2mig1 komentáře u knih
Jednou jsem se pokoušel číst slavnou Jane Austen. A stále nechápu, proč je ona tou ikonou literární romantiky. Stejně jako u Tolstého Kareniny oceňuju u Hardyho působivost vykreslení citů jednotlivých postav a vztahů mezi nimi. Zde podtrhnuto občasnou trefnou ironií. Alespoň co se první poloviny knihy týče. Druhá už je na tom o něco hůře a tempo snižuje místy přílišná popisnost. Ale dá se přežít, stejně jako trochu hluché finále ve znamení, kdo si počká, ten se dočká.
Vlastně stejný problém jako u Feťáka - napsáno dobře, ale úchvatně nezajímavě. Popravdě jediný zajímavý na Teploušovi je to, že téma závislosti na drogách přebíjí téma neopětované "lásky" k příteli hlavní postavy. Teplouš je vlastně dost zavádějící název. Feťák 2 je trefnější. Burroughsovy dopisy už zaujmou o něco víc, i když i ty nakonec sklouznou k feťácké monotónnosti.
Vtipný, dojemný, krásně ilustrovaný. A i když ne tolik propracovaný jako Vánoční prasátko od Rowling, tak spolu s ním další kandidát na tradiční vánoční čtení.
Ve své době prý nejlepší román jsem si předstvoval trochu jinal. Z očekávání se vyloupla taková trochu zmatená červená knihovna, kdy jsem ztrácel přehled v tom, kdo po kom vlastně jede. Nechybí samozřejmě ani poctivá romantická tragédie.
Vždycky si říkám, že ty válečné romány jsou vlastně pořád to samé dokola. Ale zatím si vybírám tak dobré kusy, že ono je to pořád dokola taky hodně dobře napsaný. Opět jsem měl problémy s tím, abych vstřebával množství postav, zde mi to ke všemu ještě navíc stěžovala finská jména, což bylo skutečné válečné peklo. Neznámý voják je z té zajímavější skupiny děl, kde sice v černobílém vidění věci nejste na té "správné" straně barikády, přeci jenom šlo se ve jménu Hitlera, ale ono je to uprostřed bojů vlastně jedno. Pořád jde o tragický osud člověka, kterého semlely dějiny a vůle vůdců a který se snaží jen přežít. A takové štěstí nemají všichni.
Zastydnutí v trapně laciné erotice 90. let. Vlastně tu zbývá jen to, aby se látky zhostil Vít Olmer a natočil podle této útrpnosti film.
Uchvacoval mě ten všudypřítomný pach konce, smrti, rozkladu. Obdivuhodný je i nekonečný tok vět a myšlenek. Nicméně mám pocit, že jsem pro toto dílo ještě intelektuálně nedozrál.
Archaický jazyk z pasáží z minulosti mi připadal až nechtěně směšný a dost mě iritoval. Linie ze současnoti ubíhala tudíž lépe. Škoda toho, protože místy jsem tu tajemnou atmosféru cítil. Ale vždy se během pár vět zase ztratila. Celkově to byla dost úmorná kniha.
Je znát Burroughsova osobní zkušenost - evidentně ví, o čem píše. Každopádně i těch několik desítek stránek neustálého bloudění v kruhu je ve výsledku dost ubíjející a nedokáže udržet pozornost.
Připitomělé odstíny měly alespoň dokonalý penis a byly trapně vtipný. Tohle je jenom trapný a bez penisu.
Perlička na dně *** / Ostře sledované vlaky ****