To
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415050/bmid_to-LZb-415050.jpg
4
4878
4878
Derry nie je obyčajné malomesto. Pod jeho povrchom spí prastaré zlo. Vždy keď sa prebudí, na niekoľko rokov rozpúta v Derry a okolí smršť neopísateľných hrôz. Strašná sila, ktorú možno nazvať len To, ovláda obyvateľov, vraždí nevinné deti a zdá sa, že ju neuspokojí nič okrem najvyššej obete. Kto ju prinesie tentoraz? Skupinka priateľov, ktorí v Derry vyrástli, dnes žije roztrúsená vo všetkých kútoch sveta. Sú bohatí, úspešní aj slávni, ale nie sú šťastní. A najmä im chýba veľká časť spomienok na desivé udalosti z detstva. Kto im vymazal pamäť? Ak to chcú zistiť, musia sa opäť stretnúť s pradávnym zlom. Kedysi sa mu dokázali vzoprieť a prežiť. Ale dnes už nie sú deťmi a niečo podstatné, čo im kedysi pomohlo zahnať To, im chýba.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Po úvodnom svetovom „vau“ na novonakrútený film na Kingovu knihu „TO“ som sa ako priemerný a nenáročný čitateľ beletrie popýtal, o čom TO vlastne je. Nuž, vraj je to vraždiaci klaun, ale ten klaun nie je ani klaun, iba zhmotnené zlo, ktoré sa v knihe označuje ako „TO“, lebo TO je zhmotnená nočná mora, ktorá je u každého iná. To, čoho sa bojíš ty, nemusí sa báť iný. Logické. Porozmýšľal som, či sa do 1053 stranovej knihy pustiť, keďže som po 200 stranách (z celkových 300) odložil aj Kingovho Pištoľníka s tým, že je tisíc lepších iných kníh, aj Kingovu Podpaľačku, ktorá mi prišla ako „niečo umelo pritiahnuté za vlasy a napísané preto, lebo sa písaním živí“, aj Kingov „Mobil“, ktorý mal síce dobrý úvod, ale potom už nič... a nakoniec som mávol rukou, a hoci som vedel, že v Kingových 4/5 kníh je hlavný hrdina „chudák spisovateľ“, ktorý sa s „niečím temným“ musí stále popasovať (odhliadnuc od toho, že King bol (ešte je?) alkoholik a berie kokaín a príde mi to tak, že píše len to, čo sa mu odohráva v prepitej alebo zdrogovanej hlave po prečítaní svetových diel), a knihu si vypožičal z knižnice. Potom som ju po 50 stranách do knižnice vrátil, ale potom sa ma kamarát, ktorý od Kinga prečítal temer všetko opýtal, ako sa mi to páči. Keď som mu povedal, že som knihu nechal povedal, že úvod bol možno slabý, ale že kniha stojí za prečítanie. Tak som si ju vypožičal 2.x a vrátil, keď som bol na strane asi 150. V ten deň, kedy som ju do knižnice vracal, všimla si ma jedna pani a keď videla, akú knihu vraciam, spýtala sa na môj názor na ňu. Povedal som, že zrejme to nie je „moja šálka kávy“. Tá pani sa pousmiala a povedala, že knihu prečítala 2x. To ma zarazilo, preto som zaťal zuby a povedal som si fajn, sprav to ako vždy, keď si si neistý autorom = naštuduj si autora podrobnejšie a zisti si dôvod, prečo dal do knihy námet aký dal, a keď sa rozhodneš čítať, v „slabej chvíli“, kedy budeš chcieť knihu odložiť, si na ten námet spomeň. A teda, King knihu napísal vraj kvôli tomu, aby poukázal na pedofíliu, na kradnutie detí, na šikanovanie v škole, na rodičovskú prílišnú, až chorobnú starostlivosť, a podobne. Povedal som si, fajn, prizeraj sa na to, až budeš chcieť čítať prestať.
Knihu som dočítal.
A?
7 hlavných hrdinov kladných = každý opísaný na 30 strán v „detskom veku“. To je 210 strán. Jeden umrie v detskom veku, teda „remake“ opisu v dospelom veku 6 hrdinov (+180 strán). Teda 390 strán, a ešte sa poriadne nič nestalo! Potom tam sú, isteže, záporní hrdinovia. Henry s kamarátmi v detskom veku a dospelom veku (+60 strán) a Tom v dospelom veku (+30 strán), čo je 480 strán, a ešte sa poriadne nič nestalo. Naozaj museli byť opisy tak dlho-zdĺhavé, alebo sa autor riadil svojim heslom: „Čo strana, to dolár.“? Okrem úvodu s Georgem to ide do ťažkého stereotypu, a ešte ťažšie to zapácha Twainovým T. Sawyerom a H. Finnom. Vlastne by som povedal, že autor len zamenil slová a príbeh trochu nafúkol a „zhororovil“. Nič viac. Ale bol som optimista, mal som na pamäti, že v príbehu ide o poukázanie na pedofíliu, na kradnutie detí, na šikanovanie v škole, na rodičovskú prílišnú, až chorobnú starostlivosť, a podobne.
Potom sa tam objaví klaun Pennywisse. V čase, kedy King knihu píše, sa píše rok 1981-1985, a v týchto rokoch žije v Amerike aj istý John Wayne Gacy (1942 - 1994), masový vrah, ktorý v rokoch 1972-1978 znásilnil a zabil 33 mladých chlapcov, preoblečený za klauna (roky, v ktorých sa príbeh odohráva sú 1956 až 1985 = pre úplnosť). A King ako autor knihy, kde klaun vraždí deti, nám hovorí, že jeho „klaun-vrah“ je s touto skutočnosťou náhodný. Nuž, dobre, aj nad tým by som „akože“ mávol rukou. Ale nad tým, že keď príbeh totálne „oťažieva“ a autor ho začne umelo naťahovať (alebo nevie pokračovať?) tým, že pridáva „americký komiksový štýl“ a vzniká totálny chaos, nad tým sa nedá len tak mávať rukou. Príbeh ide ďalej (alebo autor znova nevie pokračovať?) a King si do príbehu zakomponuje na pár strán rozprávku o Perníkovej chalúpke. Potom, akosi pridlho rozpráva o rodičoch hlavných hrdinov (nehovorte mi, že sa to nedalo napísať kratšie) a vám už aj trochu uniká, prečo o nich vlastne píše. Knihu chcete už-už zavrieť, ale odrazu tam autor (znova nevie pokračovať?) zakomponuje korytnačku z kníh Terryho Pratcheta. To som sa už začal usmievať (či skôr autora ľutovať z prílišnej ne-fantázie). Ale nebolo to nič oproti tomu, keď sa objavilo „TO“ vo svojej pravej podobe. Už to nebol klaun Pennywisse a’la John Wayne Gacy (pardon, táto zhoda okolností sa stala, podľa autora, úplnou náhodou), ale pavúk z Pána prsteňov :D! Nechýbal tam ani Frodo so Samom, lebo bojazlivého Froda nahradil koktavý Bill a tučného Sama nahradil tučný Ben. To som sa už rehotal z plných pľúc. A čerešnička v tejto spleti Twaina, Dickensa, Tolkiena, Perníkovej chalúpky, Johna Wayne Gacy-ho (pardon, táto zhoda okolností sa stala, podľa autora, úplnou náhodou) a iného, čo som v knihe počas čítania nezbadal? Skupinový sex 11 ročných detí! Toto fakt nemôžem pochopiť, prečo to tam dal. Predstavte si 7 detí (6 chlapcov a jedno dievča), ktoré zaženú „stelesnené zlo“ v kanáloch, a keď si nemôžu spomenúť na smer cesty nazad, 11ročná Beverly sa pred 6timi chlapcami bez hanby vyzlečie a všetci ostatní (11roční) sa „na nej zaradom vystriedajú“. A potom jeden z nich povie; „no, ďalej ideme vpravo“ (alebo nejako tak). A príbeh bez všetkého ide ďalej. Nepýtam sa, prečo ten sex 11ročných detí King napísal. Ako sa nepýtam ani to, prečo vlastne skĺbil toľko svetových autorov dokopy a prikorenil to Johnom Wayne Gacy-im. Pýtam sa iba, prečo má táto kniha taký úspech. Je to spôsobené mainstreamovými reklamami, alebo sú ľudia skutočne tak hlúpi a nevedia rozlíšiť knihy od sprostých táranín?
Hezky čtivá Kingovka plná tradičních popisů červů vylezajících z praskajících očních bulv. Na to, jak je kniha objemná, se čte dobře, děj ubíhá a i přes různě poskládané časové linky je přehledná. Přesto mě až tak moc nezaujala, málo jsem se bála.
No ToTo, co ten lehce perverzní konec? Při autorově fantazii, jsem se opravdu bál číst dál a měl strach a hrůzu, s kým si to v těch kanálech Beverly ještě rozdá.....ale asi jsem taky tak trochu úchyl, mě se to líbilo...
Až nostalgicky jsem při čtení vzpomínal na své dětství, kdy jsme s partou taky stavěli bunkr. ( ale v kanálech jsme si takhle nehráli)
Stran má kniha opravdu mnoho, ale já se nenudil...
Jak si tak pročítám zdejší komentáře, všímám si, že čtenáři tohoto snad nejslavnějšího díla od mistra hororů se dělí na dva tábory-jsou tu tací, kterým nevadí jeho styl vyprávění, kterým vyhovuje délka knihy, protože mají čas se podrobně seznámit s hlavními postavami, kteří si chválí, jak King dokázal popsat myšlenkové pochody dětí, jak kniha krásně vypráví o problémech v dospívání, a do toho všeho zasahuje klaun, který se v příběhu postará o horor, po kterém někdo ani nezvládá dojít v noci na záchod.
Já patřím do toho druhého tábora, mě kniha nezaujala. Fakt, děsivé a krvavé scény sice strašidelné byly, ale než jsem se k nim tou hromadou vaty, těmi nezáživnými pasážemi dobral, byl jsem tak znuděný, že jsem je nějak nedokázal brát vážně. Ze začátku možná kniha udržovala svižné tempo, po nějaké době to ale šlo z kopce. Některé postavy možná byly uvěřitelné, některé ne, ale občas tam jednaly tak stupidně, až jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Prolínání dětské a dospělácké části mě hrozně rušilo, pak jsem se na děj nedokázal soustředit. No a závěrečná scéna v kanálech, to už mi i na Kinga přišlo trochu přehnané. :D Fakt nechápu, proč to do příběhu vložil, nerozumím, co ho k tomu vedlo a pomalu si začínám říkat, že to tam vecpal jen proto, aby kniha v závěru získala pár stránek navíc.
Hodnotím dvěma hvězdičkami, s tím, že už se ke knize rozhodně vracet nebudu.
Ale ano...King sám v úvodním slovu píše, že rozsáhlý román má tu výhodu, že se můžete s hrdiny dokonale poznat...pochopit jejich životy, jejich motivaci a jejich chování a to je skvělé - mám to rád. Zde mi ale vadila jiná věc - takové nenaplnění. Závěr podle mého vyšuměl, jakoby jej zkrátil. Na to, jak kvalitní román to je, závěr mě dostatečně neuspokojil.
K dlouhe knize, kratky komentar. King prestrelil kdyz napsal jak si to parta deti rozdava v kanale... a uplne zbytecne, klidne by se to bez toho obeslo. Jedna hvezda dolu za zbytecny akt a druha za zbytecnou delku
Pravdou je, že jsem ji rozečetla před několika lety a bohužel jsem se pořádně nezačetla a knihu odložila, musela jsem pro knihu dozrát.. asi po pěti letech jsem se kousla a cca od poloviny příběhu jsem knihu nechtěla dát z ruky. Mistrně popsány detaily, které prostě ke správné Kingovce patří.. a jestli jsem se bála? TO si pište! Správně předané emoce. Pro mě nejlepší Kingovka!
Zase jedna z knih, kdy mne mrzí, že jsem si ji více nešetřila a zhltla ji během pár dní. Někteří Kingovi vyčítají rozvleklost, ale mně vůbec nevadí, spíš naopak. Udivuje mne množství odboček a jak se vše propojuje, prostě paráda. V Derry bych fakt nechtěla bydlet, leda že bych měla tak super partu jako Beverly. I když mínus dávám za tu její "záchranou akci" v tunelu. Dovedla jsem si představit To ve všech formách, Želvu, cítila smrad ze skládky, ale nějak jsem si nedovedla představit "to" u dvanáctiletých dětí. Budiž polehčující okolností, že všichni účastníci zapomněli :)
Ještě mne čeká film, jsem zvědavá, jak se s tou kopou děje tvůrci poprali...
King měl svůj klaunovský "horor" To psát celé čtyři roky. Nevídané, když si uvědomím, že napsal už téměř 100 knih. Ovšem 1000 stran je 1000 stran. A přece jsem s klaunem Pennyweisem a partou "smolařů" z Derry strávila pouze pár týdnů. Horor je v tomto případě u Kinga zosobnění lidského strachu. Strach mainské městečko Derry prosycuje až na dřeň a nemilosrdně odhaluje sílu, ale především hloubku zkaženosti obyvatel Derry, která se koncentruje v klaunovi. Ten je tak zosobněním veškerého zla, které se v člověku dokáže projevit. King prostě umí.
Po roce čtení to mám konečně za sebou. Kniha mě bavila, ale snesla by možná tak o 300 stran méně. Do strany 500 se děj tak trochu táhl, potom už měl děj trochu rychlejší spád a bylo v něm víc akce, nicméně si myslím, že některé věci by mohl autor vynechat.
King sám v rozhovorech prohlašuje, že nechápe autory, kteří si dělají průběžné poznámky a už v předstihu znají konec díla, které mají rozepsané. Že by ho to samotného tímto způsobem nebavilo a raději tvoření dává zcela volný průběh. Ač je to přístup jistě pochopitelný, nikdy jsem mu nepřišel na chuť. A v jeho díle ho vnímám až bolestivě. Osobně mám rád "horory staré školy", které jsou soudržné a celý obsah slouží konečné pointě/rozuzlení.
Knihu jsem zvládl asi do jedné třetiny. Je zvláštní, že mi tak psychologicky zdařilé dílo přišlo zároveň tak bezduché. Sám si to těžko vysvětluji. Možná je to tím, že zde pro mne selhalo samotné Zlo, což je u hororu kapku demotivující. To zde totiž představuje transformující se klaun (už samo o sobě spíše úsměvné), u kterého se při vyvolávání hrůzy ve čtenáři sází okatě na nejčastější fóbie a brutalitu. Celé mi to přišlo, jako když si chce autor ušetřit trochu práci.
Možná by se můj názor změnil na konci, ale ten byl příliš daleko...
Tato kniha je podle mě jedna z nejlepších od Kinga. Je dobře propracovaná a velmi dobře se čte, takže jsem se snadno nechala vtáhnout do děje.
Tento žánr běžně nečtu, ale chtěla jsem zkusit něco od S. Kinga. Oceňuji působivé vylíčení historie a reálií městečka Derry a jednotlivých postav party Smolařů, hlavně důraz na sílu přátelství. Vyprávění v různých časových rovinách zejména ke konci zvyšuje dramatičnost. Celkově mám ale dojem spíše negativní a knihu jsem dočetla jen se sebezapřením Autor se vyžívá v podrobném popisu násilí všeho druhu - na dětech, ženách, zvířatech...,libuje si v těch nejhnusnějších detailech a vulgaritě, což by se snad dalo přičíst žánru hororu, kdyby příběh měl nějaký smysl a gradaci. Je to snůška všeho možného - násilí, hororových prvků, protirasistických a ekologických názorů atd., ale závěr tak nějak předvídatelně vyšumí. Pro mě, bohužel, škoda času.
Nechtělo se mi do komentáře ke knize, která se převelice líbí většině, takže tím skalní fanoušky naštvu a rádi by třeba polemizovali. Nedělejte to, nemá to cenu. Komentář je totiž hlavně pro mne, abych si ujasnila, jak to vidím sama:
+ zajímavý popis fiktivního městečka v Maine se vším všudy, včetně geografie a historie
+ slušný rozjezd, předzvěst děsivého bratrova konce
+ teenagerská (vlastně jsou ještě mladší) skupinka, její vývoj a její nesmiřitelní pokušitelé
- naprosto zbytečná délka textu, únavná, úmorná, vše by se dalo vygradovat možná už s pětinou (tj. na 200 stranách)
- vulgarita a podivné sexuální "řešení" u 11-letých zcela mimo mísu (tehdy jako dnes)
- děsivé patologické pozadí v mnoha rodinách hrdinů - v dětství i dospělosti
- zběsilý propletenec děje v čase, kterým se jen nastavoval text, aby nebylo dlouho jasné, co se všechno před těmi lety vlastně stalo, jednomu po druhém a dohromady
- celý hororový prvek, který rozbujel neustálým přidáváním dalších a dalších podivností bez ladu a skladu - klaun se všemi proprietami, zaměření na děti a způsob, převtělování do vlkodlaka aj., pijavico-lasturovití paraziti ...
Nemám horory moc ráda, ale když už, tak musí mít "hlavu a patu" - sice s prvky nevídanými, ale v rámci příběhu "věrohodnými" - proč, jak, kdo, kde a jak to skončí. A naneštěstí King toto pro mě v tomto případě vůbec nesplňuje, takže zcela zbytečná četba (do třetiny) a spíše prolistování (zbytku).
45%
Bála jsem začít s Kingovými knihami, už jen z toho důvodu, abych nebyla zklamaná. Velké nadšení kolem filmu "IT" , který byl v kinech mě přesvědčilo o tom, že si knihu musím přečíst. Do příběhu jsem se dostala téměř okamžitě, z knihy, kterou jsem chtěla číst tak dva týdny, jsem přečetla za pár dní. Mísení přítomnosti a minulosti dodávalo celé knize na vážnosti a tajuplnosti. Knihu mohu jedině doporučit a myslím, že toto není jediná kniha od Kinga co budu číst.
Ano, je to dobry. Bavilo me to, ale jsem rada ze to mam zasebou. Dve hvezdy ubiram za ten nesmyslny, poburujici sex nezletilych deti v hnijicim tunelu.
Jedna z knih u kterých nikdy nezapomenu, že jsem jí četla. Příběh byl velice poutavý avšak chvílemi až moc podrobně popisované detaily, které jsem se snažila si zapamatovat, jelikož jsem myslela, že budou v průběhu knihy důležité. Asi na 357 straně jsem pochopila, že pro mě nudné pasáže není potřeba až tak vnímat a tak mi občas přečtená pár stránek zabralo i 2 hodiny jelikož věci okolo mě byli zajímavější. To se ovšem nedá říct o částech s Pennywisem, kdy jsem se do příběhu tak ponořila, že jsem až málem zapomněla dýchat :D.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Začátek knihy byl zajímavý a velmi čtivý. Bohužel od poloviny to bylo spíše jako plavání v bahně. Táhlé, nezajmavé, stále se dokola opakující příběhy. Ovšem to je pouze můj soukromý názor, kvalita knihy je jinak nekompromisní.