Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501610/bmid_znamenita-mrtvola-dbP-501610.jpeg
3
1603
1603
Když Agustina Bazterrica v roce 2017 zvítězila se svojí mrazivou dystopií v prestižní literární soutěži Clarín, jistě netušila, že se děj její knihy zanedlouho částečně stane skutečností, a její román tak získá na aktuálnosti a naléhavosti. Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele v mrazírnách Krieg, opustila po smrti malého synka manželka a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci trpícímu stařeckou demencí hradit pobyt v luxusním geriatrickém centru. V den, kdy dostane darem mladou ženu, „samici“ určenou na chov pro maso, se jeho mysl vydá na nebezpečnou cestu, která ho temnými zákrutami dovede až do situace, jež je těžko představitelná i pro členy společnosti tak zvrácené, jako je ta, v níž je nucen žít. Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni? Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2022
,
Fobos
Originální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Co jste furt tak vydřený z přebalu?? To se vážně poděláte z obrázku balíku masa?! Pak není divu že vás takovej šunt zaujme jako bomba.
Tyhle "příběhy" jsou o ničem.
Mají šokovat, ale neděje se tak.
Že bude všeho ubývat a nastane tak všehožerství, je logické.
Naštěstí do toho máme ještě daleko.
Pořád jsou tu šance na tuny náhražek takže pohoda, verze života bez masa nešokuje a lid by opravdu k požírání navzájem nesvedla.
Takže proto odpad.
Pro jistotu dámu: ne, my co dáváme odpad jsme děj pochopili, neboj se. Jen ho prostě nežerem.
Nejlepší na téhle knize je prostě dokonalá a originální obálka! Příběh byl nechutný. Ze začátku jsem myslela, že ani nebudu číst dál. Ale s přibývajícími stránkami jsem si na tu nechutnost zvykla. Ale závěr jsem očekávala úplně jiný.
Joo, tak tohle bylo celkem hustý čtení…
Ze začátku nechutný, ale dalo se to…
Mohlo by být pokračování ;-)
Nalákala mě obálka, ta se vážně povedla…
Je par věcí, co nejsou jasný a vyvolávají otázky, ale celkově za mě dobrý…
Zvířata napadl smrtící virus a všechna musela být utracena. Aby lidé měli maso a jatka mohla jet dál, přišli s nápadem jíst lidské maso. Nazvali ho speciálním masem a začali chovat samce a samice pro potravu.
Popisy jednotlivých poprav a kompletní projití jatek byl docela masakr. Co mi ale dělalo větší problém, tak to bylo násilí na zvířatech. Po stránce 177 jsem tu knihu strašně nenáviděla. Co se týká zvířat, tak jsem citlivouš a hrozně mě to naštvalo.
Kniha je psaná velmi jednoduchým jazykem a úsečné věty na mě působily tak nějak neprofesionálně a kazily mi trochu “zážitek” ze čtení. Během čtení mě kniha dvakrát překvapila a ten konec byl dost velké překvapení… Je to dystopie s velmi dobrým poselstvím. Rozebírá lidskost a ukazuje na neskutečnou sobeckost společnosti. Bylo chvilkami dost děsivé, že by to mohlo být i dost reálné…
Hlavní postava Marcose, stejně jako vedlejší postavy mi v příběhu nijak zvlášť k tělu nepřirostly. Ten konec byl svým způsobem logický, ale strašně děsivý k obrazu naší společnosti.
Nakonec jsem hodnotila 3/5⭐️. Originální námět, zajímavé zpracování, skvělá obálka..
Wow, wow, wow! Tak tohle byla jízda! Složitý děj tady nehledejte a ani není potřeba, tady je zajímavé hlavně prostředí, do kterého je děj zasazený (právě z toho se mi dělalo místy až špatně od žaludku). Postavy jsou vykreslené hezky, ale zase to není to nejdůležitější. Konec jsem dopředu vůbec neodhadla. Knihu bych určitě nedoporučila vegetariánům, ale lidem, kteří jsou otevření novým náhledům na budoucnost lidstva.
Tak trochu nevím, co si o tomhle díle myslet. Kontroverzní témata jsou můj šálek čaje, proto jsem si knihu hned koupila, ale čekala jsem od ní něco trochu jiného. Není to úplně zklamání, ale mrzí mě, že jsme se nedozvěděli, jak dlouho už tohle trvá, co je to za vir, že musela zemřít všechna zvířata a co je například za rok. Popis je to slušný, ale jinak mi vyjadřování autorky moc nesedlo, to je samé “on”, takže je lehké se v textu ztratit a není to úplně příjemné. Nicméně, hodnotícím kladně za neotřelou obálku, téma a syrovost, která tomu dodala tu správnou nepříjemnou atmosféru. Za přečtení to určitě stálo a rozhodně to ve mně vyvolalo nutnost přemýšlet o tom, jak snadno se dají lidé zmanipulovat tak, že se chovají jako bezcitné zrůdy. Já věřím, že pokud by tahle situace nastala, tak by se lidstvo neštítilo ničeho.
Zajímavý koncept. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že kniha nemá co nabídnout, možná to jen neodpovídalo tomu, co od ní lidé očekávali. Sama jsem čekala něco trochu jiného, ale ve výsledku jsem si moc nestěžovala. Obvykle mám dost silný žaludek, ale tahle kniha se mnou při četbě několikrát zacukala a po dočtení jsem měla trochu zvláštní pocit z konzumace masa. Konec mě neohromil a popravdě trochu zmátl.
Viděla jsem tu i dost špatné hodnocení hlavní postavy a s tím musím souhlasit. Hlavní protagonista vás ničím neosloví. Nelitovala jsem ho a pokud to mohu tak směle říct, byl mi svým způsobem jedno. Nicméně v porovnání s příběhem to nevnímám jako velkou chybu.
Nakonec jsem knihu ohodnotila lépe, než bych asi měla, v poměru s chybami, které jsem v ní zaznamenala. Dala jsem na svůj subjektivní názor a hlavně na nepříjemný pocit, který ve mě kniha vyvolala, protože s tímto záměrem jsem jí koupila a to co jsem od ní chtěla mi poskytla.
Tuhle knihu budu rozdýchavat ještě dlouho... Celé to bylo šílené a ten konec no do...
Takhle, čekala jsem od knížky naprosto něco jiného, možná trochu víc psychologického, ale budiž. Dost jsem si připadala, jako bych četla průvodce skrz jatka, jen s trochu zvrácenějším plot twistem. Nebylo to zdaleka tak "hustý" jak jsem očekávala a chvíli jsem si říkala, že takhle knížka je trošilinku přechválená. Jako jasně, čtení dobrý, ale..? No a pak přišel konec, který mě naprosto rozbil. Víte, jak se říká, že dobrá kniha ve vás má něco zanechat? Tak Vám můžu říct, že jsem všechno to naštvání, šok a znechucení vydejchávala ještě dlouho. I kdyby jen pro ten konec, tahle knížka za to stojí.
Jak málo stačí, aby se společnost dočista proměnila? Aby se něco nepřijatelného stalo normou?
Znamenitá mrtvola je jednoduchým příběhem o etice konzumace (lidského a jakéhokoli jiného) masa asi tolik, jako je Stařec a moře pouze příběhem o muži, lovícím rybu. Ačkoli by se to tak jednoduše na první pohled mohlo jevit, děj má daleko širší záběr. Žádná postava není jednorozměrná. Nikdo tu není dokonalý – od prosté řeznice až po geniální vědkyni. U každého jednoho charakteru můžeme spatřit dobré i špatné vlastnosti a stanoviska.
Autorka nestraní žádnému názoru, naopak ponechává volné pole pro naše vnímání. A právě tato morální nejednoznačnost je brilantní. Žádná scéna tu není navíc, vše je dokonale promyšlené do posledního detailu. Dokonce i závěr, který by se mohl zdát až příliš na sílu překvapivý, dává v kontextu celého děje naprosto dokonalý smysl. Pro mne osobně je tento už jen obálkou znepokojující (a možná i kontroverzní) titul od argentinské spisovatelky knihou roku. Měl by si ji jednoduše přečíst každý.
Kašlete na pochvalné či kritické recenze, sáhněte po ní a prožijte její příběh. Udělejte si vlastní názor. Protože ať už se vám líbit bude, či ne, je totiž rozhodně tím nejvýznamnějším dílem, co letos vyšlo. Dílem, které si zaslouží, aby se o něm mluvilo. Vzdor nechutným scénám, depresivitě, bezvýchodnosti a studené strohosti vyprávění je to diamant. Neskutečně promyšlené čtení, jež má celou řadu záběrů. Ukazuje to nejhorší v nás. Odhaluje nám lidskost ve své přímočaré nahotě. To, jak jsme se proměnili za posledních několik let.
Znamenitá mrtvola může být vnímána jako prvoplánová agitka, mířená proti konzumaci masa, či jako bezprostřední reakce na svět během a po koronavirové pandemii (jelikož v originále vyšla roku 2017, reakcí není a coby předpověď je rozhodně nadčasová). Ona je ale něčím mnohem víc. Těch paralel je tu totiž celá řada a přiřknout jí nálepku veganského manifestu by bylo vysloveně hloupé. Navíc to ani nebyla snaha spisovatelky. Zůstává tak na nás čtenářích, zda zapojíme obrazotvornost, budeme číst mezi řádky a užijeme si veškerou hloubku a genialitu autorky, nebo dílo odsoudíme s tím, že je psáno jednoduchým odosobněným stylem. Protože to byl zcela nepochybně tvůrčí záměr, jen podtrhující bezútěšnou atmosféru...
(SPOILER)
Musí se nechat, že je to čtivý, zhltla jsem to za tři dny. Myšlenka je to zajímavá, nicméně za mě tady superlativy končí.
Buď jsem nepochopila nějaký důležitý poselství nebo se na to koukám moc složitě.
️
Každopádně to vzbudilo tolik otázek, že se mi sem všechny ani nevejdou. Namátkou.
Přenašeči jsou i bezobratlí? Pokud ano, kdo opyluje? Kdo a jak na počátku určil, kdo bude jateční? Jak dlouho už to trvá? Když vymýtíme zvířata, nekleknou náhodou ekosystémy a my stejně umřeme? Co prionová onemocnění typu Kuru? (jasně, vláda v knize říkala, že dobrý, ale kanibalove na Papui ví svoje)
Proč ta zbytečná kapitola se štěňátky?
Co ten konec tam? ON celou dobu hrozně trpí systémem a na poslední stránce je to v cajku?
... a takhle bych mohla pokračovat. Btw na zájmeno ON jsem měla pár dní po přečtení kopřivku. Pes aby se v tom ději díky "ON," a přehršli dalších jmen, vyznal.
Asi je jasný, že velký nadšení kolem díla mě minulo. Kromě zajímavýho nápadu a excelentní obálky jsem v knize nenašla skoro nic, co by si zasluhovalo takovej poprask.
Placama jsem měla podezření, že šlo fakt jen o ten (nejen) kanibalistickej šok.
Možná proto vedle štěňat i zmínka o tom, jak házeli psy a kočky zaživa do ohně, páč jediný škrábnutí by mohlo být smrtelný. Já nevím, takovou kočku než zpacifikujete abyste jí dali prášek na odčervení, natož když ji chcete lupnout do vatry...
Ale jak říkám, čtivý to je,to zase jo.
https://www.instagram.com/p/ChZ6XCPsREu/?igshid=YmMyMTA2M2Y=
Děsivá, odporná, šokující, prostě ZNAMENITÁ! Taková je kniha Znamenitá mrtvola.
Autorka skvěle vystihuje, jak snadno se pod vlivem manipulace stanou z lidí chladnokrevné zrůdy. Jak rychle můžeme považovat za normální něco, z čeho nám nyní běhá mráz po zádech.
Strohý a přímočarý styl vyprávění, jaký Agustina Bazterrica zvolila, podtrhuje syrovost příběhu. Popisem celého procesu zpracování "kusů", který připomíná spíše příručku pro řezníky, nám autorka říká: Není třeba zacházet do podrobností, na porážení lidí přece není nic zvláštního.
Znamenitá mrtvola je spíše náhledem do nově uspořádaného světa a společnosti, žádný spletitý děj se zde nekoná, avšak závěr přijde jako blesk z čistého nebe a je naprosto šokující.
Během čtení budete naprosto znechuceni, naskočí vám husí kůže a na steak k obědu se budete dívat s odporem, ale Znamenitá mrtvola stojí za to!
Ta knížka mě hodně donutila přemýšlet. Příběh byl fadní, asi jako když řezník vypráví den za dnem co dělal. Okořeněné to bylo o to násilí co se páchalo na chovných kusech. Nutí to přemýšlet člověka zda by se choval stejně a zda by bylo reálné takhle klesnout kvůli potravě, jenom přece protein není jen v masu. Jen za tohle dávám 3 hvězdy, protože příběh ač se četl sám, někdy mi věty přišly nedotažený a krátký. Za mě teda už ne. Život je krátký a osobně si myslím, že to za to nestojí. Kdyby neměla tak šílenou obálku, tak po té knize nikdy nesáhnu.
Tahle kniha mne donutila přemýšlet. Uvažovala jsem nad tím, zda bych ve stejné situaci byla člověk, který bez problémů začne pojídat jiné lidi, nebo bych raději maso naprosto vyřadila z jídelníčku. Dospěla jsem k závěru, že bych byla raději živa na bramborách.
Kniha je psaná jednoduchým jazykem, četla se dobře. Trochu mi vadilo, že nebyl více rozvinut ten vir, byl popsán jen velmi okrajově a to mne zklamalo.
Kniha je zajímavá a konec byl vyřešen dobře. Určitě se s námětem dalo více pracovat, rozvinout ho, ale i tento počin je dobrý.
Kniha si zaslouží šanci už jen proto, že by nás čtenáře měla nutit k zamyšlení.
Začnu chválou, prohlášením, že tato kniha je plná brutálního násilí jsem nepřikládala velkou váhu, ale je tomu skutečně tak a autorka se nebála popisů, což se mi moc líbilo. Oceňuji též dějovou linku se samicí, čekala jsem, jestli se autorka nepustí do klasického klišé, ale k mé velké radosti to napsala velmi vkusně a vhodně k příběhu. No na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že myšlenka světa lidských jatek měla mnohonásobně větší potenciál a autorce se úplně nepovedlo nadchnout mě pro děj natolik, abych i po zavření knížky myslela na její dílo, což bych u tak skandálního příběhu určitě očekávala.
Po delší době knížka, kterou když za 5 let vytáhnu z knihovny, nebudu tápat, o čem byla. Nejprve bych se zaměřila na pozitivní stránky knihy - obálka je geniální. Možná bych lehce upravila název, ale budiž. Ač se jedná o román, byl poutavý a člověka jen tak nepustil. Text byl psán jednoduše, minimalisticky, žádné složité souvětí. Rozhodně to není čtení pro citlivější povahy, brutalita je zde popisována na každém rohu. Ale pokud se člověk aspoň trochu zajímá o to, co se děje se zvířaty na jatkách v našem, neknižním světě, popisované situace ho nepřekvapí (a to ještě byly tyhle lidské jatka podstatně humánnější). Líbilo se mi, jak autorka promyslela fungování mrazíren, jak popisovala aktuální situaci ve společnosti.
Kdybych měla přejít k negativům - byly zde občas pasáže textu, které se mi zdály zbytečné a kdyby je autorka vynechala, udělala by možná líp. Ve finále jsem asi čekala, že se toho stane po dějové stránce víc, knížka je však relativně tenká, možná kdyby byla obsáhlejší, dal by se příběh ještě víc rozvinout. Upřímně mě zaskočil konec, čekala jsem ho asi trochu jiný, naivně možná trochu pozitivnější.
Kniha nebyla špatná, asi bych ji doporučila člověku, který dlouhou dobu nenarazil na něco zajímavého a neotřelého. Sama bych ji podruhé už nečetla, ale nějak cítím potřebu nechat si ji vystavenou v knihovně. Takže ve finále, za mě dobrý.
Sloh je jednodušší, je vidět, že autorka není vypsaná. Námět je skvělý. Nemůžeme jíst zvířata, tak uzákoníme chov lidí. Vadilo mi, že není rozvinutý víc příběh viru, jak se to stalo, jak dlouho trvalo, než se uzákonil kanibalismus, jak se stalo, že existují PCG lidi? Kdo je porodil? Jak se stalo, že někteří idé se můžou jíst a jiní ne? Kniha by si zasloužila větší péči, všechno je pouze naťuknuté a nejde nic moc do hloubky. Konec se mi naopak líbil, dokreslilo to zvrácenost lidí a důležitost vlastního prospěchu na úkor přesvědčení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
(SPOILER) Já jsem se na knihu nejen kvůli obalu hrozně moc těšila. Je škoda, že po přečtení přišlo lehké zklamání. Kniha je rozdělena na 2 části, ta 1.část mě vůbec nebavila, nic mě tam vlastně nepřekvapilo. Je to sice nechutné,ale tedy čekala jsem od toho víc. Až do 2.části jsem se více začetla. Konec knížky mě překvapil, bylo mi líto Jazmín, ale vlastně se to trochu dalo očekávat jak se Marcos rozhodne. Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla nicméně si myslím, že to není nic, na co bych v budoucnu měla vzpomínat. Řekla bych skvělý potenciál, málo využitý. Za přečtení to ale stojí, už jen proto že je knížka malá a máte ji přečtenou za chvilku a taky je to zkrátka něco nového, jiného, co tu ještě nebylo.