Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1970
1970
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
Vím, že tahle knížka se spíš líbí a chápu to, ale mně bohužel nesedla a asi bych ji nikomu ani nedoporučila.
Život je někdy nefér... A někdy i víckrát za život.
Z počátku to vypadalo na odpočinkovou knihu. Ale pak nastal zlom a bylo vše jinak. Pak už jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Jarkovi jsem fandila. Protože je to vlastně prokletí, žít takový život. Ani si to neumím představit.
No tak to bylo něco.. Chvílemi jsem myslela, že to budu muset odložit a přitom jsem se nemohla odtrhnout.
Druhá kniha od spisovatelky.
Tenká kniha, která v sobě skrývá tíživý a emotivní příběh.
I přesto jakým člověkem Jarek byl, svým způsobem jsem mu fandila, těsto, že se situace stávaly těžkými a on vždy padl,tak se zase zvedl. Svým způsobem to byl hodný člověk, ale i přesto, která rodina s dětmi by chtěla takového souseda?
O tenhle příběh možná ani opravdu nestojíte. Není to žádný happy end...Přesto má v sobě cosi, co nemůžete jen tak opominout. Při čtení kolem Vás chodí po špičkách naděje a vždycky když už je na dosah, proklouzne a schová se za další dno kam Jarek spadne. A tak čtete a čtete a snažíte se ji chytit, ale nejde to a Vy jste čím dál tím frustrovanější. Až přijde konec. Konec ve kterém přece jen možná svítá na lepší časy.
Přečteno skoro jedním dechem.
Další syrový a bolestný příběh, které autorka umí opravdu bravurně.
K Jaroslavovi cítím z pohledu člověka lítost, ale z pohledu matky odpor.
Neradostná, ale dobře napsaná kniha. Skrývá v sobě mnohé vůně a zvuky příměstské přírody v průběhu roku i jedno smutné tajemství.
Má v sobě jen malou naději a přitom celou zahradu.
Další těžký kalibr od Dvořákové.
Doufala jsem, ať se nestane už nic horšího a s Jarkem vše dobře dopadne, protože mi byl opravdu sympatický.
Zajímavý pohled na církev a její představitele, kteří jsou nakonec taky jenom lidi.
Poslouchala jsem jako audioknihu a nemohla jsem se odtrhnout. Skvěle napsané i namluvené. Je moc fajn přemýšlet o takto bolestných věcech i z pohledu těch, kdo tento danajský dar dostanou. Vřele doporučuji všem.
Skvěle napsaná kniha, která nutí čtenáře k zamyšlení. Klobouk dolů před autorkou, určitě si zaslouží místo mezi mými oblíbenými spisovateli.
Zase jedna povedená kniha od mé oblíbené autorky. Deprese a zmar, kdy mi bylo líto všech, ale ona to umí napsat tak, že z toho má člověk vlastně radost. Miluju tyhle syrové příběhy.
Moje druhá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Kniha se četla dobře, i když je s velice složitým tématem k zamyšlení. Musím se přiznat, že jsem hlavní postavě malinko držela palce.
Další autentická kniha od Dvořákové, hluboká a upřímná. Nelehké téma, které je tu představeno z druhé strany, kdy autorka nabízí čtenáři možnost najít určitou míru porozumění, ale je na každém, zda ho v sobě najde. Četlo se to opravdu náročně, ale s velkým obdivem k Petře Dvořákové. Za její perfektní styl psaní i odvahu pouštět se do těchto témat.
Další niterná sonda do vnitřního vesmíru jedné zmučené duše. Petra Dvořáková opět exceluje na stylistickém poli, i při nepovrchním ohledávání vrstev osobnosti komplikované ústřední postavy. Zahrada je bolestným příběhem o hledání světla na konci tunelu i sociálním dramatem o nulové toleranci. Autorka v závěru dává přednost autenticitě před atraktivitou, a dobře činí, neboť laciná bulvarizace zde naprosto netřeba. Apel na smíření, a především porozumění je nenásilný, ale upřímně vroucí. Zážitek.
Kniha se mi četla dobře, rozhodně to nebylo jednoduché téma. Ale přišlo mi to nedotažené
Strhující téma, dokonalá stylistika, jen konec takový divně neslaný nemastný, i když v životě se to občas tak rozplizne...
Kniha o hledání ztracené identity a smíření se s vlastním já.
Jaroslav se po zpackané církevní kariéře vrací do svého rodného domu, který je spolu se zahradou stejně zanedbaný jako je on sám. Čím déle buduje svůj domov, tím více cítí příslib lepšího života. Až do dne, kdy si uvědomí, čím vlastně celou tu dobu je.
Silný příběh, který ve čtenáři vzbuzuje rozporuplné emoce. A já nemohu jinak než ho doporučit!
IG: @hanybooks