Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
Zkrocení zlé ženy patří k ranným Shakespearovým komediím a bylo napsáno v rozmezí let 1589–1590. Podle překladatele Martina Hilského je hra prvním Shakespearovým pokusem o divadelní sen. Jádrem dramatu je příběh Petruchia a panovačné Kateřiny, která se jako postava stala jedním z archetypů evropského dramatu. Vše, co Petruchio provádí, aby Kateřinu zkrotil, je obdobou krocení dravé zvěře. A přesto má v závěru hry poslední slovo Kateřina, kterou všichni vyslechnou v němém úžasu. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Komedie omylů, Veselé paničky windsorské, Mnoho povyku pro nic.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Humor
Vydáno: 2000 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubvíce info...
Přidat komentář
Shakespearovská klasika. Přiznám se, že mě to moc nebaví číst - hodí se do výzvy a těším se na slavnosti v Ostravě.
Tenhle příběh by v dnešní době asi moc žen nepotěšil (a není se čemu divit). Přeci jen feminismus se stále ještě ozývá, což je v určité míře v pořádku. A samozřejmě, musíme brát ohled na to, že je to dílo ze 16. století. U Shakespeara se mi líbí hlavně ten jazyk, jakým svá díla psal. I když se jedná o komedii, stále se mi líbí styl a jazyk psaní.
Jak jen to slušně napsat... Kateřina se chovala jako kráva, tak se asi nikdo nemůže divit, že jí Petruchio chtěl "převychovat". Jeho metody nejsou v pořádku, ale ruku na srdce, kdo by chtěl mít doma hádavou, vzteklou saň. Myslím, že by se našli i muži, co by nešli daleko pro pár ran...
Podle mě, se v jejich svazku sešly dvě tvrdé palice a ta rozumnější nakonec ustoupila.
A v neposlední řadě se musí brát ohled na to, kdy byla hra napsána. V 16. století prostě svět a mezilidské vztahy fungovaly jinak. Ale i v té době se našli rozumní muži, kteří chovali ženu jako poklad a ne jako majetek.
Každý ať si o hře myslí, co chce. Někomu se nelíbí, mně se líbí.
Ještě napíši, že jsem byla v Divadle na Vinohradech a v podání Andrei Elsnerové a Filipa Blažka to byl mistrovský koncert.
Další Shakespearova hra, která se mi moc líbila. Autor se mi čte opravdu dobře a v překladu Martina Hilského to nemá chybu. Příběh je skvěle vymyšlený a originální. Děj příjemně plynul a já se u něj náramně smála (a bavila obecně). Postavy vás nudit nebudou a jsou krásně vykreslené. Tématu udělání si z té největší bestie (rozumějte ženy) poddajnou manželku se nedá upřít zajímavost. Konec parádní. Pokud si hledáte zábavnou a příjemnou povinnou četbu určitě sáhněte právě po Zkrocení zlé ženy (koukněte se po ní ale i bez nějaké povinnosti, nebudete litovat).
Četla jsem kvůli čtenářské výzvě. Je to klasické dílo. Ale nadšená z toho zrovna nejsem. Ty způsoby "krocení" a tak nějak celkově.. I když je knížka celkem útlá, nebýt té výzvy, tak bych ji odložila (tedy pokud bych ji začala číst). Dávám tři hvězdičky, neb celkově hodnotím mírně a také proto, že je to klasická hra.
Zkrocení zlé ženy je skvěle napsaná svižně ubíhající nadčasová hra plná vtipných dialogů, která si rozhodně zaslouží být součástí kánonu. Ovšem je taky první a doufám jedinou Shakespearovou hrou, která mě opravdu zklamala.
Ne svým provedením, ale svým poselstvím. A i když vím, že je o frašku, nemůžu se po přečtení konce zbavit jisté pachuti v ústech. Myslím, že jako spousta jiných žiji v přesvědčení, že partneři jsou si ve vztahu rovni a úcta má být vždy oboustranná, možná právě proto nejsem sto tleskat člověku, který předvádí svou ženu, jak cvičené zvíře.
Je mi líto.
Kdybych to neviděl Xkrát už někde jinde, tak bych byl nadšený, takhle je to další příjemné seznámení s klasikou, která neohromí, ale ani neurazí, dokáže také pobavit.
Stále žasnu nad Shakespearovou nadčasovostí..
Na svátek sv. Václava jsem se rozhlédla v klidu kolem sebe - a rozhodla se, že nutně potřebuji nějakou komedii ....
A kdo by mohl být lepší, než klasik Shakespeare - a jeho rádoby krocení zlé ženy ....
Kateřina i Petrucio jsou velmi osobité a vtipné postavy - a jejich slovní souboje pobaví ....
Ale v závěru jsem trochu pochybovala :
" Však nyní vím, je třtina naše zbroj
a naše síla přelud. Zdání klame :
tím slabší jsme, čím víc ji předstíráme..."
Petrucio - já myslím, že Kateřina ještě neřekla poslední slovo ....
A pobavila mne - doporučím,
Tuhle knihu jsem si přečetla díky maturitní četbě a jsem za to strašně ráda! Sama od sebe bych jí určitě do ruky nikdy nevzala, kdybych nemusela. Což by byla velká škoda, protože tohle čtení mě vážně bavilo. Překvapilo mě to, protože jsem byla přesvědčená o tom, že divadelní hry nejsou nic pro mě. Očividně jsem se ale mýlila. Kniha má něco přes 100 stránek, takže byla přečtená hned. Sice jsem si chvíli musela zvykat na styl toho psaní, ale pak už to šlo všechno samo. Občas jsem ale měla zmatek v postavách, protože se tam nějaké jmenovaly dost podobně (Gremio a Grumio). Musela jsem se tedy vracet zpátky, abych se ujistila, kdo ke komu patří a kdo to vůbec je. Také se tam celkem dost postav vydávalo za někoho jiného. Byla jsem z toho tak trochu zmatená a o to pozorněji jsem se musela soustředit na čtení.
Já si Kateřinu oblíbila. Mně se líbilo, jak si nenechala nic líbit a řekla cokoliv a nebrala ohled na to, jestli je zdvořilá či ne. Prostě co na srdci, to na jazyku. K ní tohle krásně sedí. Je sice pravda, že někdy byla až moc drsná, určitě na ženu v té době. Pak se ale zkrotila a bylo z ní poslušné děvče.
Petruchia jsem si samozřejmě oblíbila hned. On byl tak trochu blázen, což je přesně to, proč jsem ho měla tak ráda. Líbilo se mi, jak byl vytrvalý a stále si jel to své. Kateřinu si zkrotil hezky a využil k tomu dobrou taktiku.
A opravdu mě bavily slovní přestřelky mezi Kateřinou a Petruchiem. Smála jsem se nahlas, což mě vážně překvapilo. Nečekala jsem, že mě takhle pobaví klasika, ale tohle vážně nemělo chybu.
Absolutně jsem nepochopila smysl předehry.
Slovní souboje Kateřiny a Petruccia mě dost bavily. Co následovalo potom, už mě tolik nebavilo.
Při čtení jsem měla solidní zmatek v postavách. Musela jsem se často vracet k jejich popisu.
Jako divadelní hra to může být o dost lepší. Nejspíš v ní víc vynikne humor a k postavám si přiřadíte obličeje, tedy se tolik nepletou.
Ne, tohle jsem dočítala skutečně stěží na to jak "malá knížka" to vlastně je.
Klidně si říkejte a ťukejte na čelo, že jsem hrozně odsuzující člověk a v té době to tak bylo - ano já vím v té době prostě byly jiné priority, jiné postavení, jiné jednání... Ale to neznamená, že to jako člověk musím brát normální a zcela v klidu...
Jediná postava, co se mi zdála nadějná byla vlastně označena za "zlou ženu". Což kdo by se divil, že taková žena má ostrý jazyk a lokty s tím vším, co si přečte ve větách jiných postav.
A krotit člověka tím, že mu bude někdo jiný odepírat jídlo, nadávat mu, ničit věci...
A pak v tom teroru pokračovat pravděpodobně po zbytek manželství...
Prostě a zkrátka přečetla jsem, ale znovu asi už ne a s určitostí ani nebude mezi mými oblíbenými hrami.
Ne… ne. Uu. Tohle nebude mé oblíbené drama. Já obecně Shakespearovy komedie příliš nemusím, tedy alespoň v relaci k tragédiím. Mám rád některé, ty poněkud temnější. Něco za něco, Kupec Benátský (ó, bože, Kupec!), mám rád fantastický Večer tříkrálový. Dokonce Komedii omylů mám celkem rád. Ale sváteční komedie ne. A toto očividně také ne.
Četl jsem dva překlady. Po pro mě nečitelném Saudkově jsem si vzal pro jistotu Hilského. A to bylo podstatně lepší, to je fakt. Slovní souboje v něm vynikají o poznání lépe (v těch soubojích mimochodem nad Petrucciem tvrdě dominuje Kateřina, což je, další mimochodem, překrásné jméno, jehož zkráceninu „Katka“, nedej bože „Káča“ bytostně nesnáším, čili už proto pro mě čtení bylo zážitkem poměrně nepříjemným), ale ani tak jsem se nedonutil aby se mi na hře líbilo cokoliv, snad kromě představy divadla na divadle, která je v tomto případě mimořádně komická a navíc nám dává naději. Že to vlastně celé byl takový… opilecký sen. Dokonce komentář pana profesora Hilského, který byl poněkud… vstřícný k výkladu hry, můj pohled na ni nezlepšil. Podivejte se, vykládejte si konec hry jak chcete. Ať je Kateřina ponížená a zkrocená, ironická a hrdá, nebo pokorná a milá, mě je to, vzato kolem a kolem, celkem jedno. Mě snad ani nejde o to, abych si nalhával, že ta hra vůbec není sexistická a podobně. Mě dokonce ani nevadí, že sexistická je, což jistě je. Mě tu, a nestává se mi to běžně, prostě chybí základní míra lidské slušnosti. Proto soudím, že mi hra prostě nesedla, většinou jsem dost svině na to, aby mi nevadilo, že lidská slušnost v mezilidské interakci chybí. Ale podívejte se na to. Na jedné straně vzteklá a zlá Kateřina, na straně druhé odpudivý Petruccio, který Kateřinu ponižuje, ač vzteklou a zlou, na úroveň zvířete. Ptáka! Tady si člověk prostě nevybere. Nu a další postavy? O nic sympatičtější klauni.
Toliko si dovolím ještě zmínit jednu pro mne zajímavou věc. Poslední řeč Kateřinou ve hře pronesená, se podobá promluvám Adriany a Luciany z Komedie Omylů. Doslovně podobnější je jedné Lucianině promluvě, ale to méně důležité. V jednom okamžiku hry Adriana vyčítá manželovi, že ji on coby její pán a vládce podvádí. Ona je přeci ta lepší polovina toho nejlepšího z jeho já a on ji podvádí! A tam je ta promluva podle mne krásná. To není ochočená, zubožená postavička. To je důstojná žena, která miluje svého manžela a je ochotna jej považovat za svého pána, ale za jistých podmínek. Pouze za stavu jisté důstojnosti. Důstojnost Kateřině v konci hry zcela chybí. Tedy podle mě, samozřejmě.
A propos, faktem zůstává, že slovní humor je tu vlastně skvělý. Vnímáte-li jen věty musíte uznat, že Shakespeare byl v každém případě génius jazyka, což je nejlépe viditelné v originálu, ale pan profesor Hilský, myslím, tuto zkušenost převádí mistrovsky.
Pri tejto hre si treba uvedomiť jedno: v alžbetínskych časoch boli popri divadle obľúbenými zábavkami Londýnčanov mučenie medveďov, kohútie zápasy a verejné bičovanie žien. Nehovoriac o tom, že v neskorších dekádach bolo Skrotenie čertice často pretvorené do ešte patriarchálnejších adaptácií než je to v texte. V neposlednom rade treba spomenúť aj to, že aj samotný koniec s Katarininým podriadením sa Petruciovi možno zahrať ironicky, nadnesene, s otvoreným výsmechom. To aspoň na úvod na obranu. Na druhej strane však rozumiem aj rozhorčeniu divákov a teoretikov. Napríklad Norman Marshall považoval túto hru za nevtipný, trápny, až desivo odporný odpad, ktorý by sa mal hrávať čo najmenej, a to rozhodne nebol žiadnym radikálnym feministom (písal sa rok 1957).
Obhájiť Shakespeara však možno aj inak. V prvom rade si treba uvedomiť pre koho hrá v tejto hre herecká skupina toto divadlo (čiže hru v hre), tzn. koho musí zaujať. Rozhodne nejde o útlocitného džentlmena, ale opitého štamgasta z tých najnižších vrstiev obyvateľstva, z ktorého si herci robia cielene srandu a ktorého hrubosť si uvedomujú a prispôsobujú mu samotnú tému hry. A tu sa potom dostáva do Shakespearovej hry prvok absolútnej relativizácie. My dnes nedokážeme určiť, v akom tóne a s akou tendenciou Shakespeare písal hru. Pokojne to mohla byť satirická kritika dobových neduhov v prístupe k ženám a upozornenie na nízkosť hrubosti, a to práve skrz hrubú, až antagonistickú postavu drotára, ktorý je s hrou zviazaný. Dokonca si myslím, že je to vierohodnejšia a lepšie podložená interpretácia.. Celá hra je o tom, že za postavou sa ukrýva ďalšia postava a že celá táto hra, je naozaj len hrou. Lenže akou hrou? Odpoveď je jednoduchá: Hrou lásky. A práve toto na tej hre nezostarlo a nevyvoláva rozpaky. Nielen cez hru v hre, ale aj cez herectvo hercov, drotára i postáv v hre sa tu ukazuje, že rituály lásky sa spájajú s preberaním rolí a hlavne že všetci sme len herci na javisku sveta. Skrotenie zlej ženy tu je teda mnohonásobne relativizované práve cez masky a cez upozorňovanie na masky a následne cez upozorňovanie na masky za maskami (Nehovoriac o tom, že Shakespeare písal ženské role pre chlapov v parochni, čo ešte zvyšuje miš-maš všetkých tých transformácií a mužsko-ženských vzťahov).
A samotná vulgárna "fraška", okolo ktorej sa všetko krúti zasa vo svojom strede obsahuje niečo podstatné - to elektrizujúce napätie medzi pohlaviami a nadnesenú vulgárnosť, z ktorej strieka šťava. Z tej hry skrátka tryská život, priam tu cítiť to vzrušenie z flirtovania. Celou hrou sa opäť nesie eros, vášnivá chuť do života. Áno, táto živočíšnosť rozhodne vie byť krutá, ako to vidíme u drotára a Petrucia, ale zároveň vie byť aj hravá, ak získa podobu herectva, ktoré hrá hru a teda sa len tvári, že je takou a onakou postavou. A ešte úplne inú príchuť to získa pri rolách vo flirtovaní alebo v erotických hrách. Tieto flirtovacie hry sa v priebehu stáročí a medzi jednotlivými skupinami obyvateľstva bezpochyby menia - s tým prichádzajú nové a nové podoby, niekedy prudérnejšie, inokedy živelnejšie - , ale toto jadro tu zostáva a je prekrásne ho takto sprostredkovane opäť a opäť zažívať.
Divadlo: SND (2022)
Film: Skrotenie zlej ženy (2005), 10 vecí, ktoré na tebe nenávidím (1999)
Další (a poslední) kniha ze seznamu k maturitě.
Moje třetí dílo od Shakespeara - lepší než Hamlet, ale o trochu horší než Romeo a Julie.
Knížka útlá (za dvě odpoledne přečtená) a vtipná, se stále aktuálními hláškami :D. Jen jsem teda měla guláš v osobách, musela jsem se občas vracet o pár řádek zpět, nahlížet do seznamu postav a především dávat pozor a uvědomovat si, kdo se za koho vydává.
Zkrocení zlé ženy se mi četlo lépe než jiná Shakespearova dramata. Občas jsem se trochu ztratila, nebo zamotala, ale vrátit se o pár řádek zpět pokaždé pomohlo. I jsem se u knihy pousmála, na to, jak je stará, jsou některé hlášky nadčasové.
Klasika s nadčasovým humorem. Tenká knížečka, kterou člověk přečte za odpoledne a několikrát se při tom i zasměje.
Jediné, co mi vadilo, bylo "poselství" knihy. Tedy to, že ženy by měly na slovo poslouchat muže, že jsou jejich majetkem a jakýkoliv jejich názor snižuje jejich cenu.
Na druhou stranu, je nutné brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno...
Štítky knihy
ženy rétorika komedie rodinné vztahy manželské hádky rozhlasové zpracování sestry manželé muži a ženy vulgarismy, nadávky
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
Ty slovní hrátky, toť věčná krása,
nad kterou srdce čtenářovo jásá,
navíc krotit ženu - byť jen slovně
- je kontroverzní v dnešní době,
a tak doufám, že toto dílo
zůstane tak, jak psáno bylo,
a byť příběh je prostší, kratší,
tři hvězdy dám a přečtu další.