci je mít černý, žádný barvy, nikdy víc, chci, aby zčernaly."
"Za jeho zády jezdila po Rhinehold Street sem a tam auta a nějaká paní křičela na dceru, aby se přestala vodit za ručičky s tím klukem a přinesla prádlo, ale tady byl jiný svět, takový, kterému vládla jakási tupá bytost, na kterou žádné pistole neplatily."
Čím víc se přibližuju, tím hlouběji tomu propadám.
........................
Bude to ještě dlouhá cesta. Ale, jedno je jisté. .. Je to moje ka. Roland, Ejk a Ochu přikyvují a těm prostě věříte. Jinak to ani nejde.
"Přenes mě k tý krabici na mříži, Rolande - vodpovím na tu mizernou bělošskou počítačovou hádanku. Rozhodím síť a chytím vám projížďku vlakem."
Konečně! Konečně jsem Temné věží přišel na chuť, a oblíbil si jak hrdiny, tak celý svět Temné věže. Závěrečná část v Ludu byla geniální.
Blaine is a pain, and that is the truth.
Klíč, růže, ZZ Top, Ochu a ka-tet. Všichni se pohodlně usaďte, Karlík právě vyráží.
Neuvěřitelné...většinou (tedy alespoň u mě to tak je), když čtu knihu podruhé, už jsem na leckteré věci připravena a už tu knihu neprožívám tak intenzivně jako poprvé, ale u tohoto dílu jsem prožívala opravdu téměř pocitové "deja vu". Jen pan King dokáže popsat něco tak, že se vám chlupy ježí jen při vzpomínce. Tento díl je, řekla bych, pro silnější žaludky, u pár pasáží mi bylo až nevolno... Mé nadšení je nepopsatelné :-D ;-)
Ka-tet je konečně kompletní (tedy prozatím) a čtenář dostává do rukou finální podobu Kingova mistrovského díla. Ale nemusí mít strach, další díly budou ještě lepší. Členové ka-tet se seznamují s tím, jak svět kolem nich funguje, jak je propojen Věží s jinými světy. Potkají Strážce paprsku a projdou dvojencem pozemského New Yorku - městem Lud a nakonec si trochu zahádají.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8 Nezbytné věci
Pustiny mě už naplno vtáhly do děje Temné věže. Skvělá část z Ludu, když je unesen Jake a Roland ho běží zachránit. A hlavně se tu prvně objevuje jedna z nejmilejších postav Ochu.
"Blaine is a pain and that is the truth."
Kdo by to byl u prvního dílu řekl, že se z toho vyvine takováhle jízda! Zatím pro mne nejlepší díl, strašně mne baví, jak se objevuje propojení různých světů a událostí. Barvité popisy vytočily mojí fantazii na plné obrátky, a myslím, že mi dlouho vydrží podezřívavý pohled na všechny kolem jedoucí vlaky... Doufám, že další díly budou mít stejně vysoko nastavenou laťku.
Pustiny, pustiny. Postupně jsme se dostali někam, kam první díly v podstatě mířily. Na jednu stranu jsou tam některé věci poměrně otravné, jako rozpolcení časoprostorových os, ale na druhou stranu musíme nechat Kinga, ať nám popíše ty zvláštní věci ve své hlavě a kdo to má rád, může si to konečně užít, protože takové fantaskní světy má občas King v některých povídkách, ale tady má mnohem víc prostoru.
Tu sa moja púť s Rolandom bohužiaľ (?) končí. Chápem, že je to obrovská sága, ktorej autor venoval podstatnú časť svojho života a je to na nej vidieť. Chápem, že mnohí čitatelia ságu milujú a nedajú na nej dopustiť (na rozdiel od strašného filmu s Idrisom Elbaom). Ale mňa to proste nechytilo a dosť ma to nudilo. Pištoľník bol hrozne nezáživný a dejovo extra riedky, čo následní Traja vyvolení síce vylepšili, ale že by sa tým pre mňa začala zábava, to sa ozaj povedať nedá. No a Pustiny sú posledný dôkaz toho, že táto séria nie je nič pre mňa. Neviem, možno o pár rokov až desaťročí to s ňou skúsim ešte raz. Neviem. Možno. Asi. Ale skôr nie, ako áno.
Vše funguje jak má, knize ale chybí trochu momentu překvapení nebo pocit zranitelnosti hlavních hrdinů. Zdá se až příliš jasné, že hrdinové musí urazit ještě dlouhou cestu, a proto je každá zápletka dopředu odsouzena ke šťastnému konci. V první polovině je děj trochu pomalejší a prolínání dvou světů mne až tolik nebavilo, po jejich spojení se ale tempo zrychluje a kniha opět ubíhá vpřed velmi čtivým způsobem.
S každým dílem lepší a lepší!! :) První díl, zajímavé, ale nějak jsem se do jeho příběhu nemohl dostat. Dvojka, naprostá pecka, jak kdyby šlo úplně o jinej příběh. No a třetí díl jsem prakticky nepustil z ruky. Dočteno a rovnou začínám čtyřku.
Začínám mít dojem, že Temná věž je návykovější než ďáblova tráva. Zdá se to téměř nemožné, ale King opět posunul laťku o další stupeň výše. Rolanda a jeho souputníky z našeho světa znovu potkáváme několik měsíců poté, co jsme je v předchozím dílu opustili. Charaktery postav a vztahy mezi nimi se v mezidobí utvářely a upevňovaly a tento proces nadále trvá i v průběhu Pustin. Do děje se nám vrací i staronová postava Jakea a Rolandův ka-tet tímto postupně nabývá finální podoby (zejména poté, co se objeví i Ochu). Vedle Kingem zatím načrtnutých žánrů přichází v Pustinách řada i na regulérní postapo, jehož krajina vyvolává jen další otázky, po jejichž vysvětlení srdce čtenářovo lační. A Temná věž je blíž a blíž.
Musím podotknout, že když jsem se dostala k závěru, byla jsem vážně ráda, že celá série už vyšla a já mohu hned hmátnout po dalším dílu. Jinak by si mé rozčarování nezadalo s rozčarováním z čekání na další díl Písně ledu a ohně :D
Co začali Tři vyvolení, to Pustiny dotáhly k dokonalosti. Vztahy mezi postavami se upevňují a dotvářejí, stále v nich však zůstává mnoho nevysloveného a neotestovaného do budoucna. Oba společníci si během putování zvykají na Rolanda a Roland si zvyká na to, že už není sám. Do příběhu se také vrací chlapec Jake, jehož role kmitá někde mezi Rolandovým svědomím a svébytnou entitou, která má v textu své plnohodnotné místo. Pokud jde o příběh, k bájné Věži se dostaneme sice blíže, jenže jen nepatrně. Nevíme o ní vlastně skoro nic nového, jen je jistější, že k ní musíme, ať je Věž čímkoliv a kdekoliv. Tempo vyprávění se celou dobu drží na střední rychlosti. Neploužíme se, ale ani neletíme. Dobře to však zapadá do kontextu pomalého pěšího putování, namáhavého přežívání ve světě, který se hnul, a družiny, která se stále učí. Body k dobru navíc za Blaina a neustálé odkazy na literaturu a popkulturu.
Pustiny jsou tak první Kingovou knihou, k níž nemám žádné výhrady. Je to vyvážené, svébytné a přitom to táhne k přečtení dalších dílů. Postavy jsou propracované, živé. Prostředí fantaskní, přesto postavené na solidních základech. Způsob psaní bez chyby.
Začátek knihy mě rozčiloval, jak se vlekl a jen se stále někam putovalo. Pak se to začalo rozjíždět a děj mě natolik strhl, že jsem nemohla knížku odložit. Jen ti pavouci mě opravdu vyděsili. Těším se na další díl, kde se konečně dovím více o Rolandovi.
Vynikající!!
"Vítejte na fyzice v blázinci," říká výstižně Eddie - a dá se to brát jako charakteristika celého dílu, v tom nejlepším slova smyslu: promyšlené motivy, neuvěřitelné a zároveň do sebe zapadající. Všechny postavy miluji, ale Eddieho mám čím dál raději - nejen kvůli jeho vtipným glosám (i když: "Ježíšku na křížku, copak to nechápete? Zabíjíte se kvůli muzice, která nikdy ani nevyšla na singlu!" - ta je skvělá). Mimochodem, právě to propojení cesty k Temné věži a hudby, filmů a knížek (např. v "Jakeově" části o hledání dveří a koupi dvou knih, tak zásadních pro další děj) mě ohromně baví. A že to nejděsivější je spojené nebo nějak souvisí s něčím, co bylo původně určeno pro děti a má uklidňující vlastnosti (třeba růžovou barvu), to se asi dá u Kinga očekávat, je to tak?
Tak vysoko nastavená laťka... Bojím se, jestli další díly budou stačit s dechem. Ale i kdyby ne a tento byl vrcholem, stálo to za to.
Skvělé čtení, budu se opakovat, ale díl od dílu lepší a lepší.