Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515362/bmid_zveda-se-vitr-Gdh-515362.jpg
4
499
499
Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času...... celý text
Přidat komentář
Jsme jen trosečníci na prámu Medúzy. Na nedozírném oceánu, na vratkém voru, živi leda z naděje, že přijde záchrana. Že tam, kam nedohlédneme, moře končí a je něco víc.
Velice dobře tímto začíná patnáctá kapitola a ne jenom ta. Na tuhle, v pořadí druhou knížku od Kateřiny Surmanové jsem byla natěšená, jak sáňky v létě a opět musím uznat, že autorka nikterak nezklamala.
Napínavé, tajemné, děsivé, frustrující, nezvratné, čtivé to bylo.
Rozhodně si nenechám ujít, její další, možné spisovatelské dílo.
Od autorky jsem četa již její předchozí knihu Šepot z lesa, která se mi líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i její novinku. A jo, vlastně to bylo moc fajn čtení.
Autorka přišla s velmi zajímavou zápletkou zasazenou opět do našich končin, tentokrát na pozadí s událostmi, které se staly v dost nedávné době a můžeme si je reálně pamatovat. Což na mne určitě fungovalo - zaujalo mne to. Autorka však upozorňuje již v úvodu, že některé určité aspekty si trochu poupravila pro potřeby příběhu. Člověk tak není nutně překvapen, pokud narazí na nějakou nesrovnalost.
Líbilo se mi, jak tu autorka pracuje s postavama. Nikdo z hrdinů tu není jednoznačně dokonalý bez chyb. Každý má své chyby i přednosti - postavy tak působí skutečně lidsky. Zároveň musí čtenář počítat s tím, že se jedná o příběh s nadpřirozenými/mysteriózními prvky, proto je potřeba brát určitá rozhodnutí postav s rezervou.
Celkově hodnotím knihu trochu nižším hodnocením než Šepot z lesa. Důvodem je to, že jsem vzhledem k tomu, o čem kniha je, asi čekala větší míru napětí a o něco víc nahuštěnou atmosféru. Jako to bylo třeba právě v Šepotu z lesa. A to jsem tu nenašla - nebo aspoň ne v tak velké míře, jak jsem třeba doufala. Ale to třeba může být čistě jen můj problém - mysteriózních či nadpřirozených příběhů mám už trochu víc načteno, tak mám asi větší očekávání.
Některé pasáže tu jsou sice napínavé, ale pak je vystřídají pasáže, které přinášejí určité rozvolnění, a tak se tu to napětí a atmosféra na můj vkus až moc utlumují - což je škoda.
Nakonec tedy lepší 3 hvězdy. S tím, že pokud by autorka vydala něco dalšího, určitě se do toho ráda pustím.
Od K.Surmanové jsem už četla její Šepot z lesa, ten se mi asi líbil o trochu víc, ale i tohle bylo moc hezké a napínavé čtení. Možná mě trochu víc bavila ta první část. Ale líbí se mi, jak jsou do příběhu zasazené přírodní katastrofy, na které si všichni dobře pamatujeme.
Líbilo se mě to, potěšilo mě i spojení s první knihou, kdy jsme se dočkali vytouženého epilogu Šepotu z lesa ... knížka je výrazně útlejší, příběh rychle odsýpá a čte se to celkově lépe než předchozí kniha.
Druhá velice očekávaná kniha od Kateřiny Surmanove
Kniha se mě opět líbila první část možná o krapipetk víc kde dětští hrdinové zažívají neobvyklá do rodruzstvi. Druhá půlka a rozuzlení všeho byla taky moc dobrá. Kateřina umí rozhodně dobře psát a čtenáře zaujmout. A líbí se mě ze tam jsou i skutečná fakta.
Myslím, že existence knihy Zvedá se vítr málokomu utekla. První kniha autorky, Šepot z lesa, se stal minulý rok velkým hitem, není divu, že se na druhou knihu nedočkavě čekalo. Já jsem zatím prvotinu nečetla (mám ji na seznamu), ale Zvedá se vítr jsem si nemohla nechat ujít!
.
Autorka nás bere v první části do roku 1997, kdy se Moravou prohnala ničivá povodeň. Přítomné tomu byla čtveřice dětí, přátel, kteří spolu zažívají různá dobrodružství. Tato čtveřice najde mrtvou dívku a jedno z dětí, Filip, ji pak vídá i několik let po nálezu. Máme tu vyprávění o povodni, ale nahlédneme i do deníku Filipa. Vše doplňují kapitoly, které nás posouvají v ději.
.
Druhá část knihy je strukturována podobně, pouze s rozdílem několika let. Konkrétně z roku 2021. Moravu tehdy zasáhlo silné tornádo, takže místo povodně tu máme vítr, hrdinové jsou o dost starší, žijí si své dospělé životy. Klasické kapitoly nás posouvají kupředu.
.
Střídání tří různých "vypravěčů" se mi moc líbilo, byla to čtivá jízda!
.
Autorka má moc hezký styl psaní. Zajímavé slovní obraty, krásná slovní zásoba, čtivost, napětí, začlenění nářečí... Byla jsem příjemně překvapená!
.
Kniha byla místy až děsivě reálná. Mrazilo mě z popisovaných přírodních katastrof, litovala lidi. Tolik emocí se za těch několik hodin čtení u mě vystřídalo!
.
Pokud hledáte knihu do nastupujícího podzimu a nebráníte se českým autorům, tohle je jedna z těch, které by Vám neměly utéct. Já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst a jsem zvědavá na Šepot z lesa, tak chválený. Za mě ale tohle bylo neskutečný čtení a nedokážu si představit, jak ho Šepot trumfne!
Kateřina Surmanová doslova proletěla všemi knižními platformami díky svému debutu Šepot z lesa.
Já si letos řekla, že chci tak zjistit, jak autorka píše a proč ji všichni doporučí. Takže když autorce vyšla novinka Zvedá se vítr, která je navíc o dost útlejší než Šepot z lesa, pustila jsem se do čtení.
Už z anotace je naprosto zřejmé, že má autorka hodně ráda Stephena Kinga, konkrétně podoba s knihou To je jasná.
Za mě to bylo fajn čtení, hodně lidí mi doporučovalo tvorbu autorky, protože umí skvěle vykreslit atmosféru a to mohu jedině potvrdit. Vítr, povodně... Všechno působilo opravdu reálně. Zároveň mi ale v příběhu, na to jak byl krátký (280 stran), chybělo napětí - první polovina byla výrazně méně akční než ta druhá.
Nemůžu srovnávat Zvedá se vítr s Šepotem z lesa, ale pokud máte rádi tvorbu Stephena Kinga, dobře popsanou atmosféru a nevadí vám pomalejší první polovina, tak na novinku mrkněte.
A za mne spokojenost. Ano, první kniha byla o pár fousků lepší, ale i toto nebylo vůbec špatné, stálo to za přečtení. Líbilo se mi i prostředí Hodonína, to pak člověk leží v mapách a studuje. Mimo jiné, ten mléčný bar mám v hledáčku... :-)))
Kniha je dobrá jen dávám o hvězdu méně protože Šepot z lesa byl lepší. Kniha se dobře čte připomíná mě trochu od S.Kinga To parta děti co řeší případ v pubertě a pak dospělosti. Kniha se odehrává v Hodoníně tak nechybí ani Slovácké nářečí, dobrá reklama na město že získáte chuť se tam jet podívat. Kniha připomíná i smutné věci co postihlo Moravu velkou vodu a tornádo. Kniha je dobrá stojí za to číst.
Kateřina Surmanová je moje nová oblíbená česká spisovatelka. U Šepotu z lesa jsem jen kroutila hlavou, kde se taková mystika v českých vodách vzala a když jsem viděla Zvedá se vítr na pultech, už jsem po něm chňapla jako po jistotě. Čtivé, tajemné... ten správný koktejl nejlepších mrazivých ingrediencí. Myslíte na příběh při usínání a těšíte se na další nálož...
A navíc to drobné spojení s Šepotem mi udělalo radost! Jen tak dál.
Tato kniha se vám dostane pod kůži i do všech zákoutí vaší mysli. Slibuji, že se po dočtení budete na spoustu věcí dívat už navždy jinak.
Povodně zasáhly jižní Moravu, ničí vše, co jim přijde do cesty, a navíc parta dětí najde mrtvolu krásné dívky. Filip, který vidí duchy, se rozhodne vypátrat vraha. Po více než dvaceti letech se žene další pohroma tentokrát vítr, který si s sebou bere vše auta, domy, ale i životy.
Po knize Šepot z lesa, ze které jsem byla nadšená, jsem neváhala ani minutu a okamžitě jsem si přečetla i Zvedá se vítr. Jsem ráda, že se má vysoká očekávání naplnila.
Příběh je nakombinován vyprávěním z minulosti, z přítomnosti, čekají nás podrobnější informace o povodních i o hurikánu. Postupně autorka přidávala, spojovala, prolínala, až nám řekla vše, co bylo potřeba a čtenář si vše posbíral a poskládal a po téměř tři sta stranách si mohl oddechnout. Je to čtivé, napínavé, smutné, ale i dojemné.
Moc mě baví kombinace skutečnosti, fikce a nadpřirozena. Nevěřila bych, že to k sobě půjde tak skvěle. Prožívala jsem pocity lidí při ničivých záplavách i hurikánu, zároveň jsem se místy bála. V některých situacích jsem měla oči přilepené na řádky a ani jsem nedýchala. K tomu všemu jsem si zavzpomínala na devadesátky, ve kterých jsem vyrůstala, takže nejednou jsem v příběhu potkala dobře známé momenty.
Kolikrát mi běhal i mráz po zádech, i když po dočtení knihy toto rčení už raději nebudu používat.
Autorka má svůj nezaměnitelný, osobitý a originální styl. Potvrdila to svou druhou knihou. Já si ho zamilovala, takže už teď vím, že ať Kateřina Surmanová napíše cokoliv, já si to moc ráda přečtu.
Byla jsem namlsaná autorčinou prvotinou, která je úžasná. A asi i kvůli velkému očekávání jsem dost v rozpacích. Hodně je tu cítit Stephen King, celou dobu to vypadá jako To šmrncnuté Mrtvou zónou. V příběhu bohužel není vůbec nic originálního. Celkový dojem napravuje autorčin styl. Používá nádherný jazyk a zajímavé obraty. Je to rozhodně lepší průměr 3,5/5*.
Strašně jsem se těšil na tuto knihu a strašné zklamání bohužel ..... Celkem jsem se ztrácel v ději , který už sám byl dle mého názoru nudný a vůbec mě nezaujal ..... Předchozí knihou Šepot z lesa si spisovatelka nastavila dost vysokou laťku a bude mít dost těžké ji překonat a nebo se aspoň přiblížit..... Snad se další kniha povede.
4,5*
Čtení další knihy Kateřiny Surmanové mi udělalo neskutečnou radost, styl jejího psaní mi až neuvěřitelně moc sedí, troufám si tvrdit, že bych její nezaměnitelný rukopis, její lyrické slovní obraty - pro tento žánr až netypické - dokázala rozeznat na první dobrou. Má to šmrnc, své tajemné kouzlo. A navíc je zde onen odvěký souboj dobra se zlem, který v autorčině podání však vůbec není prvoplánový, a já jí ho žeru i s navijákem :-)
Celá recenze v záložkách.
Čekala jsem víc.Knize chybí napětí.Střídání minulosti a součastnosti se moc nepovedlo.Příběh by potřeboval dost rozvinout.Je tam i dost matení......
Jazyk autorky je kapitola sama pro sebe, pro tuhle slovní zásobu by většina vraždila, byť ta květnatost někdy trošku brzdí napětí v klíčových momentech. Zároveň ale dokáže dostat do triviální scény punc epičnosti a magie. Paradoxně se um nazvat věci pravými jmény nejlépe projevuje v pasážích z kroniky osudů místních obyvatel, které byly poutavé a na pár řádcích dokázaly vystihnout nejedno trauma prolézající dnešní společností. Líbí se mi ta provázanost zločinu s hororem. Líbily se mi barvy, chutě a vůně dětství.
Námět byl super, líbily se mi ty popisy povodní a tornáda. Zvraty byly takové vcelku očekávatelné. Co mi však vadilo, že byl příběh takový docela rozvleklý, svižnější tempo by mu prospělo.
Musím říct, že Šepotem z lesa si autorka nastavila laťku dost vysoko a tak jsem měla velká očekávání i od její novinky. Hlavně, když se celý děj odehrává tady na Moravě v místech, které dobře znám. Musím říct, že jsem byla zklamaná. I když jsou v knize popisovány záplavy a ničivé tornádo, kniha se mě nedotkla tolik jako kniha předchozí. Často jsem se ztrácela v časových rovinách, popisech apod. Příběh se vlekl a celá zápletka pro mě nebyla tolik wow. To nic nemění na tom, že autorka umí skvěle psát...ale tento příběh ve mně nezanechal tolik jako Šepot. Možná bych knihu neřadila do hororu, spíš do thrilleru s prvky nadpřirozena...
Zvedá se vítr
Určitě lepší než první díl, i když tam zas trochu strašilo náboženství. Ale fakt jen trochu, takže cajk. Má to hlavu a patu a hezky se to prolíná i s první knížkou. Autorka očividně roste s každým dílem, takže se opravdu těším na další knížku, jestli nějaká bude. Snad jo :)