2mig1
přečtené 200
Ztracena v bílém šumu
2022,
Javier Castillo
Javier Castillo má štěstí, že píše lehce. Čtení ubíhá celkem svižně. Smůlu má v tom, že stvořil vcelku nesympatickou hlavní hrdinku a že samotný hledání/vyšetřování je tak trochu odsunutý na druhou kolej a postrádá nějaký větší napětí. Točí se totiž pořád v kruhu a ta jedna mrtvola, která se v průběhu děje objeví, je vlastně jenom na efekt. Zda mě otevřený konec navnadil na další díl série, ještě pořád nevim.... celý text
Obecné dějiny hanebnosti
2006,
Jorge Luis Borges
Jako cvičeníčka fajn, no. Ale že by mi z toho něco utkvělo v hlavě, to se říct nedá. Snad možná pirátka. Možno brát jako kuriozitu, jako plnohodnotnou knihu nikoli.
Štědrosaurus
2018,
Tom Fletcher
Vtipný, dojemný, krásně ilustrovaný. A i když ne tolik propracovaný jako Vánoční prasátko od Rowling, tak spolu s ním další kandidát na tradiční vánoční čtení.... celý text
Viděla jsem vraždu
2010,
Agatha Christie
Překvapivě brutální, co se týče oběti. Netuším, zda Agatha i v jiných příbězích nechává vraždit děti. Ke kladům patří i napínavý finále. Celkově má ale příběh poněkud línější tempo.... celý text
Tiché vody
1907,
Bohumil Havlasa
Ve své době prý nejlepší román jsem si předstvoval trochu jinal. Z očekávání se vyloupla taková trochu zmatená červená knihovna, kdy jsem ztrácel přehled v tom, kdo po kom vlastně jede. Nechybí samozřejmě ani poctivá romantická tragédie.... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
Můj první Nesbø mimo sérii Harryho Holea. A taky tedy poněkud zklamání. Sice tradičně skvělý a syrový popis prostředí i charakterů. Ale jinak se vše děje tak nějak nuceně, tváří se osudově, aby vše na konec vyplynulo tak nějak do ztracena.... celý text
Život a doba Michaela K.
2006,
John Maxwell Coetzee
Je to přesně ten typ knihy, která je dobrá, to jistě. Taky je to ten typ knihy, kterou si jako čtenář tak nějak odškrtnu, že jsem ji absolvoval, splnil. A hotovo. Fajn, ale nějak extra jsem z toho odvázaný nebyl.... celý text
Žhářka
1998,
Stephen King
Musím bohužel konstatovat, že jsem se právě prokousal prozatím nejslabší Kingovou knihou. Jsem u něj zvyklý, že se ve větším prostoru věnuje popisu postav a prostředí. Nevadí mi to, přispívá to k opravdovosti a máte pocit, že ti hrdinové jsou skutečně lidi z masa a krve. Zároveň ale byly zatím Kingovy příběhy taky plné dynamiky a napětí, případně nostalgie. A to je problém Žhářky. Dynamika a napětí zde úplně chybí. King opakuje myšlenky a zmiňuje opakovaně různé detaily a způsobuje tím, že se těch 400 stránek neskutečně vleče. A vždycky, když si už myslíte, že se stane NĚCO, King navazuje atmosféru osudovosti, tak se vlastně nestane vůbec nic (výpadek proudu během bouřky). Za mě tedy u Kinga poněkud zklamání.... celý text