HenryOsmý diskuze u autorů

Děkuju panu Foglarovi, že mi otevřel nenahraditelný svět plný dětské fantazie ...

Autor napínavých příběhů, které pohladí a přimějou k zamyšlení.

Jako jsou kapely jedné písně, tak jako Bob Beamon předvedl jediný skok do 21. století, tak jsou i spisovatelé jedné knihy. O Hellerovi to zrovna úplně neplatí, nicméně se vsadím, že 9 z 10 čtenářů si při vyslovení jeho jména vybaví Hlavu XXII. A plným právem. Fascinující dílo!

Kdo nečetl 1984 a Farmu zvířat, jako by nebyl.

Greeneův styl je nesmírně podmanivý. Žádné strhující tempo, bláznivý spád, nic takového. Pěkně rozvážně po anglicku. A poselství si musí čtenář dekódovat, nedostane ho na zlatém podnose. Velice inteligentní literatura.

I kdyby Kafka nenapsal nic víc než Proměnu, byl by jedním z největších prozaiků všech dob. Protože to je tak trefná věc, až z toho mrazí.

Pesimismu, melancholie, občas až syrová morbidnost ... Poe si prošlápl vlastní cestu. Na jeho dobu to byla cesta až skandální. Dneska nám jeho styl může připadat až banální. Ale není. Jako každý průkopník má i Poe své místo v panteonu ...

Knížky tohoto autora se čtou samy. A je jen na čtenáři, jak k nim přistoupí. Zda je zkonzumuje jako chytlavou pohodovku, nebo na sebe nechá působit i tu hloubku, která je někdy do očí bijící, jindy však přísně zakódována mezi řádky - a nutno hledat a luštit. A to je skutečné čtení.

Stačí si přečíst Pěnu dní a člověk ví. Vianova imaginace je naprosto ztřeštěná. Ale má logiku, Tedy svou logiku.

Petrkovský samorost je největším českým básníkem všech dob. Aspoň pro mě. On, tak jako nikdo jiný, dokázal propojit originální poetiku s opravdovostí života, prolomeného do tiché, okázale intimní transcendence.

Před Exupérym se skláním v pokoře. Proč? Neznám jiného autora, který by dokázal tak působivě popsat touhu po uchopení smyslu a podstaty existence. A navíc z toho vytvořit tak voňavou literaturu.

Je fakt, že dnes už nikdo neví, kdo vlastně Homér byl. A jak to vůbec bylo s napsáním Iliady a Odysseie. To ovšem oběma eposům neubírá nic na působivosti. A když pak Schliemann vykopal Tróju, o níž byli vědci přesvědčení, že nikdy neexistovala, zůstali všichni čumět.

Karel Čapek byl můj "hlavní" autor v době končící puberty. S jeho příběhy se začal měnit můj pohled na svět. Byť reality jeho doby je naprosto jiná, než ta naše, přesto jsou mnohé jeho postřehy zatraceně nadčasové. Nad tím vším ční nádherná čeština.