Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2012 , OneHotBookInterpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Kniha od které jsem se nemohla odtrhnout, vtáhla mě do děje. Přecetla jsem ji za dva dny, musela jsem prostě číst, číst a číst. :-) Láká mě navštívit Moravské Kopaniny :-)
Je to obraz doby, která tady skutečně byla a téměř všude by se našly typy postav, které jsou zde vykreslené. Při čtení jsem se vracela k některým částem pro lepší orientaci. Žili jsme tady a nikdo nevěděl, jestli není sledovaný. A po sametové revoluci se ti "sledovatelé" skutečně rychle přeorientovali.Zajímavý příběh, ale nedá se číst stejně jako detektivka.
Kniha se mi velmi líbila. Velmi zajímavé téma. Jen větší množství archivních dokumentů mě nebavilo, ale je pravda, že v knize jsou důležité. Velmi šokovalo to, že i když jsem si dobu komunismu prožila, nevěřila bych, jak se i v letech 70 a 80 zacházelo s lidmi a čemu byli určité osoby schopné uvěřit a jak lidská hloupost a absolutní nevážení si lidského života dokáže negativně ovlivnit životy celých rodin a komunit.
Moc pěkné a poučné čtení
Palec nahoru za zajímacé téma. Chvílema jsem tedy přeskakovala ty pasáže z archivů, ale vcelku to hodnotím kladně. Jen ten konec mohl být trochu "delší".
Na můj vkus až moc smutné, ale s takovou atmosférou jsem musela počítat, když sáhnu po Gertě po další knize této autorky ;-) Místy to byl pro mě trochu chaos a někdy se mi to zdálo zbytečně natahované, ale ve výsledku příjemně zpracované řemeslo českou autorkou.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a jinak bych po takové volbě asi sama nesáhla. Příběh zajímavý, smutný, ale to je asi tak všechno. Nenadchl mě tak, jak jsem doufala. Nicméně se mi velmi líbila po jazykové stránce.
Knihu jsem četla již před lety, hned jak vyšla v klasické papírové verzi. Nyní jsem se ke knize vrátila podruhé formou audioknihy namluvené paní Bebarovou a panem Táborským a bylo to opět krásné setkání. Bohyně mě fascinovaly už od dětství, pamatuji, že poprvé jsem na ně narazila v Gabře a Málince, znám ten kraj, kde bohovaly, mám ho moc ráda, každoročně se tam vracím, je to má srdcová záležitost. Asi i proto na mě kniha pokaždé velmi zapůsobila.
Je mi to líto, ale v knize jsem se vůbec neorientovala. Nedočetla jsem, i když to většinou nemám ve zvyku, prostě to bylo moc dlouhé... Zajímavé téma pro mě bylo celkem chaoticky zpracované. Vůbec jsem netušila, co je skutečnost, co není, co vše se tam odehrává a kdo jsou popisované postavy. Nechápala jsem, jak mohla knížka mít takové ohlasy. Pak jsem ale viděla divadelní představení, které mě nadchlo, až z něj jsem děj pochopila, a tak se chystám dát i knížce druhou šanci :)
Je to jiné. Líbí se mi kombinace příběhu s dokumenty. Díky tomu je poměrně jednoduché orientovat se v čase, když se Dora dostává hlouběji a hlouběji do historie své rodiny. Surmena je silná a nezdolná žena z hor. Dora z ní hodně získala. A její nešťastný osud.... Kdyby to skončilo jinak, byla bych naštvaná.
Měla jsem docela problém zorintovat se v postavách kdo je kdo, ale nakonec mi vše zapadlo do příběhu.
První polovina mi přišla strašně zdlouhavá a nudná.
Druhou jsem přečetl jedním dechem a pátrání Dory mě celkově pohltilo..
Knihu jsem dočetla na začátku dubna. Četla jsem ji již podruhé. Přesto jsem nedokázala napsat hned komentář. Některé knihy musím napřed "zažít". Je zajímavé, že jsem ji četla na jeden zátah, hltavě a přesto pomalu. Taky Vám to zní jako blbost? Mě ano. Přesto to tak bylo. Poprvé i podruhé. Jediný rozdíl byl v tom, že podruhé mě nepřekvapil konec. Řadím ji mezi ty, kde 5* nestačí.
Nechápu, proč je zařazena jako román pro ženy.
Na knihu jsem slyšela ódy, autorka je mi sympatická, ale bohužel jsem nedočetla, nebavilo mě to vůbec. Téma samotné je ovšem velmi zajímavé.
Četba tohoto románu byla pro mne zjevením. Natož, když jej stvořila autorka něco málo přes třicet - to už jsem nebyla na pochybách, že se zrodil nový vypravěčský talent a příběh autentický natolik, že působil jako odžitý letitou pamětnicí. Podobě jsem to cítila kdysi u Květy Legátové, která je ale o x-generací starší tvůrkyní svého skvělého debutu. Popadla mne hned touha vyrazit do Žítkové, nasát atmosféru přírodních žen, šamanek, léčitelek - zkrátka těch, co bohovaly v horách karpatských. Navíc jsem cítila tolikých silných a společných vjemů s Kateřinou Tučkovou i jako ženou, dcerou, člověkem. I když o x- generací mladší - ale to už jsou kruhy nekonečné, stejné jako opakující se křivdy, boly i stigmata vnímavých a s přírodou spjatých žen před námi, i po nás ...
Slyšela jsem na tuto knížku samou chválu,navíc jsem byla v Žítkové i v domku poslední bohyně Irmy.Knížka se mi líbila,ale zase tak úplně nenadchla,do poloviny mě moc nebavily zprávy z archivu,ale od poloviny mne knížka chytla a konec byl překvapivý a smutný.
Úžasná kniha. Ze začátku jsem nemohla přestat číst. Od poloviny mě ty všechny křivdy a tragédie nějak braly náladu, z toho neobviňuji autora, ale politiku. Moc se mi líbilo vykreslení postav, jejich propletení a také by mě nakonec zajímalo, jak moc je která přikrášlená či reálná :-) Ale konec teda vzala autorka hopem, to jsem se musela vrátit, abych si pořádně uvědomila, co se tam vlastně stalo.
Nádherná kniha. Poslouchala jsem audioknihu, když jsem byla nemocná a i ta je skvěle namluvená. Naprosto mne unesla do bílých karpat, které jsem kdysi dávno proputovala se skauty pouze s batohem na zádech. Díky ní jsem se přinutila přemýšlet, kolik jsme toho ztratili, když jsme přestali žív v souladu s přírodou :-(
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Ačkoli to trvalo dlouho, knížku jsem dočetla a považuju ji za kvalitní českou literaturu. Autorka se o svoje dílo očividně zajímá a text na to vypadá. Dotažené k dokonalosti, ale bohužel se mi některé pasáže zdály až moc zdlouhavé. I přesto se jedná o jednu z nejlepších knížek, které jsem kdy četla. Autorka si rozhodně zaslouží více pozornosti, než se jí, v porovnání s některými českými autory, dostává.