Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3946
3946
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Na pár stránkách napsaný tak silný příběh ... musela jsem to přečít na jeden zátah a pak se z toho jít vyběhat. Ze všeho nejvíc mě zasáhlo to, že se vlastně jedná na první pohled o absolutně normální rodinu ( žádný extrém - rodiče pracují, holky chodí do školy a ještě mají krásné studijní výsledky), prostě ideální rodina. Vždyť co je na tom, že maminka vyžaduje po holkách pořádek? A na tom to vlasně všechno stojí a padá - matka chce své dcery dostat do škatulky a to do takové, která absolutně vyhovuje jí, ale už vůbec neřeší jaké jsou její dcery, co je těší, nevidí ty malé dílčí změny a snahu, která za vším je. A ta dětská bezmezná a nekomplikovaná láska a snaha se zavděčit. Hrnuly se mi slzy do očí ... Neuvěřitelné, že je to tak moc reálné. Hned jsme musela obejít mé 4 děti a poptat se jich jak se mají :-)
Shrnul bych to do jedné věty: "Čekal jsem o této knihy něco horšího, ale ve finále to bylo horší, než jsem čekal." V pozitivním slova smyslu. Povinná četba pro rodiče. Nádherně napsáno, velmi silný příběh. Petra se stává mojí oblíbenou autorkou.
Neuvěřitelně silný, smutný a bolestivý příběh.
Kéž by takto “vychovávaných” dětí bylo ve skutečném světě co nejméně.
Přečteno na jeden zátah, knížka nešla odložit.
Útlá knížka, necelých 200 stran, jednohubka na jedno odpoledne. Přesto velmi silný příběh, nepochopení a zoufalost na Vás křičí z každé stránky. Báry mi bylo líto, a konec knihy byl drsný a smutný.
Neskutecne silny pribeh, neskutecne dobre napsany. Skvele stridani vypraveni matky a dcery a jejich rozdilny pohled na realitu. Sama mam tri dcery, taky na ne obcas zakricim, obcas je placnu, ale pri cteni tehle knihy jsem si slibila, ze se budu snazit to co nejvic odbourat a zklidnit se, protoze takove matce se nechci ani vzdalene podobat. Precetla jsem na jeden zatah, za jeden vecer a to uz se mi hodne dlouho nestalo.
Vrany mi hodne pripominaly Anezku od Viktorie Hanisove, ale rozhodne jsou lepsi, prijdou mi prirozenejsi a opravdovejsi.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah (je drobounka) a čekala, co z toho bude. Konec byl opravdu silný.
Vypadá to, ze paní Dvořáková píše opravdu skvěle-četla jsem od ni Chirurga a toto byla druhá kniha, opět velmi povedena. Doporučuji!
Strhující a tak hrozně pravdivý obraz...Mladá dívka, která se potácí v začarovaném kruhu, kterému mnohdy nerozumí. Přesto však vidí mnohem víc než my, díky talentu. Kniha na kterou se jen tak zapomenout nedá!
Noo tak to je silná kniha. Moc jsem nevěděla do čeho jdu, ale tohle jsem nečekala. Hodně silný příběh a napsaný tak jak ho snad dokáže napsat jen život. Klobouk dolů před ti, jak autorka vystihla pocity dítěte i matky. Při čtení jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá také kolikrát raději mlčela, protože jsem si styděla a přitom šlo o maličkosti a jak to asi na druhé působilo. Děkuji za připomenutí.
Tolik neporozumeni v jedné rodině... matka, co chce jen dokonalost a otec slaboch a (sprosté slovo).... Do těchto dvou se mi špatně vcitovalo a chapalo proč se tak chovají.
Knihu jsem si půjčila, že si přečtu pár kapitol. V půli knihy jsem si řekla, že už je to jedno jestli půjdu spát teď nebo to doctu. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a přesto, že je po půlnoci nemůžu usnout. Příběh se mi pořád honí v hlavě. Opravdu výborně napsané.
Bohužel to dopadlo přesně tak jak jsem si myslel, že to dopadne.. Táta je jasný, ale máma si určitě myslela jak skvělou výchovu jede. Holt občas se nám narodí někdo jiný/výjimečný a nastavené hodnoty musíme upravit a dítěti se v něčem přizpůsobit.
U knížky musí člověk uvažovat, jestli náhodou taky výchovou moc neubližuje. Smutné, ale krásné.
Smutné, bolestivé pro mne jako pro matku a pro mne jako pro dceru i pro mne jako pro sestru. A přitom se to děje stále. Celou dobu jsem Báře držela palce a konec mě zasáhl jako blesk z čistého nebe.
Je úžasné, jak se na tak málem prostoru odehrál tak neskutečně smutný příběh. Barči mi bylo strašně líto, přála jsem jí, aby vše dobře dopadlo. Kniha mě zasáhla o to víc, že jsem ji přečetla během dvou dnů vesměs u kojení dvouměsíční dcerky.
Nedávno jsem přečetla Já jsem hlad od Petry Dvořákové a bylo mi doporučeno pustit se také do knihy Vrány, protože jsou oba příběhy určitým způsobem propojené. Stejně jako Já jsem hlad, i Vrány jsem měla přečtené během jednoho odpoledne. Autorce se na necelých 200 stranách podařilo popsat neskutečně bolestný příběh, který se paradoxně díky jednoduchému a čtivému stylu psaní četl velice snadno.
Příběh sledujeme střídavě z pohledu dvanáctileté Báry a její matky. Hlavním tématem knihy jsou rodinné vztahy, především tedy vztah matky a dcery. Vrány tímto částečně navazují na knihu Já jsem hlad, kde měla hlavní hrdinka také nelehké dětství a komplikovaný vztah s rodiči. Vrány toto téma dále rozvíjejí, více se pak zaměřují na dospívání malé Báry a věnují se také domácímu násilí a zneužívání.
Petra Dvořáková velmi dobře popsala dysfunkční rodinné vztahy, zajímavé pak byly hlavně pasáže vyprávěné z pohledu matky, která byla, s prominutím, pěkná kráva. Bylo mi líto Báry, která nikdy nebyla pro své rodiče dost dobrá. Konec mě hodně zasáhl, přišel jako blesk z čistého nebe a něco takového jsem vůbec nečekala. Ale napsané to bylo krásně.
Pro mě další skvělé překvapení od české autorky, tentokrát z pera Petry Dvořákové. Je to moje první její dílo a určitě mě nalákala na další. Vrány mě velice zasáhly, přestože je to knížka o krátkém rozsahu. S hlavní hrdinkou jsem cítila a bylo mi jí neskutečně líto. Bylo zajímavé vidět příběh z obou stran - z pohledu Báry i její příšerné matky.
Knihu jsem nemohla odložit a přečetla ji na dva zátahy, nedalo se jinak - povinnosti musely ustoupit stranou. Obdivuju autorku za to, co dokázala na 180 stranách.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala, protože mi přišlo nemožné, aby byla tak dobrá. Všichni ji četli, a nejen zde se to superlativy v komentářích jen hemží.
Ale ona je vážně TAK dobrá. Já jsem poslouchala audio verzi s Veronikou Khek Kubařovou a Andreou Černou a byl to úžasný zážitek.
Děsivé, smuté, poučné a velmi velmi lidské.
Děs. Běs. Nevím z jaké strany se na to koukat. Opravdu nevím. Asi bych trochu ocenila kdyby svět ( předložený a ukázány) nebyl takový buď anebo. Jako postavy v něm, zdá se že to poněkud ubírá na věrohodné představě o nich. Rozumím - ne nerozumím - Věřím, že takové případy kolem nás jsou, ale tato forma a přístup k ní mi spíše připomíná autoterapii ( což si nemyslím že je autorčin případ) a ta mi zrovna v tomto tématu nesedí. Pokud je to čistá beletrie, tedy fikce a autorka si příběh komplet vymyslela, potom by podle mě měla zvážit zda by to nechtělo lepší literární ruku. To že je to čtivé, z toho udělá taky snadno knihu na kterou po prvním jednodechovém přečtení snadno zapomenu. Zvláště když postavy nemají žádný grif.
Nechám to na třech hvězdičkách, obsah byl pro mě zdrcující ale forma byla pro mě taková střední ( pardon)
Silný příběh se ukrývá v této tenké knížečce. Aneb jak zničit své dítě svou naprostou omezeností. Matka hloupá ženská, která vyžaduje, aby její děti byly stejně nudné a omezené jako ona sama. Jednu dceru zbožňuje, druhou tyranizuje všedností a nespravedlností. Už jen jak o ní mluví: "Baruna", zatímco druhá je "Katuška". A tak místo toho, aby matka byla ráda, že má její dítě tvůrčí osobnost, jí vlastně pozvolna a nenápadně utahuje smyčku kolem krku.
Hrůza. Bohužel se tohle opravdu děje. Příběh je jedna velká každodenní realita, jednoduše, věcně napsaná. Jednu hvězdu jsem ubrala pro to, že bych vlastně uvítala příběh delší. Možná ještě víc do hloubky.... Maličko.
Ale to je spíše můj problém. Vtáhnutá do děje jsem byla hned a knihu jsem slupla jako malinu.