Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem odložila v půlce. Příběh mě vůbec nebavil a styl psaní mě rozčiloval... Za mě neeee
Přečteno za jedno dopoledne.. Nešlo to odložit. Sama jsem máma a neumím si představit, že by se moje cítilo tak, jako Barunka v tomhle příběhu. Matku bych kopla do zadku, hned po ní otce a nakonec i výchovnou "poradkyni".. Smutno mi z toho bylo..
Obsah téhle knihy mě ais nějak míjí... Má vysoké hodnocení a všude o ní slyším, myslím si ale, že je to spíš čtení pro depresivní holky v pubertě než pro dospělý ženy. Nicméně napsaný to neni špatně.
Naprosto úžasná kniha, kterou člověk přečte za jeden večer. Čekala jsem takovou obyčejnou a příjemnou oddechovku, ale místo toho mě kniha dost emočně vyčerpala. Bylo to skvělý, emocemi nabitý, prostě dokonalý. Podle mě jedna z nejlepších knih novodobé české literatury.
Tak to bylo dost drsné, ale i v dnešní době pravdivé. Tak ráda bych Barunku obejmula a dala tak chybějící lásku, na kterou čekala.
To jak se chovala matka je neuvěřitelné, vlastně celý vzbytek rodiny....je mi z toho úzko, protože vím, že tohle zažívá hodně dětí a jen málokdy se to dostane ven.
Skvělý námět. Cetla sem ji jedním dechem. Absolutně nechapu proč se ta matka tak chovala. Každé dítě občas zlobi ale nemyslim si ze by Bara delala neco až tak špatného. A chovani otce me úplně rozcilovalo. Co to jako ma byt dam decku na prdel jen aby manzelka byla spokojena? Sama jsem matka a tohle bych nikdy nedovolila. Ale chápu že v některých rodinach to takhle bohužel chodi.
Výborně vykreslené vztahy mezi hlavními postavami. Četla se skvěle,nedala se odložit.
Nezlobte se na mě , ale co to bylo? Na to, jak kniha všemi otřásla jsem teda čekala něco opravdu vážného .Toto se děje v nejrůznějších obdobách v mnoha rodinách a věřte, že daleko daleko horší věci. Příběh je věrohodný to rozhodně. Rodina byla jednodušší a tak řešila problémy po svém. Ano byly tu náznaky něčeho závažného, ale zdálo se že si s tím Bára docela dobře poradila. To že je jedno dítě preferováno protože to s rodiči líp umí, myslím není nic zvláštního . Líbil se mi pohled Báry na celou situaci, protože si rodiče vždycky neuvědomí, jak určité situace dítě vnímá. Škola se snažila, ale škola většinou neřeší ani zdaleka závažnější věci, které se jí týkají mnohem víc například šikanu.
Ano, že otec běžné rodiny, bije dvanáctiletou dceru je na dnešní dobu přes čáru.
Určitě je na tom spousta dětí mnohem hůř. Podle mě toto byl velice slabý příběh, autorka umí psát lépe. Dvě hvězdičky za čtivost, ale zvažovala jsem jen jednu.
PS: Mí rodiče zastávali názor : škoda rány , která padne vedle. Určitě byl více preferovaný mladší bratr a to ani nemusel být natolik dobrý jako já, ale prostě to uměl s rodiči líp. V pubertě jsem dostávala nejvíc, ale ano, no provokovala jsem... Přestože jsem si poplakala, někdy se bála jít domů se špatnou známkou, musela jsem pracovat na poli , uklízet, učit se ... své rodiče mám ráda a je ze mě nakonec úplně normální člověk, nemám deprese, spíše se umím se životem lépe poprat a vím, že nic není zadarmo.
Jednohubečka, kterou jsem nedokázala odložit. Jednoduchý příběh s přímým emočním zásahem. Kniha, na kterou jen tak nezapomenu.
Po dlouhé době jsem si přečetla knihu, aniž bych si o ní dopředu cokoli zjistila. A perfektní. Nulová očekávání, přesto trefa do černého! Talentovaná dcera, která je podivně nenáviděná svoji matkou, se každodenně potýká s jejími naprosto neopodstatněnými nároky a výlevy, které dokáže ventilovat přes otce, který si sám se svým životem moc neví rady. Propojování obou pohledů - matky i dcery se skvěle povedlo - drsná jednohubka na večer. Umělecký závěr byl jistě zajímavý, ale mohl být ještě trochu víc rozvedený, zdálo se mi to extrémně rychle ukončené, jako by autorka až moc spěchala na to, kdy to bude moct utnout. Po Dvořákové ještě určitě sáhnu, četla se dobře.
Dvořákovou čtu ráda, i když její knížky jsou docela drsné. Prostě syrový život bez příkras. Příběh nabízí úhel pohledu matky a dcery, zajímavé a bohužel dost reálné.
No, tak to bylo silne. Na Dvorakove se mi libi ta bezprostrednost, jednoduchost a uveritelnost. O uveritelnosti by se dalo sice polemizovat, ale kdyz mate kolem sebe nekoho, kdo ma podobny vzorec chovani, tak vas neco podobneho o to vic dostane.
Klobouk dolu
Tenhle příběh je strašnej... Teda v dobrým slova smyslu.
Ale je tak uvěřitelnej, až se mi z toho chce brečet. Nejhorší je, že člověk ví, že takhle strašný rodiče opravdu jsou a že některé osudy dětí jsou ještě mnohem horší.
Moc se mi líbilo, jak autorka střídala úhly pohledu týráné dívky a šílené matky. V tak útlé knížce se jí toho podařilo sdělit opravdu hodně. Myslím, že mi ještě nějakou dobu nedá spát.
Do této knihy se mi moc nechtělo. Možná i proto, že má tak temné recenze. Dlouho jsem ji odkládala, až jsem se jednoho dne nechala do děje a psaní Petry Dvořákové vtáhnout. Skvělá kniha s přesahem, s emocemi, s citem...
Ta závratná hodnocení vůbec nechápu. Depresivní atmosféra nepříliš funkční rodiny se povedla, ale příběh působí jako úvod k něčemu většímu, rozhodně ne jako uzavřené vyprávění. V momentě, kdy by došlo ke konfliktu, ke kterému text zjevně směřuje, a kdy bychom se dostali k tomu, o čem se příběh zdá být, to autorka najednou jaksi podivně ukončuje. Nepotěší ani postavy, které se celou dobu chovají úplně stejně a neuhnou ani o píď - předvídatelně zákeřná matka, předvídatelně apatický otec i předvídatelně sympatický učitel výtvarné výchovy. Žádné překvapení se nekoná, nepřichází žádné smíření ani skutečné vyhrocení konfliktu. O motivacích postav se nedozvíme nic. A bída je to bohužel i po jazykové stránce - odlišit od sebe vyprávění dvanáctileté dívky a její matky-knihovnice (!) je takřka nemožné, dospělá vypravěčka tak působí neuvěřitelně primitivně.
Tak takhle knížka se mi hodně líbila ..hodně čtivá, myslím, že na ni jentak nezapomenu. Příběh, kam až může dojít to, když si rodiče myslí, že pro dítě dělají to nejlepší, co mohou. Autorka neuvěřitelně dobře popsala postavy, chování matky pro mě naprosto nepochopitelné, hlavní hrdinky Báry mi bylo neuvěřitelně moc líto.. málem i slza ukápla. Tuhle knížku mám hodně pod kůží!!
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Hodně moc smutná kniha...