To
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415050/bmid_to-LZb-415050.jpg
4
4912
4912
Derry nie je obyčajné malomesto. Pod jeho povrchom spí prastaré zlo. Vždy keď sa prebudí, na niekoľko rokov rozpúta v Derry a okolí smršť neopísateľných hrôz. Strašná sila, ktorú možno nazvať len To, ovláda obyvateľov, vraždí nevinné deti a zdá sa, že ju neuspokojí nič okrem najvyššej obete. Kto ju prinesie tentoraz? Skupinka priateľov, ktorí v Derry vyrástli, dnes žije roztrúsená vo všetkých kútoch sveta. Sú bohatí, úspešní aj slávni, ale nie sú šťastní. A najmä im chýba veľká časť spomienok na desivé udalosti z detstva. Kto im vymazal pamäť? Ak to chcú zistiť, musia sa opäť stretnúť s pradávnym zlom. Kedysi sa mu dokázali vzoprieť a prežiť. Ale dnes už nie sú deťmi a niečo podstatné, čo im kedysi pomohlo zahnať To, im chýba.... celý text
Přidat komentář
Tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy.
Není to kniha, ke které bych se vrátil. Možná jsem jí četl jako příliš mladý na to, abych dokázal ocenit její metafyzickou stránku, ale něco z ní ve mně určitě zůstalo. Děti dokážou být kruté. Velmi.
Je to horror, není to horror? Je, ale to na téhle knize není tím nejdůležitějším. King na jednu stranu totiž umí stupňovat napětí a pracovat s děsem (kterým šetří a dávkuje ho tak postupně, až děs přichází často nečekán a tím působivější), na druhou stranu hororové téma je tu "jen" jakýsi rámec a posouvač děje. Na pozadí příběhu vyvstávají mnohem vážnější otázky, kterým rozsah knihy umožňuje opravdu hodně prostoru, a tak nepůsobí žádné z témat uspěchaně. King otevírá vážné otázky jako je rasismus, sexuální zneužívání (a vlastně sexualita obecněji), šikana, postavení ženy, vztahy dětí a rodičů, či vůbec vnímání dětí dospělými a naopak vnímání dospělých dětmi. Zajímavé jsou také metafyzické narážky v textu (zvlášť úvahy ke konci, např. popis Jiného, které nevychází u Kinga z Boha, ale naopak z konceptu absolutního Zla, v tomto případě personifikovaného absolutního Zla). No a pak jsou tady dvě témata nejdůležitější: prvním je dospívání a tím druhým (i když to zní jako strašné klišé) pevnost a hodnota přátelství. Proč to ale není v téhle knize kýč, nýbrž strašně silné téma? Protože málokdo to umí podat jako King v To. Vy totiž během čtení téhle knihy ty postavy skutečně poznáte, oblíbíte si je a vlastně pochopíte. 1092 stran nabízí dost prostoru, aby se z hrdinů knihy stali pro čtenáře "staří známí", a tak konec, který je hořkým happy endem, zanechá dobrý pocit, ale zároveň jistý smutek. Proč? To bych prozrazoval příliš, takže to (To?) musíte poznat sami ;).
Jen je škoda, že překlad má několik nehezkých nesmyslů, když očividně překladatel nepochopil kontext, nebo neznal reálie. Překlepy (hlavně na konci knihy) a chyby v sazbě by také stály za větší péči a vyřešení před tiskem.
Strašne veľa opisovačiek. Dočítal som to len preto, že som bol zvedavý ako sa to skončí. Toto asi nieje môj žáner.
Zajímavé, jak v této knize vidí každý něco jiného.
Pro mě to není horor, ale román. Román o přátelství, které přetrvá léta a které stojí za to si udržet.
Nejvíc hororové mi tu připadají některé rodinné vztahy.
Linku s Tím vnímám jako nutný rámec knihy, který pro mě ale není tím hlavním tématem.
Kniha má určitě zajímavou atmosféru, nebavilo mě jen pár bojůvek s Henrym.
Film se nechystám shlédnout, možná právě proto, že nevím, kterou rovinu si vyberou tvůrci (resp. tuším, že jinou, než tu, kterou v tom vidím já :) ).
Začátek knihy byl zajímavý a velmi čtivý. Bohužel od poloviny to bylo spíše jako plavání v bahně. Táhlé, nezajmavé, stále se dokola opakující příběhy. Ovšem to je pouze můj soukromý názor, kvalita knihy je jinak nekompromisní.
(SPOILER)
Po úvodnom svetovom „vau“ na novonakrútený film na Kingovu knihu „TO“ som sa ako priemerný a nenáročný čitateľ beletrie popýtal, o čom TO vlastne je. Nuž, vraj je to vraždiaci klaun, ale ten klaun nie je ani klaun, iba zhmotnené zlo, ktoré sa v knihe označuje ako „TO“, lebo TO je zhmotnená nočná mora, ktorá je u každého iná. To, čoho sa bojíš ty, nemusí sa báť iný. Logické. Porozmýšľal som, či sa do 1053 stranovej knihy pustiť, keďže som po 200 stranách (z celkových 300) odložil aj Kingovho Pištoľníka s tým, že je tisíc lepších iných kníh, aj Kingovu Podpaľačku, ktorá mi prišla ako „niečo umelo pritiahnuté za vlasy a napísané preto, lebo sa písaním živí“, aj Kingov „Mobil“, ktorý mal síce dobrý úvod, ale potom už nič... a nakoniec som mávol rukou, a hoci som vedel, že v Kingových 4/5 kníh je hlavný hrdina „chudák spisovateľ“, ktorý sa s „niečím temným“ musí stále popasovať (odhliadnuc od toho, že King bol (ešte je?) alkoholik a berie kokaín a príde mi to tak, že píše len to, čo sa mu odohráva v prepitej alebo zdrogovanej hlave po prečítaní svetových diel), a knihu si vypožičal z knižnice. Potom som ju po 50 stranách do knižnice vrátil, ale potom sa ma kamarát, ktorý od Kinga prečítal temer všetko opýtal, ako sa mi to páči. Keď som mu povedal, že som knihu nechal povedal, že úvod bol možno slabý, ale že kniha stojí za prečítanie. Tak som si ju vypožičal 2.x a vrátil, keď som bol na strane asi 150. V ten deň, kedy som ju do knižnice vracal, všimla si ma jedna pani a keď videla, akú knihu vraciam, spýtala sa na môj názor na ňu. Povedal som, že zrejme to nie je „moja šálka kávy“. Tá pani sa pousmiala a povedala, že knihu prečítala 2x. To ma zarazilo, preto som zaťal zuby a povedal som si fajn, sprav to ako vždy, keď si si neistý autorom = naštuduj si autora podrobnejšie a zisti si dôvod, prečo dal do knihy námet aký dal, a keď sa rozhodneš čítať, v „slabej chvíli“, kedy budeš chcieť knihu odložiť, si na ten námet spomeň. A teda, King knihu napísal vraj kvôli tomu, aby poukázal na pedofíliu, na kradnutie detí, na šikanovanie v škole, na rodičovskú prílišnú, až chorobnú starostlivosť, a podobne. Povedal som si, fajn, prizeraj sa na to, až budeš chcieť čítať prestať.
Knihu som dočítal.
A?
7 hlavných hrdinov kladných = každý opísaný na 30 strán v „detskom veku“. To je 210 strán. Jeden umrie v detskom veku, teda „remake“ opisu v dospelom veku 6 hrdinov (+180 strán). Teda 390 strán, a ešte sa poriadne nič nestalo! Potom tam sú, isteže, záporní hrdinovia. Henry s kamarátmi v detskom veku a dospelom veku (+60 strán) a Tom v dospelom veku (+30 strán), čo je 480 strán, a ešte sa poriadne nič nestalo. Naozaj museli byť opisy tak dlho-zdĺhavé, alebo sa autor riadil svojim heslom: „Čo strana, to dolár.“? Okrem úvodu s Georgem to ide do ťažkého stereotypu, a ešte ťažšie to zapácha Twainovým T. Sawyerom a H. Finnom. Vlastne by som povedal, že autor len zamenil slová a príbeh trochu nafúkol a „zhororovil“. Nič viac. Ale bol som optimista, mal som na pamäti, že v príbehu ide o poukázanie na pedofíliu, na kradnutie detí, na šikanovanie v škole, na rodičovskú prílišnú, až chorobnú starostlivosť, a podobne.
Potom sa tam objaví klaun Pennywisse. V čase, kedy King knihu píše, sa píše rok 1981-1985, a v týchto rokoch žije v Amerike aj istý John Wayne Gacy (1942 - 1994), masový vrah, ktorý v rokoch 1972-1978 znásilnil a zabil 33 mladých chlapcov, preoblečený za klauna (roky, v ktorých sa príbeh odohráva sú 1956 až 1985 = pre úplnosť). A King ako autor knihy, kde klaun vraždí deti, nám hovorí, že jeho „klaun-vrah“ je s touto skutočnosťou náhodný. Nuž, dobre, aj nad tým by som „akože“ mávol rukou. Ale nad tým, že keď príbeh totálne „oťažieva“ a autor ho začne umelo naťahovať (alebo nevie pokračovať?) tým, že pridáva „americký komiksový štýl“ a vzniká totálny chaos, nad tým sa nedá len tak mávať rukou. Príbeh ide ďalej (alebo autor znova nevie pokračovať?) a King si do príbehu zakomponuje na pár strán rozprávku o Perníkovej chalúpke. Potom, akosi pridlho rozpráva o rodičoch hlavných hrdinov (nehovorte mi, že sa to nedalo napísať kratšie) a vám už aj trochu uniká, prečo o nich vlastne píše. Knihu chcete už-už zavrieť, ale odrazu tam autor (znova nevie pokračovať?) zakomponuje korytnačku z kníh Terryho Pratcheta. To som sa už začal usmievať (či skôr autora ľutovať z prílišnej ne-fantázie). Ale nebolo to nič oproti tomu, keď sa objavilo „TO“ vo svojej pravej podobe. Už to nebol klaun Pennywisse a’la John Wayne Gacy (pardon, táto zhoda okolností sa stala, podľa autora, úplnou náhodou), ale pavúk z Pána prsteňov :D! Nechýbal tam ani Frodo so Samom, lebo bojazlivého Froda nahradil koktavý Bill a tučného Sama nahradil tučný Ben. To som sa už rehotal z plných pľúc. A čerešnička v tejto spleti Twaina, Dickensa, Tolkiena, Perníkovej chalúpky, Johna Wayne Gacy-ho (pardon, táto zhoda okolností sa stala, podľa autora, úplnou náhodou) a iného, čo som v knihe počas čítania nezbadal? Skupinový sex 11 ročných detí! Toto fakt nemôžem pochopiť, prečo to tam dal. Predstavte si 7 detí (6 chlapcov a jedno dievča), ktoré zaženú „stelesnené zlo“ v kanáloch, a keď si nemôžu spomenúť na smer cesty nazad, 11ročná Beverly sa pred 6timi chlapcami bez hanby vyzlečie a všetci ostatní (11roční) sa „na nej zaradom vystriedajú“. A potom jeden z nich povie; „no, ďalej ideme vpravo“ (alebo nejako tak). A príbeh bez všetkého ide ďalej. Nepýtam sa, prečo ten sex 11ročných detí King napísal. Ako sa nepýtam ani to, prečo vlastne skĺbil toľko svetových autorov dokopy a prikorenil to Johnom Wayne Gacy-im. Pýtam sa iba, prečo má táto kniha taký úspech. Je to spôsobené mainstreamovými reklamami, alebo sú ľudia skutočne tak hlúpi a nevedia rozlíšiť knihy od sprostých táranín?
Hezky čtivá Kingovka plná tradičních popisů červů vylezajících z praskajících očních bulv. Na to, jak je kniha objemná, se čte dobře, děj ubíhá a i přes různě poskládané časové linky je přehledná. Přesto mě až tak moc nezaujala, málo jsem se bála.
No ToTo, co ten lehce perverzní konec? Při autorově fantazii, jsem se opravdu bál číst dál a měl strach a hrůzu, s kým si to v těch kanálech Beverly ještě rozdá.....ale asi jsem taky tak trochu úchyl, mě se to líbilo...
Až nostalgicky jsem při čtení vzpomínal na své dětství, kdy jsme s partou taky stavěli bunkr. ( ale v kanálech jsme si takhle nehráli)
Stran má kniha opravdu mnoho, ale já se nenudil...
Jak si tak pročítám zdejší komentáře, všímám si, že čtenáři tohoto snad nejslavnějšího díla od mistra hororů se dělí na dva tábory-jsou tu tací, kterým nevadí jeho styl vyprávění, kterým vyhovuje délka knihy, protože mají čas se podrobně seznámit s hlavními postavami, kteří si chválí, jak King dokázal popsat myšlenkové pochody dětí, jak kniha krásně vypráví o problémech v dospívání, a do toho všeho zasahuje klaun, který se v příběhu postará o horor, po kterém někdo ani nezvládá dojít v noci na záchod.
Já patřím do toho druhého tábora, mě kniha nezaujala. Fakt, děsivé a krvavé scény sice strašidelné byly, ale než jsem se k nim tou hromadou vaty, těmi nezáživnými pasážemi dobral, byl jsem tak znuděný, že jsem je nějak nedokázal brát vážně. Ze začátku možná kniha udržovala svižné tempo, po nějaké době to ale šlo z kopce. Některé postavy možná byly uvěřitelné, některé ne, ale občas tam jednaly tak stupidně, až jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Prolínání dětské a dospělácké části mě hrozně rušilo, pak jsem se na děj nedokázal soustředit. No a závěrečná scéna v kanálech, to už mi i na Kinga přišlo trochu přehnané. :D Fakt nechápu, proč to do příběhu vložil, nerozumím, co ho k tomu vedlo a pomalu si začínám říkat, že to tam vecpal jen proto, aby kniha v závěru získala pár stránek navíc.
Hodnotím dvěma hvězdičkami, s tím, že už se ke knize rozhodně vracet nebudu.
Ale ano...King sám v úvodním slovu píše, že rozsáhlý román má tu výhodu, že se můžete s hrdiny dokonale poznat...pochopit jejich životy, jejich motivaci a jejich chování a to je skvělé - mám to rád. Zde mi ale vadila jiná věc - takové nenaplnění. Závěr podle mého vyšuměl, jakoby jej zkrátil. Na to, jak kvalitní román to je, závěr mě dostatečně neuspokojil.
K dlouhe knize, kratky komentar. King prestrelil kdyz napsal jak si to parta deti rozdava v kanale... a uplne zbytecne, klidne by se to bez toho obeslo. Jedna hvezda dolu za zbytecny akt a druha za zbytecnou delku
Pravdou je, že jsem ji rozečetla před několika lety a bohužel jsem se pořádně nezačetla a knihu odložila, musela jsem pro knihu dozrát.. asi po pěti letech jsem se kousla a cca od poloviny příběhu jsem knihu nechtěla dát z ruky. Mistrně popsány detaily, které prostě ke správné Kingovce patří.. a jestli jsem se bála? TO si pište! Správně předané emoce. Pro mě nejlepší Kingovka!
Zase jedna z knih, kdy mne mrzí, že jsem si ji více nešetřila a zhltla ji během pár dní. Někteří Kingovi vyčítají rozvleklost, ale mně vůbec nevadí, spíš naopak. Udivuje mne množství odboček a jak se vše propojuje, prostě paráda. V Derry bych fakt nechtěla bydlet, leda že bych měla tak super partu jako Beverly. I když mínus dávám za tu její "záchranou akci" v tunelu. Dovedla jsem si představit To ve všech formách, Želvu, cítila smrad ze skládky, ale nějak jsem si nedovedla představit "to" u dvanáctiletých dětí. Budiž polehčující okolností, že všichni účastníci zapomněli :)
Ještě mne čeká film, jsem zvědavá, jak se s tou kopou děje tvůrci poprali...
King měl svůj klaunovský "horor" To psát celé čtyři roky. Nevídané, když si uvědomím, že napsal už téměř 100 knih. Ovšem 1000 stran je 1000 stran. A přece jsem s klaunem Pennyweisem a partou "smolařů" z Derry strávila pouze pár týdnů. Horor je v tomto případě u Kinga zosobnění lidského strachu. Strach mainské městečko Derry prosycuje až na dřeň a nemilosrdně odhaluje sílu, ale především hloubku zkaženosti obyvatel Derry, která se koncentruje v klaunovi. Ten je tak zosobněním veškerého zla, které se v člověku dokáže projevit. King prostě umí.
Po roce čtení to mám konečně za sebou. Kniha mě bavila, ale snesla by možná tak o 300 stran méně. Do strany 500 se děj tak trochu táhl, potom už měl děj trochu rychlejší spád a bylo v něm víc akce, nicméně si myslím, že některé věci by mohl autor vynechat.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Nekonečné čekání, až bude naplněno velké očekávání - zhruba tolik k mým pocitům po přečení. Tahle kniha mi zřejmě nesedla tak, jak sednout měla a nebo jsem divná. Myslím, že kdyby měla o nějakou tu stranu méně, rozhodně by to bylo ku prospěchu obsahu - ten by tak měl méně toho, co pro mě bylo zbytečné a více toho, co pro mě bylo čtivé. Za svou soukromou jedničku od Kinga\Bachmana proto stále považuji Dlouhý pochod.