Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Jsem strašně smutná,že něčemu takovému dávám 5 hvězd... neskutečně to na mě zapůsobilo,přečetla jsem na jeden zátah a vím,že se mi o tom i v noci zdálo.
Kam až může sahat lidská hloupost (matka)? Nedokážu popsat,jak těžko se mi četly myšlenky někoho tak hloupého. Přitom stačilo tak málo...
Uf, tak tohle byla síla. Musela jsem si nechat na hodnocení několik týdnů odstup od přečtení, protože ten depresivní dojem, který ve mě kniha zanechala by se mohl přenést i do hodnocení. Bravurně napsané, ale na člověka potom padne tíseň.
Knihu jsem otevřela a zavřela ji, až jsem dočetla do konce. Podle mě by zasloužila větší rozpracování, co se týče rozboru postav a vztahů v rodině. Téma je to natolik silné a citlivé, že by si to dle mého zasloužilo. Jinak je mi z příběhu těžko a smutno při představě, kolik takových dětí je, aniž by si někdo v jeho okolí vůbec všiml, že je doma něco špatně.
Kniha mi od dočtení rezonuje v hlavě a nejsem schopná napsat vlastní komentář. Odklikala jsem spoustu palců a jen se ptám, kolik takových rodin je kolem nás a jestli se s nimi dá něco dělat :(
Jako z tohodle mi vubec dobre neni. Napsat, ze to je super kniha v ramci tematu je dost blbost. Jen porad neumim uverit, ze nejaky takovyhle situace jsou fakt realny. Uf.
Krátký, mistrně napsaný příběh matky a dcery. Syrový pohled na dysfunkční rodinu, která dělá vše pro "dobro" svých dětí.
Doporučuji, ale při čtení mi bylo vážně fyzicky zle.
Knihu jsem zfoukla za jedno odpoledne, což se mi tedy ještě nikdy nepovedlo. Vypovídá to o tom, že mě kniha velice zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem jí nedočetla celou. Moc se mi líbí obálka i těch pár jednoduchých, přesto krásných ilustrací hned na začátku. Petra Dvořáková má v každé knize úplně jiný styl psaní, dokáže přesně mluvit za danou postavu. Občas si v jejích knihách nejdříve musíte přivyknout, než se pořádně začtete, ale zde to šlo úplně samo. Vypráví to naprosto ,, naférovku" a přesně něco takového jsem momentálně potřebovala. Co se týče příběhu samotného. Je zde skvěle popsaná nechápavost rodičů a dětí navzájem. Nachází se zde pohled dvanáctileté Barči, která je za něco neustále trestaná, přitom chce mít prostě občas svůj názor a navíc se snaží být poslušna jak jen to jde. Poté se zde na druhou stranu nachází pohled její matky, která chce spořádanou domácnost a křičí kvůli každé maličkosti. V knize lze naprosto jasně vidět, že dítě potřebuje nutně rodinou lásku a podporu, která se ovšem Barče nedostává. Její matka má ještě ke všemu raději svou starší dceru Katku, ta totiž poslouchá na slovo a vždy udělá vše přesně jak má. Vše bylo naprosto realistické a nedělalo by mi problém věřit tomu, že to bylo napsané podle skutečné události, protože to, co zde bylo se děje každý den spoustě dětem po celé zeměkouli. Naprosto jsem se vžila do role hlavní hrdinky a soucítila s ní, i když můj vlastní příběh je v mnoha ohledech úplně jiný. Přece se ale našly momenty, ve kterých by jsme si rozuměly. Vůbec nevím co se mám myslet o zakončení knihy. Na jednu stranu mě naštvalo, že se teda nedozvíme jak to dopadne, nýbrž na druhou stranu někde v hloubi duše vím, že přesně takhle to mělo skončit.
+ celkový vzhled knihy a ilustrace na začátku
+ oba pohledy na danou věc
+ jednoduchý styl psaní
- nic prostě ,, wau "
Přečteno za dvě hodiny, po které jsem měla pocit nespravedlnosti a zmaru. Od příběhu se nedalo odejít a ten konec! Uf...
Kniha napsána z pohledu matky a z pohledu dcery. Příběh vykresluje nešťastně pojatou výchovu dospívající dívky a její důsledky. Dává prostor k přemýšlení nad jednáním matky a jednáním dcery v různých situacích. Uvědomila jsem si, jak je důležité citlivě vnímat děti, vážit slova a vytvářet láskyplné a tolerantní prostředí jak v rodině, tak ve škole.
Tomu hrubému příběhu daly vrány křídla, lesk a pocit odstupu. Někdy jsou dva andělé na jedno peklo málo...málo drsní?
"...nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije."
Precteno na jeden zasah. Duvodem nebylo to, ze jsem se od knihy nedokazala odtrhnout. Prave naopak, chtela jsem knihu zaklapnout, a nemit na hrudi z pribehu takovy tizivy pocit. Pocit bolesti z toho, ze takoveto pribehy, mohou byt skutecne, ale nemely by se dit. I kdyz si myslim, ze se prece jen deji. Takze jsem knihu proste precetla za jeden vecer, aby jsem ten pocit smutku nemusela prozivat 2 dny. Urcite doporucuji k precteni.Musim pochvalit i ilustrace v knize.
Nechápu to vysoké hodnocení. Příběh pořád dokola, žádné vyvrcholení, žádné rozuzlení.
Námět by si podle mě zasloužil hlubší a podrobnější rozpracování. Knížka se četla dobře, rychle, ale chyběly mi spojitosti, motivy postav. Černo-bílost charakterů také na úrovni nepřidala.
Knížku jsem ráno otevřela a přečetla na jeden zátah, až tak silný příběh to byl.
Pokud jste Vrány ještě nečetli, vzhůru na ně, nešlápnete vedle
Takový jednoduše napsaný, nenápadně gradující příběh. Čím jednodušeji napsaný, tím víc vynikne jeho tragedie. Uzavřená dynamika tzv. úplné rodiny, která je zvenčí nedotknutelná a uvnitř naprosto nevědomě (ne)funkční. Každý nepropustný systém si najde svůj vlastní ventil pro nesnesitelný tlak, který tam vzniká a není vědomě zpracováván.
Jak vidno, k silnému příběhu není potřeba mnoha stránek. Tohle ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat. Je tu již tolik komentářů, že bych pouze opakovala napsané. Stojí nejen za přečtení, ale i za hluboké zamyšlení.
Od Petry Dvořákové jsem četla jen tuto knihu. Poměrně rychle přečteno i díky tématu, kterým si myslím, že je primárně nevyvážená pozornost rodičů vůči dvěma dcerám. Pochopení nachází emocionálně týraná Bára až u učitele výtvarné výchovy a jeho matky, taktéž umělkyně. Ale co může 12letá dívka proti rodičům, kteří ji nechápou a neumějí dát šanci? Takové matky by zasluhovaly..., stejně jako otcové, kteří slepě svým ženám naslouchají.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Kniha je fakt skvělou jednohubkou na večer. A myslím si, že autorka dokázala přesně popsat jaké to je, když rodič /zde konkrétně matka/ nechce nebo nedokáže porozumět potřebám svého mladšího dítěte, které se zrovna dvakrát v chování nepodobá staršímu a "dokonalému" sourozenci. A podle mého je nejhorší, když svou nechuť k dítěti přenáší na druhého rodiče, kterého to časem ovlivní natolik, že si to uvědomí až když jeho polovička není v dosahu... A i přesto to v knize končí špatně, protože se se svou laxností nedokáže tomu druhému postavit.
I když je kniha o nepochopení dětí a jejich neustálém měření s vrstevníky a příbuznými, hodně mi pomohla si uvědomit, co ve vztahu se svým mladším sourozencem dělám špatně. Takže už jenom díky tomu na mě měla pozitivní vliv.
Přesto si myslím, že by si kniha zasloužila ještě o sto stránek víc, protože konec byl opravdu uspěchaný a celý příběh byl roztrhaný na několik kapitol. Celistvý a delší příběh by knize prospěl.