Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444068/bmid_zkroceni-zle-zeny-oDf-444068.jpeg
4
1448
1448
Zkrocení zlé ženy patří k ranným Shakespearovým komediím a bylo napsáno v rozmezí let 1589–1590. Podle překladatele Martina Hilského je hra prvním Shakespearovým pokusem o divadelní sen. Jádrem dramatu je příběh Petruchia a panovačné Kateřiny, která se jako postava stala jedním z archetypů evropského dramatu. Vše, co Petruchio provádí, aby Kateřinu zkrotil, je obdobou krocení dravé zvěře. A přesto má v závěru hry poslední slovo Kateřina, kterou všichni vyslechnou v němém úžasu. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Komedie omylů, Veselé paničky windsorské, Mnoho povyku pro nic.... celý text
Literatura světová Divadelní hry Humor
Vydáno: 2000 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubvíce info...
Přidat komentář
Četla jsem v rámci hodin do literatury a abych řekla pravdu, tohle bylo slabé. Romeo a Julie se mi četlo mnohem lépe a ne jenom proto že to nejznámější dílo od Shakespeara, ale protože děj, námět a postavy byly skvělé. I Hamlet stál za přečtení. Ale tohle? Hodně postav, zamotaný děj, špatně se to četlo..
Určitě jsem to čekala lepší.
Přečteno kvůli dořešení loňské čtenářské výzvy (kniha odehrávající se v 16. století). Četla jsem verzi, která je tady zdarma ke stažení na Databázeknih a bylo to trýznivé. Zastaralý jazyk a rýmování, krkolomné fráze - opravdu jsem měla co dělat, abych to zvládla dočíst. Mám pocit, že když jsem tehdy tuhle divadelní hru četla kdysi na gymnáziu, nebylo to tak strašné. Asi velmi záleží na překladu a zpracování. I tak mám z příběhu jako obvykle rozporuplné pocity, protože ta hlavní komediální linka spočívá v krutém zacházení (odpírání jídla, spánku, svobodného jednání) se ženou, která jen projevila svůj názor. Smutné, že to v 16. století považovali za vtipné. Ale mám jednu pozitivní věc, kterou jsem na přečtení příběhu v době svého dospívání viděla a kterou jsem si teď znovu živě vybavila. Už chápu, kde vzali scénáristi inspiraci pro komedii z 90. let s názvem "10 důvodů, proč Tě nenávidím". Se znalostí původního díla dokážu lépe docenit všechny ty retellingy a jiná zpracování do moderní podoby.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě (kniha odehrávající se v 16. století), jinak bych po tomto díle asi nesáhla. A to by byla škoda. Mnoho Shakespearových děl jsem viděla divadelně zpracovaných, Zkrocené zlé ženy mezi ně však nepatřilo. Díky tomu jsem si mohla příběh vychutnat bez toho, aniž bych dopředu znala děj. Z počátku jsem měla trochu problémy se orientovat v jednotlivých postavách a jejich záměnách. Dílo klasika, která potěšilo a pobavilo.
Petruccio:
Když začne řvát, já jednoduše řeknu, že zpívá sladce jako slavíček.
Bude se mračit? Řeknu ji, že září jak čerstvě orosená ranní růže.
Bude-li mlčet, slova nevypraví, hned budu chválit její výřečnost, tak pregnantní a pronikavě pádnou.
Řekne mi: "Zmiz", já poděkuju, jako by mě tím zvala k sobě na týden.
A když mě odmítne, hned se jí zeptám, nakdy chce ohlášky a nakdy svatbu.
Knihu jsem si přečetla v rámci čtenářské výzvy 2023. Shakespeara mám v úctě za všechna jeho díla, mám ráda jeho styl psaní, ale toto nebyl úplně můj šálek kávy.
Bianca, pokorné a málomluvné ztělesnění ideálu, se nemůže provdat, dokud si někdo nevezme i její prudkou, zlostnou a prostořekou sestru Kateřinu. Petruchio je ochoten učinit Kateřinu svojí ženou, tj. zkrotit ji, za pomoci její vlastní metody, totiž tyranizování. Tak začíná komedie plná předstírání a slovních přestřelek. Komedie, která "posunem morálního zeitgeistu" získala (zejména kvůli závěrečnému Kateřininu monologu) nezamýšlený politický rozměr.
Důvod, proč se nelíbí mně, není ani tak morální/politický, jako spíš estetický. Slovní hříčky na mě působily lacině, vulgární a slizké vtipy mě nebavily a lůzovitost se z předehry (měla ta předehra vůbec nějaký význam pro děj vlastní hry, kromě toho, že posilovala divadelní efekt zcizení?) rozlézala do celé komedie.
V renesančním dramatu existují morálně mnohem odpornější věci (Machiavelliho Mandragora!), Petruchio alespoň, když už nic jiného, nepůsobí Kateřině trvalou fyzickou újmu. Horší mi přijde jeho jednání se služebnictvem a řemeslníky. Jeho chování ke Kateřině je totiž reakcí, jakkoli přemrštěnou, na její akci, Kateřina zůstává aktérem, soupeřem, kdežto Petruchiovi zaměstnanci slouží jen jako bezcenné nástroje v jeho hře, jimž je možno jakkoli ubližovat, viz výstup s krejčím.
(Jako jednoznačné pozitivum díla naopak vnímám, že Bianca má navzdory svojí andělskosti osobnost.)
Výborný komentář napsal čtenář Macvosik, vyjádřil v něm všechno. Takže se omezím na následující poznámku: Jakkoli má "Zkrocení zlé ženy" řadu renesančních motivů (popis obrazů v předehře!), jeho humor je v podstatě středověký, a středověk byl obecně nakloněn smát se utrpení, násilí a nízkosti - vždyť mezi Enšpíglovými "vtipnými" historkami figuruje uvaření psa zaživa a v bohemikální středověké literatuře máme "humorný" popis pogromu. Minimálně z hlediska dějin mentalit je tedy "Zkrocení" zajímavý text, jakkoli literárně (u mě osobně) neobstojí.
Tato kniha byla povinná četba k maturitě, nyní jsem si jí připomněla v aknize. Autor má bohatý slovník a dobře se poslouchá toto nadčasové dílo. Dříve si moc ženy nemohly tak moc "vyskakovat", jako hlavní hrdinka Kateřina. Určitě její vlastnosti zná každý: velmi hubatá a panovačná. Má sestru Biancu, která je protipólem. Jejich otec si klade podmínku, ač se o hodnou a milou Biancu uchází více nápadníků, nemůže si nikoho vzít, dokud se nenajde manžel pro Kateřinu. Kniha je známá i jako rozhlasové zpracování v divadlech bývá na programu po dlouhá léta. Autor užívá hovorovou řeč, možná i proto se dobře čte. Doporučuji, toto dílo určitě by mělo být stále povinnou četbou.
Tady jsem se s knihou trápila kvůli špatnému překladu. Zvolila jsem e-knihu zdarma a to jsem neměla dělat. Zkrocení zlé ženy znám čistě z knihy a divadelní hru jsem neviděla. Proto jsem taky dost tápala a vlastně jsem toho moc nechápala. Věřím, že kdybych měla jiný překlad, tak bych si to užila daleko více. Třeba se časem k tomuto dílu vrátím, ale už s jiným překladem.
Tuto Shakespearovu hru jsem viděla ještě jako dítě na otáčivém hledišti v Č.Krumlově a byla úplně nadšena. Teď jsem se k příběhu vrátila v psané formě a oživila si tak literární klasiku.
(SPOILER)
Nejprve překlad. Nejlepší z překladů je od Martina Hilského, pokud si nevíte rady. Obecně jsou překlady Shakespeara také fajn od pana Topola.
A teď k dramatu samotnému. Kdysi jsem četla Z oříšku královny Mab a hrozně mě to bavilo. Jenže jak už nechodíte do školy, přijdou se čtením těchto děl problémy. Zkrocení zlé ženy jde chápat dvojím stylem. Ten první je, že je vše v žertu a náramně se u toho bavíte.
Druhý je, že je dílo mířeno na ženy. Že mají být poslušné, dělat, co se jim řekne a díky tomu patriarchát nastolí mír a dobro a vlastně si Petruchio vzal Kateřinu jen proto, že slyšel na peníze a vzal si do hlavy, že Kateřinu převychová a všem ukáže, jaký je kabrňák, protože se mu to podařilo. Kateřinu nakonec převychoval, ona ztratila sama sebe a stala se z ní poslušná puťka. Oproti tomu Bianca a na konci dramatu i vdova věděly, kde nastavit mantinely a nezajímaly se o nějaké mužské hlouposti jako je sázka o poslušnější ženu. S tím je poslaly k šípku i s prohranými penězi. Dalo by se oponovat, že však Kateřina byla zlá i na svou sestru. No byla, protože nikdo nemá rád dokonalé mazánky, když je sám přehlížen.
Hra mě tedy pořádně namíchla, protože si ji takto vykládám. Ale jde vidět, že ze strany mužů se od středověku, kdy tohle dílo vzniklo, nic nezměnilo. A ze strany nás, žen? No, my už nejsme ty křehotinky, o kterých Kateřina mluví, jen to mužské pokolení to není občas s to pochopit.
Co mě na tom ale rozhodně bavilo, byli sloužící. Nádherná hra se slovy. To jejich laškování až drzost, byly rozhodně příjemným zpestřením celé hry.
Hra je poplatná době, ve které vznikla. Tehdy se nedalo napsat, že ke zkrocení zlé ženy stačí 15 a více centimetrů a v případě nouze i několik tužkových baterií. To mi připomíná, že se po cestě z práce musím stavit v Planeu, manžel je na školení a včera večer jsem měla dlouhou chvíli.
Výzva 2023 - kniha která se odehrává v 16. století.
Ach jo, to jsem si zase naběhl. Říkal jsem si, že jako poslední knihu letošní výzvy bych mohl sáhnout po něčem přínosnějším a hodnotnějším, než co obvykle čtu, když jsem ve čtenářské nouzi, ale tohle opravdu nebyl můj šálek čaje.
Ze Shakespeara si pamatuji jen Krále Leara, kteréhožto jsem četl před cca dvaceti lety na střední (a který mě hodně bavil!), ale tady jsem se do děje nemohl dostat, přišlo mi to celý zmatený a v půlce díla jsem zjistil, že nechápu vůbec nic. Dočetl jsem to vlastně jen z úcty k autorovi. Na druhou stranu - napsat spousty divadelních her a dramat, či komedií, o kterých se bude učit ještě po více než čtyřech stoletích a stát se tak nejhranějším dramatikem všech dob... No, řekněme, že klobouk dolů.
Člověk těžko dostává z hlavy tu televizní verzi s L. Taylorovou, proto jsem do výzvy sáhla právě po téhle Shakespearovské klasice. Film má v sobě vic právě tou mimikou herců, která se ve čtené verzi ztrácí. Kateřiny mi bylo víc líto, zatímco ve filmu to působilo víc rovnostářsky, v knize Kateřina sebe ztrácí a podvoluje se.
Jak tu čtu diskusi, rozhodně nečtěte tu volnou verzi z knihovny a najděte si knihu v překladu M. Hilskeho. Odvedl výbornou práci a jeho verze je rozhodně srozumitelnější.
Jako malé holčičce se mi dostala do rukou kniha Z oříšku královny Mab. Mé vzpomínky na tuto knihu jsou již mlhavé, nicméně pocity i po desetiletích stále příjemné. A tak jsem s velkým nadšením přivítala téma říjnového Klubu milovníků knih:
Shakespeare a inspirace Shakespearem.
Komedie, Zkrocení zlé ženy,byla jasnou volbou.
Naprosto souhlasím s komentářem @Zuzvil a dodávám, velmi, opravdu velmi záleží jaký zvolíte překlad. Mně se nejdříve dostala do rukou kniha z roku 1958, která je zdarma ke stažení na stránkách Městské knihovny Praha. Zhruba v polovině knihy jsem zjistila, že nic nechápu a určitě se mi někde půlka textu ztratila. Vrhla jsem se tedy na maturitní rozbor díla, nasávala život anglické společnosti 16. století a nakonec zvolila jiný překlad. Bingo, konečně začalo všechno dávat smysl. Ovšem přes veškerou mou snahu zadupat v sobě feministické sklony, které normálně vůbec nemám, mě začal autor svým postojem k ženám nesmírně rozčilovat. Reputaci Shakespeare zachránil až náš klub, kde mi bylo vysvětleno, že Kateřina mohla svůj závěrečný proslov myslet ironicky ;) A já jsem se rozhodla, že tomu budu věřit:)
PS. Milí maturanti, doporučuji první vidět divadelní představení a pak teprve číst knihu. Věřte, že u maturity to velmi oceníte;)
3,5* Tato hra od velikána anglické literatury se mi četla o poznání lépe, než Sen noci svatojánské. Každopádně i tady musím konstatovat, že hry převedené na divadelní prkna jsou skvělé (většinou), ale samotné dílo ve verších prostě není úplně pro mě. Příběh o převýchově ženy by v této době sklízel nevoli, ale tím, že se bavíme o konci 16. století, tak se bavíme nad příběhem samotným a nehledáme tam niv víc (či méně). Cením si především některých vtipných dialogů a taky mě fascinuje jistá nadčasovost v autorově slovu.
Jak se krotí zlá žena? Dle Shakespeara velmi svérázně - nutno podotknout, že v dnešní době, dle feministek, je tento příběh projevem šovinistického machismu.
Já feministka nejsem, tudíž jsem si hru náležitě užila, i když je znát, že je přes 400 let stará.
Zlá, hubatá Kateřina. Jako protiklad její sestra Bianca, milá a zatraceně pokorná. A také ta, na kterou nápadníci stojí fronty. Pointa příběhu tkví v tom, že dokud se nevdá Kateřina, nevdá se ani Bianca. A tak začíná hon na toho, kdo zkrotí saň Kateřinu.
Tato hra zdaleka není černobílá, ani mravokárná, ani feministická, pojednává o naprosto elementárních věcech, a to o touze člověka patřit jinému člověku, nebo o tom, že láska nakonec zvítězí nad rozumem a tvrdohlavostí.
Ne, ne a ne. Chápu, že je to poplatné době, ale proto se mi to ještě nemusí líbit. Zklamání veliké, protože jsem myslela, že vtip bude ve slovním přetahování se a ne v tom, že někdo cvičí druhého jako pejska. Mě to absolutně minulo.
Štítky knihy
ženy rétorika komedie rodinné vztahy manželské hádky rozhlasové zpracování sestry manželé muži a ženy vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Zajímavý příběh, několikrát jsem se u toho zasmál a celkem se mi to líbilo. Jen škoda, že Shakespearovo styl není pro mě.
3,5*