Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Dalsi pro mne nehodnotitelna kniha dle hvezd. Copak to jde? Kniha skvela pro zamysleni jak pro mladsi, tak pro rodice. Kdyz to prezenu a srovnam s knihou 13x proto, tak tady spis ty decka pochopi, ze maji na vyber a muzou se sverit... Chvalim
Kniha má strhující příběh, který působí velmi reálně a troufám si říct, že se může odehrávat za zavřenými dveřmi v mnoha rodinách. Konec je velmi fatální a dechberoucí. Po přečtení jsem nad ní dlouze přemýšlela!
Já jsem tedy moc ráda, že taková kniha u nás vznikla. Přestože je její téma tak těžké. Přečetla jsem na jeden zátah za necelé dvě hodiny, nemohla jsem odložit.
Autorka skvěle vykreslila charaktery všech postav, jejich vztahy i smýšlení pubertálního dítěte. Ovšem při čtení mi bylo hrozně úzko, protože takhle by se zkrátka nikdo k dítěti chovat neměl. Jistě, já jsem taky kolikrát dostala pár výchovných, ale ne že bych měla modřiny. To byla prostě jen výchova. Tady už si rodiče vylívali svou frustraci na nevinném člověku. Ubližování dítěti je to nejodpornější, protože chudák dítě se nemůže bránit. Musím vyzdvihnout postavu výchovné poradkyně, protože byla velmi necitelná a už jen kvůli jejímu přístupu se dítě prostě šprajcne a nic nepřizná. Autorka v tomto skvěle vystihla myšlení malého dítěte, pro které je spousta věcí normálních, protože si je ještě neumí vysvětlit, bojí se, dává si za vinu problémy okolo sebe...opravdu výborně napsané.
Ke každé postavě bych měla hodně co říct, ale to bych tady psala hodně dlouho. Tak aspoň ta matka mě šíleně vytáčela. A že se žádná postava nijak nevyvinula, jak se psalo v jednom komentáři? No, v životě to tak chodí. Semetrika zůstane semetrikou, frustrovaný otec v jejím područí to bude ventilovat na dítěti a...nic se nezmění. Takových případů je dnes a denně spousta, zrovna nedávno jsem pročítala kazuistiku matky, která chtěla děti znovu do péče a opravdu se snažila, ale nakonec stejně spadla opět na samé dno. To jsou zkrátka příběhy všedního života. Všechno nekončí vždycky dobře, lidé často neprozřou. Bylo by krásné, kdyby ano, ale je to utopie.
Já jsem opravdu velice ráda, že autorka takovou knihu napsala, dala nahlédnout pod pokličku v podstatě mnoha domácností, protože takto žije opravdu spousta dětí a to je na tom nejsmutnější. Právě to, že tento příběh se možná právě teď někde děje. Ovšem není to čtení pro každého, to uznávám.
Rozporuplná kniha. Celou dobu jsem nechápala ladění této knihy, co se má říct. Chování postav mi nedávalo smysl, prostředí nebylo dokreslené. Uniká mi, co mi měla kniha dát kromě hnusného pocitu. Asi nejsem správně naladěná, protože jinak autorka psát umí. Ale tohle je škoda.
Přečetla jsem všechny autorčiny knihy, Vrány považuji za nejslabší. Příběh velmi smutný, nicméně postavy se kromě Báry nijak nevyvíjí, chyběla mi propracovanost prostředí, které jsem obdivovala v předchozích knihách.
Kniha mi připomínala spoustu mých vlastních pocitů. Jak kdysi v roli dítěte.. nepochopený rebel, černá ovce, tak i nyni v roli matky, dělajíc, snad ne zas tak často, mezi dětmi určité rozdíly. Vždy jsem si říkala, že každé dítě potřebuje individuální přístup a není možné se k nim vždy chovat stejně, ale rovněž důležité je dokonale znát i pohled z té dětské duše. Kniha se mi moc líbila.
Tahle ne příliš optimistická knížka od české autorky mě dostala! :) Na to, jak je útlá a má krátký počet stran, tak je příběh hlavní hrdinky zajímavý, poutavý a rozhodně mě chvíli nenechal v klidu ani po samotném přečtení.
Určitě je tu zapotřebí pevná vůle a odhodlání při takovém množství emocí!
(SPOILER)
Knihu jsem přečetla jedním dechem, zanechala ve mně mnoho myšlenek a pocitů nad smutným osudem Barborky. Moc se mi líbil způsob, jakým nám byly situace vypravovány: z pohledu Barborky, ale také z pohledu matky, která si myslela, že dělá všechno správně. Bohužel se nedokázala empaticky vžít do pocitů své dospívající dcery, která zrovna v tomto komplikovaném období potřebovala podporu jako sůl. Dívka měla pocit, že cokoliv, co udělá je špatně a že rodičům působí pouze starosti. Nepomáhal tomu ani fakt, že byla neustále srovnávána se svou, v očích rodičů, perfektní sestrou. Čtenář získá naději v dobrý konec, když se do situace vkládá Frederik, učitel výtvarné výchovy. Je pro Barborku jediným útočištěm a podporuje jí v její vášni, malování. I přesto, že si rodiče myslí, že je jejich jednání oprávněné a pouze výchovné, nakonec to Barborce ublíží natolik, že ze strachu z výprasku vyletí z okna jako ta černá vrána, kterou tak ráda kreslila. Vyletí z okna tam, kde už nikdy nepocítí strach ani bolest...
Jsem si jistá, že jsme se všichni zamysleli nad osudem Barborky i nad osudy blízkých, kteří bez ní museli nadále žít a obviňovat se za to, co se jí stálo. Ale přitom stačilo tak málo, aby vše dopadlo úplně jinak. Jedno objetí, pochvala, podpora...
Někdy i malým úsměvem můžete někomu zachránit život.
Wow! Husty!! Precetla jsem novelu jednim dechem. Ta mama je fakt p..ca! Jen nechapu, jek se takova svobodna duse ocitla v takovy rodine. Krasne smutny pribeh. Bravo.
Celou dobu mně u čtení nebylo dobře. Vyčerpávající rodinné vztahy. Chudák holka dostávala nařezáno za to, že matka byla neschopná a primitivní husa. Knihu jsem přečetla za odpoledne a už se těšila, jak skončí a zároveň doufala, že Barunka najde svůj klid, ale ne tímto způsobem. Ne, takovou knihu už nechci číst, to není nic pro mě.
Tak mam po třech hodinách dočteno. Brrr...fakt "skvělý" čtení na páteční odpoledne. Ani se mi k tomu nechtělo nic psát, docela mě to rozhodilo. Ostatně všechno už je tu napsáno v dalších komentářích. Chudák holka, ale že to dopadne až takhle, to jsem teda nečekal, doufal jsem, že se to nějak vyřeší k lepšímu. Bohužel. Škoda, že do příběhu nejde zasáhnout, protože celou dobu se mi vařila krev a měl jsem sto chutí oba rodiče proplesknout a tu její sestru vlastně taky.
Jinak teda grafická úprava se moc povedla, ať už obálka, tak i obrázky uvnitř.
Mláďata poletují kolem stromu. Krá, krá, nese se vzduchem. Krá krá odpoví vrána. Dívka je slyší.
Krá krá krása
Úžasný, emotivní příběh, který mně mamka dala s doporučením k přečtení. Tady se nakladatelství Host strefilo opět do černého. Mám už taky děti a tak ten dětský pokojíček někdy jen obejdu. Tuto kratinkou, ale nezapomenutelnou novelu určitě doporučuji a přečtu si i další knihy od Petry Dvořákové.
Krásná novela české autorky, která si první místo v anketě Kniha roku, kategorie Umělecká próza, určitě zaslouží. Příběh jedné rodiny, kde byli rodiče přesvědčeni, že svým způsobem výchovy dělají pro dítě to nejlepší. Ve vyprávění se střídá matka s dcerou, kde stejnou věc, kterou třeba Bára udělá, vnímá každá jinak a matka to řeší naprosto nejhorším způsobem. Věřím, že takových rodin je dost, nemyslím tím, že děti přímou řežou, ale je tam vzájemné nepochopení a tím děti trpí. Asi je hlavní vzájemná komunikace a empatie rodičů. Je to silný, depresivní příběh, ale stále aktuální problém, kniha se nedá odložit. Určitě pochvala i za ilustrace. Těžko můžu dostat knížku z hlavy, také i ve mně zanechává otázku priorit v životě.
Kniha není moc dlouhá co do počtu stran, ale sděleno je hodně... Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv - očima Báry a její matky, což knize přidává na zajímavosti. Bářina máma mi byla při čtení až kolikrát odporná. Chápu, že i ona toho měla všeho až nad hlavu a především, že byla celkově nešťastná, ale za tohle děti přeci nemůžou... Jedinou sympatickou dospělou osobou byl Frodo - učitel výtvarky. Konec byl pro mě takový "otevřený" - lze jej chápat různě. Každopádně tato kniha si rozhodně zaslouží pozornost čtenářů.
Zvenčí to může vypadat, že se skoro nic neděje. Uvnitř rodiny se ale přitom může odehrávat obrovská tragédie. Velmi mě zaujal styl psaní a vnímání reality jednotlivými vypravěči. Smutný příběh, který se může odehrávat kdekoli v našem okolí.
silný príbeh na pár stránkach. Kniha je útlučká ale skrýva v sebe silný príbeh malého dievčatka, ktoré prežíva nepochopenie a hlavne nedocenenie od svojich najbližších. Každou stránkou jej fandíte a v mnohých pasážach by ste najradšej dievčatko zhmotnili do reality a povedali je to, čo potrebuje počuť - nie len ona, ale každý z nás potrebuje počuť slová chvály a docenenia. Aspoň z času na čas, obzlvášť v detskom veku, ked si človek buduje vlastú osobnosť a vnímanie seba samého. Pretože ako sa má dieťa vybudovať sebalásku ak k tomu nedostáva dovôdy z kruhu najbližších? Jednu hviezdičku uberám iba kvôli pocitu, že koniec knihy pre mna osobne bol príliš skoro "uťatý". ale je to iba môj pohlad. Rozhodne stojí za prečítanie, nakoľko Vám ukáže čo zranuje nielen detskú dučišku, ale dušu každého človeka a núti Vás zamyslieť.
Kniha má hodně silný příběh. Velice mi vyhovoval styl psaní a přečtená byla opravdu rychle, člověk při čtení stále hledá a doufá v ten nejlepší konec.
Petra Dvořáková fakt umí. Kuře Melancholik od Šlejhara hadr. Už jsem si hodně přála, ať příběh skončí, ta beznaděj, ta totálně nechutná matka, o otci nemluvě, sestra taky děsná Marfuša. Uf!
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
(SPOILER) Útlá knížka, jejíž příběh byl vylíčen jen povrchně a přitom měl takovou hloubku. Barčinu matku jsem nesnášela od první stránky a na celé rodině mi něco nesedělo. Matka věčně s něčím nespokojená, doma, v ideální práci, s manželem, Barčou. Jediný koho měla ráda byla Káča (taky velmi nepříjemná). Táta se vždy nechal manželkou vyprovokovat a nařídit, aby chudák Bára dostala. Ale kdovíjak by to dopadlo, kdyby byl s Bárou déle.
Výchovná poradkyně při rozhovoru s Bárou úplně selhala, naštěstí tu byl Frodo a jeho matka. Bohužel nezasáhli včas a dopadlo to katastrofou.
Zajímalo by mě, jak se k tragedii postavila matka, hlavní viník, otec, spoluviník nebo okolí.
Je mi to líto.