Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539341/bmid_uzkosti-a-jejich-lide.jpg
4
2200
2200
Buď lže jeden, nebo všichni. Někdo ví, kde se ten pachatel skrývá… Takhle by mohl znít závěr vyplývající z výpovědí osmi svědků prapodivného přepadení, které provedlo „to pako s pistolí“, přestože vlastně nic drsného neplánovalo... K politováníhodnému incidentu došlo den před silvestrem při prohlídce bytu, kam však zdaleka ne všichni zájemci dorazili s úmyslem najít si nový domov. Jakmile místní policisté podivuhodného zločince v objektu zamknou a osvobozená rukojmí odvedou k podání svědectví na služebnu, ukáže se, že pachatel mezitím zmizel. Odhalí strážci zákona Jim a Jack, kam se padouch vypařil a proč jsou všichni tak střelení a rozčilení? Detektivní groteskou se vyhledávaný švédský autor vrací ke kořenům svého psaní, především k fenomenálnímu Muži jménem Ove.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Folk med ångest, 2019
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Tak není to ani Ove ani Britt-Marie. Ale je to trochu víc než bláznivý příběh o nepovedené bankovní loupeži v originálním podání F.Backmana. Příběh, který mne bavil.
Doslova střelená komedie o skupině lidí, jež se stanou zajatci zoufalého lupiče banky během prohlídky jednoho bytu...
Poslední dobou mám štěstí na knihy, ze kterých jsem rozpačitá. Respektive takhle:
Nejdříve jsem se na tuto knihu strašně těšila. Když jsem ji otevřela, říkala jsem si, tohle by mohlo být vtipné (což celkem i bylo). Ale po několika stranách jsem se začala docela nudit... až po několika desítkách stran mě to teprve chytlo. A to až do konce, který byl takový... zvláštní... :-)
Musím tedy říct, že z postav mi nebyl nikdo vyloženě protivný ale ani extra sympatický. Nejvic mě však bavili pánové od policie :D Při čtení jejich výslechů jsem se občas smála i nahlas...
Ovšem za co knize udělím tři hvězdy (neb Medvědín mě bavil mnohem více), je ta hloubka příběhu. A ten hřejivý závěr
Nevím proč, ale tento druh humoru mi nesedí, ani u knížky Muž jménem Ove, Medvědín .....
Můj problém, ale aspoň jsem knihu zkusila a skoro celou přečetla.
Ale další už asi vzdám.....
Bavila jsem se, moc. Do psaní Frederika Backmana jsem se zamilovala od první přečtené knížky. Lidskost jeho knížek a jeho schopnost rozesmát a často i rozesmutnit mě vždy chytne od prvních stránek a nikdy nepřestane bavit. Vztahy, které popisuje nejsou jednoduché, ale vždy z nich dýchá naděje, že bude líp. A tato kniha není jiná, možná jen trochu bláznivější. Přesto jak člověk čte dál a poznává jednotlivé postavy hezky "kousek po kousku", začne je mít rád nebo už mu tak moc bláznivé nepřijdou. A každá, i na první pohled ta nejhorší postava, dostane vždy šanci ukázat, že i ona má srdce a je v ní i něco krásného a dobrého, třebaže hluboko schované. Protože nikdo není jenom černý nebo bílý, stejně jako každý z nás. A tak se budu trochu opakovat, je mi líto, že jsem na konci. Ale jedním jsem si jistá, ke knížce se časem vrátím.
A neodpustím si ještě trochu jednodušší zhodnocení inspirované knihou:
Je ta kniha dobrá? "To je hloupá otázka! Kadí medvěd v lese?"
(1/21)
Nestačila jsem počítat svoje lidi, jejichž úzkostem tuhle ňamku nadělím. Na začátku. Ke konci jsem ubírala ze strachu, že mě tou károu plnou sladkobolného sentimentu polovina obdarovaných umlátí.
Naprosto nejdokonalejší knížka, kterou bez debat řadím do TOP knih za rok 2020. Autor má osobitý styl psaní, který bych byla schopná poznat mezi tisíci dalšími a který se vám zaryje do srdce – troufám si taky tvrdit, že patří k jedněm z těch nejlepších vůbec. Já jsem si užívala každé slovo a příběh mě chytil od první stránky. Opět se tu setkáváme s naprosto geniálními postavami, které jsou fantasticky vykreslené, a přestože jsou charakterově rozdílné, zároveň je tu ten úžasný prvek, který je spojuje a já vám garantuju, že je budete všechny milovat a nebudete schopní si najít svého oblíbence. Kniha je dojemná až do morků kostí, já jsem brečela jako želva a samotné slzy mi vhrkly do očí tolikrát, že jsem si je ani nestírala, protože jsem si nechtěla narušovat čtení – dlouho jsem se s něčím takovým nesetkala. Dlouho jsem taky nečetla něco, co by v sobě mělo takové nepopsatelné kouzlo a skrývalo v sobě takový kus pravdy na každé stránce, příběh je vážně provázen nespočetným množstvím myšlenek, které vás nenechají spát. Tohle dílo ve vás vyvolá řadu emocí – smutek, dojetí,… což ty nejlepší kousky umí. Kniha pracuje s mnoha tématy, která mi vzala dech (po humoru tu vážně není stopy) – dospívání, láska k druhému člověku, špatné věci, soucit, smrt, ztráta blízkého člověka, chyby, selhání, rodičovství, neúprosnost času, touha dělat věci správně, zmařené naděje, úzkosti, snaha být normálním člověkem, což se ne úplně daří, propast mezi generacemi, pokrok doby, jakási životní síla… Tohle dílo vás taky bude neustále nutit přemýšlet nad tím, jestli existuje vůbec něco, co se dá stanovit jako definice normálu a dojde vám, že navzdory všem rozdílům jsme vlastně všichni stejní a můžeme se ocitnout v situaci, o které jsme nikdy netušili, že jí budeme muset čelit. Poděkování autora s autobiografickými prvky mě dostalo. Tahle pecka vám sice párkrát zlomí srdce, ale poskytne vám nepopsatelný zážitek a já bych ji z fleku zařadila do povinné četby, protože by si ji měl přečíst každý.
První půlkou jsem se spíš prokousávala, moc mě nebavila..ale ta druhá.. jedním slovem WOW! Nakonec dávám 4 * jako průměr za obě části :-)
Knihu jsem objevila,právě díky databázi.Hned mne především zaujala obálka knihy až poté jsem zjistila kdo je autorem.Má představa o ději z popisu knihy byla jiná,než byla realita. Ale nic to nemění na tom,že jsem byla velmi spokojená.Knihu jsem četla jedním dechem a jak už tu někdo psal jak vše začalo v půlce knihy do sebe krásně zapadat tak to byla pro mne pecka.
Tohle bylo tak krásné. Backmanův rukopis se trochu změnil, jako by vyspěl, ale stále má své charakteristické rysy. První kapitoly jakoby byly poskládané náhodně a já začínala být netrpělivá, ale jakmile začali jednotlivé kousky zapadat do sebe, objevila se taková krása a hloubka, kterou jsem nečekala. Nádherný kus. Krása. Jsem nadsená. A chci další knihu, Fredriku Backmane!
Po dočtení mi bylo jako po pohlazení. Přečetla jsem i tiráž ;). Lepší zakončení čtenářské sezóny 2020 jsem si asi nemohla přát. Občansky letošek za moc nestál, ale dokud budou mezi námi tak laskavé knihy a hlavně jejich předlohy, nebojím se ničeho. Po dočtení "Houbařky" od V. Hanišové a "Vděku" od D. de Vigan jsem přemýšlela, jak málo jsme schopni slovně vyjádřit nejhlubší city - záporné i kladné. U Backmana to šlo všechno krásně mimoverbálně, až se tajil dech a rosily brýle. Krásná přehlídka toho nejlepšího, co v nás dřímá, podaná vtipně - s nadsázkou - a zároveň dojemně. A až si příště budu připadat jako blbec, budu vědět, že v tom nejsem sama :o). Nejen za to veliký dík.
Opět ze života.
K zamyšlení.
Hluboké.
A smutné.
Hezké.
Občas veselé.
Zahřeje - hlavně ten konec.
„Tohle je příběh o lecčem, hlavně však o blbcích. Proto bychom si hned zkraje měli říct, že prohlásit člověka za blbce je velmi lehké, pokud zapomeneme, že být člověkem je většinou k zblbnutí těžké.“
Kdesi jsem četla, že se u ní budu smát...no nesmála jsem se. Přesto mi kniha parádně sedla a bavila mě moc.
Skupina lidí, kteří se přišli podívat na prodávaný byt se stane shodou náhod rukojmí. A postupně se začínají dávat do hovoru a čtenáři se rozplétají životní příběhy, radosti, smutky a obavy všech rukojmí.
Je to příběh humorný, některé situace jsou k pousmání (ale záchvaty smíchu nečekejte), ale mě zcela pohltila ta psychologická stránka příběhu.
Skvěle vykreslené postavy.
Na tuto knihu musíte mít náladu. Je komická i smutná, spletitá, plná uvěřitelných lidských příběhů. Příběh je podáván po "dávkách" z mnoha úhlů, podle počtu zúčastněných osob. Musíte se pořádně soustředit, aby Vám příběh dával smysl. Ale pokud se prokoušete do půlky, pak je to až do konce jízda plná smíchu a slz a určitě nebudete zklamaní.
Taková trochu jiná Backmanovka...
Ze začátku jsem si říkala, že tentokrát to nebude vůbec ono, ale čím více jsem četla, tím více mi docházela "hloubka a duch" této knihy. U knihy jsem se smála i ukápla nějaká ta slza. Prostě Backmanův styl: lehce smutný, ale jinak celkem veselý a humorný příběh k zamyšlení a s "odkazem" plným moudrosti.
Nooo ... nektere jeho knihy mam fakt rada, ale jine jsou uplny opak i kdyz rozdily ve stylu zas tak prilis velke nejsou. Asi jde o tema. Tato kniha patri bohuzel k te druhe skupine, muslea jsem se do cteni nutit a obcas nejaky ten odstaveck preskocila ... a ak se k nemu musela vracet, protoze autor velice rad vpasovava dulezite informace prave do techto casti textu :)). Kazdopadne dalsi knihu zkusim rada, treba budu mit vetsi stesti.
Báječný příběh. Trochu veselý, ale především mnohem hlubší, než se zdá. Končila jsem čtení v slzách. Doporučuji!
Má první kniha od autora. A určitě taky né poslední. Pokud hledáte něco odpočinkového, tak je tato kniha přímo pro vás. Plus se u ní stoprocentně zasmějete.
Štítky knihy
humor komedie švédská literatura tajemství zajetí vztahy mezilidské vztahy ironie únosy moudrost vyšetřování
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Na knížku jsem se asi přepříliš těšila, a tak pro mě byla lehkým zklamáním. Nicméně to nic neubírá na tom, že je o pořádný chlup lepší než jen dobrá. Backmanův styl vyprávění nezklame - zajímavé až ztřeštené postavy se svými vnitřními příběhy, které nedokážete nemít rádi, ať už je to lupič, postaší dáma, mrzutá bankéřka atd., určitá zamotanost, která postupně vyplouvá na povrch, a za vším naprosto hřejivá lidskost, která balancuje na hraně patosu, ale ne a ne do něj upadnout :)