Koka diskuze u autorů

ad zdejší životopis:
"byl vyznamenán nejvyšším německým vyznamenáním Pour le Mérite." - nemohu uvěřit, že by vysoké NĚMECKÉ vyznamenání mělo FRANCOUZSKÝ název.
To zde zas někdo něco opisoval bez rozmyslu.

Všem pečovatelům o správnost zdejších údajů doporučuji do pozornosti životopis pana Štěpána Chába, zveřejněný zde:
https://www.krajskelisty.cz/praha/26485-oddalujte-mlzte-a-vytrvejte-hlavne-mlcet-a-nedrat-se-ke-korytkum-komentar-stepana-chaba.htm?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=653311&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=aiA3nsPHfsz-202111241325&dop_id=14332618

Autor zde má 6 knih, všechny (!) jsou v "modrých číslech", tedy docela hluboko pod hranicí kvality přisuzované čtenáři. Nechápu, proč jeho díla česká vydavatelství pořád dál vydávají, když tolik marně očekávaných překladů ze soudobé světové tvorby se k nám nedostane. To zařídila Grunbergovi nějaká holandská lobby, že snad každé jeho nové dílo je do češtiny přeložené, i když nikdo zde po tom moc netouží?

Lada284, Jenny520, Bert68 a Zvonek030024 –
- to mají být jakože čtyři různé profily jakože čtyř různých čtenářů a přitom všichni / všechny zde nadšeně komentují pouze stejné dvě knihy tohoto jediného autora. Vtipné, opravdu k popukání!

Snad jediná nositelka Nobelovy ceny, jejíž VŠECHNY knihy jsou zde v "modrých" číslech, tedy s docela nepříznivým hodnocením. To už nemůže náhoda ....

Odhlédnouc od obecně známého masového vraha Stalina, který se jmenoval Džugašvili, i v této knižní databázi je několik Gruzinů, jejichž příjmení končí typickou gruzinskou koncovkou, dle pravidel češtiny do češtiny přepisovanou ve formě -švili |(např. Turašvili, Čejšvili, Bočorišvili, Guramišvili, ... ).
Nechápu tedy, proč tato gruzínská autorka je zde "zobrazená" v přepisu odpovídajícímu němčině: -schwilli. Ví to někdo?

https://denikn.cz/281767/kvuli-barve-pleti-me-obcas-neobslouzi-v-prazdne-restauraci-deda-by-udelal-silenou-scenu-rika-vnuk-arnosta-lustiga/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Zájemcům o život a dílo WW doporučuji:
https://www.databazeknih.cz/knihy/zacatek-cesty-38162

Velmi doporučuji shlédnout a vyslechnout si :
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/revoluce-pro-ceske-zdravotnictvi-pacient-bude-mit-hlavni-slovo-slibuje-zkuseny-lekar-z-misi-tomas-sebek-64514?dop-ab-variant=6&seq-no=1&source=hp
V úplném závěru pan Šebek říká: "Jestli se máme, my, lidstvo, nějakým způsobem zachránit, potřebujeme kriticky myslet ... Pěstujte kritické myšlení. Nenechte se svázat kravinama, nenechte si leccos nakukat."
Inspirativní pán!

Škoda, že v rokoch môjho detstva nik nepísal či nehovoril o matematike tak fascinovane a fascinujúco, ako tento autor, ktorého som objavila až "na staré kolená". Všetkým, pre ktorých ešte nie je neskoro, odporúčam autorovu autorskú revue:
http://www.era.topindex.sk/
- nielen pre poučenie, ale aj pre zábavu.

Zájemcům o autorovu tvorbu a názory doporučuji shlédnout mimořádně zajímavé interview, které s ním vedl český zpravodaj:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095426857-interview-ct24/217411058040414

Zajímavé i skandální informace o autorovi lze najít ve vzpomínkách jeho manželky:
http://www.databazeknih.cz/knihy/muj-muz-daniil-charms-23247

O svém muži napsala hezkou, i když samozřejmě době poplatnou knížku paní Vančurová:
http://www.databazeknih.cz/knihy/dvacet-sest-krasnych-let-155983

Otec MUDr. Vlasty Kálalové Di Lotti - hlavní postavy příběhu popsaného v knize I. Borské Doktorka z domu Trubačů.

Balrogu, když neznáte "opravdu nikoho, kdo by znal sonáty a dirigenty nebo se tolik vyžíval v tom, jaké pocity v něm hudba vyvolává.", tak se můžeme alespoň přes osobní zprávy na DK seznámit a tak budete moci anulovat tento svůj nedostatek. Protože já znám sonát opravdu hodně - klavírních, houslových, violových, ale nejraději mám ty cellové. A dirigenti? To jsou předce králové králů - jediným mávnutím taktovky dovedou uvést do pohotovosti i umlčet i 200-členný orchestr. Ujišťuji Vás, že např. takové hledání optimální interpretace Mahlerovy 1. symfonie Titan a srovnávání přístupu různých dirigentů - Mehta, Bernstein, Maazel, Rattle .... - to je záliba na mnoho let. Kdybyste se s nějakou hezkou sonátou seznámil, nebo se někdy nechal strhnout fascinujícím vystoupením dirigentských osobností, tak byste i tomu Murakamovi lépe rozumněl. No nestálo by to za to?

Čtenářům, kteří se zajímají o život a dílo tohoto tvůrce, doporučuji hodně zajímavou knihu Žena v červenom kabáte:
http://www.databazeknih.cz/knihy/zena-v-cervenom-kabate-295248 .
Napsala jí jeho druhá manželka, herečka a filmová dokumentaristka Charlotte Kerr, která mu stála po boku v posledních 7 letech života.
Kniha se ke mě dostala až teď, více než 20 let po svém slovenském vydání, a jsem mimořádně překvapena obsahem i ilustracemi, které tvoří faksimile lístků, které Dürrenmatt psával manželce, jeho básní, kreseb, vtipných vzkazů i milostných dopisů.
Kniha hodně vypovídá o způsobu jeho myšlení, procesu tvorby i veřejných názorech, a také o pozdním vztahu dvou již stárnoucích tvůrců, kteří jsou jeden druhému inspirací i překážkou tvorby.

Kromě mě se tuším i několik dalších autorů komenářů k Puzovým knihám podivovalo, čím to, že Puzo dokázal ve svých mafinánských příbězích tak sugestivně a s tolika podrobnostmi zobrazit mafiánské prostředí, vztahy, subordinační hierarchii, svébytnou "etiku" a jimi uznávané hodnoty? Na čtenáře to totiž působí, jakoby spisovatel byl přímo součástí té zločincké organizace, nebo k ní měl "nadstandardně" (= podezřele) blízko.
Když jsem teď shlédla několik dílů britského TV seriálu "Největší esa mafie", tak jsem tomu konečně porozuměla: Život a "dílo" amerických mafiánů totiž neprobíhaly nějak v skrytu, ale v mnoha případech na očích veřejnosti, někdy dokonce s hlasitou podporou veřejnosti. Skutečnost, že mafiáni ovládali odborové organizace a měli v rukou některá celá odvětví podnikání, byla veřejně známa a při soudních procesech v médiích propírána. Způsoby zabíjení i vzájemného vraždení, propojení s politikou a policií také byly detailně popsané v dobovém tisku. Tedy to, co nám při čtení Kmotra připadalo jako ze zásvětí nebo jako výplody spisovatelské licence, se mi teď - po shlédnutí asi 5 dílů o největších esách mafie, zdá být jako reálný obraz "běžného" života, ovšem poskládaný a nakombinovaný z několika dílčích příběhů.
Omlouvám se, pokud to vyzní jako nežádoucí reklama na televizní program, ale ten dokumentární seriál opravdu doporučuji, protože mi velmi zásadně doplnil, dopověděl a objasnil Puzovu obdivovanou tvorbu.

Chci uvést na správnou míru nepřesnou informaci od uživatelky Lucy78, která níže tvrdí, že J. H. "překládá Mozartovy opery do češtiny". Není tomu tak.
Skutečnost je taková, že pan Nohavica nově (a velmi moderně, originálně, inovátorsky) PŘEBÁSNIL TŘI LIBRETA LORENZA DA PONTEHO k Mozartovým operám - Cosi fan tutte, Don Giovanni a Figarova svatba.

Kterákoliv jeho kniha na mě působí jako literární detoxikační kúra. Po všech těch různých knižních vraždách, znásilněních, pletichách, válkách, podrazech, úchylkách atd. stačí vzít si do rukou knihu pana Herriota, otevřít kdekoliv a začíst se. Začíst se do príběhů, které nepopisují žádný snadný život a neodehrávají se v luxusním prostředí, a přesto vyznívají optimisticky, povzbudivě, přinášejí napětí i vybízejí k čtenářovu fandění postavám, které jsou veskrze lidské, a tvorům veskrze zvířecím, tedy bez jakýchkoliv vtíravých "přísad" typických pro současnou literaturu. Stačí i jen pár epizod, a očista mysle se určitě dostaví.
Byl to obdivuhodný pán.

Je vážně překvapující, že tato v Británii tak vysoce ceněná autorka má zde všechny u nás vydané knihy "v modrém pásmu" - s nízkým hodnocením. Vypadá to, že ani ne zpracování, ale její témata jsou českým čtenářům jaksi cizí. Proč asi?