Koka
diskuze u autorů
Zdejší text představující autora vyvolává dojem dlouholeté literární činnosti. Žel, není tomu tak.
Na záložce českého vydání jeho jediné (a nesmírně slavné a překrásné) knihy Velký Meaulnes (česky též Kouzelné dobrodružství, Praha 1974) se píše:
Autor, francouzský spisovatel A. F., padl na začátku I. světové války u Verdunu. Zůstal po něm tento jediný román, který se stal rázem slavným a neustále je jedním z nejvydávanějších na světě. Hrdinové knihy skutečně existovali: autorovi rodiče, přátelé a dívka, kterou osmnáctiletý Fournier potkal jednou v Paříži a na niž nepřestává myslet. Romantický příběh o první nesmělé a zároveň hluboké lásce je tedy vlastně autorův prožitek, který vylíčil tak citlivě a s takovou jemností, ....
Setkání s T. S. E. popsal Robert Craft v knize Stravinskij / Craft: Deníky ze společných cest (vyd. Supraphon, Praha 1968) takto:
Anglie, 16. října 1961
Londýn. Večeří s námi T. S. Eliot. Stěžuje si, že musel ztrácet čas odmítáním pozvání na oslavy stého výročí Thákurova. „Přinesl jsem si jeho básně z knihovny, abych si ověřil, zda jsem se nemýlil, ale nedalo se nic dělat. Je ovšem těžké říci to Indům, totiž připustit, že člověk neřadí Thákura k Shakespearovi a Dantovi. Bill Yets říkával, že se mu Thákur líbí, ale tehdy zrovna psal něco pro časopis Východ. Dostávám pravidelné zásilky děl indických básníků; bývají k nim mimochodem přiloženy dopisy, v nichž mě žádají o kritický posudek. Jednou jsem na jeden odpověděl a tu věc jsem úplně rozcupoval . Za pár měsíců jsem zjistil, že můj nikterak lichotivý dopis byl otištěn jako předmluva k vydaným básním! Jako odměnu za tuto kritiku jsem dostal kašmírový šál. Vrátil jsem ho, ale přišel jiný, mnohem lepší šál a sdělení, že ten první mě skutečně nebyl hoden.“ Říká to všechno klidně, mdle, ostýchavě, s odmlkou po každé větě, jako kdyby měl rozedmu plic. (Ostatně ji má.)
Setkání s Borgesem, jak jej popsal Robert Craft v knize Stravinskij / Craft: Deník ze společných cest (vyd. Supraphon, Praha 1968):
Argentina, 31. srpna 1960
Obědvá s námi Jorge Luis Borges, malý, nervózní člověk – pořád si s něčím hraje ve svých neklidných prstech nebo si tře kolena – plachý jako fretka a skoro slepý. Upírá na partnera v rozhovoru jedno oko, ale říká, že stejně nevidí, a přirovnává sám sebe ke kapitánovi v The End of the Tether. Brýle má tak tlusté, že připomínají skleněné podložky pod nohy klavíru. Borges vyučuje v postgraduálním kurzu angličtiny na univerzitě v Buenos Aires. Sečtělostí nejen v angličtině, ale i v jiných pěti jazycích nás daleko předčí.
Setkání s Beckettem popisuje Robert Craft, autor knihy Stravinskij/Craft: Deník ze společných cest, (vyd. Supraphon, Praha 1968) takto:
16. května 1962, Francie
Samuel Beckett na oběd. Vysoký hubený muž se skromným vystupováním řeholníka. Vrásčitý a ustaraný obličej, čelo s hlubokými rýhami, v zubech by se mu dalo vydolovat hodně stříbra. Jeho vyděšené modré oči, zasazené hluboko v důlcích, a zároveň způsob, jak se mu ježí vlasy, připomínají sojku, až na to, že je tak ostýchavý, jemný, a že mluví tiše, lahodným hlasem. Přijel ze svého venkovského domku v něčem, co nazývá ´krabičkou od sardinek´.
Shlédla jsem dokument, který osvětloval autorovu smrt. Důvod jeho úmrtí byl naprosto kuriozní: Jeho kariéra a obliba v USA upadala, a tak se rozhodl přijmout pozvání jihoamerických přátel a přes Panamský průplav plul do Jižní Ameriky. Strašlivé bolesti břicha způsobily, že již v Panamě byl převezen na břeh a hospitalizován s podezřením na zánět žlučníku. Za pár dnů v strašlivých bolestech umřel. Až pitva prokázala, že spolknuté párátko mu propíchlo tračník, což následně způsobilo zánět pobřišnice. Párátko zřejmě spolkl na rozlučkovém večírku, při pití jednoho z mnoha drinků s olivou. A tak více, než jeho literární tvorba, se v americké historii, v dějinách medicíny, uchovalo jeho úmrtí jako učebnicový případ nezvládnutého stanovení diagnózy.
Jaký exot psal tento profil autorky?! Jakéže má "... znalosti ruské PUBLICISTIKY"??? A k čemu jsou jí? Na vysvětlování ruské moci z vnitřní perspektivy? Copak ona je součástí mocenské kliky? A odkdy se jméno přepsané z azbuky Aruťunjan píše v češtině Arutunyan?
Kromě ód od uživatelky "edysy" v komentáři ke knize bych zde uvítala, kdyby se nějaký rusista na to podíval a kriticky ten text editoval. Když už to zde musí být, tak ať to alespoň není v této negramotné verzi.
Always a reader: doporučuji ti poopravit si tvrzení, že knížky o HP jsou "čtené už po mnoho generací". Není tomu tak. Zatím HP četla jenom jedna generace a její děti až teď k tomu dorůstají. Stačí se podívat, kdy vyšla první - není tomu ještě ani 20 let!
Dnes ve 22:15 na ČT art bude představen tento nově jmenovaný laureát Státní ceny za literaturu za rok 2014.
Někdo jeho české překlady - zde uvedené knihy - snad vlastní, tak má i přístup k životopisným údajům. Ten, kdo jeho jméno a knihy sem vkládal, mohl k němu doplnit alespoň pár vět. Snad se - díky NC - o něm něco dozvíme,vždyť je to náš současník!
Pán profesor, s vďakou na Vás spomínam. Vaša -naša katedra - to bola aj v tých ťažkých 80. rokoch oáza, kde sa dala v mori špiny hľadať a nájsť krása.
Andy sa výrazne zaslúžil o uvedenie tvorby Vladimira Vysockého na Slovensku. Na jeho piesňový program z tvorby V. V. v 80. rokoch nikdy nezabudnem. Vďaka!
V autobiografické vzpomínkové knize Zápisky kriminalistovy (česky 1962) líčí Lev Šejnin své setkání se slavným ruským kriminálním vyšetřovatelem , který se jmenoval Anatolij Fjodorovič Koni:
Koni, jak známo, vyprávěl kdysi L. N. Tolstému syžet skutečného soudního případu, který pak geniální spisovatel použil jako osnovu svého románu Vzkříšení. Proto Lev Nikolajevič pojmenoval své dílo „Koniho románem“. Od něho je také námět k Živé mrtvole.
V autobiografické vzpomínkové knize Zápisky kriminalistovy (česky 1962) líčí Lev Šejnin své setkání se slavným ruským kriminálním vyšetřovatelem , který se jmenoval Anatolij Fjodorovič Koni:
Po přestávce se Koni rozhovořil o Dostojevském. Vyprávěl o tom, jak se Dostojevského díla Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest a Bratři Karamazovi, nehledě na literárně uměleckou hodnotu, stala objevem pro kriminalisty celého světa. Tak například známý francouzský soudní pracovník Atalain nikdy neopomenul zakončit své přednášky mladým kriminalistům slovy: “Především, pánové, čtěte a znovu čtěte Dostojevského.“ Předseda pařížského apelačního soudu Bernard de Glayot citoval ve své knize zasvěcené problémům soudní praxe různá místa ze Zločinu a trestu jako příklad pronikavého psychologického rozboru tak speciálních otázek, jako je vznik zločinného úmyslu a příprava k jeho uskutečnění.
„Všichni tito utrápení, mravně skleslí, nervózní a chmurní lidé,“ řekl Koni, „které Dostojevskij dovedl tak geniálně vylíčit, nezaniknou mezi typy vytvořenými ruskou literaturou, dokud v ní bude žít přání nacházet v té nejnevlídnější, nejzatrpklejší duši schopnost láskyplného smíru … Proto, drazí přátelé, typy stvořené Dostojevským budou pro každého kriminalistu živé, budou příkladem onoho vzácného, ušlechtilého umění, které nalézá živoucí duši pod nejhrubší, nejtemnější a nejodpudivější formou, a když ji nalezne, dovede v ní s účastí a rozechvěním objevit onu jiskru hned tiše doutnající, hned planoucí smířlivým svitem …“
Přijde mi naprosto legrační (až ubohé), že u autorky, u které dosud nebyl vůbec žádný komentář, se najednou dnes, v jediném dni, objeví komentáře hned tři, a to od tří různých jmen (neříkám osob!), zaregistrovaných na DK také v jediném dni - zrovna dnes.
Opravdu je M.H. tak "skvělá", že potřebuje takovouto průhlednou výpomoc? Nebylo by pro ní i pro uživatele DK lepší, kdyby její příznivci raději opravili chyby, které jsou zde na DK, v profilu této spisovatelky?
Na DK se hodně probírá téma výtvarného a grafického řešení knižních obálek. Úroveň slovenských knižních obálek trápí i Michala Hvoreckého, viz:
http://hvorecky.sk/2014/01/08/10-najhorsich-kniznych-obalok-roku-2013/
Mistryně současné povídky se dnes stala nositelkou Nobelovy ceny za literaturu. Důkaz, že i povídková tvorba, tematicky svázaná zejména "pouze" s rodištěm, není bez šancí oslovit celý svět.
Doporučuji tento rozhovor s panem Klímou:
http://www.novinky.cz/zena/styl/307259-josef-klima-jako-lidstvo-jsme-cim-dal-blbejsi.html .
Mluví mi z duše - také je zděšen z toho, že dnešní mladá a pak následující generace už nemají potřebu něco znát a umět, stačí jim jenom ty "vědomosti", které se dají vygooglovat (jak prosazuje i zde několik uživatelů DK).
Jeden z mála lidí, jejichž život naplňuje znaky mravní integrity.
Věta z textu v rubrice Autor "Je také přijata do Čestné legie." bude patrně hlubokým nedorozuměním. Do čestné legie nebyla přijata, (ani v ní nebojovala :-) , ale byla vyznamenána Řádem Čestné legie, což je takový ne zcela malý rozdíl!
doporučuji zajímavé povídání paní Tučkové o Bohyních a Gertě Schnirch:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/412231100252058/video/