Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551564/bmid_vanoce-v-praze.jpg
4
157
157
Je 24. prosince a na pražské hlavní nádraží přijíždí z Berlína česko-německý spisovatel Jára. Namísto domluveného setkání s přáteli, jimž se nemůže dovolat, ho však čeká fantaskní pouť vylidněnou metropolí, kterou se prolínají protagonistovy melancholické vzpomínky na otce a dávnou lásku. Ve vyhlášené malostranské hospodě U Černého vola potká první z řady neobyčejných postav, jež mu o svátečním večeru budou dělat společnost: muže se zářící hlavou, který se jmenuje Kavka, ale všichni mu říkají Kafka. Náhoda jim pak do cesty přivede známou personu místního podsvětí, strach budícího Pražskýho krále, jemuž v metropoli neodolá žádný zámek. A skupinku osamělých cizinců doplní krásná Stella, vdova z Milána, jejíž nebožtík manžel byl řidičem tramvaje a Prahu nazýval nejkrásnějším italským městem. Do barvitého líčení cesty podivného čtyřlístku po obou vltavských březích vstupuje láska, samota, literatura i historie – a samozřejmě duch Vánoc.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
Weihnachten in Prag, 2023
Interpreti: Jaroslav Rudiš
více info...
Přidat komentář
Absolutně zachumlávací, absolutně vánoční a absolutně pražská, velmi poetická, nádherně vydaná povídka. Čtěte ji na Vánoce, v červenci nemůže fungovat tak kouzelně.
Milá laskominka vhodná přesně na klidné, pomalu plynoucí vánoční ráno. Rudišovy knihy čtu většinou ve vlaku, tato by se svou délkou spíš hodila do tramvaje. A klidně i do mojí oblíbené 22, která spojuje nejen strategické pražské hospody a my ji při našich návštěvách pravidelně využíváme. Přinesla mi nostalgické vzpomínky na naše pivní putování, kterému jsme však neříkali "zoologický kolečko", ale zvířecí stezka. Nádherné ilustrace Jaromíra 99 mně pro změnu připomněly některé naše zasněžené návštěvy, protože podobné stmívání v modro-růžových barvách jsem na Karlově mostě sama zažila, cestou od Hrocha.
Nebude to moje nejoblíbenější kniha od Rudiše, každopádně mě však zahřála u srdce.
Pábitelské putování předvánoční Prahou. S Kafkou, pivem a Jaromírem. Se saunami, vlaky, osamělostí. Kouzelná jednohubka.
Plynula jsem Prahou s hrdiny, procházela se s nimi a bylo mi sympatické, že ta místa znám, že vím, jaká tam bývá atmosféra a jak je Praha krásná, když je vylidněná... navíc jsem se kochala nádhernými ilustracemi. Čtení na jeden podvečer, dojem na mnoho dalších dní...
Kdybych mohla, tak bych chtěla panu autorovi poděkovat za tu skvělou pro mě předvánoční, procházku po Praze. Bylo mi s nimi dobře. I jako audio je to výborné čte sám autor, ale přišla jsem o ty ilustrace.
Četla jsem kdysi Národní třídu, takže tohle bylo moje druhé setkání s JR. Tohle byla taková jednohubka, ale neurazí a ani moc nenadchne.
Od autora jsem četla Winterbergovu poslední cestu. Ta se mi docela líbila, tak jsem se pustila i do této knihy. Miluju Prahu a ilustrace mě dostaly.
Knihu jsem si vybrala kvůli ilustracím. Jsou opravdu moc pěkné a výborně doplňují text. Bez nich by ta povídka ani na knížečku nebyla. Takhle je vidět, že se sešli dva přátelé, dali pivko, hlavy dohromady a vytvořili poctu Praze ve vánočním čase. Na cestu vlakem do hlavního města ideální.
Už napodruhé (viz. "Trieste Centrale") se u díla páně JR ptám PROČ? Proč vcelku nezajímavou, krátkou vánoční povídku bez jakékoliv pointy vydává jako svou další knihu? Že by přání vydavatele? Nevím. Naštestí to bylo krátké, aby to začalo býti otravné, ale trošku nuda to byla už i tak. Tak snad příště se dočkáme normální knihy... doufám.
Bohužel, objev nebo pochopení kouzla děl J.R. se pro mne znovu odkládá.
Anonce této knížečky jako "bestselleru" nepřekvapí, podobně jako nepřekvapí neutuchající prodejnost pohlednic s Hradčany.
Mají společné to, že pokud kýčem přímo nejsou, tak podobně jako nyní J.R., s velkou námahou a upachtěností na jeho hraně poměrně neúspěšně balancují.
Předvídatelnost a nudnost scének (mluvit o knížce jako o sledu scének je myslím trefnější než mluvit o příběhu) nepřebije ani pár vtípků (zoologické kolečko) nebo rozuzlení, jak dopadne setkání s kamarády.
Myslím si, na rozdíl od Adély Grimes (recenze - iliteratura), že J.R. spíše parazituje než "originálně navazuje na tradici magické, mystické Prahy"
a hovořit, resp. psát, o kráčení se ctí "v pábitelských šlépějích literárních vzorů, Bohumila Hrabala a Jaroslava Haška" je vzhledem k absenci originality a naopak přemíře vykrádání sebe sama prostě protimluv.
Alespoň J99 nezklamal, výtvarně knížka svůj obsah jednoznačně převyšuje.
Kratinká poetická novela z vánoční Prahy. Pražské památky, hospody, ulice, mosty, historické postavy, kapři, hlavní nádraží a svérázné postavičky. Kdo Prahu zná ví, že vánoční kouzlo nenajde na přeplněném Staroměstském náměstí. Obálka není zrovna moje gusto, ale uvnitř je spousta nádherných ilustrací.
Citace: Vyprávím jim, co jsme zažili. Nediví se. Vědí, že Praha je sama o sobě zázrak. Zázrak v mlze dějin. Nejen o Vánocích.
Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.
Ještě není Štědrý den, ale my jsme šli s mužem po stopách pana Rudiše, tedy abych nelhala, jeli jsme autem.
Nejdřív na Hlavní nádraží, kde jsem nebyla už mnoho let a kde jsem jako malá holčička zůstala v secesní hale úplně omráčená, myslela jsem, že jsem v kostele.
Ne, neztratila jsem se, ale zamkla jsem se v kabině WC a nemohla jsem se dostat ven.
To je vzpomínek....
Pak jsme šli do pivnice U Černého vola, kde jsme u dlouhých stolů kdysi plánovali cesty do světa, to je let....
Nu a pak k železničnímu mostu, kde jsme nepotkali ani pana Kavku, ani pana Kafku, ale několik ptáků tam létalo a představa, že jsou to básníci, spisovatelé a malíři se mi moc líbila. Kéž by to byla pravda.
A tak jsem zašeptala:
" Vltavo, Vltavo, vpřed mě unášej
Vltavo, Vltavo, polibek mi dej".
Pak už nám ( I psovi) byla zima a vám doporučuji si tuhle neobyčejnou knihu přečíst a putování po Praze za nás dokončit.
Jsem na víkend v Praze a Vánoce jsou za rohem. Stihla jsem si Vánoce v Praze nejen přečíst, ale i trochu prožít. Včetně odskočení si s kamarády "na jedno" ke Dvěma kočkám. (Celé zoologické kolečko by bylo nad naše síly.) A dojem z četby? Směs melancholie a zvláštního tepla. Krátké věty, dlouhá ticha mezi nimi. A právě to mám na Rudišovi ráda. V jeho rozhovorech je cítit pravda, i když se o ni nikdo nesnaží. Jen tak plyne, nenápadně, jako vzpomínky, co se připomenou ve výloze plné blikajících světýlek nebo při pohledu na tramvajáka ve vánoční čepičce. Každý něco ztratil a každý něco hledá. Možná štěstí. Možná jen další pivo. Něco mezi koncem a novým začátkem... Za mě spokojenost a budu zase vyhlížet další.
Jelikož mám tvorbu Jaroslava Rudiše velmi ráda, nemohla mne jeho novinka Vánoce v Praze minout. A opět z mé strany spokojenost.
Tahle vánoční jednohubka spojuje postavy, které se setkaly vlastně dílem náhody, a přináší trochu melancholické, trochu nadějeplné filozofování o Vánocích, životě, lásce. Autor tu opět používá motiv železnice a motiv putování - cesta jako cíl, cesta jako očištění, cesta jako prostor pro vzpomínání a jako prostor k přemýšlení o věcech, které člověk jinak má zasunuté někde hluboko v sobě.
Stejně jako u Nočních chodců i tady naše postavy putují nočním městem - jako by člověk v noci vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji a intenzivněji.
Opět mne čtení bavilo a těším se, co pan autor přinese dále. Tentokrát hodnotím 4 hvězdami - z prostého důvodu, že některé jeho knihy mne přeci jen zasáhly trochu více. Ale i tak Vánoce v Praze stojí za pozornost. A pokud máte tvorbu Jaroslava Rudiše rádi, určitě po tom sáhnete tak jako tak.
Mile poetické... Skoro si dokážu představit, že to autor napsal jen tak kratochvilně v čase mezi Vánocemi a Novým rokem. A jako bonus skvělé, atmosféru vystihující ilustrace Jaromíra 99 Švejdíka.
Velmi milé naladění na Vánoce! Miluji Rudišovu repetitivnost textu a jeho osobitý styl. Vánoce v Praze jsou velmi kratinká novela nebo možná spíš povídka, ale to vůbec nevadí. O to větší účinek měla, protože se dá přečíst na jeden zátah u kafe. Atmosféru skvěle podtrhly ilustrace Jaromíra 99.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Atmosférická, příjemná jednohubka.