Abia Abia komentáře u knih

Smrt má jméno Doon Smrt má jméno Doon Ruth Rendell

Nouzovka na jeden den. Zapomněla jsem si knihu doma, musela jsem číst, co jsem našla. Dočetla jsem, ale znova bych nemusela a ani mě neláká číst další knihy od této autorky.

29.07.2020 3 z 5


Plavba smrti Plavba smrti Yrsa Sigurðardóttir

Pro mě je tato kniha ze série nejlepší, ale třeba je to tím, že jsem ji četla poslední. :-D Moc se mi líbilo proplétaní a navazování obou příběhu, jednoho z pohledu vyšetřování a druhého z pohledu účastníků událostí. Málo bylo osobního příběhu Tóry, ten mě vždy bavil. A fakt už další nebude? Škoda.

27.06.2020 4 z 5


Příběh vážky Příběh vážky Monique Gray Smith

Moc milá kniha, ve které každého osloví to, co právě hledá a potřebuje.

27.05.2020 4 z 5


Tři orlí pera Tři orlí pera Jan Mareš

Kniha o oddílu skautů, kteří plní úkoly, jsou na táboře atd. Napsaná je vtipně, opravdu se děti pobavily nad osudy hrdinů, je ale fakt, že samy mají podobné zážitky, bylo jim to blízké. Knihu "kazí" politické vsuvky, stávka dělníků. Chápu, že osud rodičů se dětí dotýká, ví, že bude málo jídla, když nebude práce. Ale zase jsem mohla dětem vysvětlit, o co jde a co se dříve dělo. Poslední kapitolu jsme už nedočetli, v podstatě se týká jen stávky, honiček stávkokazů a honiček s četníky. Obohatili jsme si slovní zásobu u spoustu slov, které děti neznaly.

20.02.2020 3 z 5


S pravdou ven S pravdou ven Lauren Myracle

Kvalita knížek postupně stoupá, tento díl je zatím nejlepší.

11.02.2020 4 z 5


Kamínky a balvany Kamínky a balvany Lauren Myracle

Omylem jsme knihu dostali jako první díl. Nevadilo to, i tak jsme se rychle zorientovali. Příběh Nory a jejích kamarádů se nám líbil, je originální a pochopitelný pro každého. Po slohové stránce je to trochu kostrbaté.

30.01.2020 3 z 5


Údolí nejčistších radostí Údolí nejčistších radostí Jan Šmíd

Tímto dílem si spravíte chuť po předchozím trochu smutném. Vrátíte se za Natem a jeho milými.

30.01.2020 4 z 5


Smrtonoš Smrtonoš Andrew McDonald

Dětem 14, 11 a 7 se líbila, četli jsme jí společně. Já jsem párkrát musela trochu omezit louže krve, protože se mi to zdálo moc. Každopádně k újmě dětí nedošlo, i jsme se pobavili, ale mám ráda jemnější knihy pro děti.

18.11.2019 3 z 5


Černé ovce a beránek boží Černé ovce a beránek boží Joanna Cannon

Tato kniha mě neoslovila. Opravdu divní lidé v divné ulici, kteří se divně chovají. I ty děti nejsou vlastně děti, říkají věci, které jejich věku nepřináleží. Kniha je vymyšlená na efekt, chrlí na vás rádoby moudra, ale ten příběh je tak nevěrohodný a první polovinu knihy i dost nudný. Ani to, co se lidem stalo a postupně se to odkrývá, mě nepřesvědčilo, že by to mohlo vést k tomu, aby lidé byli takto postižení a zlí. Skvělý nápad, který ale není dostatečně vytěžen, a absence nějakého poučení nebo rozuzlení na konci to ještě zhorší. Vracet se k této knize určitě nebudu.

09.11.2019 2 z 5


Psycho Psycho Robert Bloch

Film jsem neviděla, kniha mi strašidelná nepřipadala. Tak nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu....

29.08.2019 3 z 5


Až tady nebudu Až tady nebudu Linda Green

Skvělý nápad, který se ale nepodařilo úplně využít. Očekávala jsem více a to je asi ten problém. Zdálo se mi to nereálné a melodramatické, postupně jsem knihu zařadila do kolonky "knihy pro ženy" a to není moje oblíbená kolonka.

29.08.2019 3 z 5


Přechodné dokonalosti Přechodné dokonalosti Gianrico Carofiglio

Bavilo mě to a to stačilo.

29.08.2019 4 z 5


Jak nám zobák narost Jak nám zobák narost Carl Hiaasen

Bláznivé, snad i vtipné, ale zase jsem se smíchy neválela. Moore byl určitě lepší.

29.08.2019 3 z 5


Neplodnost Neplodnost Ben Elton

Já vlastně nevím, co ke knize napsat. Moc mě to nebavilo, až druhá půlka knihy mě začala více zajímat. Skvělé je střídání ženského a mužského pohledu a některé vtipy mě velmi pobavily. Znova bych ale knihu nečetla.

08.08.2019 3 z 5


Anna Vickersová Anna Vickersová Sinclair Lewis

Četla jsem ji v nemocnici, ležela tam na okně, jinak bych se k ní asi nedostala. Líbila se mi. Překvapilo mě, co všechno vlastně ženy nemohly a přitom to není ani sto let.

20.06.2019 3 z 5


Někdy prostě prší Někdy prostě prší Michel Faber

Tenká kniha, pořád jsem od ní odcházela, to se mi nestává. První povídka (Někdy prostě prší) zajímavý námět, uměla bych si jí představit jako celou knihu, víc propracovanou a delší. Druhá (Ryby) - už trochu psycho. Pak jsem nějak četla a u Slečna Koulová a slečna Luntová jsem se tak naštvala, že jsem knihu odložila a už jí nedočtu. Tento spisovatel asi není pro mě.

18.06.2019 2 z 5


Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky) Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky) Franz Werfel

Kniha je povídková, ale je to spíše několik knih v jednom. Číst Werfela není úplně jednoduché a hlavně to nejde rychle. Největší dojem na závěr na mě udělala část Bleděmodré ženské písmo, kde autor dokázal v příběhu, který byl vlastně banální, různými popisy pocitů, okolí a jednání vystupňovat celý příběh a vložit do něj dramatické zvraty díky očekávání hlavní postavy. Sjezd abiturentů zase předkládá téma morální viny za své jednání a pohled na to, jak můžete svým jednáním změnit něčí život.

Werfel píše tak květnatým jazykem, vytváří slovní spojení, která běžně nejsou používaná, ale přesně rozumíte obrazu, který chtěl vytvořit. Jistě má na tomto podíl i krásný jazyk překladatele.

28.05.2019 4 z 5


Anglické listí aneb Coolturní šok Anglické listí aneb Coolturní šok Alena Damijo

Nesmírně vtipné - no to je trochu nadnesené. Já bych řekla úsměvné. Kniha vyplnila chvilku mezi dočtením knih a naložením další várky v knihovně. Něco nového jsem se dověděla o Anglii a pošlu jí dál.

01.05.2019 3 z 5


Strážci příběhů Strážci příběhů Mechthild Gläser

Na knize mě zaujal nápad, že mohou hrdinové vstupovat do knih a v nich zažívat různé věci. Knížka je napínavá, má zajímavou zápletku i zajímavé rozuzlení. Dětem se tahle detektivka moc líbila, na konci už chtěly vědět, jak to dopadne, tak jsme museli číst do noci. Konec je trochu nedotažený, působí dojmem, že ho autorka přidala dodatečně.

15.04.2019 4 z 5


Sám neprojdeš Sám neprojdeš Jiří Koukolík

Autobiografická kniha Jiřího Koukolíka je jeho jedinou knihou. Přesto je kniha napsána čtivě, dobře se čte a není suchopárná. Autor se snaží, aby vše vyznělo pozitivně, snaží se po celou dobu zachovat optimismus a ten mu pomáhá vše přežít. Jak sám píše v úvodu, vyhýbá se drsným popisům, spíše chce ukázat soudržnost studentů v lágru a vzájemnou pomoc. Přesto samozřejmě nemůže schovat hrůzu lágru. Často popisuje i vtipkování a přizpůsobivost mladých lidí.

Velmi zajímavá kniha, kterou pro mě ještě ozvláštňuje to, že je v ní napsáno věnování od autora dědovi mého muže: Milému spoluvězni, který zůstal až do hořkého konce, pochodu smrti.

Neskutečné, co dokáže člověk přežít a zároveň, co dokáže jeden člověk druhému dělat.

22.03.2019 4 z 5