Věž úsvitu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382716/bmid_vez-usvitu-rVS-382716.jpeg
4
1760
1760
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 6. díl >
Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Atice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
CooBoo
Originální název:
Tower of Dawn, 2017
více info...
Přidat komentář
Rozhodně doporučuji tento díl nevynechat, i když spousta lidí to říká, není nudný a má v sérii důležité místo. Upřímně ani mě Chaol nijak zvlášť nezajímá, ale Nesryn a Yrene jsou hodně dobré postavy a jsem zvědavá, jak se jim bude dařit ve finální knize. (P.S. Víc mě bavila část s Nesryn než část s Chaolem)
Na Věž jsem se vrhla ihned po Říši bouří. A moc se mi do toho nechtělo, protože Říše končila dost zajímavě a přerušit najednou děj této linky a zaměřit se jen na Chaola.. No, úplně to nelákalo, ale šla jsem do toho.
Chaola jsem si v prvních dílech série oblíbila, pak se objevilo mnoho dalších postav a už jsem mu nevěnovala tolik pozornost. Tady jsem ho začala mít zase docela ráda. Nejzajímavější postavou ale byla Yrene. Khaganovi děti neměli žádné kouzlo. Zbytečně moc nezajímavých postav.
Navíc mi přišlo, že velkou část příběhu se vůbec nic neděje. Na jednu stranu příjemné čtení, skoro až oddechovka (hlavně v porovnání s díly předtím), na druhou stranu šíleně vleklé.
Asi taková klasika stylu nenadchne, neurazí. Kdyby to ale nebylo součástí celé série, tak nevím, zda by se mi chtěla kniha (po šíleně natahovaném začátku) vůbec dočítat.
(SPOILER)
Dala jsem si tento díl po Říši bouří a teda trochu au. Nešlo se mi vůbec začíst... a přesto to byl skvělý díl. Hned ze začátku jsem si oblíbila Yrene a byla jsem ráda, že objevuji další kus tak úžasného světa. Přesto se mi hůře do knihy vracelo, jedna část mé hlavy furt přemýšlela nad hlavním dějem a tohle jsem číst prostě nechtěla.... s tím pocitem jsem bojovala až do konce knihy.
Moje pocity o tomto dílu jsou rozporuplné. Mám jen jednu velkou výhradu - nechala bych Chaola umřít. To už bylo až moc, přežil jedno velké zranění, vyléčil se, aby záhy byl tak vážně znovu na pokraji smrti a přežil? Ne. Prostě ne. Bylo by to rozhodně srdcervoucí, ale dalo by to tomu příběhu tu špetku čehosik, za co jsem strhla hvězdu.
Věž úsvitu jsem četla v tandemu s Říší bouří. Jsem přesvědčená, že mě tato volba zachránila od toho, abych knihu odložila a nedokončila. Kniha má rozvleklé tempo a spoustu nových postav, žádná z nich (možná kromě Yrene) mi však není výrazně sympatická. Nabízí sice zajímavé nahlédnutí do života za hranicemi Eriley. Ale bohužel důležitých momentů, které by měly vliv na zbytek série, se v ní najde velmi poskrovnu.
Musím se přiznat, že po Říši bouří se mi tohle vůbec nechtělo číst. Těšila jsem se na velké finále, místo toho jsem se ale musela prolouskat příběhem, ve kterém se časově nijak neposunu a který popisuje osudy postavy jejíž úděl je mi více méně ukradený. Je pravda, že po přečtení Chaolova příběhu už k hrdinovi nechovám takovou zášť, ovšem pořád necítím potřebu dozvědět se o něm co nejvíc, k čemuž minimálně délka této knihy silně vybízela. Mám pocit, že jako 200 stránková novelka by mi to sedlo víc. Na druhou stranu jsem moc ráda za informace ohledně magické historie světa, některé zvraty jsem opravdu nečekala a celkově tato část skvěle doplnila předchozí díly.
4*/5*
Za mě sice nejslabší díl série, ale stále je to stará dobrá Maasová a její knihy mě jedna po druhé uchvacují.
Miluju ten styl psaní - květnatý a s obrovskou slovní zásobou - a taky komplexní vystavění příběhu a světa. Ve Věži úsvitu se proplétá velké množství příběhů z předchozích knih.
O povídce z Krvavého ostří Vražedkyně a léčitelka jsem si doteď myslela, že byla celkem zbytečná, ale naopak, na ní je vystavěna celá dějová linka s léčiteli.
Upřímně, kniha by potřebovala daleko více proškrtat než jiné díly Skleněného trůnu. Kolem poloviny jsem se asi 150 stran strašně nudila, a kromě Yrene a Sartaqua mi žádná postava nebyla vyloženě sympatická. Proto ubírám hvězdu.
Pro milovníky fantasy a Sarah J. Maasové nutnost, náctiletým cca od 15 let a dospělý také doporučuji.
Nepamatuju si, kdy naposledy jsem četla tak dlouho jednu knihu - až tak moc jsem se jí prolouskávala a místy to bylo pro mě obtížné, protože se mi prostě nedařilo začíst a pokračovat. Ale po třech týdnech konečně za sebou. A to jsem charakter Chaola měla opravdu ráda, ale nedala bych knihu jako součást série, nýbrž jako spin-off. Nicméně autorka možná něco zamýšlí, tak jsem zvědavá na poslední díl, a tedy velké finále. Tak se těším:)
Přiznám se, že jsem se knize docela vyhýbala, moc se mi do ní nechtělo. V sérii je zařazena před Království popela, ale já se ji rozhodla přečíst až pak, protože po tom, jak skočila Říše bouří, mě zcela upřímně příběh Chaola nezajímal.
Když jsem se po posledním díle do něj pustila, byla jsem ze začátku velmi skeptická. Byla to změna, moc se mi nechtělo číst knížku bez Aelin. Navíc Chaol mi nebyl tak sympatický jako v prvních dílech.
Ale postupně jsem se do děje začala vžívat a bavilo mě to. I když jsem předem věděla, jakým směrem povede romantická linka či jak to skončí.
Ještě víc jsem si oblíbila Yrene, Nesryn a další postavy, které se pak ještě objevily v posledním díle.
Jedinou výtku mám - souboj na konci mohl být klidně delší, víc gradovat. Seběhlo se to na můj vkus příliš rychle.
Celkově mě ale kniha bavila a jsem ráda, že jsem ji nechala na konec, protože bych si ji ani zdaleka tak neužila.
Noo...na to že se mi do knížky vůbec nechtělo, nakonec stála za to. Ke konci to už mělo drive a začalo se něco dít a už jen počkat jak to dopadne
(SPOILER)
Četla jsem v tandemu s Říší bouří, dle návodu, který někdo vytvořil. Dohromady mají oba díly 1352, ale já tím prolítla ani nevím jak. Líbila se mi dvojka Sartaq a Nesryn. Myslím, že si zasloužila mít někoho, kdo ji nebral jako jistotu. I když jsem teda dost času přemýšlela, proč se autorka tolik věnuje popisu hor a obecně rukhinů. Samozřejmě nesměla chybět nervy drásající bitka. Kde vše vypadalo beznadějně...
Co se týče linky Chaola a Yrene, tak mi jejich vztah nepřipadal opravdový... Asi by se mi víc líbilo, kdyby byla s Kashinem. Chaol se tady taky projevil jako dobrej negáč... Nic mu nebylo dobrý a utápěl se ve své sebelítosti...
A zakončení? Epické jako vždy, i když mi do toho Duva teda vůbec neseděla. 4,8*
Super. Určitě doporučuji tenhle díl nepřeskakovat, protože rozhodně není nudný a má v ději svůj význam. Chaola také nijak zvlášť nemusím, ale třeba Nesryn a Yrene jsou fajn postavy a jsem zvědavá jak si povedou v závěrečné knize. Mimochodem, vůbec mi nevadí, že jsou knihy díl od dílu tlustší :-).
Po předchozím díle jsem reálně zvažovala možnost přeskočení Věže úsvitu nebo nějaké ty kličky, jak to spojit s ostatními knihami - tak moc se mi nechtělo s Chaolem zakopávat. Pak jsem ale sebrala odvahu a zkusila jsem to. První kapitola peklo. SJM je v nudných prvních kapitolách naprostý expert, takže jsem tušila, že to nemusí být konec mého čtení. A ono se to opravdu zlepšilo a lepšilo se to závratně, až musím říct, že to byla asi má nejoblíbenější kniha série... maximálně druhá. Postavy byly o kus nedokonalejší než hvězdný tým v hlavní lince, prostředí bylo nové a neotřelé, odkryla se nová kultura a zvyky, místní nebyli kvůli válce vyhrocení a deprimovaní. Bavily mě nové postavy, byly pro mě barvitější, méně předvídatelné a méně ploché.
Dost zvratů se vyřešilo neotřele a já tak dějové zákruty netušila od strany jedna.
Méně pozitivně vnímám to, co jsem zmínila u všech předchozích dílů - špatný překlad (nelíbila se mi stavba mnoha vět, některý překlad byl krkolomný nebo vyloženě nesmyslný); autorčina potřeba vše opakovaně popisovat nebo vysvětlovat ve chvílích, kdy to není na místě; opakování totožných milostných trablů (žárlivost dam a Chaolův pocit viny na dvacet způsobů); zmíněná ubíjející první kapitola.
Dávám čtyři hvězdy spíše jako ocenění autorčina výrazného zlepšování, ovšem čtyři jsem dala i VÝRAZNĚ kvalitnějším knihám.
Ze začátku jsem měla problém s novým prostředím knihy a Chaol také není má oblíbená postava. Nicméně zde byly překvapivé zvraty a jejich výprava dávala smysl. Rozhodně doporučuji číst před posledním dílem (Království popela).
Četla jsem jako poslední ze série. To byla chyba. Měla jsem to zařadit před závěrečnou knihu. Nebylo to až tak super jako předchozí, ale i tak jsem si to užila. Výborný to celý bylo, miluji celou tu sérii.
(SPOILER) Je pravda, že tato kniha byla méně akční, přesto se mi líbila. Líbilo se mi, že se bručoun Chaol konečně trochu rozveselil. Postava Yrene mě zaujala už v povídce z Krvavého ostří, takže jsem se na ni moc těšila. Hodně se mi líbilo i poznat nové království a novou kulturu i nová kouzla. Plot twist ohledně valga jsem popravdě nečekala, spíš jsem si říkala, že nějaký sourozenec se spolčil kvůli moci. Trochu jsem čekala víc detektivky ohledně vraždy léčitelky, něco jako Agathu Christie. Konec byl dojemný, přišlo mi krásné Yrenino spojení s Torre a komunita léčitelek, to jak Yrene objevila zvoneček své předkyně, jak vzpomínala na matku. Líbila se mi trochu snaha o reprezentaci i fyzického postižení, zvlášť když autorka zmínila, že není Chaol menším mužem, i když je na vozíku nebo o holi. Trochu mi vadilo, že se snadno vyléčil, ale nakonec mi ho bylo líto, že to vyléčení dlouho netrvalo. Sympatická mi je i Nesryn v tom, že neprahne po tom být za každou cenu hrdinkou a legendou. Ačkoli její kapitoly hlavně zpočátku nebyly tolik chytlavé. V Nesrynině příběhu jsem cítila jakoby inspiraci Disneyho Mulan (i to, jak se na konci dali před rodinou dohromady se Sartaqem). Podobně jako mi i Elide přišla lehce inspirovaná Locikou (věž). Celkově tematicky je tato kniha tak trochu zrcadlem Dvoru stříbrných plamenů. Ačkoli zde bylo podle mě více akce. Rozhodně nedoporučuju tuto knihu vynechat. I pokud vám Chaol nesedí, jsou zde i Yrene a Nesryn, a jejich příběh určitě stojí za to poznat. Tato kniha jako celek obsahuje příběh o uzdravení duše i těla a ukazuje trochu jinou kulturu než na kterou jsme u nás zvyklí, což je velké plus.
Úplne bez hanby a preháňania poviem, že táto časť ma bavila zo všetkých najviac! Hltala som každú stranu, vetu, slovo aj písmená. Teším sa ako to celé dopadne. Ale Chaol, Yrene, Nesryn a Sartaq ma nesmierne bavili. A krásna krajina, v ktorej sa to všetko odohrávalo takisto
Oproti předchozím dílům jsem se musela trochu víc nutit do čtení, protože Chaola nemám příliš v lásce, ale vlastně až na pár nudnějších pasáží se mi to líbilo. Yrene jsem si oblíbila a i celé prostředí Antiky.
(SPOILER) Kniha věnovaná Chaolovu dlouhému a těžkému uzdravování po poranění, které způsobila temná valgská magie a z králova pobočníka tak udělala ochrnutého muže. Těžko říct, proč tahle postava jako jediná dostala vlastní knihu, a ještě tak dlouhou. Můžeme sledovat, jak se odkrývá charakter tohohle hejska, v prvních dílech byl spíš za hodného chlapce, který chtěl mít vcelku romantický vztah s mladou vražedkyní Celaenou, teď je z něj navzdory ještě těžší době kluk, kterej si rád užívá s děvčaty, protože nejen mladá léčitelka Yrene Vížka, která ho postupně rozhýbává, za to stojí. Na druhou stranu s ním ale mávají pocity viny, kdy se ve svém nitru i nahlas rýpe v tom, že tolik špatného je určitě jeho vina, že nedokázal ochránit prince Doriana ani svoje muže. Nicméně nakonec ho láska přemůže a je z toho vlastně romantickej příběh, kdy Celaena/Aelin je zavržena, a jako by nebyla, Chaol teď miluje Yrene a vydá se s ní dokonce na místo nejchladnější, totiž do otcova domu. Moc mi nešlo se na tenhle příběh soustředit, zase tak důležitej nebyl, bylo to trochu zdlouhavý. Začala jsem číst poslední díl série a ten má o sto procent jinou dynamiku.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) No co k tomu říci, já ani pořádně nevím.. Prvních tak 300 stránek bylo opravdu utrpení. Nicméně se děj konečně rozjel, když se Nesryn vydala se Sartaqem pryč. To teprve začala být jízda. Ale jedno určitě doporučuji tento díl nevynechat, dle mě má v sérii důležité místo - důležité informace. Narovinu Chaol mě nebaví ani nezajímá, ale Nesryn s Yrene to budou ještě zajímavé ženy :)