Vděk
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415126/bmid_vdek-1AS-415126.jpg
4
701
701
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.... celý text
Přidat komentář
Ach můj bože! Prostě úžasné. Jen mě dost mrzí a (dojem mi kazí) ta nejasnost žlutých pilulek…
Některé knihy mají tři sta stran a za měsíc po přečtení nevíte o čem byly. A jiné jsou vyloženě jednohubky, ale zůstanou ve vás napořád.
Vděk je ten druhý případ. Je to útlá knížka o stárnutí, obětavosti, porozumění a důležitosti poděkovat dřív, než bude pozdě. Přečtena za pár dní, přesto vás donutí k zamyšlení nebo vás rozesmuní, dojme nebo pohladí po duši. Nebo všechno dohromady. Každopádně tohle si chcete přečíst.
Vážné téma, ovšem napsané tak zlehka a čtivě, že jsem to slupnul jak malinu. Oceňuji, že de Vigan dokáže napsat o stáří tak, že se u toho člověk nemusí zmítat v depresích.
Malý příběh o velkých věcech. O stáří, pocitu ztráty a bezmoci, o vděku, věku i lásce. O boji za každé slovo.
Nevím, jak by mohla být lepší.
“Člověk si pořád myslí, že má čas, aby věci řekl, a pak už je najednou pozdě. Myslí si, že stačí naznačit, ukázat, ale tak to není, musí se to říct.”
Zprvu banální příběh rezidentky domova pro seniory stižené ztrátou paměti a afázií. Příběh se jeví jako studie postupujícího stáří a terapeutický rozhovor s člověkem, který celý život pracoval se slovy a jazykem, aby na sklonku života trpěl poruchou řečových schopností, nikoli ale ztrátou rozhledu a inteligence.
Poselství je jasné-vyjádření vděku prostřednictvím jiných lidí, jiným lidem. Pacientka vlastně promlouvá ke svým terapeutům a ponouká je k včasnému splacení dluhů ke svým rodičům, nabádá je k odpuštění a k dialogu, k osobnímu kontaktu.
Zajímavé téma s dobrým úmyslem, zpracováni horší.
Kniha na mě zapůsobila, jednou i dojala k slzám, přesto mi tam něco chybělo, nedokážu definovat co konkrétně, něco hlubšího. Každopádně nutí k zamyšlení, pracuji ve zdravotnictví, kde je poměrně častý kontakt se stárnoucím člověkem a konkrétně na neurologii i s poruchami řeči a demencí. A protože je pacientů hodně, odosobnění od jejich situace je prakticky nutné. A nyní díky knize přehodnocuji a přemýšlím, že by nebylo špatné si občas přitáhnout židli a poslechnout si jejich příběh....
Smekám před paní autorkou. Krátké dílo, které má v sobě hromadu citu, pokory a vděku. Chvíli jsem se usmívala a chvíli brečela. Po celou dobu jsem přemýšlela nad lidmi, kterým jsem vděčná za to jaká jsem a jestli jim to dostatečně dávám (dávala) najevo.
Velmi zajímavá kniha o stáří, která mě donutila se zamyslet nad nepodmíněnou láskou a nad tím, co to vůbec stáří znamená a jak to berou ti, kteří stárnou. Minimální počet postav, přesto každý splnil svoji roli. Smutné a přitom vtipné. Jen si myslím, že to ve mě nezanechalo tolik, jako jsem si myslela.
Nádherná kniha. Opravdu tolik pravdy, lásky, síly, uvědomění je v jejích knihách.
Keďže som bola knihou Deti nade vše nadšená, vrhla som sa na ďalšiu autorkinu knihu. Ale táto bola pre mna sklamanie. Smutná téma, ale podaná tak, že ma nezasiahla ako som čakala. No určite ešte od autorky niečo prečítam. :)
Útlá knížka, která mě střídavě nutila k zamyšlení, bilancování a pláči. Nádhera, vřele doporučuji.
Krásné, smutné, jemné, dokonalé. Mě knížka velmi oslovila, protože mám stárnoucí rodiče a tak tohle téma velmi citlivě vnímám, ten smutek, nemožnost stárnutí a mizení síly a schopností přibrzdit a přitom ta chuť ještě něco dokázat a radost z okamžiků, co ještě jsou...
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně, nic jsem o ni ani autorce nevěděla. A byla jsem nadšená. Líbí se mi prostor pro vlastní pochopení, pro domýšlení příběhů z jen načrtnutých charakterů. Některé pasáže jsou jednodušší, črtovité, ale celkově se mi líbí. Alegorie o moci a bezmoci slov.
Humbuku kolem této autorky příliš nerozumím. Témata si vybírá zajímavá, přesně jako v této knize, ale text klouže po povrchu. To bych sice žádné knize nevyčítala, má to být prostředek pobavení se, ale stavět ji na špičku světových autorů? Český knižní marketing je legrační
Krása. Moje prvnì literární setkání s autorkou a mé srdce plesá. Svůj podíl na tom jistě má i citlivý překlad. Kniha byla ùtlá, za to však mnohovrstevnatá a obsahující spostu témat, nad kterými lze rozmýšlet. Děkuji
Nebavila mě zatím ani jedna kniha. Připadají mi poměrně bezobsažné ve smyslu chybějící nadlinky příběhu. To má sice hodně knih, málo jich má ale tak masivní reklamu, a proto to člověka tolik nedráždí. Jako dobrý pohled do duší seniorů tahle kniha není. Spíš doporučuju nějaký film od Sorentina.
Velmi emotivní a citlivě napsaný příběh o stárnutí vás vezme doslova za srdce. Je to čtení smutné, protože stáří není veselé, ale přesto se autorce podařilo popsat situace, které zažívá stará žena v domově pro seniory tak, že se místy i zasmějete a hlavně zamyslíte nad tím, jak někdy stačí málo, abychom toho druhého, staršího a často bezbranného, potěšili. Doporučuji těm, kteří se umí zastavit a naslouchat, i těm, kteří se to teprve učí...
Je mi líto, že jsem Delphine de Vigan nezačala číst dřív, ale nikdy není moc pozdě; je mi líto, že jsem Vděk četla během cestování, protože jsem nemohla popustit slzy; je mi líto, že i já dlužím dopis někomu, komu nemám odvahu ho napsat.
Tady bylo krásný úplně všechno: příběh, postavy, pocity, jazyk, překlad, doslov. Nenašla jsem v knize ani kousek patosu a židovskou linku nepovažuju za zbytečnou, jak tu pár lidí poznamenalo. Moc jsem se snažila číst pomalu a užít si každý řádek.
Pádím pro další Delphine.
Štítky knihy
humor francouzská literatura psychologické romány poruchy řeči senioři rozhlasové zpracování vděčnost stárnutí domov důchodcůAutorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Moje prvotina od této autorky a rozhodně né poslední!
Na pár stránkách tolik moudra.. setkání mládí vs. stáří, očekávání vs. zklamání ..
Téma, o kterém se příliš nemluví a to je .. jaké to bude až my budeme staří? Jací budeme těžko někdo ovlivní, je třeba to přijmout a přistupovat k tomu s respektem..
“Věci se dají zpomalit, ale ne zastavit..”