Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499054/bmid_zahrada-QKZ-499054.jpeg
4
1745
1745
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Tak to bylo hodně silné téma.
Po odchodu z církve se vrací Jaroslav do domu, ve kterém vyrůstal. Vše na něj padá a ve chvíli, kdy vypadá, že by se mu mohlo začít dařit, mu dojde, v čem je vlastně jiný a co staví zeď mezi něj a zbytek světa. I zahrada, která mu byla do té doby útočištěm a dělala radost ho nevytáhne z jeho smutku, osamocení a života, který mu nepřináší ani sebemenší radost.
Celou dobu mi ho bylo líto, ale zároveň jsem si říkala, že kdyby v mém okolí někdo takový bydlel, mé předsudky by byly stejné jako všech ostatních...
Nestáva sa mi často, aby som knihu vypočul doslova za víkend. Autorka veľmi empaticky popísala vnútorný svet hlavnej postavy a prinútila ma s ním prežívať jeho trápenie, drobné radosti a celý príbeh, v ktorom malo všetko svoje miesto. Neduhom mnohých kníh je to, že sa tam často nič nedeje alebo sa toho deje prvoplánovo až príliš veľa. Tu má všetko svoje miesto a príbeh plynie tak, že som počúval tak, ako pozerám niektoré filmy, pri ktorých viem, ako dopadnú, ale nemôžem prestať. Súhlasím s tým, že hlavná postava konala často tak, že si problémy privolávala a tragický prístup k životu riešenie problémov neuľahčuje. Na druhej strane je lahšie súdiť, ako byť súdený. A presne o tom je táto kniha. Dostala ma mimo komfortnej zóny a pohľadom do hlavy niekoho, s kým by som asi veľa pochopenia nemal, mi umožnila prežiť príbeh očami človeka, ktorý je iný vo všetkých ohľadoch.
Je to spíš delší povídka, než kniha. Za necelé tři hodiny bylo přečteno. Příběh je to silný a poutavý. Když mi došlo, kterým směrem se příběh vydá, trochu mě to zklamalo, protože jsem vidět tolik jiných zajímavých cest. Nakonec z toho bylo ale něco velmi zajímavého, co rozhodně stálo za přečtení.
Knihy p. Dvořákové mám moc ráda. Jaroslava mi bylo neskutečně líto, to jeho osamění bylo strašné. Měl to v životě vážně náročné, moje máma přišla taky kdysi v 6letech o maminku a dodneška (je jí 60+) to podle mě nemá úplně zpracované a občas to její trauma vylézá, zajímavá je i shoda v tom, že vyrostla u prarodičů a otec byl těžký alkoholik. Jardu jsem dost chápala i co se týkalo jeho nechuti být tou autoritou, která farníkům odpouští hříchy a má nad nimi "moc". Popisované zvelebování a proměny zahrady jsem si moc užila. Vůbec nevím co by v Jardově případě byl dobrý konec.ach jo.
Skvěle napsané bez zbytečných slov kolem. Hlavní hrdina je nesympatický, ale presto mi ho bylo líto. Líbilo se mi, jak se spolu s vlastním dějem vyvíjela zahrada a zivot v ní. Kniha je velmi krátká, ale její prostor je využit maximálně.
(SPOILER) Tak po dlouhé době jsem si vychutnala krásnou češtinu. Opravdu úžasná kniha. Obdivuji paní Dvořákovou, jak se dokázala vcítit do obézního (bývalého) faráře, který zjišťuje, že se mu líbí malé děti. Velmi lidské, velmi smutné. Hlavně začátek, kdy se hlavní hrdina zabydluje v zanedbaném, plesnivém a studeném domě jsem dost prožívala, protože jsem kdysi něco podobného zažila. Opravdu úžasně napsáno, a znovu opakuji, pefektní čeština!
Moje první zkouška české autorky na doporučení. Sama nevím proč, ale české autoky mi nikdy nebyly pochuti. Vždy jsem je brala jako nudnější čtení. Tato kniha pro mne byla lehčí oddechovka během zkouškového období na VŠ. Bylo pro mne lehc obtížnější se začíst, nicméně kamarádka se začetla hned. I přes to jsem nebyla schopná po 100. stránce odložit knihu a musela ji dočíst. Veškeré to okolo pak začalo zapadat a já musela zjístit, jak to skončí. Opravdu doporučuji, moc silná a poutavá kniha s lehkým rozjezdem
Zajímalo by mě, kolik lidí zaměřených stejně jako hlavní postava tohoto příběhu, se chová opravdu nepřijatelně, tedy kolik z nich dopustí, aby to došlo tak daleko, že by, slovy Jaroslava, způsobili katastrofu. Kolik z nás zná skutečná fakta k této problematice? Téměř nikdo? A přesto se tu v komentářích objevuje téměř vždycky souhlas s odsudkem takového člověka. To není dobrý.
Tak zatím jsem nenatrefila na knihu paní Dvořákové, která by mě zklamala! Zahrada je taková delší povídka, která mě opět velmi mile překvapila. Zase naprosto odlišné a neotřelé téma. Hlavní postava velmi dobře vykreslená, pocity, obavy, strach, bezmoc a nakonec naděje. Nekomplikované, žádné dramatické zápletky a přitom tak silný děj!
Měla jsem tušení o čem kniha bude, ale i přesto jsem byla v mnoha ohledech překvapena. Dvořáková opět nezklamala a dokázala, jako zatím po každé, skvěle vykreslit rysy svých postav. Kniha byla tak skvěle vystavěna, že jsem spoustu pocitů prožívala s hlavním hrdinou a bylo velmi náročné necítit za něj i mnohem více. Během spousty momentů jsme si představovala, co bych dělala v kůži té či oné postavy a je opravdu těžké zjistit, jak by se člověk zachoval. Ale v tom mi přijde důležité tuto knihu čist a podívat se na téma ze všech úhlů a snad i bez předsudků.
Těžký a smutný příběh. Začátek se slibně rozjel, pak mě ale zklamal směr, jakým se to začalo ubírat. Téma mi přijde klišoidní.
Opět kniha, při které se člověk v sobě musí pěkně "hrabat". Nedá vám to a představujete si sebe v kůži hlavního hrdiny i lidí z jeho okolí a popravdě netroufnu si odhadnout, jak bych se zachovala. Chvilkami přemýšlíte, jestli vůbec číst dál, ale rozhodně by byla chyba nedočíst. Další výborně napsaná kniha Petry Dvořákové, i když některé předchozí knihy se mě osobně dotkly ještě víc, proto "jen" čtyři hvězdy.
Petra Dvořáková si tedy umí pro své knihy najit témata! Zahrada je poměrně nedlouhý příběh (možná by spíš vydal na takovou trochu delší povídku) bývalého kněze, který cítí, že něco v jeho životě není tak úplně v pořádku. Aniž si to chce přiznat, tuší, že byl "obdarován" skutečně danajským darem...
Je to hodně smutný příběh, v němž se autorka - a myslím, že úspěšně, snaží vžít do situace hlavního hrdiny, který za to, co je, nemůže, ale musí se s tím nějak vypořádat. Je až děsivé, že by něco podobného mohlo potkat kohokoli z nás nebo našich blízkých...
I když si myslím, že je kniha místy zbytečně natahována, dávám za pět a doporučuji. Už kvůli jejímu tématu.
No teda to byla jízda.
Od knihy jsem dostala něco úplně jiného než jsem čekala a jsem tomu ráda.
Petra Dvořáková otevřela opět jedno z témat o kterém se moc nepíše a za to jí patří velký dík.
,,Trestám mohutné trsy bodláků za to, že se celý život cítím jako vyhoštěnec. Nadávám sám sobě, jak jsem mohl uvěřit, že v církvi najdu z toho všeho vysvobození. Mohl jsem zachránit tolik let života, mohl jsem udělat něco smysluplného. Jenže já tak naivně uvěřil že smysl je právě tam.,,
Jaroslav Horvát opustil církev s pocity prázdnoty, která ho rozežírala až na dno duše a vrací se do rodného baráčku babičce a dědovi, kde vyrůstal. Barák je v zoufalém stavu, všude je lezavý chlad, plíseň, vlhko, pach hniloby a stavení je pohrouženo do barvitě popsané pochmurné atmosféry. A to včetně zcela zarostlé a zpustlé zahrady, kdysi chlouba dědy.
,,Navzdory všem tvrzením, jak je Bůh osobní a lidský, pro mě vždycky zůstal tím cizím. Netečný, tím, který mi nikdy nepomohl ve chvíli, kdy jsem po tom nejvíc toužil.,,
Na celý příběh lze nahlížet dvěma způsoby - buď jako na nudný popis života tlustého a vyhořelého kněze, nebo jako na hutný, až na dřeň jdoucí psychologický rozbor jedné nešťastné lidské duše. Připomnělo mi to knihu Zahrada mrtvých duší od Lukáše Bočka. Ne každému tento styl sedne. Mne tyhle knihy nutí babrat se ve vlastím svědomí a brodit se všemi těmi předsudky, které jsou ve nás hluboce zakořeněné a těžko se to mění.
,,Kněžourek, s kterým byly samý problémy. Pekl to s teploušema, protože sám moc dobře věděl, že je úchyl.,,
Upřímně? V polovine knihy přišel zlom a já byla v prdeli. Mám ho nenávidět? Nebo litovat? Vždyť v reálu bych byla první, kdo by hodil šutrem! Je to vystoupení z komfortní zóny, při čtení druhé poloviny jsem se ošívala a mrazilo mne. Na konci jsem na okamžik přestala dýchat, nějaká ta slza vyklouzla proti mé vůli a... Jsem tak moc ráda, že autorka mi dala střípeček naděje. Opět mě nějaký autor drsně donutil zapřemýšlet nad vlastním uvažováním a že svět není vždy tak černobílý, jak si jej stavíme....
,,V koupelně se zhroutím na podlahu a nemám sil cokoliv udělat. Krev mi stéká do pusy, cítím její nasládlou chuť, kape mi po bradě až na zem, kde tvoří loužičku. Bezmocně jezdím prsty v kalužince sem a tam a myslím na mámu.,,
Jednoznačně to je 5/5.
(SPOILER)
Mistrně zpracované téma, nad kterým se budu dlouho zamýšlet. Byl to silný, smutný a hlavně uvěřitelný příběh, plný emocí.
Vůbec nevím, co k tomu napsat, jak bych se zachovala já, protože tahle situace je noční můra každého rodiče. Ale na druhou stranu mi bylo hlavního hrdiny líto, že ho společnost bez důkazů odsoudila a on spadl na úplné dno. Je to fakt hodně složité, jak se v člověku perou rozporuplné myšlenky.
Výborně napsané. Některé popisy byly tak sugestivní, že mi bylo při čtení až nevolno. Jarka mi bylo chvílemi líto, ale jen kvůli tomu, že jsem věděla, co mu běží hlavou. Kdybych viděla jen pohled z venku, rozhodně bych ho za souseda nechtěla. Je ale šílené, jaký řetězec událostí vznikne i z jednoho nedorozumění.
Příjemné překvapení.
Další psychologický román českého autora, ke kterému jsem se dostal krze společné čtení.
Běžně tento typ knih nečtu, ale mám rád výzvy, takže proč ne.
Když jsem nakoukl do recenzí, které jsou našich čtenářek, stále se opakovalo - silný příběh, hustý, mrazivý...
Ano. Příběh je zajímavý, i když ve mně vyvolal asi trochu jiné reakce. Ale od začátku...
V první řadě musím autorku pochválit za to, jak je kniha napsána, protože se mi četla velmi lehce, příjemně.
Sledujeme příběh Jaroslava, kterému v dětství zemřela máma a díky otci alkoholikovi se o něj staral děda a babi.
Do příběhu vstupujeme v momentě, kdy se Jaroslav vrací do zchátralého, prázdného domu po prarodičíchi po té, co opustil kněžství.
Sledujeme pokusy o opravu domu, vyčištění zahrady, shánění zaměstnání a další věci spojené s návratem z reality po 15ti letech v kněžském úřadu.
Jsme svědky vysvětlení jeho vztahu s otcem, prarodiči i důvodech opuštění církve.
Sledujeme jeho téměř marný boj o začlenění se zpátky do společnosti.
Nakonec se mu podaří spřátelit se se sousedy a jejich malými dětmi. Zuzkou a Filipem.
Když už se zdá, že se Jardovi začíná dařit, přijde naprosto nečekaný zlom. Tato událost odstartuje sled událostí, které Jardu doženou až k tomu nejtragičtějšímu rozhodnutí.
To, že naše společnost je zlá, rychle zapomíná na to dobré a okamžitě, bez znalosti podrobností, důvodů, příčin, odsoudí a odvrhne člověka jako největší špínu, to asi všichni víme a tady si toho užijeme do mrazivých podrobností.
Je jen otázkou, zda Jardův přešlap (ne neschvaluji ani nezlehčuji, to co se stalo) způsobilo, to co v něm bylo od mala nebo za to mohlo dlouhodobé omezování a odpírání si jistých věcí, které souvisí s vykonávání práce duchovního otce.
Knihu neberu jako popis stavu: Ty vado já jsem zlej, musím to ukončit, ale jako obraz našich duší a zamyšlení nad tím, že některé dlouho nezměněné a přehlížené stavy věci, by stály za změnu. Zamyšlení nad tím, pokud by se Jarda nestal knězem, ale šel by "normální" cestou, jestli by se ten démon v něm probudil. A probudil se v něm skutečně démon? Není to jen následek dlouhodobé odpírání si? Nebo přehnaná reakce naší paranoidní zdegenerované společnosti a jejich moc přemýšlejících jedinců?
Takže za mne: - DOST DOBRÝ
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Hlavní postavou je JAROSLAV HAVLÁT (35 let), který ukončí práci kněze a nastěhuje se do domu svého dětství. Dům je ve špatném stavu včetně zahrady. Postupně dům i zahradu zvelebuje a seznamuje se také se svými sousedy.
Od autorky jsem už četl knihu VRÁNY, která mě dostala. Tato kniha mě také dostala. V polovině knihy nastal zlom a já jsem se nestačil divit. Určitě je to téma na zamyšlení. Kniha se četla jedním dechem.