Zmluva podľa Paganiniho
Lars Kepler
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 2. díl >
Niektoré zmluvy nezruší ani smrť... Generálneho riaditeľa Carla Palmcronu nájdu obeseného v prepychovom byte v luxusnej štokholmskej štvrti Östermalm. Izba, v ktorej zomrel, je však nezariadená. Ako sa teda obesil? V ten istý deň nájdu mŕtvu mladú ženu na jachte, čo sa bez posádky plaví medzi ostrovčekmi pri Štokholme. Pľúca má plné brakickej vody, no oblečenie suché. Ako sa teda utopila na palube lode, čo pokojne brázdi pobrežné vody? Obe úmrtia by navždy zostali záhadou, nebyť nástojčivosti a tvrdohlavosti kriminálneho komisára Joonu Linnu. Jeho nečakané odhalenie a dedukcia rozkrútia kolotoč strhujúcich udalostí. Polícia sa v toto leto ocitá pred jednou z najťažších skúšok.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Paganinikontraktet, 2010
více info...
Přidat komentář
Joona Linna se tady na rozdíl od prvního dílu daleko více přibližuje čtenářovi, což je dobře. Příběh je ale daleko více politický, než bych čekal. Nicméně klasické severské mystično nechybí a závěrečné rozuzlení je taktéž parádní. Přiznám se, že jsem si po druhé knížce říkal, že příběhy vyšetřovatele Joony jsou fajn, ale ze severu už jsem zažil lepší postavy. Mírně jsem tedy byl v očekávání dalších dílů s tím, že tento díl nebyl špatný, ale Joona je na mě až moc velký morous.
Knihu od "dua Kepler" som si kúpil po prečítaní Hypnotizéra, ktorý ma celkom zaujal.
Zmluva podľa Paganiniho je však slabším odvarom. Táto kniha ma príliš nezaujala, trochu mi prekážalo to, že autori venovali viac priestoru vedľajším postavám ako napríklad hlavnému hrdinovi Joonovi, ktorý ani neviem ako vyzerá. Nemám k nemu žiaden vzťah, nie je mi ničím sympatický. Námet knihy je zaujímavý, avšak akonáhle je v deji zahrnutá politiky, vyššie kruhy a podobne, kniha sa pre mňa stáva nezaujímavou nech je akokoľvek dobrá. Preto hodnotím priemerne, isto si nájde svojich milovníkov. PS: autori sú síce Švédi, avšak v knihe sa im nepodarilo zachytiť naozajstnú sychravú atmosféru severu.
Po mizernom Hypnotizérovi so m dala Keplerovi ešte šancu a oplatilo sa! Veľmi dobrý príbeh najmä v druhej polovici bez zbytočnej vaty a prekvapivo svižné akčné pasáže, na ktoré sa ten jeho niekedy až prílišne opisný štýl celkom hodil. Stále si ale neviem nejako nájsť cestu k nezaujímavému Joonovi, čo je vzhľadom na to, že je to hlavna postava nie práve ideálne - kebyže je tam namiesto neho hocijaký iný vyšetrovateľ, asi by mi to bolo úplne jedno.
Nejslabší kniha série. Jako vždy velmi dobře napsané, nechybělo napětí, ale příběh byl nějak málo temný a vrah příliš pochopitelný. Přesto dobrá kniha a za přečtení stojí!
Na Larse Keplera dávám hodně nízké hodnocení, ale nemám moc ráda politické thrillery. Stránky jsem místy přeskakovala,ale je možné, že se ke knize ještě vrátím.
Kniha mi ležela mnoho měsíců na poličce a až teď jsem se dokopala po ní sáhnout. Z nic moc očekávání se ale vyklubala jedna z nejlepších detektivek, jakou jsem kdy četla. Děj mě hned na začátku vtáhl, nepustil a 500 stran jsem měla přelouskáno jako nic.
Slabšia kniha oproti Hypnotizérovi, ale bavila aj keď mi trvalo dlhšiu dobu, kým som ju dočítala.
Kniha mě nezklamala, ale byla trošku slabší oproti "Hypnotizérovi"... každopádně napětí tam bylo a bylo tam i spoustu super zápletek..ale znovu bych si jí asi nepřečetla :D
Od Keplera další povedený kousek. U mně teda u tohoto autora vévodí Svědkyně ohně ale Paganiniho smluv určitě nesklamala a určitě doporučuji. Dávám 4*
Já nevím... Zrovna jsem dočetl... Hypnotizér byl naprosto super, ale ten hollywoodský konec mi zkazil dojem a knize jsem dal 4/5. Paganini na mě udělal celkový dojem lepší, ale zase mě nebavil tolik jako Hypnotizér. Teď to vidím taky na 4/5 ... Keplerovic uměj psát, člověk ty stránky musí otáčet pořád dál a nejraději by četl až do stavu úplného vyčerpání.
A kdyby se postavy jmenovaly třeba Franta, Maruška, Pepa, Zuzka.. Tak by se to četlo ještě líp, ke konci už jsem se v tom přehršlu skandinávských jmen trochu ztrácel :D Ale tak to je jenom nepatrná kaňka...
Druhá knížka od Larse Keplera, kterou jsem četla a musím říct, že tento autor se mi líbí čím dál víc! Knížku jsem četla jedním dechem, napínavý děj až do posledních stran.
Touto knihou docten soubor 5 knih Larse Keplera. Z tohoto soubouru knih dle mého nazoru nejslabsi. Chybelo mi tam vetsi napeti jako v jinych. Nejvíce se mi libil Pisecny muz a Stalker. Bohuzel jsem knihy nečetla od nejdříve vydanych, v knihách nic moc na sebe nenavazuje, ale priste si na to dam pozor. Joona Linna mi bude chybet.
Výborná séria, dobre sa číta, dej má spád, postavy sú dobre vymyslené a dobre prepojené.
Tak trochu jiný Kepler?
Proč jsem pro tuto recenzi zvolil takový název. Snad mně po přečtení dalšího skvělého díla tohoto autora pochopíte a také po přečtení této recenze.
Po přečtení Paganiniho smlouvy budete mít pocit, jako by někdo sebral Keplerovi jeho drsnost a surovost. Někomu to možná bude vadit, ale já nejsem ten případ, jelikož v dalších jeho dílech se opět vrací ke své drsnosti a tímto nám jen dokazuje, že zvládne napsat krimi román bez užití zbytečného násilí a drsnosti.
Rozplétání těchto záhad je opět mistrně sepsáno a čtenáře nenudí. Děj jak jinak u Keplera nevázne a je plný zajímavých zjištění a odboček, které ale čtenáře nijak zvlášť neotravují a neztrací kvůli nim přehled o hlavním ději. Postavy opět sepsané přinejlepším velmi kvalitně a hlavně postavu komisaře Joony Linny nelze než nemít rád. Zakončení knihy je minimálně uspokojující a rozhodně po ní nemáte chuť se čtením tohoto autora končit. Někoho možná po velmi drsném Hypnotizérovi překvapí jemnost a pohoda Paganiniho smlouvy, ale jak jsem psal výše, tak autor tím jen dokazuje, že neumí psát jen jedním stylem a že lze napsat i jakousi lyrickou detektivku, která by byla nesmírně úspěšná.
Kvituji také opět velmi zajímavě a krásné udělanou obálku ke knize. Je vidět, že nakladatelství Host si v tomto směru na výsledné práci dává více než záležet.
Na závěr ještě napíšu komu bych knihu doporučil. Klasicky čtenářům dobrých knižních příběhů a zvláště pak těch kriminálních. Dobrých kriminálek není totiž nikdy dost.
Já se tedy přiznám,že jsem od knihy čekala více. První půlka mě docela bavila, ale pořád jsem čekala na takové to pořádné vtažení do děje, které však nepřišlo. Bavili mě pasáže, jak Penelope s Bjornem nebo jak se jmenoval, utíkali před pronásledovatelem, ale jinak mi dej přišel takový moc zbytečně překombinovaný a ve finále o ničem - chyběl mi tam ten wow efekt. Chválím myšlenku Paganiniho smlouvy, to se mi líbilo a postavu Alexe - ten mi byl hodně sympatický a díky němu jsem to i dočetla s jakž takž nějakým zájmem, protože mě zajímalo jak to s nim dopadne,ale jinak mě závěr knihy moc nebavil.
Kniha se mi celkově líbila a četla se mi dobře. Místy mi Joona Linna přišel spíš jako věštec než detektiv, ale proč ne. Pokud bych měla srovnávat s Hypnotizérem, tak malinko slabší, ale přesto dobré.
Štítky knihy
napětí švédská literatura tajemství severské krimi psychologické thrillery švédské detektivkyAutorovy další knížky
2011 | Hypnotizér |
2013 | Písečný muž |
2015 | Stalker |
2012 | Svědkyně ohně |
2018 | Lazar |
Nejásejte! První část knihy, kde se vlastně nic neví, kde se podíváme zase o trochu více do nitra Joony Linny (minimálně do toho fyzického), setkáte se s mladou, ambiciózní a sprostou komisařkou/ detektivem - tak tahle první část - nic moc. Ovšem ta dějová část, kterou známe my, ale policie ne (vyjma Joony …), ta je skvělá! Napínavá tak, že máte strach, že když zavřete oči, tak po jejich otevření uvidíte toho muže, před kterým prchá Penelope … Popravdě je tak skvělá, že nudný a pomalý rozjezd policie je neskutečně živý a pochopitelný. Takže vlastně sympatizujete s šéfem Joony, i když vám neskutečně leze na nervy a srdce vám buší v očekávání akce nájemného zabijáka …
Druhá část knihy (stránkově nelze specifikovat) je o poznání napínavější, neboť i policie už ví a Joona se svou kolegyní jdou po … Ale to by byl spoiler.Autoři si dali hodně záležet na zápletce a na jejím vyústění. Je to skvostně propracovaná a nabitá pecka, která jen tak nenajde srovnání v současné literatuře.
Když se u čtení na chvíli uklidníte, necháte mozek nasávat jména, vzpomínky a příběhy osob, začnete si celý děj představovat jako film. Jako efektivně střižené scény. Pokud bude knihu někdo filmovat, prosím, nechť jde o severského tvůrce a herce! Dostatek přímé řeči vyváží vnitřní myšlenky postav, kterých od dob Hypnotizéra ubylo. Ale stále jsou jakýmsi nosným pilířem zápletky. Knize taktéž členění a množství kapitol propůjčuje jakési čtenářsky příjemné prostředí. Ať už v ohledu napětí, kdy si můžete bezstarostně odskočit na toaletu, nebo při politicky zdlouhavém pozadí, kdy potřebujete dávkování.