Vděk
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415126/bmid_vdek-1AS-415126.jpg
4
684
684
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii.... celý text
Přidat komentář
Myslela jsem si, že mě kniha o stařence s duší malé holky nebude bavit tolik jako předchozí autorčiny knihy. Ó, jak jsem se mýlila! Chvílemi jsem byla hodně dojatá. Je to něžné, je to lidské... Přesně takové, jak to umí napsat jen Delphine. Prosím, čtěte jí. Protože mezi všemi napsanými příběhy na tomhle světě jsou ty její výjimečné tím, že jsou opravdové a dotknou se vás.
Vděk je o nejtěžší části života. O mladých a krásných lidech čteme často, o těch, kteří jsou na konci cesty, už méně.
Tento příběh není jen o odcházení, je to především o tom, jak je důležité stihnout poděkovat, o snaze neodejít s dluhem, o tom, že bolest prožitá v dětství nás nikdy neopustí.
Je to zamyšlení nad tím, co všechno nám mohou staří lidé dát, jak dokážou naprosto přesně vystihnout naše nejbolavější místo a poradit. Kniha je o moudrosti a zkušenosti starých lidí, o jejich nadhledu.
Co do rozsahu stran je to útlá kniha, ale bohatá myšlenkově a krásně napsaná.
Útlá knížka, ale silný a působivý příběh. Autorka se opravdu dokáže ponořit do lidských pocitů a velmi sugestivně podat příběhy postav nejrůznějšího věku. Tento příběh byl smutnější než jiné autorčiny knihy, ale psaný velmi citlivě a s velkým pochopením.
Pár desítek stran, které přečtete velmi rychle. Takovou bouři emocí ve vás těch pár stran vyvolá. Mně bylo smutno, ono stáří není veselé, není pro slabochy. Mám kolem sebe nejen své staré rodiče, ale i tchyni, kterou jsme si museli k sobě vzít, aby nemusela žít jako Miška, v zařízení pro staré a odložené.
Delphine de Vigan je skutečná Paní Spisovatelka !
Moje první "odeonka" a hned za 5*. Velmi útlá kniha se silným obsahem, který vás donutí se zamyslet, dojme a rozhodně ještě chvíli bude vrtat v hlavě. Kniha nepotřebuje mít 500 stran, aby vás dostala. Určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od autorky četla. I když, co se tak divím, de Vigan je prý vždy sázka na jistotu.
Nejnovější autorčina kniha Vděk je křehkým příběhem o stárnutí, odcházení ... Typický minimalistický rukopis, ale o to více intenzivní, psáno s Viganovskou elegancí …
Pro autorku mám slabost, její knihy jsou pro mne vždy zážitkem, prožitkem a dlouho ve mě zůstávají.
Než jsem se zmohla na odpovídající komentář, učinila tak uživatelka bosorka (a před ní i ostatní). Je to knížka o stáří a je smutná... stáří je ztrácení. Ale i takové knížky jsou potřebné a měly by se číst. Čeká nás to všechny, u blízkých, u nás samotných... A někdy ještě zbývá čas poděkovat a obejmout.
Knížka sice útlá, ale náplní objemná. Knížka nesmírně něžná, ač smutná i mírně tíživá. Knížka o ztrátách, ale i nálezech. Miška i přes to, že ztrácí slova, zůstává vtipná, bystrá, vidoucí. Ztrácí sice sebe, ale nachází Jeroma a Marii. A oni dva nacházejí zase ji a nejen to. Knížka o stárnutí a vzpomínkách. Knížka skvělá, napsaná výbornou autorkou, která to se slovy stále umí.
Těžko psát komentáře k takovým knihám. 'Uchvatné, útlá kniha se silným obsahem, podobně jako pouta.
Hluboké, lidské - v tom dobrém slova smyslu - a velmi dobře napsané. D. d. Vigan má dar pozorovat, vidět, domyslet a psát. Mám její styl i témata knih opravdu ráda a u málokterého spisovatele se po dočtení vracím ihned na začátek...
Příběh Mišky, Marie a Jeroma. Odkrývání minulosti v ubíhající přítomnosti. Ztrácení, ubývání a odcházení. Stárnutí především skrze dialogy. Silné, kruté, empatické a zvláštním způsobem něžné.
Delphine je má hodně oblíbená autorka a na Vděk jsem se opravdu těšila.. Po Poutech jsem měla vysoká očekávání, která byla ve výsledky překonána... Vděk je již má čtvrtá přečtená kniha od autorky a zase to bylo skvělé... Tato kniha by se dala považovat skoro za novelu, ale je tak upřímná a silná... Význam vděčnosti a poděkování je v této knize zpracován tak, jako ještě nikde jinde... Na konci jsem byla upřímně dojatá a vím, že se k této knize ještě mnohokrát vrátím...
Je to zkratka. Nepotřebuje "zbytečné" stránky a dlouhou přípravu na efektní zásah. Jde přímo k ráně, pořádně si ji prohlédne, pojmenuje stav a hledá řešení. A my ho tentokrát nalézáme s ní...vidouce, že stačí pár slov.
Štítky knihy
humor francouzská literatura psychologické romány poruchy řeči senioři rozhlasové zpracování vděčnost stárnutí domov důchodcůAutorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Delphine de Vigan patří mezi umělce, které zbožňuji a na jejichž nové kousky se nesmírně těšívám a mám vždy jistotu, že mě nezklamou.
Vděk je opět plný emocí, zabývá se tématem stáří a ztrácením všeho, co se ve stáří ztratit dá, ať už to je zdraví, schopnost se bezbolestně pohybovat, přátelé, slova. Je však také o vděku, o tom nejhlubším a nejupřímnějším projevení díků, jenž postrádá veškerou konvenčnost.
Vyprávění je tíživé, naplňuje srdce úzkostí, smutkem, ale i dojetím nad starou Miškou Seldovou. Ta s postupující afázií ztrácí slovní zásobu, přičemž vytracená slova nahrazuje jinými, podobně znějícími, což vede ke komickým situacím, jejichž vtip se ve čtenářově duši velmi rychle převrací v dojetí a smutek.
Použitý jazyk je jednoduchý, věty tečou jako řeka, přičemž překladatelka Alexandra Pfimpflová opět dokázala, jak vynikající je překladatelka - hledání českých ekvivalentů k nesmyslně používaným slovům Mišky tak, aby byl zachován význam sdělení, je bezesporu náročné.
Nezbývá mi než smeknout klobouk nad uměním mé nejoblíbenější spisovatelky a doporučit ji všem čtenářům, neboť toto je osoba, jejíž knihy mají silný potenciál na to stát se povinnou četnou.