1amu komentáře u knih
Zase jiný Grisham.Hned ta první povídka Krvavá jízda je crazy. Burani z vesničky Box Hill vezou zraněného (ne vlastní vinou) do nemocnice v Memphisu. Ale mládenci to mají těžké, mají vesměs žízeň, v hospodách po cestě jsou rajcovní holky, které dovedou vytáhnout dolárky ze šrajtofle. Ale bohudík vše končí (jak jinak) happy endem.
Nebo ta třetí Rybí spisy.Začátek vypovídá o čem to bude: Mack Stafford si 17 let v potu tváře vydělával na živobytí v advokátní kanceláři a nedovedl si představit, že by jednoho dne, jeden telefonát dovedl změnit jeho šíleně nudný a prostý život....
Velikost J.Grishama je v tom, že má vždy připravenu (skoro neuvěřitelnou) pointu a čtenář spokojeně vrní.
Nejde o obvyklá drsné právní thrillery, ale i tak vypadá život malých lidiček za "Velkou louží".
S velkou zvědavostí jsem se pustil do čtení útlé knížečky výtečného cimrmanologa, a to po přečtení jeho CV nazvané Nedělňátko. Tenor buffo z operety Proso opět nezklamal. Po "transfuzi" krve Járy da C. je při psaní plný roztomilých nápadů. Napadlo by někoho začít s tím, že autor a zároveň průvodce knihou, uvidí brzy ráno při návštěvě městečka, kde začal kdysi dávno učit - mrtvolu, která je mu k nerozeznání podobná ? Již to čtenáře zaujme a už to frčí... přes policajty místní (ty se na vyšetřování necítí) až po ty postavené výše, tedy v Praze. K tomu roztomilé vzpomínky na životní milostná dobrodružství (a že jich pan docent prožil neúrekom). V duchu jeho velkého guru a Největšího Čecha je i závěr knihy.
Je těžké říci, která povídka z těch 5-ti byla nejlepší. Spravedlivé by bylo říci, že všechny, ale to nejde. Asi (možná ta poslední) Šumící vánek - určeno
zamilovaným romantikům, ale nejen jim. To že napsal autor Šakala ? V tom tkví velikost FF. Nebo ironický Zázrak - také dost daleko od všeho co Frederick Forsyth napsal. Rozmanitost žánrů, vybraných témat - čte se to pohodově, takové by měly knihy být.
Hm,hm dámy - to já mám na Archyho úplně jiný názor. Ač ze slunečné Floridy je mi blízký, má smysl pro humor a zpočátku smůlu v lásce, což se postupně mění k lepšímu po seznámení s krásnou policistkou Georgy, která má jediný zápor - bohužel neumí vařit. Ale to nevadí od toho je Pelikán klub s úžasným majitelem Mr.Pettybonem, který umí připravit každý drink. A pak kouzelná dvojice domácí kuchařky Ursi a manžela jménem Jamie, oba jsou špičkové drbny s napojením na celou síť stejně zaměstnaných v kouzelném městečku. Archy Mc Nally si je toho dobře vědom a těží z této informační studnice. Má parťáka seržanta Al Rogoffa, se kterým spolupracuje na případech. Samozřejmě jde o zvláštní, jemný způsob humoru, který se spíše podobá špičkovým autorům ve "staré dobé Anglii". Je velkou škodou, že pan Sanders již není mezi námi. Se souhlasem pozůstalých jej nahradil pan Lardo, ale brzy přestal. Řada Archyho není jediná, i ostatní hrdinové pana Sanderse zaujmou.
Virgil Flowers, vyšetřovatel je mladší alter ego svého šéfa Lucase Davenporta. Rád a vědomě s potěšením koketuje s jeho manželkou, ale zejména s adoptovanou dcerou Letty, což Lucase někdy opravdu vytáčí a Virgil z toho má legraci. Má slabost pro něžné pohlaví a spíše se mu daří než naopak. V této čtivé knize však naletí. Děj má spád, odehrává se v kouzelném prostředí rekreačního zařízení s jezery okolo. Na rozdíl od svého šéfa má jinou metodu vyšetřování. Proleze všechny možné i nemožné kouty a s každým ztratí řeč. Tak se dozvídá věci, které by jinak běžnému vyšetřovateli ušly. Při tom se občas zaplete s krásnou ženou (což k němu patří), stylizuje se do kovbojské podoby, což se ženám líbí a je nezadaný ! Vždy je od Lucase D. dost daleko a nenechá si do své práce kecat. Je dobře, že autor vložil (jak je jeho dobrým zvykem) novou postavu. Inu Virgil tomu dává potřebný šmrnc.
Mám rád Lucase Davenporta, proslulého (kdysi) děvkaře, již v mládí zbohatlého (prodáním jím vytvořeného software kybernetických her). Jezdí rád ve svém Porsche a venkovští policajti v Minnesotě jsou u vytržení jak dobře musí být placeni jejich kolegové ze St.Paulu. Autor má své zaběhané know-how a postupně buď ubírá nebo přidává nové postavy. V této knize je to venkovská mazaná dívka Letty (12), která klade pasti na ondatry, které později prodává a tím i podniká. Samozřejmě by raději chytala mývaly (ale ti jsou mazaní). Ona je hlavním svědkem děje, protože našla jako první dva oběšence. Proto je i první, kterou Lucas D. vyslýchá. Částečně je mu sympatická, ale jde mu také na nervy svou aktivitou, zvědavostí, ale je hlavně mazaná. Zde si autor vytvořil pevný most, po kterém Letty v dalších knihách přejde do děje, spíše akce. 12.-tý rozlohou největší stát v USA je místem, kde kvete zločin (vždyť pro pašování je Kanada za rohem) a Lucas D. je pořád ve fofru. K tomu děsivě chladné zimy, má to těžké chlapec. Ke cti mu slouží, že vždy ke konci dosáhne úspěchu. Tak to má být a je tomu i v této knize.
Když mi bylo 9 let, ležel jsem před vánočními svátky na infekčním oddělení se spálou. A rodiče mi přinesli dárek. Ano byla to Klapzubova jedenáctka ! Kouzelné povídání pana Basse, dá se říci nadčasové. V této době, kdy kopaná je prolezlá špínou. jde o pramének průzračné vody. Musí nadchnout hlavně malé kluky a pokud ještě není, měla by být povinnou četbou na našich školách.
Jsem dlouhodobým milovníkem kouzelných ilustrací Vladimíra Renčína. Tato kniha mi přihrála do mé sbírky moudra Hamáčků,Dlabáčků a spol. další půvabné kresbičky klasika, ale též i pro mě doposud neznámé povídání o jeho životě, třeba to, že se česky začal učit až po válce v Hradci Králové, protože konec války prožil s německou matkou v Drážďanech. Autorů, jejichž vtipy pod sklem byly v mnoha kancelářích není mnoho, také proto se i kradly ! Kniha je poctou nezapomenutelnému tvůrci a dárci dobré pohody. Děkuji panu Boňkovi.
Čtenář si občas chce udělat radost. Já jsem tak učinil koncem roku 2017 a zasunul do knihovny objemnou publikaci o životě a tvorbě Mistra (s tím, že tam bude do té doby, než nebudu mít co ke čtení). No nevydržela tam kniha dlouho, má zvědavost byla veliká a neprohloupil jsem. Více než 600 stránek nevadí. Dozvíme se zkrátka o všem (třeba i o rockové skupině spisovatelů, kterou založil právě S.King a hrál v ní i u nás veleznámý R.Fulghum). Benefitem jsou nádherné ilustrace jeho dvorních spolupracovníků). Při čtení knihy jsem záviděl čtenářům v USA možnost zakoupit si občas exkluzivní výtisk z limitované edice (co by nadšenec nevydal nějaké $$$ navíc, že ?). Zajímavý je i rozhovor s asi nejlepším režisérem filmů podle knih Mistra, tedy s Frankem Darabontem. George Beahm složil poctu Mistrovi. Díky !
Zatím u mne nejlepší Mistrova kniha. Geniální nápad (který je u pana Kinga běžnou věcí) s obchůdkem, kudy vede cesta do určité dané minulosti. Jsme v USA, tedy i koktejl romantiky a lásky. A tak jsem si říkal, jak rád bych zažil něco podobného, co prožil Jake Epping . Samozřejmě historii nelze změnit, ale čtenář je někdy snílek a říká si "co třeba - kdyby". Atentát na JFK byl probrán ze všech stran, konec konců i tehdejší pan ředitel FBI L.H. si řekl své. Ale Jake vidí svého prezidenta jako hrdinu své doby, který se snaží a mladá generace mu věří a jde za ním. Kniha se čte krásně (jako ostatně většina díla Mistra). Úžasná Zelená míle byla zfilmována- bezvadným způsobem. A co třeba Dallas 63 ?
Knihu jsem si půjčil již s větší znalostí díla Mistra. Samozřejmě nelitoval jsem, již před mnoha lety ještě pod pseudonymem - zasvěcený pohled do blízké budoucnosti. Dovedu si představit několik našich (spíše bulvárních TV stanic), že jsou schopny brzy něco podobného aplikovat-bohužel. Jako mnoho hodnotitelů zde jsem to "zmáknul" za jeden večer. Ono ani nešlo přestat. Konec byl jasný - Ben Richards to nemohl "zařídit" lépe. Skvostné !!!
Asi nejslabší kniha ze série o "pohřebákovi". I když Hitchcock Sewel hýří v ostatních pár knihách vtipem, zde mu to jaksi nejde. Slabé téma, neuvěřitelně divný detektiv pomocník Pete (v lásce asi ňouma). Černí jsou černí a bílí jsou bílí jako v ruských filmech. Jinak Tim Cockey se čte fajn, tentokráte se mu ňejak nedařilo.
Naprostý souhlas skoro se všemi hodnotiteli. Stephany je v této knize o level výše. Babička Mazur též, její "utajená přání" dostanou každého příznivce crazy rodinky z Trentonu. Aby toho nebylo málo, autorka nám představila další bombu. Je jí trpaslík Randy Briggs, který dělá co může, aby se Stephany vyrovnal. Veliká škoda, že nemáme možnost seznámit se se vším, co zatím vyšlo. Janet Evanovich je jako víno "čím starší, tím lepší".
Jsem sice příznivec Davida Silvy, ale na můj vkus se mu poslední kniha u nás vydaná- nepovedla. Navazuje sice na Černou vdovu kde se objevuje nový netvor, který si říká v IS Saladin. Gabriel Allon s ním má z předchozí knihy nevyřízené účty. Ještě,že se na scéně objeví Christopher Keller, nyní již "napraven" ve službách MI6. Dává knize šťávu a jeho průpovídky v čase největší krize osvěží. Saladin má být velké kápo IS, avšak chová se jako školák(který nepozná třeba nyní paní Natalii Antonovou, která jej ošetřovala v minulé knize a doslova mu zachránila život). Téma M.Abramov, nyní ruský zbohatlík Antonov, je obehrané a znalec D.Silvy mu nevěří. Inu každý autor má práva na slabou chvilku, doufejme, že si ji touto knihou vybral.
Zklamání od mého oblíbeného spisovatele. Jedna z jeho nejslabších knih. 2 hlavní hrdinové knihy z Kárné komory dohlížející nad etickým chováním soudců jsou ňoumové nad jejichž "prací" čtenář žasne - jak je možné, že jsou ještě za to vše placeni ? Když hlavní padouch zařídí likvidaci jednoho z nich, tak kniha dostane trochu spád. Konečně Komora zjistí, že by se měla obrátit na FBI (čemuž se 4/5 bránili včetně jejich informátorů), tak to má konečně trochu spád.
Nakonec je případ je konečně vyřešen, dobro "vítězí nad zlem". Jediné pozitivum vidím v upozorňování na "Indiánská kasina" a poté "porcování medvěda" (dividendy z činnosti kasin). Což mi hodně připomíná preferenci určité skupiny obyvatelstva této země, jejichž význačná část žije a jedná v rozporu s právním řádem této země a je významně podporována "Bruselem".
Protože mám v knihovně "kompletního Grishama" - koupil jsem i "Píšťalku", stačilo si knihu zapůjčit v knihovně...
Pokračovatele Roberta van Gulika mám rád. Samozřejmě používá nadsázku, dává knihám moderní jazyk a hlavně vtip. Knihy se čtou dobře, třeba zrovna tato mi tak trochu připomenula Deset malých černoušků od slavné Agathy Christie. Je dobře, že někdo našel odvahu a dal se do nelehké práce s rizikem, že se to skalním fandům původního autora moc líbit nebude.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale ze všeho nejvíce mi utkvěl v hlavě tento axiom: komunismus je systém, který nepochopil, že aby druzí dosáhli štěstí, stačí je nechat na pokoji. (Jde již jen o to, co by bylo pokud by to systém pochopil).
Potěšilo mne zjištění, že nejsem sám, kdo tuto knihu považuje za jednu z nejlepších, které četl. Byl jsem zvědav na filmové zpracování, ale seriál nepřesvědčil. Samozřejmě, že jsem tuto knihu četl několikrát a nikdy jsem nebyl zklamán.
Archy Mc Nally je můj oblíbenec. Ale i další knížky z této série jsou pohodové. Nestříká proudy krev i ty vraždy jsou jaksi "kulantní". Autor si krásně vyhrál s hlavními postavami, počínaje moudrým otcem Prescottem, který by se raději narodil v Londýně Charlese Dickense, hodnou až naivní maminkou pečující zejména o své begonie. Kapitolou samou pro sebe je kuchařka Ursi Olson a manžel Jamie, vykonávající práci jakéhosi domovníka v honosném sídle Mc Nallyových, oba jsou "drbny", vždy velice dobře informováni o všem co se v přímořském městečku na Floridě šustne. Archy má kliku, že se při řešení jedné záhady seznámí s policistkou npor. Georgy (děsně vaří), se kterou se brzy sblíží. Jeho dřívější láska, vypočítavá Connie Garcia byla pro čtenáře děsem. Archyho v "práci" v otcově firmě hlídá a nedá mu chvilku klidu hlavní sekretářka paní Trelawny. Má to s ní občas těžké, ale většinou se z průšvihu dostane. Poskok firmy Binki Vatrous, přitroublý, leč sebevědomý někdy Archyho dost nadzvedne, ale poslední slovo má hlavní hrdina. Al Rogoff je jakýmsi doktorem Wattsonem Archyho. Jde o policejního poručíka, který svým způsobem (aby pro něj také něco káplo) s Archym spolupracuje.
Po smrti autora v r.1998 a po obrovských úspěších nejen na americkém knižním trhu, požádali dědicové pana Vincenta Lardo o pokračování série. Zhostil se úkolu poměrně dobře, ale je otázkou jak dlouho nám čtenářům vydrží psát (*1937).
Byť je Jack Reacher můj velký oblíbenec, tuto knihu považuji za nejslabší z celé utěšené série. Začátek ještě dobrý, ale pak to jde prudce z kopce a finální fáze je již bohužel pouze groteska.
A uplynuly 4 roky od tohoto komentáře. Ani teď v dubnu roku 2018 nic k lepšímu nelze dodat. Musím dodat, že je velice zajímavé - přečíst si komentáře všech "nás z houfu", kteří jinak Reachera žerou .