Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539377/bmid_vrany.jpg
4
3880
3880
Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?... celý text
Novely Literatura česká Rodina
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Andrea Černá , Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Velmi osobní, velmi citlivé. Kniha je napsaná vyprávěním Báry a vyprávěním její matky (tohle slovo nemám ráda, ale zde ho musím použít). Velmi syrově napsaný příběh dospívající dívky a matky. Když jsem knihu četla úplně jsem se klepala tou bezmocí něco udělat. A myslím, že takováto skutečnost je mezi námi a my ji nevidíme nebo nechceme vidět. Mám stejně starou dceru a tento příběh mnou velmi zatřásl. Děkuji paní spisovatelce za výběr tématu.
Upřímně nevím, co si mám o knize po přečtení myslet. Příběh syrový, drsný a hlavně smutný. Za mě dobře zvolené téma, ale mohlo být více propracované. Dvě dospívající dcery, jedna "mazánek" druhá dělá zase všechno špatně a ničím se nezavděčí. Otci bych dala facku a matce rovnou hned dvě za jejich chování. A ten konec...:-(
Na jedné straně bezcitnost a chlad a na druhé zranitelnost a touha po pochopení, kterého se nedostává a nedostane. Smutné tím, jak příběh vyzní, děsivé tím, že se takový nebo podobný může stát. Často máte pocit, že se ve vás všechno svírá a jen si říkáte, že přece Bára musí u někoho najít pomoc. Vše se ale stupňuje, až na konci přijde pro hlavní hrdinku ulehčení. A vrány v něm hrají důležitou roli.
Kolik takovýchto příběhů se doopravdy dnes a denně děje... Silný příběh, velmi dobře napsaný. Sice jsem to měla za jedno odpoledne přečtené, ale zanechalo to ve mne mnoho. Zase jsem se vrátila do ne moc dávné milosti, a moc jsem se ztotožňovala s Bárou. Bože dej, ať nejsem taková matka... Bát se říkat pravdu je vždycky moc špatně.
Od autorky jsem četla jen Dědinu, která se mi moc nelíbila, tak Vrány jsou pravý opak.
Přečetla jsem to za jeden den. Stále mě překvapuje, že se to v některých rodinách děje.
Smutný příběh jedné běžné rodiny s normální puberťačkou, která nezapadá do matčiných šablon pořádné holky. Čtenářovy emoce jsou jak na horské dráze - smutek, vztek, bezmocnost, pohoršení, radost, sympatie, podpora - ale každý celou dobu tak nějak cítí, že tahle jízda neskončí s příjemným brněním v těle v bezpečně zastaveném vozíčku...
Petra Dvořáková u mne po Chirurgovi opět povyrostla, byť její příběhy nejsou zrovna z nejpříjemnějších. Nicméně její schopnost vcítit se do zcela rozdílných postav a popsat jejich myšlenky i pocity je skvělá.
Uf, opravdu silný příběh.
Pro mě úplně nepochopitelné, jak matka může milovat/nemilovat rozdílně své děti.
Já sama jsem v dětství nezažila ani náznak něčeho takového a snad se mé děti takhle nikdy necítily a cítit nebudou.
Já opravdu nevím co ke knize víc říct než to, že to je opravdu skvěle napsané dílo, které zasáhne každého čtenáře.
Vyvedené dílo z péra české autorky. Máme být na co pyšní.
Víc bych k tomu asi neřekla, snad jen, ať si Vrány přečtěte.
Dobře vymyšlené. Moc nerozumím komentářům o tom, že chyběla sonda do toho, proč se rodiče chovají jak se chovají. Pardon, ale to je přece úplně jedno. Jde hlavně o pohled dítěte a o to, jak takové věci vypadají mimo rodinu...očima třeba i pedagogů.
Moc se mi líbí, jaký způsobem autorka psala. Cely nápad je výborný a propracovaný. Kniha je poměrně krátká,mohla být klidně obsáhlejší. Čte se velmi dobře.
Velmi silný příběh nastíněný na velmi úsporném prostoru - přečetla jsem za hodinku a půl! Celou dobu jsem byla v napětí "kdy to začne", ale vlastně se to nepříjemně táhlo celým dějem, takové to lezivé zlo. Matka i otec hlavní hrdinky jsou odporné kreatury, kdy matka si to ani neuvědomuje. Výborná gradace.
Strhující příběh o tom, jak je dospívání složité a mladá duše křehká. Je třeba si na děti udělat čas, když to potřebují, protože pak může být pozdě, tak jako v tomto tragickém příběhu. Krásné, smutné, výborně napsané.
Citlivé, křehké, smutné. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Zajímavé bylo střídání vypravěček příběhu. Postava matky hrozná!
Řekla bych, že takových rodin "navrch huj, uvnitř fuj" je docela dost. Frustrovaná matka manipulující s otcem, který o ni nejeví zájem, preferující jedno dítě před druhým, si ventiluje na dítěti své mindráky. Otec nemastný, neslaný si svůj vztek vůči manželce vybije na dítěti. Nepochopené dítě, kterému není umožněno rozvíjet talent vyvolává soucit a pocit marnosti. To se autorce povedlo dokonale. Kam až to vše muže vést? To vědí vrány, jako němí svědkové. Chyběla mi ale větší hloubka, celé to bylo takové povrchní, vadila mi plochá postava sestry Báry. Líbilo se mi střídavé vyprávění. Oceňuji obálku a celkové zpracování s ilustracemi s motivem vran.
Drsná kniha, možná prvoplánově, možná ne. Málokterý čtenář se asi ubrání srovnání dětství hlavní postavy s dětstvím svým. Já tam vidím určité podobnosti, které ve mně zanechaly stopy dodnes. Nepochopení a nepodporování dítěte, nezájem o jeho zájmy, poukazování na fyzické nedostatky... na komplexy úspěšně zaděláno. Matka v knize je opravdu děsná, omezená a vlastně i hloupá, otec neskutečný slaboch. V porovnání s nechápajícími rodiči jsou tu dva kladní hrdinové, vzdělaní umělci. Ale to jaksi nestačí... Schůzka v kabinetu kvůli slohovce je nesmírně manipulativní, pevně doufám, že takhle to ve školství běžně nechodí!
Výborně napsaný příběh, který ve mě vyvolával postupně sílící tíseň z bezmoci dítěte. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly....
Audiokniha
Veronika Khek Kubařová svou barvou hlasu zdařile vystihla až dokreslila nastíněnou osobnost Báry.
Stejně tak až tragická omezenost matky je v podání Andrey Černé velice autenická. Ti, kdo čtou ušima nebudou o nic ochuzeni, spíš naopak.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Skrýt reklamy
Jeden z príbehov ktorý vo mne zanechal veľký roj emócií.
Príbeh je písaný z dvoch pohľadov. Z pohľadu matky 2 deti, avšak matky, ktorá má svoju obľúbenú dcéru Katušku a druhá dcéra Baruna je pre ňu tŕňom v oku. Kým jednu dcéru vychvaľuje do nebies, s druhou nie je nikdy spokojná.
Druhý pohľad je z pohľadu Báru. Dospievajúce dcéry, ktorá je z matkinej strany stále porovnávana so sestrou.
Nemôžem povedať, že by bola Bára práve ukážkový teenager, ale to ako sa k nej správala frustrovaná matka a otec si vôbec ale vôbec nezaslúžia. Navyše to bola veľmi talentovaná osoba a krehká duša. Tento talent sa však jej rodiča v nej snažili potlačiť.
Príbeh je písaný veľmi dobrým jazykom a štýlom, ktorý sa veľmi dobre a rýchlo čítal. Stránky sa vám jedna za druhou strácali až ste sa dočítali na koniec knihy.
V knihe sa skrýva veľmi silný príbeh, ktorý vám z mysle len tak ľahko nevyprchá.