7944 komentáře u knih
Povídka kostlivce ve skříni na mě měla největší účinek při živoucích představách. Mám v pokoji skříň. A ta se někdy otevírá sama. Přes den si z toho nic nedělám, a přes noc mi to taky bylo donedávna jedno. Dvoje posuvné dveře, z jedněch vypadla taková malá trojúhelníková součástka, a ztratila se. Ozve se cvak, a vnitřek se odhalí. Ke všemu zvuk pojízdných koleček. Zkusím použít izolepu. Přeji všem dobrou noc.
Jsou příběhy, jejíchž interpretační linie jsou svázané a tvoří v podstatě jedno lano. A pak jsou ty, co tvoří síť významů, v nichž záleží na místě, kde stojíte. Někdo se nachází na kraji, jiný ve šprušlích vprostřed. A tohle je případ té pavučiny. A vy jste ta moucha.
„Mým hlavním cílem není přimět učitele a psychology, aby nahradili staré předsudky novými, ale přesvědčit je, aby děti pozorovali, trpělivě, opakovaně, s respektem, aby se zdrželi předčasných úsudků a vytváření teorií, dokud nemají ve svých hlavách to, co většině dosud schází - dostatečně přesnou představu o tom, jaké děti jsou.“
- Hohn Holt
„... Rádi se považují za zdroj, za jediný zdroj, všeho poznání, moudrosti a učení ve třídě. Někteří z takových učitelů jsou vedeni touhou po moci, ke které jim učebna skýtá mnoho příležitostí, jiné zase vede hluboká a někdy zoufalá potřeba cítit se užitečnými, nezbytnými, nebo dokonce nenahraditelnými pro své žáky. Oba typy se cítí velmi ohroženy každým doporučením, že by se děti mohly a měly učit podle sebe. Mnoho dalších učitelů by dětem poskytovalo více nezávislosti a vlastního směřování, drží je ale při zemi obavy z pravidelných testů, podle kterých budou jejich žáci a oni sami posuzováni.“
- John Holt
Lidé z budoucnosti budou kroutit hlavami a zdvihat ramena v nepochopení při zmínce o dnešním školním systému. (V jistých místech ve světě již došlo k legalizaci, a stává se z těchto nových forem trend. Nicméně u nás ještě doba dostatečně nepokročila, a stále jezdíme ve vyjetých kolejích několika dřívějších generací. Snad největší nesnáze ve změně působí to, že si nikdo pořádně nedovede představit, jak by tomu mohlo být jinak.) No tak světě! Ve škole mě naučili, ze učení je otrava, nuda a děs! A přesto mimo školu miluji četbu, psaní, informace, ... není to také učení? Všechno je to na mou malou hlavu moc.
Nové pohledy, nové názory, nové zkušenosti, fajn knížka, čtěte a přemýšlejte při tom.
Štěstí na míru je úzkou příručkou nahuštěnou moudry a tipy o štěstí, ke štěstí. Doporučuji jako četbu do autobusu. Je lehce napsaná. Stačí pár vět prolétnout očima. A pak nechat létat jenom myšlenky. Ale pozor nepřežvykovat. Uvést se do stavu Flow. A s otevřenou knihou na klíně a pohledem upřeným z okna dorazit do cílové zastávky.
K tomu, aby Stojednaletý stařík dohnal Stoletého staříka by bylo potřeba víc. Přesto brilantní absurdní humor Jonase Jonassona ani tuto knihu neminul. Hodnotím 79% stálo za to přečíst,... smích vás nemine.
Doporučuji. Dle mého názoru se to, jak Arthur Schopenhauer popisuje svět, nedá nazvat pesimismem. Spíše se jedná o pohled racionální, je velmi racionálním. Ale proč by to mělo být špatně? Někdo se rád opíjí optimismem. A lidi se obecně rádi opíjí spolu. A pak ten, co odmítne a rozhodne se stát bokem a jen pozorovat, ten je pak pokládán za toho pesimistu, co nemá rád zábavu a vše vidí jen černě. To je otázka, pro kterou se každý musí rozhodnout sám. Doporučuji ještě jednou a dodávám, nebojte se, že by to na vás sneslo temný mrak, spíše vám to otevře oči.
Pokud se vám z nějakého důvodu bude zdát příběh trpký a nezáživný, doporučuji prolistovat na stranu 184 a až po stranu 186 jej důkladně přečíst. Když se pak vrátíte, tam kde jste skončili, fialové nebe vám dá (či ne.) konečně smysl (či ne.), a vše získá docela jiný, čtivější nádech.
Známkování je sice motivující, ale je motivací jen pro známky. Tahle tenká kniha stojí za přečtení. Ke konci je list doporučených knih. Také pár z nich mě zaujalo.
1. Nikdy nesmíš zastínit "mistra". To pro popis myslím stačí.
Čtenáře (tedy alespoň mou osůbku) to zanechalo v rozčarování nad další možnosti jak pohlížet na svět.
Jak může být vzdělání s přídomkem "nucené". Místo nadšení z objevování tady máme něco, z čeho není úniku! Doslova. Také autor používá k popisu školy slovo vězení, ačkoliv jak sám píše, je mu to rovněž proti srsti. Ale co jiného to je? To vzdělávání ve škole? Když není možnost říci "ne".
Tak tohle mě bavilo především pro fakt místa nalezení knihy - sklep. A času - bouřka. Naprosto ideální.
Námět mě oslovil, obálka knihy nadchla. Ale psaní již nikoliv. Tři slova: Zdlouhavé, náročné, zdlouhavostí.