Vrány
Petra Dvořáková
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Uf, opravdu silný příběh.
Pro mě úplně nepochopitelné, jak matka může milovat/nemilovat rozdílně své děti.
Já sama jsem v dětství nezažila ani náznak něčeho takového a snad se mé děti takhle nikdy necítily a cítit nebudou.
Já opravdu nevím co ke knize víc říct než to, že to je opravdu skvěle napsané dílo, které zasáhne každého čtenáře.
Vyvedené dílo z péra české autorky. Máme být na co pyšní.
Víc bych k tomu asi neřekla, snad jen, ať si Vrány přečtěte.
Dobře vymyšlené. Moc nerozumím komentářům o tom, že chyběla sonda do toho, proč se rodiče chovají jak se chovají. Pardon, ale to je přece úplně jedno. Jde hlavně o pohled dítěte a o to, jak takové věci vypadají mimo rodinu...očima třeba i pedagogů.
Moc se mi líbí, jaký způsobem autorka psala. Cely nápad je výborný a propracovaný. Kniha je poměrně krátká,mohla být klidně obsáhlejší. Čte se velmi dobře.
Velmi silný příběh nastíněný na velmi úsporném prostoru - přečetla jsem za hodinku a půl! Celou dobu jsem byla v napětí "kdy to začne", ale vlastně se to nepříjemně táhlo celým dějem, takové to lezivé zlo. Matka i otec hlavní hrdinky jsou odporné kreatury, kdy matka si to ani neuvědomuje. Výborná gradace.
Strhující příběh o tom, jak je dospívání složité a mladá duše křehká. Je třeba si na děti udělat čas, když to potřebují, protože pak může být pozdě, tak jako v tomto tragickém příběhu. Krásné, smutné, výborně napsané.
Citlivé, křehké, smutné. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Zajímavé bylo střídání vypravěček příběhu. Postava matky hrozná!
Řekla bych, že takových rodin "navrch huj, uvnitř fuj" je docela dost. Frustrovaná matka manipulující s otcem, který o ni nejeví zájem, preferující jedno dítě před druhým, si ventiluje na dítěti své mindráky. Otec nemastný, neslaný si svůj vztek vůči manželce vybije na dítěti. Nepochopené dítě, kterému není umožněno rozvíjet talent vyvolává soucit a pocit marnosti. To se autorce povedlo dokonale. Kam až to vše muže vést? To vědí vrány, jako němí svědkové. Chyběla mi ale větší hloubka, celé to bylo takové povrchní, vadila mi plochá postava sestry Báry. Líbilo se mi střídavé vyprávění. Oceňuji obálku a celkové zpracování s ilustracemi s motivem vran.
Drsná kniha, možná prvoplánově, možná ne. Málokterý čtenář se asi ubrání srovnání dětství hlavní postavy s dětstvím svým. Já tam vidím určité podobnosti, které ve mně zanechaly stopy dodnes. Nepochopení a nepodporování dítěte, nezájem o jeho zájmy, poukazování na fyzické nedostatky... na komplexy úspěšně zaděláno. Matka v knize je opravdu děsná, omezená a vlastně i hloupá, otec neskutečný slaboch. V porovnání s nechápajícími rodiči jsou tu dva kladní hrdinové, vzdělaní umělci. Ale to jaksi nestačí... Schůzka v kabinetu kvůli slohovce je nesmírně manipulativní, pevně doufám, že takhle to ve školství běžně nechodí!
Výborně napsaný příběh, který ve mě vyvolával postupně sílící tíseň z bezmoci dítěte. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly....
Audiokniha
Veronika Khek Kubařová svou barvou hlasu zdařile vystihla až dokreslila nastíněnou osobnost Báry.
Stejně tak až tragická omezenost matky je v podání Andrey Černé velice autenická. Ti, kdo čtou ušima nebudou o nic ochuzeni, spíš naopak.
Kniha je fakt skvělou jednohubkou na večer. A myslím si, že autorka dokázala přesně popsat jaké to je, když rodič /zde konkrétně matka/ nechce nebo nedokáže porozumět potřebám svého mladšího dítěte, které se zrovna dvakrát v chování nepodobá staršímu a "dokonalému" sourozenci. A podle mého je nejhorší, když svou nechuť k dítěti přenáší na druhého rodiče, kterého to časem ovlivní natolik, že si to uvědomí až když jeho polovička není v dosahu... A i přesto to v knize končí špatně, protože se se svou laxností nedokáže tomu druhému postavit.
I když je kniha o nepochopení dětí a jejich neustálém měření s vrstevníky a příbuznými, hodně mi pomohla si uvědomit, co ve vztahu se svým mladším sourozencem dělám špatně. Takže už jenom díky tomu na mě měla pozitivní vliv.
Přesto si myslím, že by si kniha zasloužila ještě o sto stránek víc, protože konec byl opravdu uspěchaný a celý příběh byl roztrhaný na několik kapitol. Celistvý a delší příběh by knize prospěl.
Jsem strašně smutná,že něčemu takovému dávám 5 hvězd... neskutečně to na mě zapůsobilo,přečetla jsem na jeden zátah a vím,že se mi o tom i v noci zdálo.
Kam až může sahat lidská hloupost (matka)? Nedokážu popsat,jak těžko se mi četly myšlenky někoho tak hloupého. Přitom stačilo tak málo...
Uf, tak tohle byla síla. Musela jsem si nechat na hodnocení několik týdnů odstup od přečtení, protože ten depresivní dojem, který ve mě kniha zanechala by se mohl přenést i do hodnocení. Bravurně napsané, ale na člověka potom padne tíseň.
Knihu jsem otevřela a zavřela ji, až jsem dočetla do konce. Podle mě by zasloužila větší rozpracování, co se týče rozboru postav a vztahů v rodině. Téma je to natolik silné a citlivé, že by si to dle mého zasloužilo. Jinak je mi z příběhu těžko a smutno při představě, kolik takových dětí je, aniž by si někdo v jeho okolí vůbec všiml, že je doma něco špatně.
Kniha mi od dočtení rezonuje v hlavě a nejsem schopná napsat vlastní komentář. Odklikala jsem spoustu palců a jen se ptám, kolik takových rodin je kolem nás a jestli se s nimi dá něco dělat :(
Jako z tohodle mi vubec dobre neni. Napsat, ze to je super kniha v ramci tematu je dost blbost. Jen porad neumim uverit, ze nejaky takovyhle situace jsou fakt realny. Uf.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Smutný příběh jedné běžné rodiny s normální puberťačkou, která nezapadá do matčiných šablon pořádné holky. Čtenářovy emoce jsou jak na horské dráze - smutek, vztek, bezmocnost, pohoršení, radost, sympatie, podpora - ale každý celou dobu tak nějak cítí, že tahle jízda neskončí s příjemným brněním v těle v bezpečně zastaveném vozíčku...
Petra Dvořáková u mne po Chirurgovi opět povyrostla, byť její příběhy nejsou zrovna z nejpříjemnějších. Nicméně její schopnost vcítit se do zcela rozdílných postav a popsat jejich myšlenky i pocity je skvělá.