AaronŠvec komentáře u knih

Kniha, která vás přesvědčí o tom, že genetika ovlivňuje naše chování více, než si myslíme. Doporučuji!

1 16.05.2020

Chcete-li si vytvořit nový návyk, pak musí být nápadný, přitažlivý, snadný a uspokojivý. Naopak své zvlozvyky musíte učinit nenápadnými, nepřitažlivými, obtížnými a neuspokojivými.

Velmi stručná, ale silná myšlenka, kterou autor rozvinul do podoby knihy. Pokud jste o osobním rozvoji již něco četli, spousta rad obsažených v knize vám bude povědomá. Přestože Atomové návyky nepřináší nic zásadně nového, jedná se o velmi čtivou a povedenou kompilaci hlavních principů učení nových návyků. A věřte, že díky častému opakování (matce moudrosti) vám snadno utkví v hlavě.

3 16.05.2020

Životní heslo "Neptej se - pusť to z hlavy!", narkokapsle jako řešením všech nepříjemností a Soukromí jako nejdůležitější hodnota
přivedou lidstvo na pokraj vyhynutí. Aneb kam může vést touha po bezstarostném životě říznutá velkou dávkou sociálního inženýrství.

Kniha mi hodně připomínala Konec Civilizace od Huxleye. Motiv důležitosti knih pak 451° Fahrenheita.

5 20.02.2019

Sbírka historek z natáčení i mimo něj. Některé jsou vtipné a poučné, jiné už tolik ne. Jako fanoušek Gilmorek jsem od knihy čekal (možná přehnaně) větší zábavu.

2 03.11.2018

Pohodová oddechovka pro milovníky záhad, kterou jsem slupnul jedním dechem. Nesmí se ale brát příliš doslova.

3 24.10.2018

Ke knize jsem přistupoval dost skepticky, ale byl jsem mile překvapen. Spousta popisovaných situací je jako vystřižena z našeho partnerského soužití a nejednou jsme se u knihy s přítelkyní zasmáli.

Jako hlavní přínos knihy vidím v tom, že člověku ukáže, že jde na stejnou situaci nahlížet ze zcela odlišných pohledů. A už jen toto uvědomění – že danou větu nebo chování si protějšek může přebrat (a často přebírá) naprosto nečekaným a nepochopitelným způsobem – může řadě lidí výrazně zlepšit partnerský vztah a vzájemné pochopení.

Na druhou stranu jsem se za celou dobu čtení nedokázal přenést přes dualistické dělení na Marťany a Venuše. Chápu, že autor potřeboval nějakou chytlavou metaforu, ale jak sám v úvodu přiznává, lidé se nedělí pouze na dva typy. Spousta žen se v některých situacích chová více „mužsky“ a naopak. Nemluvě o 16 osobnostních typech MBTI apod.

Kdyby autor ženy a muže tolik nezjednodušoval, ocenil bych knihu více.

1 30.09.2018

Superprognózy jsou v podstatě knihou o jedné vědecké studii (The Good Judgment Project). Projektu, který má odhalit, jakými vlastnostmi oplývají lidé, kteří dokáží nejlépe předpovídat budoucnost. A jací takoví lidé jsou?

„Mají vyšší skóre v testech inteligence a více otevřenou mysl, než je průměr, ale nijak výrazně. Nejsou tak dobří díky tomu, jací jsou, ale spíše díky tomu, co dělají – pilně provádějí rešerše, důkladně přemýšlejí a podrobují se kritice, shromažďují a syntetizují různé úhly pohledu, vynášejí jemně odstupňované soudy a neúnavně prognózy aktualizují.“

Již z této krátké citace vyplývá, že vytváření co nejpřesnějších prognóz není žádná sranda, ale vyžaduje spoustu času a energie. Běžnému čtenáři tak kniha může dát pár tipů na co se zaměřit, nebo naopak vyvarovat, ale úspěšného předvídače budoucnosti z něho nejspíše neučiní.

Co osobně na knize však oceňuji, že mi přesvědčivě ukázala, že předpovídání budoucnosti je možné. Ačkoli jen do určité vzdálenosti (zhruba 5 let) a vždy jen s určitou mírou pravděpodobnosti, nikoli stoprocentní jistotou.

Mimochodem, kdyby byla kniha kratší, vůbec bych se nezlobil.

27.08.2018

Parádní knížka, miluju tenhle styl humoru :)

"Ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách, přespávat v brlozích, porvat se s osudem, překonat všechny obtíže, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat."

PS: Ilustrace Dana Černého jsou perfektní.

4 21.08.2018

Stručné a jasné pojednání o tom, že svobodná vůle neexistuje. Autorovi doklady z oblasti neurovědy a dalších oborů jsou přesvědčivé a potvrzují moji dřívější domněnku, že na své chování máme mnohem menší vliv, než jsme si ochotni připustit.

I přesto v knize nacházím dva výrazné nedostatky:

1) Harris svá tvrzení, že v mozku dochází pouze k dvěma procesům – deterministickým nebo náhodným – přičemž ani jeden z nich není svobodný, dokladá na současných věděckých poznatcích. Nijak ale nebere v úvahu, že budoucí vědecké bádání může dojít zcela k jiným závěrům. Před 200 lety jsme neměli ponětí o neuronech a kdo ví, co vše budeme o fungování lidské mysli vědět za dalších 200 let.

2) Na konci knihy se autor zamýšlí nad důsledky, které neexistence svobodné vůle může mít na společnost, politiku a morální odpovědnost. Bohužel tato část je velmi povrchní. Autor zde řeší pouze to, jak bychom měli přistupovat ke špatnému chování. Už se ale neptá na mnohem zásadnější otázky:

Pokud neexistuje svobodná vůle, jak rozlišit dobré od špatného? A má to vůbec smysl?

2 19.08.2018

Krátká a čtivá esej o tom, že lze žít i jinak, než jak si představuje většinová společnost. Kniha skýtá spoustu podnětů k zamyšlení, ale bohužel často také rychlých odsouzení. Navíc vulgarismů a negací je tam opravdu zbytečně mnoho (na knihu, která vybízí k vychutnávání si života).

Nečekejte žádnou propracovanou životní filozofii, spíš autorčin pohled na svět (což není výtka, ale pouhé konstatování).

Již zmiňované Disfrutalistické rozhovory s Tomášem Hajzlerem (dostupné na Youtube) jsou dle mého mnohem lepší a přínosnější.

21.07.2018