1bublina
komentáře u knih

Kniha mě překvapila, jak hodně byla čtivá. Přečetla jsem ji za dva dny. První polovina byla super a dala bych 5*, ale moc se mi nelíbilo rozuzlení s matkou. Taky mi vadilo opakují se dohadování hlavních hrdinů, jestli půjdou společně, nebo Clare bude čekat v pokoji. Jsem zvědavá, jak bude série pokračovat.


Herriota miluju a mohla bych ho číst pořád dokola. Vždycky se při čtení začnu usmívat. Je to jako lék na duši. Tenhle díl je asi ten nejlepší ze série.
ČV 2024 - Kniha s měkkou/brožovanou vazbou.


Trochu mě to zklamalo. Čekala jsem víc příběhů o ošetřování zvířat. Je to spíš taková příručka o tom, jak být dobrým klientem veterináře. Moc se mi líbil příběh o labradorovi, co žral kameny.


No, tak to byla opravdu jízda. První polovina knihy mě chvílemi nebavila a vůbec jsem nechápala chování Sandry. Druhou polovinu knihy jsem prakticky přečetla na jeden zátah a Sandru jsem upřímně nenáviděla. Hrozná mrcha. Moc mi nevyhovuje psaní formou deníku, protože nedokážu vnímat datumy a několikrát jsem se musela vracet, abych se podívala, jaký datum měl předchozí záznam. Ale to je můj problém :-)
ČV 2022 - Literatura faktu.


Původně jsem chtěla dát jen 3 hvězdičky, protože na začátku jsem s knihou hodně bojovala. Vadily mi ty básnický popisy a přiznám se, že jsem některé odstavce přeskakovala. Ale pak se konečně začalo něco víc, dozvídala jsem se víc o fungování Gileádu a líbil se mi i závěr.
ČV 2022: 13. Kniha od držitele Ceny Franze Kafky.


Nerada dávám nízké hodnocení svému oblíbenému autorovi, ale tenhle díl mě moc nebavil. Snad bude další v sérii lepší.

I když mám McBaina moc ráda a 87. revír je moje srdcovka, musím dát tentokrát jen 3 hvězdy. Nějak mě tento díl nebavil a trochu jsem se nudila. Napínavé to bylo až na samém závěru. Ale nezanevřu a budu číst další díly. Ještě jich mám před sebou spoustu.


Kniha se četla dobře a sem tam jsem se zasmála. Ale bylo to takové nijaké. Příběh byl často přehnaný. A nebyl tam ani jeden los..


Kniha jsem našla na zastávce v knihobudce. Nevěděla jsem, že je to 4.díl série. Začátek byl zábavný, prostředek nudný a depresivní a od návštěvy Londýna jsem to dočetla až do konce. Konec se mi líbil. Ostatní díly asi číst nebudu.
Jestli někdy vyjde Hle! Rovné kopce domoviny, určitě to číst nebudu :-)


Kniha mě bavila a přečetla jsem ji za 2 dny. James Herriot je moje srdcovka, takže mě potěšilo, že ho autorka zmínila hned v začátku knihy. Chyběl popis krajiny, ale děj se odehrával v mnohem rychlejší době, než psal pan Herriot. Potěšil mě velký soucit veterinářky, když se často pouštěla i do předem prohraného souboje o život zvířete. Třeba kotě s červeným obojkem. Kdyby vyšlo pokračování, ráda si ho přečtu také.
ČV 2020 - Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání.


První polovina mi přišla maličko nudnější, ale na jihu už to zase bylo ono. Opět vtipné a zajímavé vyprávění o cestování po Evropě.
ČV 2020 - 9. Kniha, jejíž první věta začíná zájmenem


Milá kniha, která se lehce četla. Přišla mi ale trochu neucelená a čekala jsem od ní trochu něco jiného. Doufala jsem ve spoustu vtipných historek, nedorozumění (protože Jana neuměla na začátku dobře anglicky) apod. Mnohem více tam bylo pocitů a nejistoty se sebou sama. Trochu mě rozčilovalo, že o manželovi mluvila jako o B.


Od autorky jsem četla knihu Spi sladce a Nezvěstná. Ta se mi líbila o trochu více, i když obě byly skvělé. Perfektně vymyšlená zápletka. I když byl děj celkem propletený, neztrácela jsem se v něm. Moc se mi líbilo spojení mezi Emmou a Tomem a jeho bratrem. Konec mě trochu překvapil, protože to neskončilo úplně dobře, ale to byl samozřejmě autorčin záměr. Určitě přečtu i další knihy od této autorky.


Druhá kniha od autorky, kterou jsem četla. Opět mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale pak už jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem nezjistila, kdo je vrah a jaký měl motiv. Zakomponování války - opravdu zajímavé. Jak je u autorky zvykem, vraha nelze ani tipnout dokud Vám ho autorka nepředhodí.


Posloucháno jako audiokniha - Miroslav Táborský čte výborně, moc jsem si to díky jeho přednesu užila. Jak zmiňují ostatní komentující - na začátku se zdá nemožné, že se z takového citlivého kluka stane nakonec nemilosrdný prezident Snow. Ale ten vývoj je krásně vidět a na konci knihy už je to Snow, jak ho známe z Hladových her :-) Poslední kapitola a epilog mě opravdu překvapily. Kniha se mi moc líbila a těším se na Úsvit sklizně, která má vyjít letos.
ČV 2025: Kniha, ve které se bojuje za svobodu.


Na začátku eknihy je uvedeno, že kniha neprošla žádnou korekturou - je to tedy vidět, protože v knize bylo opravdu spoustu chyb. Od překlepů, hrubek až po záměnu příjmení u jedné z postav.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, asi tak první třetinu. Pak se konečně začal případ rozplétat a chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
V komentáři Galloway se píše, že kniha měla být pocta A. Christie. A musím říct, že na závěru knihy byl inspektor úplně jako Hercule Poirot :-)
Ještě bych tedy knize vytkla dialogy. Naprostá většina dialogů byla spíš takový monolog jedné postavy, která položila spoustu otázek, řekla spoustu domněnek a vůbec nečekala na to, jak se druhý vyjádří. Jo a hlas i jiné věci často "rezonovaly".
Jinak se mi případ moc líbil, bylo to pěkně zamotané.
ČV 2025: Kniha z nakladatelství, od kterého jste zatím nic nečetli.


Nějak mě to až tak nebavilo. První díl mi přišel o dost lepší. Ale možná mám taky trochu čtecí krizi. Jinak je paní Soukupová moje oblíbená spisovatelka.

Tohle bylo utrpení. Obvykle nedávám knihám nízké hodnocení. Když mě nebaví, prostě je nedočtu. Neuvěřitelně se to táhlo. Asi do půlky jsem četla poctivě, pak už jsem začala některé odstavce přeskakovat. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne.
Kdysi už jsem jeden díl Reachera četla a ten mě moc bavil - Varovný výstřel.
Tento díl byl úplně jiný. Přišlo mi to uměle natahované. Třeba ten popis rozednívání před poslední akcí. Proč?
ČV 2023 - Kniha s místností v názvu.


Tenhle díl mi přišel mnohem těžší než Útok ze tmy. A taky delší.
Umřela jsem asi 5x (3x to bylo kvůli hození "špatného čísla" v tabulce náhody). Úplně od začátku jsem šla 3x, pak už jsem používala "save mode", kdy jsem si psala čísla, kde jsem se nějak rozhodovala. Ani jednou se mi nepodařilo dokončit s drátěnou košilí, která se mi vždycky utopila společně se zbraněmi. Takže potom souboj v hostinci byl holýma rukama (tam jsem taky jednou zařvala :-)
V tunelu jsem taky jednou umřela - neměla jsem totiž to zatracený kopí. Naštěstí jsem si vzpomněla, kde jsem se s ním cestou potkala, takže na druhý pokus jsem si pro něj došla.
Po získání Sommerswerdu už to bylo easy, ale těch bojů na konci bylo trochu moc. Těším se na další díl.


Já takové nadšení z knihy nesdílím. Příběh byl dobrý - přeci jen je podle skutečné události. Ale ta forma psaní mi moc nesedla. Hodně mě rušily věty typu: Na to Simon vzpomíná takto: K tomu Tony říká toto: Rosemary k tomu dodává toto:
Některé věty byly hodně krkolomné a nemyslím si, že by za to mohl překlad:
"O pár dnů později, když jsem rovnala fotografie z toho večera do alba, naznačovaly všechny důkazy této výjimečné rodinné události, že tady máme co do činění se dvěma mladými muži, kteří jsou na cestě vpřed."
Na konci už jsem i některé odstavce přeskakovala - různé dopisy od sestry Joseph a pod.
