Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Tenhle příběh je strašnej... Teda v dobrým slova smyslu.
Ale je tak uvěřitelnej, až se mi z toho chce brečet. Nejhorší je, že člověk ví, že takhle strašný rodiče opravdu jsou a že některé osudy dětí jsou ještě mnohem horší.
Moc se mi líbilo, jak autorka střídala úhly pohledu týráné dívky a šílené matky. V tak útlé knížce se jí toho podařilo sdělit opravdu hodně. Myslím, že mi ještě nějakou dobu nedá spát.
Do této knihy se mi moc nechtělo. Možná i proto, že má tak temné recenze. Dlouho jsem ji odkládala, až jsem se jednoho dne nechala do děje a psaní Petry Dvořákové vtáhnout. Skvělá kniha s přesahem, s emocemi, s citem...
Ta závratná hodnocení vůbec nechápu. Depresivní atmosféra nepříliš funkční rodiny se povedla, ale příběh působí jako úvod k něčemu většímu, rozhodně ne jako uzavřené vyprávění. V momentě, kdy by došlo ke konfliktu, ke kterému text zjevně směřuje, a kdy bychom se dostali k tomu, o čem se příběh zdá být, to autorka najednou jaksi podivně ukončuje. Nepotěší ani postavy, které se celou dobu chovají úplně stejně a neuhnou ani o píď - předvídatelně zákeřná matka, předvídatelně apatický otec i předvídatelně sympatický učitel výtvarné výchovy. Žádné překvapení se nekoná, nepřichází žádné smíření ani skutečné vyhrocení konfliktu. O motivacích postav se nedozvíme nic. A bída je to bohužel i po jazykové stránce - odlišit od sebe vyprávění dvanáctileté dívky a její matky-knihovnice (!) je takřka nemožné, dospělá vypravěčka tak působí neuvěřitelně primitivně.
Tak takhle knížka se mi hodně líbila ..hodně čtivá, myslím, že na ni jentak nezapomenu. Příběh, kam až může dojít to, když si rodiče myslí, že pro dítě dělají to nejlepší, co mohou. Autorka neuvěřitelně dobře popsala postavy, chování matky pro mě naprosto nepochopitelné, hlavní hrdinky Báry mi bylo neuvěřitelně moc líto.. málem i slza ukápla. Tuhle knížku mám hodně pod kůží!!
No ty kráso! Oč útlejší tahle knížka je, o to silnější zanechá dojem. Musela jsem na to všechno myslet ještě dlouho po přečtení. Obávám se, že podobné poměry v některých rodinách existují a člověku je z toho zle. Knížka je skvěle napsaná, čtenář se dobře vcítí do hlavní hrdinky, stejně tak chápe chování její sestry a učitelů. Střídání vyprávění matky a dcery je třešnička navrch, bez něj by příběh byl mnohem plošší. A do určité míry vysvětluje chování matky. Síla.
I když mám radši pohodovější témata, zjistila jsem, že můžu přečíst knížku o smutných věcech a přesto se mi může líbit. Opět jsem si ověřila, jaké je obrovské štěstí mít zázemí a fungující rodinu, která člověku ovlivňuje celý život. Někdo si musí projít neskutečným peklem, neumím si ani představit, co to všechno udělá s duší člověka, tahle knížka mi k nastínění bohatě stačila. V příběhu všichni nějakým způsobem chybují a přesto jsem jim dokázala držet palce, aby našli odvahu ke změně. Zjistila jsem, že i já, čtenářskej louda, dokáže přečíst knížku za jeden den. Smutné a přiměřeně emotivní čtení na téma, které snad nikomu nemůže být lhostejné. Dobře že se o tom mluví a čte.
Moje první setkání s Petrou Dvořákovou, silné, emotivní, temné! Psychologie postav neuvěřitelná (pro depku ze čtení ovšem platí to samé adjektivum), Škoda, že to je jen novela a ne román...a taky škoda toho (na mě až příliš utnutého) konce. Ráda bych věděla, jak příběh téhle rodiny bude pokračovat, jak se její členové budou životními událostmi vyvíjet.
Jako vždy u Petry Dvořákové úžasně napsáno, postavy působí tak pravdivě, že to můžou být třeba sousedé od vedle..Kniha se čte jedním dechem, ale zároveň už jsem dlouho neměla pocit jako tady, že snad ani nechci číst dál. Trpěla jsem za Báru i jako matka dvou dcer..
Velmi dobře napsaná kraťounká kniha o závažném tématu, nad kterým mně, především jako rodiči, zůstává rozum stát. Mé první setkání se spisovatelkou a určitě ne poslední.
Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední.Nakonec asi hodně dlouho nezapomenu.Na začátku jsem si říkala,že to bude takový obyč příběh ze života a ted se k ní v myšlenkách vracím.
Už při čtení první stránky mě zamrazilo. Nemohla jsem od čtení odejít, stále jsem doufala v nějakou pozitivní změnu a ono nic. Krutý konec. Marně hledám nějaká další slova ke komentáři.
Kniha, od které se nedá odtrhnout. Kraťoučká, silná, tíživá. Nejhorší je to vědomí, že žádný šťastný konec se konat nebude. Nádherná novela české autorky si vysoké hodnocení právem zaslouží. Poučné zejména pro rodiče.
Ten konec vás donutí k zamyšlení, obzvlášť pokus máte ještě navíc děti!
Skvělé, že se střídali pocity a pohledy všech zúčastněných.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
No, tak to bylo silne. Na Dvorakove se mi libi ta bezprostrednost, jednoduchost a uveritelnost. O uveritelnosti by se dalo sice polemizovat, ale kdyz mate kolem sebe nekoho, kdo ma podobny vzorec chovani, tak vas neco podobneho o to vic dostane.
Klobouk dolu