Zásady muštárne
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346602/bmid_zasady-mustarne-GqV-346602.jpg
5
2808
2808
Príbeh o Homerovi Wellsovi začína uprostred jabloňových sadov v štáte Maine v Novom Anglicku. V sirotinci v mestečku St. Cloud je Homer najstarší zverenec, nikto si ho neadoptoval, a tak tam zostal a priúča sa u zakladateľa sirotinca Wilbura Larcha, neobyčajne láskavého muža, závislého na éteri, remeslu, pomocou ktorého pomáha ženám v meste. Vedomosti, skúsenosti a životné pravdy, čo ako mladý chlapec získal od doktora Larcha, zúročí ako dospelý, keď sa stane šéfom muštárne a milencom ženy svojho najlepšieho priateľa...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , Slovart (SK)Originální název:
The Cider House Rules, 1985
více info...
Přidat komentář
Román Pravidla moštárny mě nezklamal. Co mě na této knize nejvíce oslovilo, je její délka – díky ní má čtenář dostatek času důkladně se ponořit do příběhu a opravdu se sblížit s postavami. Irving si dává záležet na budování světa, ve kterém se čtenář může ztratit, a právě to umožňuje hluboké porozumění a silné emoce.
Irving se nebojí jít k věci, a to jak v případě choulostivých témat, tak i nevyhnutelných událostí. Potraty, adopce a morální dilemata jsou zde zobrazeny s neobvyklou otevřeností a přirozeností, což dodává příběhu mimořádnou autentičnost. Navíc autor nešetří čtenáře, když přijde na smrt postav – je to prostě součást života a Irving to zobrazuje bez zbytečného sentimentu, což mi přijde osvěžující a upřímné.
Celkově je to kniha, která vás nutí přemýšlet o složitosti lidských rozhodnutí, aniž by se snažila moralizovat. Irvingův přístup k vyprávění a jeho schopnost zvládat složité téma dělají z Pravidel moštárny jedinečný a hluboký literární zážitek.
95%
Jako všechny romány Irvinga se čte jedním dechem. A zde rozhodně doporučuji i film s vynikajícím výkonem Michaela Caina.
Ve své podstatě náročný, ale silný zážitek. I přes veškeré pasáže musím říct, že jsem si knihu nejednou perfektně užíval, což je neuvěřitelná vzácnost při takovýchto situacích. Přesto si nepamatuji, že bych se s nějakou knihou trápil až tak dlouho a úplně zbytečně. Nečekaný klenot.
Napínavý a zajímavý příběh s těžkými a vážnými tématy. Kniha byla z těch náročnějších a opravdu detailních. Z počátku mi trvalo, než jsem se do knihy dostal, ale postavy byly přehledné, postupem času mě ale zajímala čím dál víc, děj příjemně graduje. Jazyk je velice čtivý a příjemný, 5/5! :)
Výtečná oddychovka. Román plyne jako řeka... v románu není mnoho postav a děj je zajímavý. Okolo téhle knihy jsem chodila mnoho let... jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala. "Čteno" jako audiokniha v excelentním podání p. Mrkvičky. Pokud máte přečteno x thrillerů a potřebujete změnit žánr, tak tohle je skvělá volba!
Vlastně ani nevím, jestli se mi kniha líbila. Její četba trvala tak dlouho, že ani nevím, jaký je můj celkový dojem.. Občas se mi líbila, občas mě nebavila a občas jsem ji přímo nesnášel. Vyjma doktora Larche (kterého jsem si vážil od začátku do konce) tomu tak bylo i u postav.
"Čteno" jako audiokniha. Podání pana Mrkvičky je úžasné - a stejně tak celá kniha. Ano, není to na jeden večer, ale já si na všechny hrdiny tak zvykla, že mi bylo smutno, když jsem dočítala... :-)
Slyšeno jako audiokniha.
Při řízení do Polska, aniž bych znala obsah, který sedl jak pr*** na hrnec. Kniah je jakoby rozdělena do dvou částí. Ta první je značně rozvleklá, roztahaná, hodně se vše opakuje až je to protivné. Druhá část je taková veselejší, svobodnější, dynamičtější. Knihu doporučuji
Nadherná kniha na kterou jsem natrefila náhodou.. Román plyne jako klidná řeka. Příběh nenáročný a přesto zajímavý - nutící k zamyšlení
Zaujal me i proto, že je z lékařského prostředí i že je i o miminkach a mě se právě narodila 1.vnučka, tak jsem i víc soucítila s dětmi. Ráda bych videla i film
Opět pěkně odvyprávěno. Ale nevím, jestli to bylo proto, že byl první, ale pořád u mě vede Owen Meany. I tady jsem (narozdíl od Modlitby za Owena) byla pouze nezaujatým čtenářem.
I tak mi to dost rychle uteklo. Měla jsem pocit, jako bych tu historii už znala, nebylo to překvapivé, ani natolik bizarní jako Garp. A přestože nějaké věci, které snad nemohou být nikdy reálné, by se našly, působí na mě román celkově velmi pravdivě a lidsky.
(SPOILER) Prvni a asi i posledni Irving. Poslouchal jsem to jako audioknihu, v psane forme by to bylo prilis mnoho zabityho casu. Zacatek byl pritom skvelej, libil se mi jemnej humor a do deje se dalo vcitit, i dojeti to tu a tam navodilo. Bohuzel tak nejak od odchodu Homera do Ocean View to ztratilo drajv a casem jsem s uzasem zjistil, ze se zazitek z knihy prehoupnul spis do neprijemna. Navrch byl dej prilis prosluneny a preslazeny, jenze realne co ta kniha popisuje a ctenari predava je z myho pohledu odpudive. Nevera, pretvarovani, propotratova agitace, ateismus, nezodpovednost, proste samy lepsi. Plus zbytecny vulgarity a sexualita. Treba u Kinga mi tyhle prvky nijak nevadi, do jeho stylu sedej a nejsou tam samoucelne, prece jen to pridava na syrovosti. King taky neni zadnej moralista, jen mistr vypravec. Ale tady, v tyhle libive se tvarici limonade? Na me tenhle roman rozhodne nezafungoval, jen co je pravda.
Kniha bezesporu výtečná, ale nevzala mi dech jako jiné od Irvinga. Ale myslím, že hodně záleží v jakém pořadí je čtete.
Nezapomenutelny Irving....az diky teto knize jsem pochopila rceni nikdy nerikej nikdy....protoze nekdy to tve "nikdy" je lidskou nutnosti. Smekam pred Homerem.
Pamatuju si nejvíc éter a popisy děložních čípků... V příběhu je toho mnohem víc. Třeba ochota pomáhat dětem a ženám, milé.
Skvělé (stále aktuální) téma a nádherně zpracované, láska a svoboda a jablka. Bohužel jsem se do knihy (na rozdíl od Garpa nebo Meanyho) dokázala začíst až od poloviny, ale pak to byla krásná jízda. Dlouho jsem knihu četla a asi ji nechám ještě nějakou dobu doznít, zejména osud Melony a členové výboru jsou za mě báječní:) Poslední hvězdu dávám, protože mi kniha z nějakeho důvůdu připomněla Myrerův Poslední kabriolet, který jsem četla skoro před 20 lety a který mě nadchnul a okouzlil.
Moje nejoblíbenější Irvingova kniha patřící do mých TOP 10. Nádherný příběh plný lidskosti. Viděla jsem i film, ze kterého jsem byla rozčarovaná, ale tahle knížka se prostě zfilmovat nedá.
mám moc rád knihu a mám moc rád film. kniha je samozřejmě lepší, a obdivuji scénář filmu, který se nebál škrtání a zachoval jádro příběhu, dokázal škrtnout dokonce i Melony, necelé dvě dekády Homerova pobytu na Ocen View zredukoval na pouhé dvě sezony, a neztratil nic ze svého poselství a vešel se do necelých dvou hodin a nemá jediné hluché místo nebo chybějící vysvětlení.
Moštárna se mi zaryla pod kůži silněji než Garp, i když v obou dílech vidím podobnosti - například v obou se autor staví za práva žen.
Irving se netají svou oblibou ve velkých románech 19. století a po celý příběh odkazuje na úryvky z Olivera Twista nebo Jany Eyrové. Mě odkazy na další knihy v knihách teda hodně baví Navíc tady to sedlo opravdu skvěle.
I když mě rozvleklost a délka románu trochu potrápila, musím uznat, že i sebemenší odbočka od děje měla poté svůj význam o několik stran/kapitol dále. Obdivuju, jak si autor pohrál s detaily, jak bylo celé dílo promyšlené, a hlavně jak dokázal zpracovat nelehké téma potratů.
O těch hlavně Pravidla moštárny jsou. O boji za možnost volby, o sirotcích, o sklizni jablek, o nepřízni osudu, a hlavně - o velké lásce a lidskosti.
Musím vyzdvihnout i zajímavé a dobře zpracované postavy, ať už Wilbura Larche, Homera Wellse nebo Melony.
"Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš."
"Děti si vždycky nejlépe uvědomí důležitost okamžiku, když jejich rodiče začnou porušovat pravidla, která sami ustanovili."
"Je mi už skoro sto let, Edno. Asi půjdu do penze."
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potraty rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Knihu jsem četla na doporučení ze školy a moc jsem se na ni těšila. Čtení však pro mne bylo spíše za trest. Uznávám, že je zde upozorňováno na plno problémů ve společnosti, ale styl psaní mi vůbec nesedl a o to těžší pro mne čtení bylo. Myslím, že raději skončím u filmu, který se mi líbil a do dalšího Irvinga se pouštět nebudu.