6493
komentáře u knih
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Velmi milé a klidné čtení, od kterého dostanete přesně to, co slibuje - chvilku pohody a relaxace (a příšernou chuť na cinnamon buns). Místy to bylo až moc poklidné a lehce unylé, když to jediné, co se v knize řeší, je cena za kafe a nákup kamen. Hvězda dolů za příliš nerealistický optimismus, který i ze záporáků udělal klaďase.
Neznámý žalm
Laura Thalassa
Ještě o kousek horší než první díl. Opět nula akce, jen nějaký ten sex, popisy toho, jak je který chlap k sežrání, zápletka je prostě meh, předvídatelné až to pěkné není a teda toxicita vztahu hlavních postav je do nebe volající. Fuj, takhle žít a ještě si to celé ospravedlňovat a dokonce glorifikovat, to bych radši byla singl, děkuji pěkně.
Dvůr zázraků
Victor Dixen
Podobně jako první díl je i tohle plné nenaplněného potenciálu, nedotažených epizod a jednotvárných postav. Hlavní hrdinka se stále až po kolena brodí svojí existenciální krizí a s problémy se potýká se stejnou ladností, jako by se pohybovala v želé.
Autor se tu snaží o něco jako detektivní zápletku, ta je ovšem zhruba na úrovni Pošťáka Peta a vyvrcholení se nedočkáte, zřejmě ho psaní ke konci přestalo bavit.
Pozn. plesové šaty z flanelu? Plíce plnící se jinovatkou? Uffff
Kruté požehnání
Emily Thiede
Pěkná kniha, zajímavý systém magie, který bude, doufám, víc rozpracován v dalším díle. Místy to bylo trochu hluché a ploché, všechny postavy si byly velice podobné a chyběla mi tam nějaká větší charaktrová rozmanitost. Nicméně čtení mě bavilo a snad až na příliš pohádkový a duhou zalitý závěr to velmi dobré čtení i pro dospělé.
Mrazivý polibek
Richelle Mead
Oproti jedničce žádná změna, děj není moc rozpracovaný, opět dokážete všechno předpovědět a nechybí ani nekonečné popisy toho, jak je kdo sexy a co se mu zračí v očích.
Stále však zůstává faktem, že svět Vampýrské akademi je super zajímavý a vidím v tom možnost velké parády a prostoru pro hlubší rozpracování. Reálně téhle knize nejvíc ublížil směšně nízký počet stran, jsem si jistá, že trojka, se svými téměř 400 stranami bude konečně to pravé ořechové.
Vikomt, který mě miloval
Julia Quinn
O fous lepší než předchozí díl, ale opět se zde neudálo nic mimořádného a já pro trochu té romanitky na úrovni 19. století raději sáhnu po Austenové.
Vévoda a já
Julia Quinn
Neurazí, nenadchne. Je to takové milé čtení, které, pokud si chcete jen odpočinout a na chvíli vypnout, určitě postačí. Co mě ale iritovalo bylo chování Daphne, která, na tehdejší dobu, byla dost nekorektní a myslím, že by ve společnosti stála dost na okraji. Mužské postavy zas byly machistické a s ženou mluvily jako s věcí a svým majetkem. V té době to tak skutečně bylo, ale nic nezkazí román tolik jako muž, který své milované zdůrazní, že si s ní může dělat cokoli se mu zamane a na c ovše má vůči své ženě právo.
No jo, doby Austenové jsou zkrátka nevyhnutelně pryč a my už se další dobové senzace a dalšího Darcyho nedočkáme.
Hrdá
Elżbieta Cherezińska
Ambiciózní projekt pro mě doposud neznámé autorky. Na bezmála 500 lehce vyčerpávajících stránkách čtete o hodinách dějepisu, které jste na základce určo prospali protože kdo by se v těch Boleslavech měl vyznat!
Tahle kniha mě naštěstí neuspávala, ale příznám se bez mučení, že některé pasáže jsem rychle profrčela, abych se zase dostala k těm, které mě zajímaly (Svatoslava, ehm ehm). Je pravda, že občas toho bylo skutečně moc, sledovat vztahy napříč každým evropským knížectvím, královstvím, markrabstvím, kmenem a bůh ví čím. Plus teda asi bambilionem postav, co se jmenujou buď stejně, super podobně, nebo tak bizárně, že si vám matlají dohromady jak diví a jediným majákem v temnotě je SVATOSLAVA.
To je pane hlavní hrdinka! Nejde si ji neoblíbit, obdivovat jí, fandit jí a zároveň nad ní občas kroutit hlavou. Je to skutečně velice dobře napsaná postava. Po přečtení jsem si ji pogooglila a překvapilo mě, že vlastně vůbec nemusela existovat. Ale rozhodla jsem věřit v její existenci, a to přesně v té podobě, jakou jí vtiskla autorka.
Romulus - první král
Franco Forte
Pro mě velice příjemné čtení! Až mě to překvapilo, od knih, které jsou napsány víc než jedním autorem, většinou žádný zázrak neočekávám. Ale Romulus mě bavil od začátku do konce. Ačkoli je v příběhu hodně fikce, baštila jsem každou větu a jediné, co mi zabránilo dát 5 hvězd, byla místy až přílišná romantizace postav a situací.
Jinak ale parádní jízda!
Polibek bez duše
Jennifer L. Armentrout
Za mě těžký průměr. Nápad možná fajn, nicméně originalita vlastně neexistuje.
Postavy jsou ploché a nezajímavé, příběh nezáživný a milostná linka jak z Bravíčka. Jak už je autorčiným zvykem, všechny mužské postavy jsou sexy až se každé kolemjdoucí osobě roztečou kalhoty, ženské postavy jsou malé chudinky, které celou dobu akorát reší svoje mindráky a který týpek se jim vlastně líbí víc a jestli jsou břišáky toho či onoho lepší, než jiného.
Být mi patnáct, asi bych dokázala přejít celkovou nezáživnou jednoduchost, ale pro mě je to málo.
Temná kněžka
Margaret Rogerson
Bylo to dobré, ne tak dobré jako Kouzla rodu Thornů, ale stačilo to na 4*.
Svět je moc bezva, duchové, kněžky, tajemno, zo všechno bylo na jedničku. Hlavní hrdinka je absolutně mimo jakýkoliv stereotyp, což je zase na jedničku. Vedlejší postavy dávají smysl, jsou zábavné, šokující a komplexní.
Problém mám ale s tím, že vlastně vůbec nerozumím motivaci hlavní hrdinky. Ta má propracovanou back story, nicméně její postup v rámci příběhu je pro mě nepochopitelný a matoucí. Abych se vyhla spoilerům a navádění, nechám to otevřené, třeba to při druhém čtení pochopím lépe.
Těším se na další díl!
Ódinovo dítě
Siri Pettersen
Další originální fantasy do sbírky. Severská mytologie je v poslední době dost populární, stejně jako ta řecká a římská, když frčely filmy s Asterixem. Ódinovo dítě je bezpochyby jednou z nejzajímavějších knih, které jsem za poslední dobu četla. Styl autorky je dost neobvyklý a bude vám chvíli trvat se do toho začíst, ale bude to stát za to.
Začnu nejdřív s minusy, abych recenzi zakončila na příjemnější notě.
- prvních 100 stran budete tápat, a to dost. Navalí se na vás halda termínů, jmen, názvů řek, měst, hor. Všechno s často nevyslovitelným šmrncem, jaký umí jen severské jazyky.
- kniha je místy hodně abstraktní a trochu psychadelická, takže se může stát, že budete trochu tápat a snažit se vysvětlit pojmy jako Síla nebo přimknutí, což se vám stopro nepovede, je to čirá abstrakce. Tohle je zároveň i kladem knihy, nemusíme vždycky všechno dostat naservírované na talíři, občas je fajn trochu zapojit mozek a fantasii a vykládat si věci po svém.
- i přes to, že příběh má mnoho vrstev, dějových linek a celkově je velmi rozmanitý, občas byl předvídatelný, což je něco, co jsem nečekala vzhledem k tomu, jak bylo občas složité udržet nit.
A teď klady:
- kratší kapitoly, takže i přes komplikovaný začátek má děj svoji dynamiku a hezky vám ubíhá
- nádherně originální fantasy svět, ačkoli mapka uvnitř knihy je vám úplně k ničemu
- postavy, které jsou všechny krásně rozpracované a každá o sobě originálem
- jako poslední chci vyzvednout tajemno, které celou knihu obestírá. Tím, jak je všechno vlastně abstraktní, přináší to s sebou i dávku mystery, která je velmi příjemná a unikátní.
Polibek vítězů
Marie Rutkoski
Závěr celé trilogie nezklamal. Autorka dokázala udržet vysokou kvalitu napříč všemi třemi knihami a já tak byla navýsost spokojená.
Co musím vyzdvihnout v rámci trilogie je rozmanitost. Každý díl nám představuje nový příběh na nových místech a vy se tak vždycky můžete těšit na něco nového, ale pořád se starými dobrými prvky intrik, nečekaných zvratů a rozuzlení.
Je mi opravdu moc líto, že třetí díl se v ČR nikdy nedostal na světlo a nemůže tak obohatit moji knihovnu, naštěstí jsou anglická vydání designově velice zdařilá, tak se těším, až se k trilogii za čas vrátím v originále.
Kletba vítězů
Marie Rutkoski
Kletba vítězů je pro mě jedním z největších překvapení. Když jsem si ji koupila, očekávala jsem oddechové čtení v novém fantasy světě, ze kterého si toho mc nevezmu, ale ani mě to nebude moc stát.
I když se mýlím jen velmi nerada, tady s radostí přiznávám porážku. Kniha je skutečeně velmi dobrá a nedala mi ani na chvíli pokoj. Pojďme to vzít popořadě:
Ústřední dvojice je velice dobře napsaná. Ani jeden z nich nepředstavuje žádný ideální model, má svoje klady i výrazné zápory, a to se mi líbí. Postavy a jejich vzájemné interakce jsou tak velmi čtivé, uvěřitelné a ve svých chybách sypatické.
Svět, kde se kniha odehrává, je poměrně jednoduchý, vykazuje historické prvky a neplete nám hlavu přehnanou geografií. Někdo tu již hovořil o otroctví, které jé vlastně základem tohohle světa a ústředním motivem příběhu. Pravdou je, že tahle problematika je tu vyvedena v poměrně dietní formě, sice nikdo z nás otroctví nezažil, ale z různých pramenů asi chápeme, jak to fungovalo a jak příšerně nehumání to bylo. Ačkoli má i zde otroctví dost temnou stránku, není ještě tak dlouho zakořeněno ve společnosti a mnoho otroků se podobá spíše běžným pracovníkům a sloužícím. Tím chci jen říct, že to sice nestojí za nic, ale bavlníkovým plantážím na jihu se to opravdu rovnat nemůže. Zajímavá věc, otroci zde působí i jako vychovatelé dětí - jak si tedy máme představit otroky, kterým jejich pánové věří natolik, že jim svěří svoji budoucnost? Tohle vnímám asi jako jediný kaz na celém tomhle tématu.
Za další je příběh samotný. Ten velice pěkně ubíhal, bez jakýchkoliv hluchých míst a logických karambolů. Hlavní postavy se v něm pěkně rozvíjejí a já osobně neměla tendenci příběh předpovídat, jak se mi to často stává v jednodušších a hluších dějích. Sem tam autorka přihodila i nějaké to překvapení a hlavně spostu detailů, které se, pokud jim věnujete pozornost, časem rozvinou v něco většího a vy si řákáte jenom "aha, dobrý".
Celkově tak dávám 5* absolutně bez výčitek.
Nejchladnější dívka ve Městě chladu
Holly Black
Kdo by nemiloval příběhy o upírech! Čím víc knih se napíše a filmů natočí, tím víc druhů upírů dostáváme. Třpytivé víly ze Stmívání, děsivé přízraky se zahnutými pařáty z Nosferatu, nebo třeba sexy upíry z Van Helsinga, pokud zrovna nelítají v podobě Batmana po bouračce.
Black nám představuje nový druh upírů, který je vlastně směskou všech dobře známých; jsou to uhrančivě přitažliví "neživí" se silným instinktem zabít co se pohne, averzí vůči slunci a možností, že pokud budou dřevěným kolíkům utíkát dost dlouho, zatočí se jim nehty.
V čem ovšem autorka přináší novátorský přístup, je, v první částí knihy, poměrně bizární road trip nesourodé pětky, v druhé části pak zajímavý vhled do psychiky člověka, který má šanci tak pade na pade, že se stane jedním z "nich". Prožíváme tak na stránkách knihy rozporuplné pocity, myšlenky a názory, které se jen velice vzdáleně přibližují smrtelnickým seznamům "pro a proti".
Ačkoli se mi velice líbí až témřeř fylozofické pojetí upírů a závěr, který se vymyká z klasických love story fantasy (tleskám), nemohu dát víc než 3*. Mnohé situace jsou zmatečné a prvoplánové, některé postavy postrádají dimenzi a celý ten svět je tak trochu nahlavu. Pochopitelně nevíme, jak by dopadla naše drahá Země, pokud by se někdy vyplnily katastrofické předpovědi o konci světa, ale proboha, modlím se, aby to nebylo takhle trapný a vysílaný live na YouTube.
