Pustiny
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271/bmid_pustiny-UTj-271.jpg
5
1433
1433
Kniha Pustiny vypráví, co se přihodilo poutníkům Středosvětem několik měsíců poté, co byly otevřeny poslední dveře na břehu moře. Ušli už pořádný kus cesty do vnitrozemí. Doba odpočinku končí a začíná doba učení. Susannah se učí střílet... Eddie se učí vyřezávat... a Pistolník se učí, jaké to je, přicházet kousek po kousku o rozum...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Waste Lands, 1991
více info...
Přidat komentář
Mnoho fanoušků Kinga označuje tento díl Temné věže za nejlepší. Někteří však za nejlepší označují až ten následující - Čaroděj a sklo. Je zajímavé, že oba díly dělilo při prvním vydání šest let, což musela být pro čtenáře určitě dlouhá doba. Pustiny končí velmi otevřeně a sám se nemohu dočkat dalšího pokračování. Osobně mi takto otevřený konec nevadí, kniha měla spád a pouť byla od počátku do konce dechberoucí. Roland a jeho družina konečně započala opravdovou cestu k Temné věži a je to opravdu jízda. Setkáváme se s několika již známými charaktery a trošku víc se nám odhaluje Rolandův svět, který se hnul. Provázanost s “naším” světem mi velmi připomněla knihu Talisman a neušla mi ani reference na Svědectví. Zkrátka další dílky do velké skládačky Kingova universa.
(SPOILER)
95% - Společenstvo Rolanda z Gileadu svedené osudem (neboli ka-tet, jak je označováno v Kingově typickém jazyku neodmyslitelně spojeném s touto knižní sérií) se od mořského pobřeží vydává do vnitrozemí a po stezce Paprsku dál k Temné věži. A zároveň (nebo možná ne úplně, protože čas v Rolandově světě si, jak známo, běží po svém) v New Yorku vnitřně rozpolcený chlapec Jake Chambers, který by měl být vlastně mrtvý nejdřív vinou Waltera nebo možná třetího "vyvoleného" Jacka Morta a pak znovu kvůli rozhodnutí upřednostnit pronásledování Muže v černém, které Roland kdysi učinil pod horami, pátrá s tajemným klíčem v kapse a růží v srdci po vlastních dveřích do Středosvěta...
Stephen King prokazuje své pisatelské mistrovství nejen ve výstavbě košatého děje a dosazování neuvěřitelného množství vzájemně propletených symbolů, postav, míst a příběhů, ale třeba už v něčem tak zdánlivě prostém, jako je členění textu, kdy oddělené dějové linky Jakea a Rolandovy skupiny jsou čtenáři předkládané vcelku, takže si může nerušeně vychutnávat jak vývoj vztahů mezi pistolníkem Rolandem, bývalým feťákem Eddiem a schizofreničkou Susannah, tak na druhé straně i Jakeova hledání smyslu všeho toho neuvěřitelného, co se mu děje. A pak se dějové linky začnou proplétat a text začne přeskakovat z jednoho světa do druhého, napětí se zvyšuje, pohledy Jakea i ostatních se střídají rychleji a rychleji, aby pak autor přišel s klidnou putovní částí tolik připomínající jeho vzor Pána prstenů, ovšem čtenář se nikdy nesmí nechat ukolébat, protože vše se může náhle změnit. Protože je tu rozpadající se Lud. A koneckonců "Blaine je svízel". A to je pravda.
K sérii Temná věž se vracím po deseti letech a musím říct, že třetí díl Pustiny jsem si pamatovala velmi dobře. První dva díly série byla taková ochutnávka, ale tady už se rozjíždí nezbytná road-movie, ovšem přitom je děj, ač plný symboliky, ještě pořád snadno čitelný (což pokud si vzpomínám zejména o závěrečných dílech už úplně říct nelze). Velice oceňuji i jednotlivé hlavní postavy - nestává se mi často, abych si oblíbila opravdu všechny, se všemi jejich životními příběhy, chybami, sny a vizemi. Chemie mezi nimi funguje dokonale a pocit ka je všudypřítomný. Já vlastně miluju i toho statečného brumláka:) Klidně bych na cestě touto částí Rolandova postapokalyptického světa bývala zůstala ještě o něco déle.
Trojka je pro mě hezký návrat ke stylu prvního dílu. Příběh se odvíjí dál, kvalita je zachována, není k tomu co dál napsat, hrdinové se dostávají čtenáři pod kůži, celý svět se vykresluje, no počkejme si, jak vyzní celá série a hurá na Čaroděje a sklo. Dávám 5/6
(SPOILER) Opět King nezklamal. Ano, byly tam části, které mě nebavili, ale ty jsou snad všude. Upřímně za mě byla mohla být Susanah trochu víc jako Odeta než Deta, ale i tak je to skvělá ženská postava, se kterými mají obecně autoři občasně potíže. SPOILERT ALERT miluju navrácení Jakea. Zatím mi je z postav snad k srdci nejblíž a jeho druhý nástup na scénu mě víc než potěšil.
Temná věž se se čtenáři nemazlí. První tří díly se nemohly lišit více. Jestli mezi nimi třetí díl něčím vyniká, je to pomalý, roztahaný a hlavně schizofrenní start, který nedává příliš smysl. I přes všechen ten zmatek jsou však Pustiny až nečekaně konzistentní a zaplňují některé příběhové mezery.
Kdyby šlo jen o první polovinu knihy, nejspíše bych nad celou sérií zklamaně mávl rukou. Jenže pak dojde na pasáž s démonem, kdy Jack vstupuje do Středosvěta, příchod do River Crossing, Lud a nezapomenutelný Blaine Mono. Zkrátka drsný postapokalyptický svět s lehce futuristickým nádechem, který na každém kroku připomíná herní sérii Fallout. Pustiny mě pohltily.
Pustiny měly šíleně pomalou, roztahanou a nudnou první půlku, že jsem si, když už to začínalo nabírat obrátky, říkal, že se divím, že jsem to nevzdal, protože jsem čekal víc děje a méně vaty, i když samozřejmě pořád se mi líbí to, jak poutavě King píše..
Ve zkratce, kdyby kniha byla celá jako první půlka, spadla mi za mě do průměru, možná hůř, kdyby byla jako druhá půlka, s pěti hvězdami bych asi moc neváhal, takže jsem někde na pomezí a můžu říct jen to, že jsem jako spousta zdejších byl nadšen z postavy Blaina a trochu zmatený zaříznutého konce nekonce..
Dám si teď od putování k Temné věži menší pauzu, ale už teď těším na Čaroděje a Sklo, protože co jsem slyšel tak se jedná asi o nejlepší knihu série:)
Třetí díl Temné věže má opravdu pomalý rozjezd, který může některé z méně trpělivých čtenářů odradit. Přece jen na něj nejsme u Kinga tak úplně zvyklí. Odložit knihu úplně byla ale opravdu škoda, protože i když přiznávám, že mě první třetiny knihy opravdu neokouzlila, druhá už byla opravdu lepší a ve třetí se autor projevil přesně tak, jak ho známe a máme rádi.
To, že kniha končí kdesi „uprostřed“ a děj tak pro mnoho čtenářů působí neuzavřeně, pokládám za autorův mistrovský tah. Nejen, že kniha pro mě není „neucelená“, ale navíc dle mého názoru končí přesně tam kde má tak, aby ve čtenáři zbudila co nejvíc napětí a touhy číst dál. (Ale chápu, že se mi to mluví, když nemusím čekat několik let na další díl =)).
Věc, za kterou Kinga musím opravdu pochválit je „postava“ Blaina, která se jeví jako šílený sadistický vlak, ale mám takové (nepodložené tušení), že je zatím něco víc. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo při pohledu na pro jiné veselou, pro mě krutou a nepřirozenou tvář (české obdoby mašinky Karlíka) mašinky Tomáše jímá děs.
Povedený je i jakýsi úvod k Pistolníkově minulosti, o které se dozvíme v další knize.
Takže nashle u dalšího dílu.
Napíšu to takhle - nebýt Blainea Mona, tak knize asi dávám o hvězdičku méně, hlavně za její první polovinu. Ta se totiž opravdu táhla a i na Kingovy poměry tu bylo té vaty opravdu hodně. Na druhou stranu, čím víc se blížíme Ludu, tím více to nabírá grády. No a od té doby, co se na scéně objeví sadistický vlak jménem Blaine Mono, kterému nezáleží ani tak na vlastním životě, ale spíš na tom, aby umřel chytřejší než všichni ostatní, je to skvělé. Zároveň Eddie a Roland mezi sebou mají takovou chemii, která je v knižním světě opravdu neobvyklá.
Byla to opravdu neuvěřitelná jízda. Nemám slov. Úžasné čtení o kterém ještě budete přemýšlet až knihu odložíte.
Pustiny bohužel nepřekonaly laťku, kterou pro mě nastavili Tři vyvolení. Dost jsem se na knihu těšil. První půlka je dle mého názoru docela dost natažená, snad 200 stran čteme o Jakeovi a o tom jak se chce dostat za ka-tet do Středosvěta. Čtenářovi je jasné, že se tam Jake dostane, přičemž by to celé šlo zkrátit tak na padesát stran maximálně. Nechci tady znít jako nějaký odpůrce vaty, ba naopak mám ji v knihách docela rád, ale musí být zábavná, což v první půlce Pustin fakt není. Druhá půlka knihy je už však opět skvělá, počínaje River Crossing, končíc samotným Ludem. Těch posledních 150 stran se četlo opět samo. Bohužel u mě převyšuje to jak jsem se nudil na začátku, než to jak jsem se bavil na konci, takže dám jenom čtyři hvězdičky. btw. slyšel jsem o Kingovi, že dokáže všechno fakt brutálně obkecávat a když vidím, že další díly mají 600+ stran, tak se už teď trochu obávám, že tohle bylo jenom “malé obkecávání“ a to velké teprve přijde. ajaj
Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejvíc mě na něm štve, jak různé scény na sebe navazují bez upozornění/předělu, takže se někdy blbě orientuje, kde zrovna jsme. Přímou řeč už kritizuju po třetí a furt skoro to samé, i když mírné zlepšení tam cítím (nebo jsem si už zvykl). Ale Terš má svoje jiné excesy, ale většinou drobnosti (výslovnost názvů/jmen, přeřeky, důraz atd). Překlad byl asi oříšek, obzvlášť některé hádanky jsou slovní hříčky ("When is a door not a door?" "When it's AJAR (otevřené) = When it's a JAR (sklenice)") - počítám, že takových ztrát v překladu je tam více, takže se místama nedivím, že mi někdy něco uniká. Pak hledám na internetu a zjišťuju, co to má vlastně znamenat nebo jak to bylo myšleno. Co se obsahu týče - zatím nejlepší díl série. Konečně se dočkáme i nějakého toho vysvětlení souvislostí a celé se nám to začne trochu propojovat. Stále je tam hodně neznámého, ale člověk už se trochu lépe orientuje - což je příslib do budoucna, že v dalších knihách se snad dozvíme ještě více. V Pustinách je také mnohem více akce a situací, kdy se něco děje (pronášení Jakea do Středosvěta, kdy Susannah kopuluje, aby zaměstnala démona, je jedna z nejlepších scén - a to nemluvím o městě Ludu, kde se to hemží naprostejma hovadama a samozřejmě je tu i Blain). Celý ten svět mi místama hodně připomíná postapokalyptický svět z herní série Fallout, ale možná je to i naopak. A pak je tu ten konec - ten rozdělanej konec. Ano, naštval mě.
Opět skvělé čtení. Všechna superlativa jsou psaná pode mnou, takže já už se jen zeptám - proč jsem s tímto příběhem čekala 20 let ??
Putování Středozemí, zbytky model i strach v hrsti prachu. Záchrana v Ludu a Eddie jako hrdina. Košaté, propracované, charaktery se vyvíjejí a příběh pokračuje.
Třetí putování pistolníka a jeho nyní už kompletní družiny rozhodně potvrzuje vzestup na křivce kvality této série a já ho vnímám jako nejpovedenější díl celé Kingovy ságy. Prolínání časoprostorů, putování Středosvětem tak chmurně podobnému tomu našeho světu, finální nekompromisní a dech beroucí jízda Ludem, kdy se opět potkáme s tajemným R. F. a několika další detaily Rolandovou posedlostí Temnou Věží. Byl by zázrak, udržet kvalitu i v dalších dílech, zatím drží poutníky Blainova svízel ve své moci a nezbývá než čekat, co bude dál ... "Zatím nashle aligátore ... a taky krokodýle" - 95 %
Tato kniha po předchozích dvou dílech pro mě byla úplně jiná, nezařaditelná. Při dočtení tohoto dílu mi došlo, že je každý díl úplně jinak psaný, originální a i když se jedná o knižní sérii a pojí Temnou Věž stejný příběh, každá kniha má svůj specifický styl. Pro mě byly pustiny doslova jízda. Závěrečné finále bylo prostě strhující...
Začátkem série Temná věž jsem se prokousával poněkud ztuha, ale tento díl už byl docela "v poho". U Kinga však dávám přednost jinému typu příběhů.
Série Temná věž začínala opravdu více než pozvolně. I když si autor druhým dílem napravil reputaci, tak teprve u třetího můžu říct, že se jedná o závislost. Věřím, že po dočtení budete mít neskutečnou chuť okamžitě sáhnout po dalším díle, stejně jako já.
(SPOILER) Muze roboticky medved zacit hnit? Je mozne otehotnet s demonem? Muze vlaku z nekolikasetlete rutiny a samoty mrdnout? Pro Kinga evidentne zadny problem. Zatim je serie s kazdym dalsim dilem lepsi a lepsi. V polovine Pustin jsem se rozhodl, ze rovnou objednam cely zbytek serie, protoze tohle vypada jeste na zabavnou jizdu.