Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Je 24. prosince a na pražské hlavní nádraží přijíždí z Berlína česko-německý spisovatel Jára. Namísto domluveného setkání s přáteli, jimž se nemůže dovolat, ho však čeká fantaskní pouť vylidněnou metropolí, kterou se prolínají protagonistovy melancholické vzpomínky na otce a dávnou lásku. Ve vyhlášené malostranské hospodě U Černého vola potká první z řady neobyčejných postav, jež mu o svátečním večeru budou dělat společnost: muže se zářící hlavou, který se jmenuje Kavka, ale všichni mu říkají Kafka. Náhoda jim pak do cesty přivede známou personu místního podsvětí, strach budícího Pražskýho krále, jemuž v metropoli neodolá žádný zámek. A skupinku osamělých cizinců doplní krásná Stella, vdova z Milána, jejíž nebožtík manžel byl řidičem tramvaje a Prahu nazýval nejkrásnějším italským městem. Do barvitého líčení cesty podivného čtyřlístku po obou vltavských březích vstupuje láska, samota, literatura i historie – a samozřejmě duch Vánoc.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Weihnachten in Prag, 2023
Interpreti: Jaroslav Rudiš
více info...
Přidat komentář
Kratinká poetická novela z vánoční Prahy. Pražské památky, hospody, ulice, mosty, historické postavy, kapři, hlavní nádraží a svérázné postavičky. Kdo Prahu zná ví, že vánoční kouzlo nenajde na přeplněném Staroměstském náměstí. Obálka není zrovna moje gusto, ale uvnitř je spousta nádherných ilustrací.
Citace: Vyprávím jim, co jsme zažili. Nediví se. Vědí, že Praha je sama o sobě zázrak. Zázrak v mlze dějin. Nejen o Vánocích.
Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.
Ještě není Štědrý den, ale my jsme šli s mužem po stopách pana Rudiše, tedy abych nelhala, jeli jsme autem.
Nejdřív na Hlavní nádraží, kde jsem nebyla už mnoho let a kde jsem jako malá holčička zůstala v secesní hale úplně omráčená, myslela jsem, že jsem v kostele.
Ne, neztratila jsem se, ale zamkla jsem se v kabině WC a nemohla jsem se dostat ven.
To je vzpomínek....
Pak jsme šli do pivnice U Černého vola, kde jsme u dlouhých stolů kdysi plánovali cesty do světa, to je let....
Nu a pak k železničnímu mostu, kde jsme nepotkali ani pana Kavku, ani pana Kafku, ale několik ptáků tam létalo a představa, že jsou to básníci, spisovatelé a malíři se mi moc líbila. Kéž by to byla pravda.
A tak jsem zašeptala:
" Vltavo, Vltavo, vpřed mě unášej
Vltavo, Vltavo, polibek mi dej".
Pak už nám ( I psovi) byla zima a vám doporučuji si tuhle neobyčejnou knihu přečíst a putování po Praze za nás dokončit.
Jsem na víkend v Praze a Vánoce jsou za rohem. Stihla jsem si Vánoce v Praze nejen přečíst, ale i trochu prožít. Včetně odskočení si s kamarády "na jedno" ke Dvěma kočkám. (Celé zoologické kolečko by bylo nad naše síly.) A dojem z četby? Směs melancholie a zvláštního tepla. Krátké věty, dlouhá ticha mezi nimi. A právě to mám na Rudišovi ráda. V jeho rozhovorech je cítit pravda, i když se o ni nikdo nesnaží. Jen tak plyne, nenápadně, jako vzpomínky, co se připomenou ve výloze plné blikajících světýlek nebo při pohledu na tramvajáka ve vánoční čepičce. Každý něco ztratil a každý něco hledá. Možná štěstí. Možná jen další pivo. Něco mezi koncem a novým začátkem... Za mě spokojenost a budu zase vyhlížet další.
Jelikož mám tvorbu Jaroslava Rudiše velmi ráda, nemohla mne jeho novinka Vánoce v Praze minout. A opět z mé strany spokojenost.
Tahle vánoční jednohubka spojuje postavy, které se setkaly vlastně dílem náhody, a přináší trochu melancholické, trochu nadějeplné filozofování o Vánocích, životě, lásce. Autor tu opět používá motiv železnice a motiv putování - cesta jako cíl, cesta jako očištění, cesta jako prostor pro vzpomínání a jako prostor k přemýšlení o věcech, které člověk jinak má zasunuté někde hluboko v sobě.
Stejně jako u Nočních chodců i tady naše postavy putují nočním městem - jako by člověk v noci vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji a intenzivněji.
Opět mne čtení bavilo a těším se, co pan autor přinese dále. Tentokrát hodnotím 4 hvězdami - z prostého důvodu, že některé jeho knihy mne přeci jen zasáhly trochu více. Ale i tak Vánoce v Praze stojí za pozornost. A pokud máte tvorbu Jaroslava Rudiše rádi, určitě po tom sáhnete tak jako tak.
Mile poetické... Skoro si dokážu představit, že to autor napsal jen tak kratochvilně v čase mezi Vánocemi a Novým rokem. A jako bonus skvělé, atmosféru vystihující ilustrace Jaromíra 99 Švejdíka.
Velmi milé naladění na Vánoce! Miluji Rudišovu repetitivnost textu a jeho osobitý styl. Vánoce v Praze jsou velmi kratinká novela nebo možná spíš povídka, ale to vůbec nevadí. O to větší účinek měla, protože se dá přečíst na jeden zátah u kafe. Atmosféru skvěle podtrhly ilustrace Jaromíra 99.
Myslím, že kdo má rád Prahu, Vánoce, vlaky a osobitý styl psaní pana Rudiše, tak ten při čtení knihy bude zažívat příjemné pocity. I s přihlédnutím k faktu, že kniha je rozsahem čtiva velice skromná.
A třeba si i jako já uvědomí, že v naší krásné metropoli už vlakem dlouho nebyl a je třeba to rychle napravit :)
Praha, Vánoce, pivo a kapři...nejen o tom je tato příjemně poetická novela Jardy Rudiše. Pražské motivy jsou zde tak krásně popsané, že se vůbec nedivím tomu úspěchu v zahraničí! Publikace je navíc doplněna o nádherné kresby Jaromíra 99. Pětihvězdičková jednohubka!
Bylo to milé, poetické a velmi příjemné vyplnění jednoho večera. Jen škoda tak malého rozsahu.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Bohužel, objev nebo pochopení kouzla děl J.R. se pro mne znovu odkládá.
Anonce této knížečky jako "bestselleru" nepřekvapí, podobně jako nepřekvapí neutuchající prodejnost pohlednic s Hradčany.
Mají společné to, že pokud kýčem přímo nejsou, tak podobně jako nyní J.R., s velkou námahou a upachtěností na jeho hraně poměrně neúspěšně balancují.
Předvídatelnost a nudnost scének (mluvit o knížce jako o sledu scének je myslím trefnější než mluvit o příběhu) nepřebije ani pár vtípků (zoologické kolečko) nebo rozuzlení, jak dopadne setkání s kamarády.
Myslím si, na rozdíl od Adély Grimes (recenze - iliteratura), že J.R. spíše parazituje než "originálně navazuje na tradici magické, mystické Prahy"
a hovořit, resp. psát, o kráčení se ctí "v pábitelských šlépějích literárních vzorů, Bohumila Hrabala a Jaroslava Haška" je vzhledem absenci originality a naopak přemíře vykrádání sebe sama prostě protimluv.
Alespoň J99 nezklamal, výtvarně knížka svůj obsah jednoznačně převyšuje.