Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501610/bmid_znamenita-mrtvola-dbP-501610.jpeg
3
1603
1603
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2022
,
Fobos
Originální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Nemůžeme jíst zvířata, tak co zbývá za alternativu?
Svět bez emocí a viny.
Budoucnost v kanibalismu.
Od Dámského gambitu další kniha, která mě vtáhla na 100%. Proč?
To, jak je to stroze-úkosem napsána. Ale hlavně díky té úsečnosti vynikne ta absurdnost toho všeho a hlavně klasika: že by to tak skutečně dopadlo.
Já prostě věřím tomu, že lidi jsou TAK zvyklí na maso, že by se protlačila alternativa jíst sebe navzájem. To, jak tě ta strohost a bezcitnost nutí stydět se ze to, že čteš, ale nemůžeš přestat a to mě dost děsilo.
To, jak se znechuceně pohoršuješ nad konzumací bytostí s citem jako ty. Ale co jsou zvířata, která máš skoro denně na talíři?
Nejděsivější a nejspecifičtější je podle mě na člověku adaptace, přizpůsobení se všemu, největším hrůzám.
Nutí tě to přežít-viz. koncentrační tábory, ale taky tě to otupuje …
Tato knížka mi taky značně posunula hranice nechutnosti a skoro na každé stránce bylo něco pro mě nepředstavitelného. Zároveň ale tuto věc přijal můj mozek jako skutečnost a jelo se dál, takže moc oceňuji autorku, jak i odporné věci plynule začleňovala do svého universa a rozpínala čtenářovu mysl.
Zmiňovala jsem tu adaptaci, že jo?
Zařazuju si do knihovny k těm nejlepším věcem letos přečteným. No nic, jdu se po tom trošku vzpamatovat a zamyslet se, kdyby nás hodnotila jiná civilizace z vesmíru, jestli by vůbec měla slova pro naší rasu
Ten konec jsem nečekala-třešnička a tou nevyhnutelností mě semlel, jak konec v Tajemné řece.
Kniha z jejíhož námětu mi jde mráz do zádech… kanibalismus, jako normální část života, člověk se stává kusem masa, lidi vyvražďující zvířata a sebe navzájem. Kniha se moc dobře četla, děj ubíhal rychle. Chyběly mi detaily “velké změny”… jak a proč se člověk stane potravou. A naopak v ní nemuselo být až tolik detailů z provozu jatek.
Takový potenciál a tak nevyužitý. Líbila se mi tehdy převratná myšlenka o nemoci, která paralizuje svět, zaujalo mě ohýbání zákonů a uzákonění kanibalismu. Nicméně mi chyběl širší kontext. Klidně bych knihu měla o stovky stránek delší, byla opravdu čtivá, jen kdyby obsahovala víc detailů a vysvětlení. A styl psaní byl celkem otřesný.
Paradni. Styl psani nemusi sednout kazdemu, stejne tak nektere detaily z jatek. Pro me ale skvele. A ten konec, necekany a povedeny. Tohle jsem necekal.
Naprostá paráda! Doufám že k vybíjení zvířat jako v knize nikdy nedojde, ale to pojídání lidí mi přijde naprosto v pořádku. Právě místo nevinných zvířat. Kniha byla jedna velká jízda, konec jiný než jsem očekával a uteklo to nějak rychle. Doufám že bude pokračování a nejlépe i film! Bonusovou hvězdu dávám Adéle Korbelářové za fantastickou obálku!
Tema melo velky potencial, ale za me ho autorka zcela nevyuzila.. Za me zbytecne detailne vykresleny proces na jatkach, nebo vlekle vzpomínky na otce.. Cekala jsem, jak se vyvrbi hlavni zapletka s "domacim kusem" - doufala jsem v nejake moralni rozuzleni pro hlavniho hrdinu, nebo alespon kompletni zakonceni - konce typu "domysli si sam" moc v lasce nemam.. a tady mi nesedel uz vubec..
Tak tohle bylo slušné psycho .. Ani nevim, co k tomu rict. Obálka luxusni, málokdo by hádal, ze je to vlastne kniha. A samotny pribeh? Ta myslenka je pro me fascinující, napadita. Samozrejme, ze tam jsou drobnosti, ktere by asi v realitě nesly, ale pokud to přejdeme, ze je to proste fikce, tak je to velice zajimavy, i kdyz trochu creepy pribeh. Zakaz vycházení, virus .. Clovek by dnes rekl, ze to neni az tak bujná fantazie. Mne se to libilo, popisováni jatek apod. Je to neco noveho, neotreleho, ale ne pro kazdeho. Jedine, co mi uplne nesedelo, tak je to ten zvlastni styl psani. Jinak dobry bizar :D
(SPOILER)
Mno, co k tomu dodat?..
Za me obrovsky zklamani. Ale jako fakt velky.
Pokud mam prijmout fakt, ze se jedi lide a chovaji se jako dobytek, chci vedet kdy, proc a jak se to stalo. Tohle 'proste se to nejak stalo' mi vadi. Tak sakra si s tim dam trochu prace. Jak je mozne mit maso bez jmena a prijmeni, aby to nebyl 'PCG'? Co je to za lidi? Vezni? Vrazi? Spodni soc. vrstva? Kde je ta mez? Mohla bych byt maso i ja ve svem socialnim postaveni? To chci vedet!
Kdosi psal, ze je to 'uveritelne'. No, jako neni. Staci se zamyslet i treba jen nad tim, ze nelze chovat 'kusy' nahe, clovek nema tak hustou srst, aby ho zahrala. Nelze tedy zjara soupnout milou samici jen tak do kulny ke kulu. A takovych veci je tam nespocet.
Prvni pulku porad jen chodime po jatkach, potkavame lidi, vytvarime atmosferu a ja pak zjistim, ze jsem porad nekde na zacatku a vubec mi nedela problem knizku zavrit a jit si udelat kafe. Nebo jit pohoupat deti na houpacku. Nebo si delat poznamky. To se mi jeste nestalo, ze bych si delala poznamky. 10 jich mam.
Taky mi trochu nesedi styl autorcina psani. Je takovy...umely. Detsky jednoduchy. Vstal, umyl se, odjel do prace. Popisuje stereotyp, zazitost, nechut k praci, ale z nejakeho duvodu to nefunguje. Proc? Nevim.
Co se tyce zaveru, ktery tu mnoho z vas vyzdvihuje, tak ten byl jedinym zajimavym mistem. Ten jediny jsem cetla se zajmem a vubec me neprekvapil, byt ho absolutne nechapu. Takova deux ex machina.
Sla jsem do knihy s velkym ocekavanim. Legalizace kanibalizmu v sobe asi nese enormni potencial, ktery tady ale byl zmuchlan a vyhozen z okna.
Celkem basic příběh o jedné ztrátě, kde se autorka pokouší za každou cenu šokovat. Mnohdy i prvoplánově. Upřímně celý ten obrovský hype kolem moc nechápu. Osobně mi hodně vadil styl psaní. K osudem zkoušenému hlavnímu hrdinovi jsem si za celou tu dobu nevybudoval žádný vztah. Tahle dystopická ZNAMENITÁ MRTVOLA možná disponuje jakousi kontroverzí a náznakem originality, ale jinak není ničím výjimečná. Snad jen přebalem knihy.
(SPOILER) Kniha je prvoplánově nechutná, snad proto jsem se do ní nedokázala ponořit a vlastně mi tak nevadila. Myšlenka, kterou autorka rozvíjí, je zajímavá, skličující. Uvěřitelně popisuje, jak k situaci ve společnosti došlo, co se dál děje. Ale - autorčin styl je příšerný. Jako by to byla školní slohovka. K tomu musím přidat, že některé scény jsou napsané vyloženě jen na efekt (třeba ta se štěňaty). A největší nesmysl vidím ve vývoji hlavní postavy, který autorka na poslední straně popře a otočí. Knihu jsem dočetla jen proto, že mi bylo líto vyhodit peníze za něco nedočteného.
(SPOILER)
Dvě hvězdičky dávám za povedenou obálku a za celkovou čtivost knihy - přečteno za pár hodin.
Děj jako takový byl zajímavý, ale mám za to, že autorka si s celkovou myšlenkou mohla pohrát více - jak se ze začátku rozdělili lidé na 'maso' a 'společnost'? Jak dlouho už jezení lidí trvá? Mám za to, že celkový koncept kanibalismu byl až smutně nevyužitý a jediný důvod, proč autorka napsala tuhle knihu byl ten, že přišla z rodinné zábijačky a potřebovala si srovnat myšlenky.
Krom nevyužitého potenciálu mi neseděl styl psaní. Mnohdy jsem se ztrácela ve jménech, v tom, co jaký člověk vlastně dělá a jaký vztah má s hlavní postavou knihy a korunu tomu nasadil fakt, že bylo neustále využíváno slovní spojení 'on udělal'/'on řekl'. Člověk se tak v ději mnohdy ztrácel a já sama jsem se musela vracet v textu, abych se vůbec dokázala vyznat v tom, kdo na koho mluví.
Celkový konec byl takovou jedinou 'dobrou cestou' pro naší hlavní postavu, ovšem do knihy absolutně neseděl. Tři hodiny furt dokola pročítám, jak je náš „protagonista” znechucen celým tím novým světem, jak je psychicky zlomený, jak skončí s prací v mrazírně, protože ho absolutně odpuzují techniky vraždění lidí, že jeho vztah s jeho manželkou a vůbec se všemi je na bodu mrazu - a v posledních dvou stránkách se dozvíme, že byl vlastně celou dobu jen dalším zkaženým občanem novodobé společnosti - což by šlo, kdyby to bylo v těch 200 stránkách předtím aspoň lehce naznačeno.
Moc to autorce nežeru, ale nevadí.
super čtivá kniha, ale za ten konec dávám čtyři hvězdičky, i když ho asi chápu. :)
Znamenitá mrtvola je naprosto zvrácená. Útlá knížečka o 256 stránkách Vás emočně tak rozhodí, že po dočtení zůstanete jen sedět a koukat s otevřenou pusou, co byla brilantní autorka schopná napsat. Nedejbože se rovnou pustit do další knížky - nebudete mít šanci.
Příběh je rozdělen na dvě části, v první se seznamujeme s novým světem po "Velké změně", kdy lidé přestali jíst zvířecí maso z důvodu údajného zvířecího viru, který je pro lidi smrtelný a neexistuje na něj lék. Druhá část pak blíže popisuje příběh hlavního hrdiny Marcuse a jeho snahu se nezbláznit a zachovat se správně...no, i když...
Styl psaní možná nebude vyhovovat každému, přeci jen je to něco jiného, než na co je běžný čtenář zvyklý. Vyprávění je tvrdší, věcné a postrádá emoce. Co ovšem knihy rozhodně nepostrádá je maximální čtivost.
Finále knihy je pak jak z jiného světa. Po dočtení nebudete chápat, čeho jste právě byli svědkem, zůstanete sedět s otevřenou pusou a budete hledat další kapitolu, která ale nepřichází. Je to přesně ten konec, který si každý chce přečíst, ale vlastně nechce.
"Lidská bytost je příčinou všeho zlého na tomto světě. Sami jsme si virem."
Nevím jestli se mi kniha líbila, nebo mi spíš je z ní teď smutno... Obávám se, že v dnešním světě by to co je popsáno v knize klidně mohlo nastat. A z toho je mi fakt zle. Některé pasáže byly opravdu nechutně popsané. Knihu už znovu číst určitě nebudu a spíš teď sáhnu po něčem lehčím a ne tak zvráceným. Co musím pochválit je, že se kniha čte opravdu sama a rychle. Za den přečteno.
Po dlouhé době celkem čtivá kniha, byť téma je hodně kontroverzní. Ale když má člověk smůlu na dobré tituly, bere vlastně cokoliv. Nemůžu jinak, než vyzdvihnout hlavně závěr příběhu, ten vede k zamyšlení ze všeho nejvíc. Dokonce předčil i ty nejbrutálnější pasáže. Jasně, ještě to má skvělou obálku :-)
Wow! Je to tedy kolikrát opravdu hodně drsné, až nechutné čtení (po dočtení asi nepozřu několik dní žádné maso), ale na druhou stranu, popis zpracování masa na jatkách byl výstižný, akorát zde se jednalo o lidi - a když to čtete s tímto vědomím, dělá se vám trochu šoufl (alespoň na mě to tak působilo). Musela jsem si dokonce dávat pauzu od čtení (porcování, lov lidí a především gravidních samic, týrání zvířat) - je zde opravdu hodně temných témat, ale s tím jsem do čtení šla. Po přečtení anotace jsem si říkala, že je to tak šílený, ale zároveň velmi originální, nápad - uzákoněný kanibalismus. No a ten konec - to jsem opravdu nečekala, pro mě dost šok, musela jsem ještě nějakou dobu po dočtení "rozdýchávat". Knihu bych klidně zařadila i mezi horrory, je opravdu děsivá, ale velmi dobrá. Rozhodně doporučuji přečíst a udělat si svůj vlastní názor.
(SPOILER)
Příběh o lidské zvrácenosti a pokrytectví.
Námět je to rozhodně zajímavý a některé scény jsou poměrně znepokojivé (bohužel ale spíš jen když se nad tím člověk zamyslí hlouběji a ne tím, jak je to v knize popsáno)... o to hůř, když si představím, že někteří by za daných okolností opravdu byli schopni takhle fungovat. Jenže, svět už takhle funguje... jen ne pro lidi.
Abych byla upřímná, dobrá půlka knihy byla docela o ničem a nějaký výraznější bod tomu dává hlavně ten konec - je šokující, ve své myšlence rozhodně odporný... a i když na samém začátku se nabízí, v průběhu děje už tolik ne, i když... jak se říká, když ptáčka lapají...
Co mi ale opravdu hodně vadilo a kazilo mi celý dojem od začátku do konce, byl styl jakým to bylo napsané... to věčné "on udělal, on řekl, on to a on ono..." jak kdybych četla něčí slohovku ze střední. Dialogy vepsané ve vyprávění a ty, co už tam teda byly přímo, tak jich bylo opravdu pomálu. Některé přechody scén a kapitol byly hodně zvláštní, samotné scény často zkratkovité, kapitoly které by si i zasloužily nějaké větší rozvětvení byly třeba jen na dvě stránky... k postavám jsem si neudělala pomalu žádný vztah a když už jsem si říkala, že se tam najde někdo, kdo prozře... tak to bylo snad ještě horší. Určitě by tenhle nápad šel zpracovat mnohem lépe... styl psaní je dost jednoduchý a bohužel i dost průměrný...
Teda i se mi pri cteni navalovalo, az jsem si rikala, ze to psal nejaky uchyl. Ale ono to ma fakt dobry konec. A klobouk dolu za napad. Precetla jsem za jeden den.
Naprosto šílená dystopie!!!
Co by se dělo, kdyby všechna zvířata musela být vyhubena kvůli neznámému viru, kterýžto zavinil, že vlády napříč zeměkoulí začaly uzákoňovat “kanibalismus”.
Příběh sledujeme očima hlavního hrdiny, který se téměř celý příběh jeví jako postava morálně na výši, ale opak je pravdou. Nechci víc vyzrazovat, ale samotný konec byl po mě velkým šokem.
Knihu rozhodně nedoporučuji slabším povahám, protože i mně, starému cynikovi, dělaly některé pasáže dost problém (naposledy na mne takhle zapůsobila kniha S. Oksanen Očista). Člověka asi nikdy nepřestane udivovat způsob, jakým se k obě lidé chovají…a čeho jsou ve finále všeho schopni ….
Ta nesmyslnost některých vládních nařízení, která se vlastně sama negují je příšerná. Kupříkladu - člověk může být sněden, ale nemůže být vlastněn - otroctví je přeci hrůza…a my nejsme barbaři…
Knihu prostupují otázky, které jsou hojně kladeny i v současnosti - přemnožení a regulace populace, hledání obnovitelných zdrojů, narůstající kriminalita, chudoba, rozevírání nůžek mezi bohatými a nemajetnými, desinformace, kritické myšlení vs.pasivní přijímání nařízení a příkazů svrchu …
Částečně mi kniha připomněla: film Fresh (2022), Neopouštěj mě (Ishiguro), šíleného doktora z AHS: Asylum.
Doporučuji! Zejména proto, že se možná nejedná jen o vyloženou fikci, ale svět již nyní prokázal, že katastrofy se mu nevyhýbají a ne všechna rozhodnutí vládnoucích vrstev jsou ku prospěchu celku.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Řezníkova Příručka Formou Fádního Příběhu
10%
Co je tak poutavého a unikátního na dystopiích? Detailně promyšlená vize společnosti, jež se ocitá v těch nejděsivějších systémech, jaké si autor/ka dovede představit. Odhalují všechny odporné stránky člověka a nebojí se na ně poukázat. Svět a postavy, jejichž jednání je v onom světě autentické a uvěřitelné. A co je nejdůležitější, právě před těmito vizemi a jejich potenciálním zrealizováním varují.
Je třeba autorku pochválit za fakt, že její dílo rozhodně nespadá do škatulky konzumní literatury moderní doby. Tedy alespoň myšlenkou, o zbytku později.
Ať nesoudíte knihu dle obalu sebevíce, ten se v našem českém vydání vskutku vydařil. Jedná se o vzácný případ, kdy v rukou netřímáte digitálně znetvořený paskvil, o nic odlišný těm ve vedlejší výloze. Avšak za to pochvala nepatří autorce, nýbrž Adéle Korbelářové, která tento marketingový skvost vytvořila. Stále však důvod pro aplaus.
Následuje samotný příběh. Těžko soudit jazyk, jímž je kniha psána, když se nejedná o originál. Avšak věřím, že Lenka Malinová zachytila autorčin styl co nejautentičtěji. Nacházíme jakýsi nenápaditý, nepoutavý a chaotický minimalismus. Takový jazyk běžné a nekvětnaté řeči. Někdo může namítnout, že právě takový má minimalismus být, avšak v takovém případě jej odkážu na mistrovské provedení tohoto stylu v podání Malaparteho či Orwella. Taková lepší středoškolská slohová práce.
Ač myšlenka na jatka posílat lidi namísto zvěře není nijak průlomová, a už vůbec ne nejoriginálnější (např. Cattle Decapitation), děje se tak za zajímavých okolností. Avšak je to právě zde, kde nastává jeden z mnoha problémů příběhu. Autorka vytvoří zajímavý svět, který je však popsán až smutně povrchově. Kdo a jak vybíral kusy pro chov? Co se dělo s lidmi, co lidi konzumovat odmítali? Pomocí jaké propagandy stát lidi přesvědčil, že se bez konzumace masa přežít nedá (což je, na základě doby, kdy se příběh odehrává - a víme, že je to v naší realitě - nesmysl, neboť i dnes víme, že tomu tak rozhodně není)? Objevily se tací, co proti tomuto systému protestovali a bojovali? Přesně díky těmto nezodpovězeným otázkám takový svět čtenář zpochybňuje a nachází díry v jeho logice.
Příběh tedy prezentuje tuto hlavní dějovou linku společně s tragickou úmrtí dítěte hlavní postavy, kterou doprovází linka vedlejší s dementním otcem hlavní postavy a jeho falešnou a pokryteckou sestrou. A je paradoxní, že právě tato vedlejší linka, a to převážně ta část, v níž figuruje výše zmíněná sestra, působí nejdůvěryhodněji. A co zde nalezneme dále? Někdo by tvrdil kritiku kapitalismu či krutosti páchané na zvířatech (pakliže ano, je velice nepovedená). Jsou to však nepovedené a nepřehledné scény, jež mají šokovat a znechutit, avšak při jejich čtení nejeden čtenář obrací oči v sloup a nepociťuje nic než jejich zbytečnost. A to byl snad jediný pocítitelný účel díla - šokovat.
Nyní zápletka, jež jednoduše nepůsobí důvěryhodně. Systém, v němž se hlavní postava nachází, sledujeme právě jejíma očima. Opovrhuje ním, nelíbí se jí a i přesto učiní něco, čímž se stane jeho součástí, tedy jde sama proti sobě. Pakliže je tento zvrat uvědomělý, pak je jednoduše amatérsky provedený, neboť působí nesmyslně. Jednoduše nic z předchozích 240 stran (které by se při racionálnějším formátování daly lehce srazit pod 200) nepřispívá logice vyvrcholení příběhu.
Stojí tedy kniha za přečtení? Pakliže jste nenáročný čtenář, jehož knihovna obsahuje převážně milostné a erotické románky (i to zde naleznete), pásové thrillery a detektivky, pak budete uchváceni. Pakliže jste však okusili cokoli jako pouhé U nás se to stát nemůže Sinclaira Lewise, budete hořce zklamani.