Věž úsvitu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382716/bmid_vez-usvitu-rVS-382716.jpeg
4
1760
1760
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 6. díl >
Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Atice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
CooBoo
Originální název:
Tower of Dawn, 2017
více info...
Přidat komentář
Na pár dní jsem se trochu zasekla, když jsem zjistila, že celá kniha bude jen o Chaolovi a vůbec jsem neměla chuť to číst, když předchozí kniha skončila tak napínavě. Co bude s ostatními, s Aelin, Manon, Dorianem? Pak jsem do toho ale kousla a nemohla knihu pár dní pustit z ruky. Zase skvělé napsané, nové nabušené postavy, překvapivá odhalení. Chaol je takový Hawkey avengerskeho týmu, prostě jen člověk narozdíl od víl, čarodějnic a králů. Obyčejný zmatený člověk. Líbil se mi celý kontinent a princ co létá na rukovi. Jsem zvědavá jestli autorka někoho v závěru série zabije, protože by mi bylo líto všech.
Rozhodně chápu, proč skončil tenhle příběh v jedné knize. Pravděpodobně ho autorka psala souběžně s říší bouří, jenže to nejednou nabobtnalo do rozměru hry o trůny a tak příběh z jižního kontinentu vystrihly. I tak jde o úctyhodných šest set stran.
Nejspíš půjdu proti proudu, ale mě na rozdíl od většiny postava Chaola nikdy nijak zvlášť nevadila. Neříkám, že občas nebyl až moc "ufňukaný" ale aspoň do příběhu přináší určitou lidskost.
Celkově toto za mě byl jeden z povedenějších dílů.
Takže opět další skvělý díl. Velice zajímavá dějová linka s Chaolem a Yrene je skvělá nová postava. A nyní už jen poslední díl :(
Unpopular opinion: Tohle byl za mě jeden z nejlepších dílů!
Stejně jako mnoho dalších jsem se na knihu o Chaolovi nějak zvlášť netěšila (hlavně po tom, jak se choval v Královně stínů) a neměla jsem od ní žádná velká očekávání. A možná i to je důvod, proč mě tak mile překvapila. Změnu prostředí a poznávání nové kultury jsem si opravdu užila. Šlo vidět, že Jižní světadíl má Maasová vymyšlený do nejmenšího detailu a kdyby byl skutečný, hned bych zatoužila se tam podívat.
Nové i navrátivší postavy celou knihu ještě víc zpestřovaly - hlavně Yrene jsem si oblíbila a těším se, co nám mladá léčitelka předvede v posledním díle. Z khaganových dětí jsem si nejvíce oblíbila Sartaqa (jak by ne!) a Kashina.
Co se týká samotného Chaola, tak ten si prochází náročnou léčbou ne jen fyzické bolesti, ale i té psychické. Během tohoto procesu postupně chápeme, že ani on to neměl v životě jednoduché, a fandíme mu, aby démony své mysli překonal. Po tom, co se mi ve čtvrtém díle svým vystupováním zprotivil, mi opět přirostl k srdci.
Knihu jsem četla zároveň s Říší bouří, což vřele doporučuji. Seznam kapitol, jak to číst, se dá najít na internetu. Je to sice na delší čtení, ale krásně se vám střídají linky na obou světadílech a vy pak můžete v klidu navázat posledním dílem, aniž byste přišli o nějaké napětí. Poznatky z tohoto dílu jsou pro nadcházející válku klíčové, a proto doporučuji tento díl nevynechat.
(SPOILER)
Tak se přiznám,že vůbec nevadilo, že jsem četla nejprve závěr této bezva série. Příběh o uzdravení a objevení lásky Chaola a Yrene.Nesryn a prince Sartaqa,kteří k sobě též zahoří láskou na pozadí napínavých události,které
vedou k rozhodnutí zapojit se do války
proti Valgum a pomoci Aelin zachránit
svět...
Jsem zvědavá o čem bude Krvavé ostří.
Musím říct, že na knihu z pohledu Chaola jsem se moc netěšila musela se do čtení nutit. Více mě bavily kapitoly z pohledu jiné postavy. V druhé polovině knihy je to již lepší a kniha mě začala bavit i vzhledem k objevení nových informací připravující čtenáře na budoucí vývoj hlavní dějové linky ToG. I přes horší čtivost se mi líbilo budování světa i mimo hlavní kontinent a následné propojení s hlavním dějem.
Prostě dokonalost. Nechápu, jak někdo může vytvořit takto komplexní a promyšlený svět. Už se hrozně moc těším na poslední díl.
Tahle kniha byla naprostý skvost, jak už tady bylo řečeno, tak zde není hlavní hrdinkou Aelin, ale Chaol. Ale popravdě mi to vůbec nevadilo, možná že bych řekla, že mi to vyhovovalo i více. Vznikne zde spousty nových párů, kterým moc a moc fandím a jsem ráda, že si Chaol také konečně někoho našel, protože si to zaslouží. V průběhu knihy mi ukápla i slza. Ta kniha je naprostá bomba, ale začátek mě také trochu nudil...
V tomto díle nebyla Aelin, takže byl takový poklidnější. Možná taková oddechovka před velkým finále. První půlka byla trochu slabší. Druhá už byla zajímavější. Romantické linky mi opět přišly lehce na sílu, ale opět vzniklým párům fandím. Nejzásadnější bylo jedno odhalení, které má velký význam pro budoucí děj a v knize o Chaolovi a Nesryn bych ho nečekala. Chaol se v předchozích dílech proměnil ze skvělé postavy v trochu blbce. Tady to konečně, postupně zase napravuje.
Konec byl opět akční a plný překvapivých zvratů. zatím furt váhám ohledně pocitů, jak to dopadlo s Chaolem. Moc to totiž příběhu nedodává na důvěryhodnosti.
Kdo se na sérii teprve chystá, doporučuji číst zároveň s Říší bouří, mně to hodně vyhovovalo, jelikož se obě dějové linky odehrávají ve stejné době. Na internetu lze dohledat návod jak číst.
Tohle byl příběh hlavně o Yrene a Chaolovi, Nesryn a dalších. Bylo fajn se podívat i na příběhy jiných postav, což prostě k takhle rozsáhlé sérii má patřit. Než jsem to začala číst, tak mi bylo smutno, že to najednou nebude o Aelin, ale po několika stránkách jsem na smutek zapomněla. Bylo super poznat jinou zemi, jiné lidi, doplnit si informace k dalším knihám. Sice ta první půlka byla zdlouhavá, ale pak se to zase rozjelo a ve finále se mi to moc líbilo.
Ano příběh mohl být klidně o polovinu kratší, ale vůbec to nevadilo. Objevování nové země mě neskutečně bavilo. První polovina byla trochu slabší, ale druhá byla opět jízda. Chaol je prostě moje oblíbená postava a i tady mě bavil. Ovšem Yrene byla v tomhle díle ta co ho táhla. Jsem hrozně ráda, že zasáhla do příběhu, protože mě už bavila v Krvavém ostří. Z konce mám husí kůži a jdu na poslední díl.
Díl se mi opravdu moc líbil, kniha mě vtáhla do děje tak rychle, že mi ani nechyběla Aelin s Jeřábem.
Netajím se s tím, že už od prvních stránek prvního dílu není Chaol žádným mým oblíbencem. Proto číst knížku, kde je v podstatě hlavní postavou, byla trošku výzva. Trošku mi totiž připomíná Matta z Upířích deníků.
Změnu prostředí rozhodně chválím a byla to příjemná návštěva cizí země, byť jsme kvůli tomu museli obětovat spoustu písmenek objevování nové historie, nových postav a nových míst. Nesryn mě začala bavit až v druhé půlce, za to Yrene byla skvělá od chvíle, kdy vkročila Chaolovi do komnat!
Finále nahuštěné a brutální, jak to u SJM známe a “máme rádi, chápu, proč by se Věž úsvitu měla číst souběžně s Říší bouří, ale ničemu úplně nevadí, když se přečtou po sobě. Z toho, co jsme se tady dozvěděli, stejně odpadnete!
Takže Chaolova knížka přetrpěna a hurá na finále.
Super díl, jiné prostředí děje je příjemná změna. Měla jsem po přečtení některých komentářů obavy, jestli mě bude bavit, ale zbytečné. Podle mě zatím snad nejlepší díl. Chaol mi nevadí, ba naopak není to prvoplánový klaďas a hrdina, spíše zkrátka obyčejný člověk se spoustou chyb, který se v určitých situacích zachoval přesně tak, jak by se zachovala většina lidí Jižní světadíl byl popsán tak, že se mi zachtělo na dovolenou Jsem zvědavá, jak to celé dopadne
Jsem nadšená. Opravdu nadšená. Konec jsem hltala a modlila se, abych nemusela brečet. Těším se na poslední díl, ale zároveň se snad i bojím ho začít číst, protože se může pokazit spousta věcí a já tak strašně chci,aby to skončilo se všemi dobře.
(SPOILER)
Přiznám se, že jsem tento díl trošku přeskákala (hlavně popisky města atd.), ale to podstatné si z něj odnesla. Po pravdě postava Chaola je pro mě hrozně nesympatická v podstatě od konce druhého dílu. Přijde mi jako slaboch, který sám v podstatě nic nedělá, ale když někdo jiný něco udělá, tak se hrozí. Války se nevyhrávají úsměvem a to mu zkrátka, podle mě, nedochází.
Na druhou stranu Yrene byla moc hezká postava, sympatická, chytrá.
Sama jsem si velkou část děje vyspoilerovala, když jsem po Říši bouří skočila do Království popela... I tak jsem si čtení užila díky novému prostředí a peripetiím postav. Maasová mi prostě dává, co chci, a já jí to ochotně žeru.
Přiznám se, že jsem si sérii Skleněného trůnu příliš neoblíbila - nejen kvůli hlavní postavě Aelin, ale i pro mě docela zmatenému budování světa prolínajícího se s jinými světy (celkově na mě série působí trochu jako sci-fi s alternativními realitami i agresivními mimozemšťany). Proto pro mne byla Věž úsvitu velmi vítaným svěžím větrem. Děj hladce plynul a hodně se zlepšil styl psaní, díky čemuž to všechno najednou začalo dávat smysl. Také mi vyhovovalo méně postav a tři pohledy (Chaol, Yrene a Nesryn) v knize bohatě stačily. Jednoduchá zápletka, díkybohu žádná Aelin, klidné a pomalé budování všeho, co se na konci logicky uzavřelo. Vím, že pro spoustu lidí je děj pomalý až příliš, ale s tím nesouhlasím, navzdory očekávání děj nikde nestagnoval, napětí zde postupně graduje a čtenáře výborně udržuje ve zvědavosti. Stojím si za tím, že Chaol je extrémně dobře psychologicky zvládnutá postava. Yrene pro mne byla asi nejuvěřitelnější ženskou hrdinkou ze série a dokázala jsem se s ní snadno identifikovat. Taky je velmi sympatická :) Nesrynina a Sartaqova linka byla trochu slabší, ale tam to vynahrazovali rukové s Falkanem. A v samotném závěru jsem měla husí kůži. Za mě nejlepší díl ze série. (Mám teda rozečtený KoA, ale Věž úsvitu zatím nemá nárok překonat. UPDATE: Opravdu nepřekonal.)
Knihu jsem četla společně v jeden čas s Říši bouří. A můžu to doporučit, protože když vás nudí jedna kniha, aspoň můžete vzít tu druhou. I když se mi do Věže nechtělo, tak nakonec mě velmi bavila, a leckdy i více než Říše bouří. Oblíbila jsem si obě nové postavy, hlavně Yrene. Postavy v obou vytvořených párech se mi k sobě hodily. Je to kniha řekla bych hlavně o vztazích. A u Chaola je to o vyrovnávání se se svými chybami a proviněními. Postava Chaola přináší do fantasy děje lidskost a realitu. To jak se vypořádává se svým handicapem, hlavně tedy emocemi kolem, to je na tom to realistické, uvěřitelné. Jinak kdo napsal vzkaz Yrene, jsem tušila už od začátku.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Woooow!
To bylo mega!
Sice některé části kde byla jen Nesryn s tím ...no prostě s tím princem, jsem trochu přeskákala, ale jinak Chaol+ ta bombová léčitelka...