Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3944
3944
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Smutný a silný příběh. Přiznávám se, že konec jsem nečekala. Pořád jsem doufala, že se to mezi Bárou a rodiči dá do pořádku, protože vůbec nic strašného nedělala. Konec byl zajímavě popsán.
ve strašlivosti příběhu se skrývala nadhera knihy. poprvé mě při čtení opravdu mrazilo…
Smutný příběh o nefunkční rodině, kde Bára nenachází ani trošku lásky. Nejvíc mě šokovala její matka!
Výseč života jedné rodiny, kde nefunguje absolutně nic. Máma s tátou a dvě děti žijí pod jednou střechou, ale jsou to úplní cizinci. Rodiče a starší sestra jsou naprosto mimo, ani se nesnaží jeden druhého chápat, naslouchat. Mladší dcera Barunka se mezi tím vším snaží nějak proplout, ale nedaří se...Je mi z toho smutno, ale krásně napsané, příběh mě pohltil.
Kéž by každé dítě dostalo od svých blízkých jen a jen nekonečnou lásku, aby ji pak mohlo posílat dál…
Útlá kniha, ale co jí chybí do počtu stran, to dohání v síle příběhu. Barunky mi bylo celou dobu hrozně líto a měla jsem vztek na její příšernou mámu. Toto by měla být povinná četba před mateřstvím a před druhým dítětem obzvlášt.
Útla novela, ktorá ma zaujala obálkou či tematickými ilustráciami, ktoré sú do istej miery depresívne a ponuré, ale to je vo svojej podstate aj celý tento príbeh. Už anotácia napovedá, že nepôjde o ľahké a oddychové čítanie. Autorka predstavuje život rodiny, ktorá síce pôsobí navonok obyčajne, no vo svojom vnútri sa triešti na viacero dielikov, a to, čo sa v nej deje, rozhodne nie je v poriadku.
Knihu odporúčam milovníkom komorných, do istej miery až depresívnych príbehov. Tento je až príliš realistický a uveriteľný. Po jeho dočítaní mnou lomcovalo viacero emócií, od prekvapenia, cez hnev, až po smútok. A hoci by som možno, s ohľadom na tému, prijala komplexnejšie vykreslenie jednotlivých postáv a ich charakterov či zmýšľania, v konečnom dôsledku sa autorke veľmi kvalitne podarilo poukázať na to, čo bolo jej zámerom.
Viac si môžete prečítať tu :) --- https://precitane.sk/recenzia-petra-dvorakova-vrany/
Od Dvořákové jsem si chtěla něco přečíst už nějakou dobu, když je tak populární. Po téhle knížce jsem sáhla čistě kvůli tomu, že byla tenká.
Těch 182 stran jsem dala za jeden večer. Přistihla jsem se, že až za posledním přečteným slovem jsem se nadechla. Z děje mrazilo, ale byl skvělé postavený. Nemohla jsem se odtrhnout. Bavila mě psychologie postav.
Bylo to tak realistické... bliklo mi a mně došlo, že možná si spousta lidí v mém okolí prošla nevím podobným a třeba ani neví, že to bylo špatně. Protože Barča, ačkoli si uvědomovala, že její bití není správné, pořád žila v nějaké bublině, ve které jí znemožňovali se bránit. Obávám se, že dneska budu usínat s myšlenkou na všechny Barči světa.
Celou knihu jsem doufala, že aspoň konec bude dobrý. A on... je dobrý, možná jen není šťastný. Tak bych to řekla.
A mimochodem krásná ilustrace.
Úžasná knížka s příšerným příběhem.
(SPOILER) Kniha se četla opravdu moc dobře, je krátká a svižná. Co se týče děje, tak musím říct že mě až mrazilo z toho jak se dokáže chovat matka k dceři. A ten konec .... Myslím že to opravdu nutí k zamyšlení, jestli někdy některé hádky nejsou zbytečné...
(SPOILER) Neumím to asi říct jinak - ta kniha byla strašná. Nikoliv ovšem kvalitou, ale obsahem. Už dlouho jsem nečetla něco, z čeho by mi bylo tak psychicky, ale i fyzicky špatně. Minimálně tak poslední třetinu knihy jsem suverénně probrečela. Té malé holky mi bylo neskutečně líto, na rodiče jsem měla vztek. Byť jsem tušila, jak to dopadne, pořád jsem tak trochu doufala, že ne. Možná mě to zasáhlo tolik proto, že mám teď malou dceru, a člověk si uvědomí, jak někdy i málo stačí, aby malé dítě zranil (a teď nemyslím fyzicky, ale psychicky).
na to, aby mě příběh obrovsky zasáhl by jeho délka musela být dvojnásibná a postavy ještě hlubší. I tak dávám plny počet, i na těchto několika stránkách se ukrývá mnoho temna a hrozné reality... bylo dobré slyšet oba pohledy - matky i dcery
(SPOILER) Nejdříve se mi do knihy nechtělo, pak jsem zapomněla proč a v knihovně zrovna byla k dispozici, tak jsem si ji přečetla. Začetla jsem se hned. Dobře, plynule napsáno. Na začátku jsem z knihy měla radost, ale čím přibývalo přečtených stran tím mě rodina byla méně a méně sympatická. Baruna tam a tamto a Katuška byla zlatá. Vztah rodičů a dcer je tak reálný a vztah sester, nechápu, že aspoň ony při sobě nestály. Bylo mi úzko z toho. Stále jsem čekala na happy end. Bát se výprasku kvůli hygienické chybě bylo na mě moc. A jako matce mi bylo do breku. Ale tak tragický konec by mě nenapadl.
(SPOILER) Stále jsem čekala, až se to stane. Naprosto zbytečná tragédie kvůli hysterické matce, která se k uzoufání lituje pro nic. Pokřivená výchova slabošského otce. A nejen to. Ani nechci myslet na to, kolik takových Barun a Katušek kousek ode mě žije. A možná je ani nenapadne, že je něco v nepořádku.
Další bravurně napsaná kniha paní Dvořákové. Přečtená za jedno odpoledne, ale nezapomenutelná. Její jazyk je rychlý, děj se ohromně odsýpá a čtenář se nedokáže odtrhnout. Zároveň na knihu budu dlouho vzpomínat a jen tak nezapadne. Doporučuju i přes neradostný obsah.
Po přečtení téhle knihy jsem jen seděl a tupě zíral do zdi.. Přiznám se, že mě prostě emocionálně úplně rozebrala.Výborná kniha, i když si myslím,že trochu větší formát by příběhu neuškodil..
Výborné, i když moc smutné ...
A ačkoliv se to člověku nechce věřit, i takové případy bohužel budou.
Kniha mě hodne zasahla.Viděla jsem vní vztah mezi matkou a dcerou a druhou dcerou ,ktera byla upřednostnovana.Z mého pohledu se kní chovali nespravedlivě.Je to opravdu silný příběh a konec jsem nečekala.Určite doporucuju.
Na Vrány jsem četla nekonečně mnoho pozitivních ohlasů. Možná proto mi tak dlouho trvalo se do knihy pustit. Přece jen, očekávání ovlivňují konečný názor, ať už chceme nebo ne.
Jsem proto nesmírně ráda, že nejsem ani trošku zklamaná!
Při čtení jsem měla pocit, že v sobě kniha zas tak moc neskrývá, že je vše vyneseno na povrch, otevřeně popsáno. A přesto! Na konci přišlo nečekané překvapení, a to rozhodně ne dobré.
Ráda bych knihu označila (alespoň z mého pohledu) jako velmi důležitou, s určitou zprávou, možná poselstvím. Je v ní totiž ukryto něco, co není daleko od skutečnosti a myslím si, že by se o tom mělo mluvit.
Autorka má moc zajímavý styl psaní. V jiné knize by na mě možná dobře nepůsobil, ale k tomuto příběhu se neskutečně hodil a podtrhoval tak jeho podstatu.
Čtení je to svižné a rychlé, ale na konci si budete přát, aby nepřišel tak rychle.
Postavy je jednoduché si představit, i na tak malém množství stran jsou velmi dobře popsané. Já osobně jsem si zde opět užívala českou atmosféru, kterou mám v knihách moc ráda.
Ač je to čtení velmi lehké, zpětně se na to dívám naprosto jinak.
Má to v sobě určitou temnou krásu, ale převládá smutek a lítost. Konec mě naprosto odzbrojil.
Jako třešinka na dortu jsou zde i skvělé ilustrace.
Pokud jako já váháte nad přečtením, neodkládejte, čtěte, prožijte.
Asi se tady budu míjet s ostatním hodnocením, které je většinou pět hvězd. Vrány pracují se silným a nelehkým námětem, který asi v každém vzbudí emoce. I ve mně ze začátku vzbudil emoce. Ale ty se neudržely po celou knihu. Je mi líto, ale dobrý námět ještě nezaručuje, že kniha bude skutečně dobrá a tohle je ten případ. Je fajn, že upozorňuje na spoustu rodinných problémů, ale to je asi tak všechno, spíš mi to přišlo jako účelná ždímačka emocí a je to plné situací, které se občas zdály až přitažené za vlasy. Tím nechci snižovat fakt, že se děje hromada zlých věcí v rodinách, ne-li horších než je zde v knize.
Nicméně začátek příběhu nastolil neměnný režim (postavy dostaly scénář, kterého se zuby nehty držely - matka megera, která umí chválit pouze jednu dceru, fotr ignorant a příležitostný cholerik, když ho naštve stará, sestra, která si užívá místo na výsluní a zlomyslně přeje svému sourozenci jen vše špatné), který pak jel v zajetých kolejích, zatímco hlavní hrdinka zůstávala stále bez jakékoli osobnosti (velmi ploše napsaná postava) a nevypadalo by to, že by zde probíhal nějaký psychologický proces, stravování toho všeho. Nejprve je vám Báry líto a cítíte zlost vůči všem, kteří jí ztěžují život a pak už jen cítíte zlost na to, jak jsou ty postavy špatně napsané. Například matka byla svým neustálým papouškováním o Katušce skoro až k smíchu, její reakce byly předvídavé a nepůsobila jako reálná postava. Nevím, jestli to mělo působit autenticky...ale na mě to nezapůsobilo. Nicméně neházím flintu do žita a od autorky ještě něco jiného zkusím.