To

01.06.2019

Mám přečteno už hodně Kingových knih a nepřestává mě fascinovat, jak dokáže vložit hromadu malých příběhů do jednoho velkého a na mnoha stranách psát o jednom okamžiku, nebo myšlenkovém pochodu. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Prostě i Kingův skvělý popisný styl může být únavným a podrobné vyprávění zdlouhavým.
PS: Raději na noc zacpávejte výlevku umyvadla. Jistota je jistota.

29.05.2019

Mistrovské dílo. Jediné, co mi tam nesedělo, byla dětská sexuální scéna v kanále a trochu zbytečně protáhlý konec.

28.05.2019

Fantazia! Masterpiece. Pohlti vas to. Skvele napsane. Co jsem to cetl tak jsem vnimal svet jinak. Ted uz se to zase vraci do normalu.))

17.05.2019

Klobouk dolů, že dokázal tenhle kolos Stephen King docela dobře ukočírovat. To totiž není klasickou knihou, která by měla pevný děj. Je spíše soustavou příběhů, které jsou spojeny jedním motivem. Vyprávění o dospívání, dětském strachu, který se může přelít až do dospělosti a snad i přechodovém rituálu, tu několikrát mění překvapivě svůj tok. V první části si hrdinové vyprávějí o prvním setkání s děsem, vlastně podobně jako hrdinové ve slavném Dekameronu. Postupně získává více prostoru linie s dospělými, kteří vzpomínají na dětská léta a děje se vzájemně až téměř kopírují. Tahle linie až téměř obtéká tu dětskou a jedna bez druhé ztrácí na dramatičnosti. Jsou na sobě závislé. V závěru už se prolínají nejen v jednotlivých kapitolách, ale jsou spojené těsně, symbolicky i napříč větami. Je zábavné to sledovat. Ale závěr, ten samotný závěr pro mě uspokojivý nebyl. Posledních několik desítek stran jsem ani neměl chuť číst a vlastně mě příliš nezajímalo jak postavy dopadnou... A to není dobré. Závěr, to vyvrcholení totiž mělo být to nejniternější co to přinese.

06.05.2019

Celý týden jsem potřeboval na přečtení TOhoto veledíla od krále, přičemž jsem si při čtení připravoval chvalozpěvy ve stylu, že si připadám jako papež, který má za úkol napsat recenzi na Bibli...ale nakonec budu mlčet. O tom, že se jedná o autorův Opus magnum nemůže být pochyb,neboť prakticky celou dobu čtení jsem byl jako přikován, fascinován autorovou genialitou a zároveň nevěřícně a žádostivě zíral do řádků. TO všechno ano. Je tu z mé strany jedno velké ALE. Omlouvám se, že to napíšu, ALE já bych prostě ubral. Musím popravdě říct, že takových sto stránek před koncem (který-dle mého-je maličko nesrozumitelný a lehce pokažený) už jsem byl vážně "uondán" a ani se tolik nesoustředil, bylo TOho na mě prostě moc. Ano, je to literární skvost a jsem šťasten, že jsem ho četl a přečetl. Dám mu (už jen z neskonalé úcty ke Kingovi a také pro nehynoucí slávu TOho) pět hvězd, ale v hloubi duše cítím, že..... Dobrá, dobrá, ano, už mlčím!!!

30.04.2019

Boj byl dokonán, čtenářský rest napraven, kniha dočtena. Po měsíčním souboji.
Líbilo se mi Derry. Všechny kapitoly a zmínky o jeho historii pro mě byly do nejvyšší míry zajímavé. Profesionální deformace člověka s historickým vzděláním? Pravděpodobně.
Líbil se mi boj dobra a zla. Ten boj, co přesahoval všechny postavy a byl skrytý někde úplně vzadu, úplně za vším. Boj, ve kterém lidé byli jen pěšáci.
No, a pak tu byly věci, které se mi moc nelíbily.

19.04.2019

Tak TO byla parádní jízda...
Je to už dlouho, co jsem se nemohla odtrhnout od knihy, která byla od začátku až do konce nabitá dějem, který neměl sestupnou tendenci, ale stále udržoval napětí a gradoval až vygradoval bez ztráty souvislostí v příběhu. Kloubouk dolů. Stephen King je opravdu mistr mezi horory. Určitě si přečtu i další příběhy.

16.04.2019

Kniha má hlavní výhodu ve své epičnosti, kdy vás doslova vtáhne do svého světa na docela dlouhou výpravu vstříc životem hlavních hrdinů. A zatímco pasáže odehrávající se v dobách kdy hrdinové byli ještě dětmi jsou pro mě napěchované atmosférou tehdejší doby a dětského života, a mnoho scén mám zafixovaných v hlavě jako typických a téměř až idylických pro dobu ve které se děj odehrává, dospělácké pasáže jsou většinou zase hlavní hybnou silou příběhu a také zdrojem mnoha děsivých okamžiků. A co je na tom nejlepší je fakt, že se obě části spolu krásně prolínají a tvoří tak naprosto velkolepý zážitek. Ano, místy to není dokonalé, zápletka je v zásadě béčkoidní a tuctová, některé pasáže jsou divné, či špatně čtivé, ale nakonec stejně jde o ten celek a právě díky němu se u mě jedná o jednu z nejlepších knih.

11.04.2019

Náročná a dlouhá četba, která přinesla náhled do jednoho z nejlépe kontinuálně propracovaných příběhů, které jsem četl.

Byl to téměř půlroční boj, který stál za to :D
Smíšené pocity, boj s dlouhými pasážemi, boj se vyznat v časových linií, i když ANO, bylo to tam napsané, v jakém roce a období se nacházíme.
Nicméně velmi úžasné dílo, které se natrvalo zapsalo do mého srdce :) Kdo nepřečte, nepochopí!

04.04.2019

Z knihy mám rozporuplné pocity. Podle toho s jakou pompou vycházel film a jak většina čtenářů jsou z Toho "hotoví", čekal jsem nejspíš něco víc.

Není to má první přečtená Kingova kniha. Prokletí Salemu jsem zhltl jedním dechem a bál jsem se podívat za tmy z okna ještě dlouho po přečtení. Ovšem To... Hezky všechno popořádku.

V úvodu knihy jsem se naprosto ztratil ve jménech, nicméně to k dlouhým knihám patří a není důvod brát to jako výčitku. 4/5 knihy byly strhující, naprosto mě pohltil děj. Až na pár zdlouhavých scén se kniha četla jako nůž prochází máslem. Napětí, strach, krev, perfektní zápletka, zkrátka vše, co mi může dobrý horor nabídnout.
Nikdy jsem nechápal, co to je za módu, bát se klaunů - proč? Teď už to vím, nebo jsem si to alespoň myslel.
Poslední, pátá část však byla velké zklamání, takové, že mi zničila celý požitek z knihy... Hodně zamrzelo vytracení se dokonalého záporného hrdiny (alespoň dle mého mínění) klauna Pennywise. Nastupuje příběh o Tom a Želvě, Pavoukovi, přenášení energie na dálku a myšlenkových soubojích jako z béčkového sci-fi. Mám pocit, jako by to ke zbytku vůbec nepatřilo. Navíc čím dál častější přeskakování (nejlíp uprostřed akční scény) z minulosti do přítomnosti je spíše k vzteku, než aby vás děj pohltil. Všechny tyhle faktory způsobují, že se přestanete úplně bát - a to je u hororu trochu nepovedený konec, nemyslíte?
Obrovskou perlou, nechutnou, je ovšem dětský gangbang? Kdy po souboji s monstrem (špinavé, ztracené v kanalizaci, asi dvanáctileté děti) se 6 kluků postupně střídá na jedné holce a je to detailně rozepsáno na 6 stranách. Myslím si, že pokud tohle autora vzrušuje, má si to nechat pro sebe nebo psychologa. O to hůř, že je kniha věnována jeho vlastním dětem (když To vyšlo, bylo jim 14, 12 a 7 let).

04.04.2019

Mistrovské dílo!

04.04.2019

Dalo by se říct, že jsem knihu ani tak nečetla, jako spíš studovala. Větší část jsem po chvilkách poslouchala. Mimochodem – skvěle načteno všemi aktéry. Mezitím kousky přečetla a podívala se na všechna dostupná filmová zpracování. Sice jsem se nestala fanynkou Stephena Kinga a hororů už vůbec ne, ale musím uznat, že „To“ je umělecké dílo. Skvělý, až neskutečně detailně propracovaný román. „To“ představuje všechno myslitelné zlo světa, ve všech jeho podobách a já bych ráda věřila, že se jednou najde parta dětí, která by s ním jednou provždy zatočila.

30.03.2019

Ne nadarmo se této obsáhlé knize říká bible literárního hororu. Má to všechno - perfektně vyvážené postavy, neotřelý hororový příběh, který nezapomenete, vlastní složitou mytologii a unikátní dělení do dvou dějových linií, které se směrem k závěru propojují a dají vyniknout fenomenálnímu závěru.

Spoiler! Dost mi vadila ta pedofilní scéna, šlo to určitě i bez ní, a nedivím se, že se jí filmové adaptace vystříhaly.

24.03.2019

Tuhle knizku jsem poprve cetla ve 12ti letech,nebyla mou prvni Kingovkou,ale vryla se mi do hlavy nejvic.Uprimne-vryla se mi do hlavy nejvic ze vsech knih co jsem kdy cetla.Ted ji ctu asi poseste za zivot a jeste ji asi parkrat cist budu.Je to nejlip napsana kniha,jakou jsem kdy mela moznost cist a to ctu hodne a ruzne zanry.King dokazal v tehle knize rozvinout pribeh a charaktery postav neuveritelnym smerem,postav je tak akorat,clovek se v nich neztraci,kazda ma svuj osobity styl,za me osobne je nejlepsi Stan,skoda ze dostal i jako dite tak malo prostoru....Pribeh nenudi.Porad se neco deje.Dokonale je nahlednuti do mysli deti,postupem let,cim jsem starsi,dava mi pocit davno ztraceneho,vracim se do svych 11ti let,protoze jak roky plynou,zapominam jake to bylo a i kdyz jsem mela stesti a To nepotkala,vnimani sveta a dospelych bylo obdobne.Zasnu jak King dokazal dat v tehle knizce kazdemu prostor,postavy jsou dokonale rozvinute a vysperkovane.I kdyz ma knizka pres tisic stran,mam ji prectenou za par dni a pokazde kdyz ji ctu znova nachazim dalsi veci,ktere stoji za to.Strach,mraz po zadech,napeti,humor,nostalgie.To je To.Jako bych po Ladech behala s nimi.Jako bych zazivala to co oni.Ke knizce jsem se dostala pres film,ten se mi hodne libil,ale samozrejme,nema s knizkou nic moc spolecnyho a kdo knihu necetl,rekne si "prumernej horor".Ja se ji nemuzu nabazit.Jen teda treti vydani z roku 2007 ma par chyb,par zamen ve jmenech,ale cert to vem,jde o obsah.A ten je dokonaly.Pro me je tohle bible a vubec se mi nechce docitat.Nechce se mi ji odkladat.Kdyz se ponorim do hloubky sdeleni,mihne se mi hlavou,ze To je v kazdym z nas a ma ruzny podoby.Jen ty deti to umi videt tak jak to je.A dospeli pred Tim zaviraji oci.Protoze je to jednodussi.Protoze se to tak vyzaduje.Protoze v dospelosti uz se jezdi s certem o zavod z uplne jinych duvodu.Pritom se tam dole budeme stejne vsichni vznaset.Kdybych mohla,podekovala bych panu Kingovi osobne,za tuhle knizku.I za ty ostatni.Ne vsechny jsou vynikajici,ale ty vynikajici prevazuji.

20.03.2019

Super, jedinou chybou bylo, že jsem se potom bála vyčistit odpad ve sprše!!!

13.03.2019

Stephen King je prostě pojem, jeho TO pak dvojnásobný. Kolem knihy jsem dlouho kroužila a upřímně mě odrazovala hlavně její tloušťka. Nakonec mě sáhnout po tom klaunovi na obálce nakoplo přečtení jiné knihy s klaunem na přebalu :)... A pocity jsou z toho rozporuplné, jako byly po celou dobu čtení. S knihou jsem se prala půl roku, přečetla mezitím dalších asi 10 knih a tuhle pořád ne a ne dočíst... Neuměla jsem se pořádně začíst, vždycky jen tak stránku, dvě a zase to odložit... Nakonec jsem se ale hecla a těch posledních 100 stran jsem dala na jeden zátah, možná částečně i proto, 'abych to už měla za sebou'. Po dočtení jsem několikrát změnila hodnocení, abych ve výsledku skončila u 5 *, protože ať to bylo jakkoliv zdlouhavé čtení (třeba jen pro mě, ostatní to zcela určitě dávali lépe), je to prostě geniální příběh a ta tisícovka stran byla prostě nezbytná, aby nám autor vylíčil vše. Nepopírám tedy, že některé popisné pasáže si mohl odpustit nebo je alespoň zkrátit na jednu stránku místo na deset, ale co už :) jen teda v mém případě se úplně nedostavoval ten pocit strachu co kniha měla navodit a co zcela určitě dopřávala čtenářům v době prvního vydání před třiceti lety. Suma sumárum je to ale pozoruhodné a obdivuhodné dílo, které by si měl přečíst aspoň jednou za život každý. Taková čtenářská cesta do Mekky :)

12.03.2019

Kinga mám moc ráda, některými příběhy si mě získá, některými třeba ne, ale o tom to je. Nicméně jsem se dlouho rozmýšlela, jestli do téhle knihy jít - počet stránek mě nijak neovlivnil, ale osobně mám problém s klauny. Jsem na sebe pyšná, protože jsem to zvládla a protože kniha je naprosto neuvěřitelná. No a co, že je dlouhá, možná byly některé pasáže zbytečné,ale aspoň si člověk tu knihu užije, může s hlavními hrdiny strávit tolika času, prožívat s nimi štěstí, ale i bolest a strach. A aspoň jsem na klauna nikdy nebyla sama :-)
Doporučuji přečíst, je to rozhodně jedna z těch nejlepších Kingových záležitostí

08.03.2019

Vždycky před Vánocemi je zajímavé přemýšlet o tom, co vám podle všech možných ukazatelů za knížky nadělí vaši nejbližší takzvaně 'pod stromeček', přestože někdy tam ten uříznutý jehličnan může úplně chybět. Ta nejvíce zřetelná předtucha mě napadla u mé babi, co se mi o prázdninách pokoušela půjčit právě zdejší To, ale jelikož zjistila, že už ho nemá, skončila jsem jakožto ještě Kingem nedotčený čtenář u Řbitovu zviřátek a jak jsem se vyjadřovala už v komentářích tam, příběh psaný takovýmhle stylem mě uhranul. Takže když ke mně na druhý svátek vánoční přistoupila s něčím podobným zvláštní černé rozšířenější cihle, co však měla na zadní straně červené balonky, nezbývalo mi nic jiného než jen nechat si ze rtů splynout společně se zaraženým děkováním jediné slovo: Pennywise. A nemýlila jsem se.
Myslím, že spoustu lidí by ten počet stran mohl odradit, ale protože si ráda škodolibě hraju s povědomím o své osobě u osob jiných, rozhodla jsem se nijak s dočtením neotálet, abych hned někdy v únoru mohla mít To na referát, nad nímž k mému překvapení nakonec kroutil hlavou dokonce i náš češtinář, což už je co říct. Ale to trochu předbíhám. K tomu, aby člověk mohl o knize vyprávět, musí ji mít nejdříve dočtenou. S tím jsem začala hned o Vánocích u babi a konečně jsem ten rok našla něco, co mě vykoplo od svátečních povinností a naprosto mě odprostilo od nálady na vánoční pohádky, protože už jsem sama se sebou pomalu také nemohla vydržet. Sice jsem se poprvé podivila nad jistou až přílišnou reálností spojenou s věcmi, co sice lidi skutečně říkají a dělají, ale většinou nemá nikdo dost kuráže k tomu, aby to dával k sobě do příběhu. Možná proto, včetně těch detailních zajímavých myšlenkových pochodů, jsou tyhle knihy pořád tak čtivé. Člověk prostě zpozorní, když se v okolí vyskytne nějaká - většinou přisprostlá - abnormálnost a vydrží mu to na několik stránek dopředu, kde ho pro změnu nakopne zase něco jiného. Nevím, jak se s tímhle vypořádávali jiní, ale mě to do sebe takovýmhle způsobem vtáhlo tak, že jsem se v dobrovolné čtecí výzvě, kterou jsem na sebe uvalila, dokázala do Silvestra dostat až do poloviny. Pak k mému rozčarování zase začala škola a já si byla nucená dát pauzu, než mě k sobě zase To s povinností na ten plánovaný referát přitáhlo natolik, že jsem kvůli němu zvládla obdivuhodně i na tři dny v týdnu úplně vypustit notebook a ničit si oči do bolestivého slzení, protože po Richiem zrovna šel nějaký naštvaný dřevorubec a to jsem to přece nemohla zabalit a jít spát. Co se týče mých pocitů na konci, nemohla jsem se dočkat, až to doopravdy dočtu, ale ne proto, že už jsem se To chtěla zbavit, ale proto, že jsem si přála prostě prožít tu emoci po tom, co se všechno uklidnilo a skončilo, nebo jak to mám vysvětlit. A musím se přiznat, že to na mě pak uvalilo lehké abstinenční příznaky, co však zase lehce vyrovnalo nalistování na opravdu vtipné scény. A všechno bylo zase v pohodě.
Abych tu z toho ale nedělala deníček plný chvály, někdy se mi hůře přenášelo přes mezihry z Mikeova pohledu, ale tuším, že za to mohli hlavně ty vážně hodně rozvité 'dějiny', jak se To vracelo, aniž by to vyprávění pak nějak výrazněji ovlivnilo hlavní děj. Ale jako velmi rozšířené zpestření to beru a uznávám, že s něčím takovým to To dělá ještě uvěřitelnějším.
Trochu se mi také nelíbilo to, že když jsem viděla nejnovější film ještě před knížkou, tak mi to vlastně vykecalo kostru děje na nějaké dvě části dopředu, ale bylo to spíš jen o vynechání lekavých efektů, protože jinak bylo v textu tolik dalších odboček, že jsem neviděla důvod, proč bych si čtení neužívala. Navíc pak přišla doba dospělosti, o níž už jsem spoilery neměla, takže s tím souvisel nervy drásající konec, kdy jsem nevěděla, jestli se Chüd povede, nebo nepovede, povede, nepovede... Vážně jsem si pak oddechla. Protože po těch stránkách, co čtenář prožíval s postavami jejich příběhy, je jasné, že k nim chtě nechtě přilne a pak se o ně bude bát. Jo, je to chytře vymyšlené. A pojištěné.
Když už jsem u těch postav, připadá mi nemožné si alespoň někoho neoblíbit jako vážně hodně a nebo se v něm třeba i poznat. A pokud se můžu soudit, jsem něco mezi Billem a Richiem, takže jsem na jejich části čekala nejvíc. Mimoto jsem také díky knize pochopila, že Henry Bowers a jeho parta mají v příběhu větší podíl zásluh, než jsem si myslela předtím, takže jsem zvědavá, jak to pak rozvedou v září v It: Chapter Two. Jediné, co mě v souvislosti s tímhle dále mrzí, je nerozvedení osudu Patricka Hockstettera, protože kapitola s jeho 'lednicí' mi přišla docela dost zajímavá. Ale třeba mám jen příliš zvrácený vkus.
No, tak se tedy těším na září. A taky na to, jak těm, co budou vést čistě filmové teorie na pokračování, zamíchám úsudky s tím, co bylo v knížce.