Tři dukáty
Jaroslav Durych
Šest próz shrnutých z původních cyklů "Tři dukáty" a "Tři troníčky" představuje citově i myšlenkově jednotný obraz autorova vzrušeného pohledu na sociální skutečnost, na život chudých této země někdy v počátku dvacátého století. Hrdinkami těchto baladických příběhů a současně lyrických písní, podmanivých osobitostí básníkova nevšedního umění, jsou vždy ženy, které ve své bídě touží po nejskromnějším štěstí, po kráse lásky. Tak hledá Jaroslav Durych vnitřní vítězství života mezi nejprostšími, mezi vyděděnými ubožáky, stojícími na samém pokraji lidské společnosti, a tam nalézá vřelá, upřímná srdce a nejskutečnější cit, vykrystalizovaný utrpením.... celý text
Přidat komentář
O lásce, jak se o ní dnes již nepíše, stylem, který se dnes již nepoužívá, neboť všichni spěcháme, byť nevíme kam. Útlá knížka s šesti povídkami. Vraťme se všichni do dob, kdy akčnost nebyla primární, a možná objevíme zapomenutou krásu a sílu slova.
Děj jednoduchý, zápletka stokrát opsaná, červenoknihovní závěr. Nic z toho však není podstatné, protože v příběhu především spatřuji víru v milosrdenství a lásku.
Autor v knize znázorňuje soucit s ubohými a trpícími, dále pak svůj odpor k měšťáckému světu podnikání a zisku. Tento svět má podle Durycha nejdál k milosti Boží. Pro mě až příliš duchovní a náboženské, povídka se mi nečetla dobře.
Autorovy další knížky
1993 | Bloudění |
1989 | Rekviem |
1969 | Boží duha |
1996 | Služebníci neužiteční |
1991 | Z růže kvítek vykvet nám |
Čekala jsem něco trochu jiného. Taková červená knihovna z chudinského prostředí zač. 20. stol. to je. Všechny povídky končí vlastně stejně. Ale líbí se mi květnatost textu, a obecně ten jazyk, jakým je to napsané (prostě to není jednoduchý překlad z angličtiny).