Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539341/bmid_uzkosti-a-jejich-lide.jpg
4
2200
2200
Buď lže jeden, nebo všichni. Někdo ví, kde se ten pachatel skrývá… Takhle by mohl znít závěr vyplývající z výpovědí osmi svědků prapodivného přepadení, které provedlo „to pako s pistolí“, přestože vlastně nic drsného neplánovalo... K politováníhodnému incidentu došlo den před silvestrem při prohlídce bytu, kam však zdaleka ne všichni zájemci dorazili s úmyslem najít si nový domov. Jakmile místní policisté podivuhodného zločince v objektu zamknou a osvobozená rukojmí odvedou k podání svědectví na služebnu, ukáže se, že pachatel mezitím zmizel. Odhalí strážci zákona Jim a Jack, kam se padouch vypařil a proč jsou všichni tak střelení a rozčilení? Detektivní groteskou se vyhledávaný švédský autor vrací ke kořenům svého psaní, především k fenomenálnímu Muži jménem Ove.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Folk med ångest, 2019
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Vše podstatné zde již bylo řečeno.
Backman je pro mě vždy sázka na jistotu, ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. Místy už byl příběh na mě překombinovaný a autor tlačil na pilu, ale budiž mu to odpuštěno. Obdivuji, jak dokáže lehkou rukou psát o složitějších a hlubších sférách lidské osobnosti.
Frederik Backman to znovu dokázal a potvrdil roli mého oblíbeného autora. Úzkosti opět skvěle pracují s postavami, v tomhle je Backman jedinečný. Jako čtenář člověk nemá problém se vžít do jakékoliv postavy knihy, protože všechny jsou krásně lidské. Všechny si nesou nějakou svou úzkost a ať se chovají jakkoliv, mají k tomu svůj důvod. Svou motivaci, která když se ji dozvíte často změní váš pohled na tu kterou postavu. Backman ukazuje, že nemáme dát na první pohled, že to, když člověk dělá něco "špatného" nemusí znamenat, že je špatný člověk, možná je jen ve špatný čas na špatném místě, možná je dohnán okolnostmi, možná se s ním život nemazlí. Pokud ho blíže neznáme, nikdo z nás neví, co má za sebou a kdo jsme abychom lidi soudili podle prvního dojmu. Druhá věc, kterou na knize nesmírně cením je to, jak dokáže zaujmout na relativně minimalistickém ději. Ten, který se tu odehrává minimalistický je, ale je krásně zamotaný a propletený, hlavně v prvních dvou třetinách knihy naprostá paráda. Trochu mě mrzí až poslední poslední třetina knihy, kdy už toho zamotání bylo trochu moc a tomu závěrečnému vybruslování už chyběla počáteční elegance. Přesto jsem ve finále velmi spokojen, protože tohle není příběh o mostu, o loupeži, o blbcích ... tohle je příběh o lidech
Pro Backmana jsou evidentně deprese, úzkosti a úvahy o sebevraždě velké téma. Není to úplně optimistické čtení, ale plné emocí a postřehů ze života přesně tak, jak jsme u autora zvyklí. Mám ho ráda a doufám, že se svými démony bude bojovat i dál úspěšně.
Díky bohu, pořád je to TEN Fredrik Backman! A to navzdory tomu, že se poněkud odchýlil od své typické struktury vyprávění, kde v hlavní roli stojí jeden podivínský dobrák. Vždycky dokáže s grácií sobě vlastní tak mile překvapit, vykouzlit opravdický úsměv na rtech, dotknout se srdíčka a chviličku ho podržet. A vlastně psát o těžce vážných tématech s dechberoucí lehkostí a samozřejmostí, až budí dojem, že sám prožil tisíce příběhů. Možná někomu nemusí sednout satiricky laděný vtip provázející každou jednotlivou stránku knihy, ale právě tahle (tragi)komičnost mi připadá každodenní, lidsky normální. No a v poděkování si mě... zase jednou dostal...
Autor toho evidentně ví o životě hodně a má to v hlavě srovnané. A umí to čtenářům také řádně naservírovat. Neskutečně kombinuje věci smutné, veselé i naprosto ujeté. Bylo to zvláštní čtení, spletité osudy, postupné odkrývání, vše do sebe náležitě zapadlo, ale přišlo mi, že chvilkami už prostě příliš tlačí na pilu. Můj názor: Ove ani Babička to nejsou, ale přečtení rozhodně není ztráta času. 3,5*
Moc se mi líbil rozjezd a spletitost příběhu, styl a čtivost, ale poslední třetina byla už hodně pohádková, romantická a uslzená, a to ještě po dlouhé psychologické pasáži. Autor se rozjel, všechna životní témata a traumata (láska všeho druhu, kvalita a cíle života, vztahy a pády všeho druhu, smrt) zaobalil zajímavým komplikovaným příběhem, který se vlastně i může stát (s minimální pravděpodobností, ale vyloučeno to není), ale příběh loupeže a rukojmích a jejich "osvobozování" policií pochopitelně není to hlavní.
Autor vymyslel kouzelný název své knihy - o "blbcích", nejen Stockholmácích a jiných individuích.
Ove u mě ale stále vede. 85%
Tak nám pan Bacman zase o něco „zhollywoodštěl“ :-(
Zatímco v hollywoodských filmech musí být povinně zastoupena dualita žena-muž, běloch-černoch, starý-mladý, pan Backman jako by měl povinnost mít jako (kladné) hrdiny usmýkanou matku samoživitelku, svérázného seniora, uprchlíka a homosexuála (tady máme mj. manželství dvou lesbiček, z čehož jedna je tmavá).
Je to opět dobře napsané, dobře rozehrané, svižné, vtipné (na začátku přímo třeskutě vtipné), každý z hrdinů dostal ranec traumat, s kterými se více či méně úspěšně potýká, vše je zajímavě propojeno a má to lidskou hloubku. Jenže po předchozích Backmanových knihách jako by tu něco začínalo skřípat - jako by to začínalo být trochu vykalkulované, vtipy začínaly tlačit na pilu, jako byste už něco podobného četli; no a ten konec... (SPOILER: konec je jak z vánočního slaďáku).
PS. Z poděkování plyne, že pan Backman se s úzkostí osobně zná, takže knihu chápu jako způsob, jak se s ní umělecky popasoval. S tímto vědomím přimhuřuji oči a dávám 4* (a doufám, že další kniha bude zas parádně šmrncovní).
Tolik jsem se na novou knihu těšila a Fredrik Backman opět nezklamal. Vůbec nevadilo, že děj byl občas trochu předvídatelný. Postavy byly úžasné, každá měla svůj osud, který autor postupně odhaloval. A kvůli té spouště moudrosti si knihu hodlám přečíst ještě jednou.
Podle názvu nebo obálky bych si asi knížku nevybrala. Ale když jsem se začetla, bavila mě čím dál víc a když jsem dočetla, měla jsem chuť pana Backmana obejmout.
Ani mě tato Backmanova kniha neoslovila tak jako ty předchozí. Přesto i ona byla plná jeho laskavého humoru, víry v dobro v lidech, naděje, že vše nakonec dobře dopadne, a poselství, že ani ty nejčernější dny nemusí skončit zle. Nebo aspoň ne všechny. Úzkosti a jejich lidé je kniha, která mě pohladila po duši, několikrát nahlas rozesmála a občas velmi dojala. Rozhodně nezklamala.
Těšil jsem se na každý další večer kdy se začtu, na každou další stránku, další zvrat v ději. A občas si říkal, tohle by nemusel být vůbec špatný film.
Tak uvidíme, třeba jednou bude.
Úplné "terno" to nie je. Za mňa chaoticky dej, ktorý sa každú chvíľu mení. Na druhú stranu, je skvele rozdelený na viacero obrazov a pri čítaní mám pocit akoby som mala pred sebou zostrihy filmu. Aj napriek chaosu a pocitu že už naozaj neviete čo sa môže zmenit - pretože sa zmenilo už všetko najmenej dvakrát, nájdete v knihe pár skvelých myšlienok do života a práve to robí knihu knihou - ak Vám niečo do života dá :D
Pan Backman nám všem dokáže nahlédnout až na dno duše, pohladit ji, pomůže najít východ v tunelu. Při čtení jeho knih je třeba tužka a papír po ruce. Celá nůše moudrých myšlenek, vsunutých do absurdního děje, které však skončí elegantním rozuzlením. Skupinka zcela nesourodých hrdinů končící jako nejlepší přátelé, přesto nejde o kýč. Myslím. že skutečnost - 186 komentářů pro knihu vydanou letos - mluví za vše.
Je to lehce absurdní, lehce depresivní, lehce legrační, prostě to má v sobě všechno dohromady. Kniha se mi líbila, stejně jako Muž jménem Ove, je velmi čtivá a příběh neotřelý.
"Víš, jak sníst slona, chlapče?"...
"Kousek po kousku, mami."
Máma se po desetitisící rozesmála, jako to rodiče dělávají. Pak mu pevně sevřela ruku a řekla: "Nedokážeme změnit svět, často nedokážeme změnit ani lidi. Jedině kousek po kousku. A tak pomáháme, kdekoli máme příležitost, chlapče. Zachraňujeme, koho můžeme. Snažíme se, co to jde. A pak hledáme způsoby, jak přesvědčit sami sebe, že to... stačí. Abychom se naučili s našimi nezdary žít a neutopili se v nich."
Typický backmanovský příběh, který tentokrát svede dohromady nesourodou skupinku - lupiče, rukojmí a policisty a začne rozplétat jejich osudy. Čekají na vás pasáže nejen humorné a praštěné, ale také dojemné a moudré. Na mě příběh působil spíše smutným podtónem, ovšem užila jsem si každé slovo! Děkuji...
Můj top autor opět nezklamal. Zase naprosto úžasný příběh ze života, někdy smutný, někdy legrační, ale vždycky se emočně vrývající do srdce. ANO, ano a stokrát ano. Doporučuji moc.
Nevěděla jsem, co od knihy očekávat, ale postupem příběhu mě nepřestávala překvapovat. Fredrik Backman má skvělý humorný styl psaní. Dokázal semnou dokonce manipulovat. Vsunout mi do hlavy domněnku, kterou zrovna chtěl a následovně mi jí úplně vyvrátit. Což mělo za následek spoustu nečekaných zvratů. Líbilo se mi, jak do sebe vše hezky zapadá, i když to na začátku u výslechů působilo dost zmateně, což byl vlastně účel. Nic podobného jako toto dílo jsem doposud nečetla. Postavy byly naprosto výborné, postupně nám odkrývaly své osobnosti a já si to moc užívala. Autor sem zvládl příjemným, nenásilným způsobem zakomponovat i trochu té sociální psychologie. Vše zároveň působilo ztřeštěně a svým způsobem jako rodinná komedie. Touto knihou mě Backman přesvědčil o tom, abych si přečetla i další jeho díla.
,, Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama."
Smích a pláč nad jednou stránkou? To dokáže snad jen Frederick Backman. A tato kniha není jiná. Tedy, je úplně jiná než jeho ostatní knihy, ale emoce vyvolává velice podobné.
Krásná, vtipná, ztřeštěná, ale hlavně moc milá kniha. A odkazy na krizová centra a linky důvěry v ČR na konci knihy - "Kdybyste někoho potřebovali", to mě dostalo. Nevím, co napsat víc. Jsem dojatá. A králík na wc ..?
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Ačkoliv je to už pár měsíců, co jsem knihu četla, stále mě hřeje u srdce, když si vzpomenu na některé pasáže. Je to opravdu hezká kniha, občas vtipná, občas dojemná a rozhodně krásná.