Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1748
1748
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Strašně dobře se to četlo, přestože by se mohlo zdát, že je tam hodně popisu. Velmi upřímná sonda do duše. Jediné, co nechápu, je za zavádějící věta na obálce: Dostane do vínku *dar*, o který nestojí. Opravdu nevím, o jakém daru to mluví, spíš je to prokletí.
Na této knize jsou pro mě dvě silná témata - prvním je hledáním pravdy až na dřeň a nemusí být vždy hezké to, co najdeme. Druhým tématem je to, jaké svině dokáží lidi být. Hodně silný příběh!
Hodně silné tema ono to muselo být pro Jaroslava hrozne, když si to uvědomil . Knížka opravdu hodně k zamyšlení .
Pribeh, ktery donuti premyslet a alespon zkusit pochopit, co je v nasi spolecnisti vnimano jako odporne, zavrzenihodne, nebezpecne...Nikdy me nenapadlo zabyvat se myslenkou,ze tihle lidi za to mozna nemuzou uplne stejne jako jini za jine (akceptovatelnejsi) "orientace"...a jak nestastni mohou byt, kdyz si to na plne care o sobe uvedomi....Zajimavy byl i pohled "pod poklicku" cirkve a postu kneze.
Knížku jsem si zařadila do čtenářské výzvy. Nooo tak tohle jsem absolutně nečekala. Bylo to těžké téma, ale prostě wau nešlo se od toho odtrhnout. Tahle knížka není pro každého a ještě teď nad tou knihou přemýšlím. Hlavního hrdiny mi bylo i přesto všechno líto.
Autorka patří mezi mé oblíbené. Vyhledává silná témata, která vyvolávají smíšené pocity. Kolikrát se nečtou vůbec lehce, přesto je nelze odložit. Knihy Petry Dvořákové ve mně vždycky ještě dlouho doutnají. Těším se na další.
(SPOILER)
Toto byla moje druhá kniha od autorky. Jako první jsem četla Chirurga a líbil se mi asi ještě o trochu více než Zahrada. Nicméně nyní už k Zahradě samotné:
Dlouho jsem se na ni chystala. A nakonec jsem si ji pořídila jako audioknihu ve chvíli, kdy jsem ležela s nemocným okem a číst knihu klasickou formou prostě nepřipadalo v úvahu...
Celou audioknihu jsem zvládla za jeden večer a následující doploledne.
Téma knihy je celkem závažné. Jaroslav mi byl zpočátku sympatický, člověk s ním tak nějak soucítil, že to měl v životě těžké, maminka mu zemřela, otec propadl alkoholu, ani jeho život v církvi zřejmě nebyl to pravé... Bylo vidět, že má rád děti, rozumí si s nimi, a že je to v jádru dobrý člověk. Ale pak vyšlo najevo, že na jeho lásce k dětem je velmi mírně řečeno "něco nezdravého" a já od té chvíle měla z postavy Jaroslava dost rozporuplné pocity. Lidé se k němu ale opravdu chovali hrozně, přestože nikomu vlastně nikdy neublížil. I jeho kdysi kamarádi se pak obrátili proti němu. Jediný člověk, který se zdál být trochu nad věcí byl lékař z lékařského střediska v sousedství...
Opravdu tato kniha donutí člověka k zamyšlení a zanechá všelijaké rozporuplné pocity.
Je to drsné. Jednoduše ale jsme všichni lidé a je úžasné, citlivé a moudré zkusit si to připomenout
K autorce jsem se dostala víceméně náhodou a velmi příjemně mě překvapila, takže se nejspíš brzy pustím i do jejích dalších knih.
Téma vůbec není jednoduché, ale podle mě bylo velmi citlivě a hezky zpracované.
Moje první kniha od autorky. Docela těžké téma, ale příběh psán hodně poutavě. Nejvíc mě zaujala lidskost hlavní postavy. Určitě si od Petry Dvořákové přečtu i další knížky.
Hodně silné téma, hodně dobře napsané. Autorka dokázala otevřít a prozkoumat opět těžké téma, o kterém se nejen těžce píše, ale i čte
Petra Dvořáková má odvahu ohledávat těžká témata a tvořit nekomfortní, ale fascinující čtení. Optika "zvenčí" mne vedla od pochopitelnosti ke zhnusení, ta "zevnitř" od odtažitosti a odmítání k jistému druhu respektu vůči Jaroslavovi (není to žádný sympaťák, ale koneckonců tančí tak rychle, jak dokáže - a neodčinitelné překročení hranic nenastalo v žádném ohledu, alespoň myslím). Každopádně je o čem přemýšlet. Třeba o zautomatizovaných předsudcích. Nebo neschopnosti přijmout - sebe či druhé. Nebo rozkoši z honu na čarodějnice.
Příběh nebyl nijak složitě napsaný, ani se nejedná o nějaké závratné spisovatelské dílo, ale lidsky se mě opravdu dotklo a bude ve mně ještě nějakou chvíli doznívat.
Čekala jsem od spisovatelky více. Příběh mě moc nenadchl. Ještě před odhalením bylo jasné kdo Jaroslav ve skutečnosti je. Žádné pocity to ve mně nezanechalo.
Fuu, vlastně ani nevím, kde začít a co chci vlastně ke knize napsat. Mísí se ve mně hned několik pocitů.
Nebylo to vůbec příjemné čtení a ač je kniha relativně malá a útlá, opět jsem ji, stejně jako Vrány, musela několikrát odložit.
Na druhou stranu... Pocity, které dokáže Petra Dvořáková ve čtenáři vyvolat, byť nejsou příjemné, je podle mě přesně to, co má ten příběh mít a co jako autor zvládá výborně.
Co se tématu týká, je velmi kontroverzní a nic podobného jsem zatím nečetla. Jak jsem již zmínila, nebylo to nic pozitivního.
Byla jsem znechucená, uvnitř jsem měla takový svíravý pocit, odpudivý a zároveň mi bylo Jaroslava strašně líto.
Při představě, co vše člověku, který si uvědomuje, kým je, musí probíhat hlavou, jak se musí cítit, jak se vyrovnává s tím, jak ho vidí okolí, když on sám se v sobě vlastně trochu ztrácí.
Myslím, že je velmi potřebné vnášet do literatury i tato společenská stigmata, neboť často máme předsudky, aniž bychom, byť jen z části, dokázali nahlédnout do mysli druhého člověka.
Tím nechci nikoho a nic obhajovat, jen... Jsem velmi psychologicky založená a je pro mě vždy velmi poutavý i ten opačný náhled.
Pro mě jsou knihy paní Dvořákové přesně ty, které mi stačí si přečíst pouze jednou, přesto ale velmi doporučuji.
Petra Dvořáková vystihla v dramatickém mikropříběhu hlavního hrdiny podstatu složitosti dnešního světa. Nálepky s pojmem dobro a zlo nelze tak snadno rozdávat, protože kdo je tady opravdu hodný a kdo opravdu zlý? A kdo je Soudcem, který to všechno rozhodne? Kritika namířená nejen do maloměštáckého prostředí, ale i vyžilých struktur církevního společenství se zde mísí s kontroverzní Jaroslavovou tragédií, která je především osbobní krizí člověka coby lidské bytosti. Přes depresivní tón a beznaděj, které prostupují celý příběh, přece jen v závěru - překvapivě - prosvitne záblesk naděje.
Skvěle vybrané téma, ač velmi těžké, ponuré, bolestivé pro všechny zúčastněné. Styl psaní koresponduje s pochmurnou atmosférou celého příběhu. Knihu hodnotím vysoce, ačkoli nebude patřit k těm, ke kterým se budu chtít vrátit.
Asi nejsmutnější kniha, kterou jsem v poslední době četla. Příběh člověka, kterému osud naložil neskutečné břímě. Potřebu, kterou si sám nevybral, o které ví, že ji nesmí uspokojit, a přesto jen svou odlišností je trestán nejen vnitřně, ale i okolím. Jeho strachem, jeho nedůvěrou, jeho opovržením i přesto, že nic špatného neudělal a dělat z vlastní vůle nechce.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Bohužel zklamání kniha má být román ale mě to spíš přišlo jako vyprávění příběhu než román a navíc kniha nebyla ani zábavná nudil jsem se u ní.