AdamMez komentáře u knih
Pro novelisty je podle mne povídková kniha takové nekompromisní veřejné literární cvičení. Je třeba zvolit několik vhodných námětů, každý pojmout trochu jinak, zvolit jiné výrazové prostředky a literární postupy a zároveň zachovat jistou konzistenci, aby čtenář po dočtení neměl stejný pocit, jako když se na spuštěném kolotoči pokouší prohlížet si Vogue. S takovým úkolem se p. Murakami popasoval skvěle. Fantaskní prvky, ve kterých si autor libuje (Afterdark), a které nechává bohužel eskalovat za neúnosnou a nelogickou hranici v 1Q84, jsou zde použity citlivě a s důrazem na svůj filosofický podtext.
Bezbarvý Cukuru Tazaki je podle mě ukázkový příklad spisovatelské krize. Chce to neuvěřitelný talent, aby si autor mohl dovolit vydávat každý rok minimálně jednu knihu a náměty i provedení by zároveň neztrácely na literární kvalitě.
Hlavní hrdina je plochá postava absolutně pasivního příjemce vnějšího dění, což v mnoha literárních postupech funguje skvěle, problém nastává ve chvíli, kdy vnější dění postavu samotnou v podstatě nikam neposouvá, nijak neovlivňuje, nijak se nesnaží o citový nebo jakýkoliv jiný vývoj. A nakonec se dozvíme vykonstruovanou pravdu o jedné lži a partě přátel, ve které se z nesmyslně ochranářského důvodu každý zachoval jako pitomec. Jenže ono je to jedno, protože hlavního hrdinu to sice navěky poznamená, ale vlastně je mu to jedno taky.
Pokud by někoho nezajímala maloměšťácká satira v precizně vypracovaném dokonale otravném monologu protagonisty této eseje, rozhodně doporučuji alespoň předmluvu pana Škvoreckého, která byla jistojistě vynucená okolnostmi doby vydání, ale i s přihlédnutím k této skutečnosti je přímo ukázkovým příkladem spisovatelského bahna :-)
Knihu jsem záměrně podhodnotil, protože ji člověk zkrátka musí vidět v kontextu díla tohoto geniálního autora. A v takovém kontextu je to prostě brak dobrý tak akorát na nic neříkající Nobelovu cenu. Tím autorovi skládám poklonu, nikoliv posměšek.
Jedna z neojbsáhlejších analýz poválečného pojetí kolektivní viny, jakou jsem držel v ruce, vmáčknutá na pár stránek novely.
Kniha, o které Vám budou tvrdit, že je úlitbou režimu a tendenčním politickým románem. Kdyby si středoškolské úči sundaly z brýlí miniaturně sepsaný "stručný výklad sta nejškolomečtěšjších děl pro SŠ", možná by některé z nich přišly na to, že kniha popisuje, jak člověka zničí vnucené politické přesvědčení. Každé, bez ohledu na strany.
Podle mne nejlepší dílo české literatury. Vůbec. Tak malinký národ mohl jen stěží produkovat světovou literaturu, ale o to krásnější je natrefit na knihy, které se tomu nejlepšímu ve světě vyrovnají. Kdyby bylo více česko-jakýchkoliv překladatelů, možná se pojem "Petr a Lucie" ve školách vůbec neučí...
Krásný průvodce starým Berlínem i jeho společností. Velmi obratné vykreslení "napraveného" zlodějíčka nesvévolně ovládaného nejen každým, kdo se objeví v jeho životní dráze, ale zejména vlastní prostoduchostí.
Filosoficky pojatá koláž střetu jedince a společnosti, kapitalismu a socialismu, člověka a pracovního nástroje a jakéhosi citu, který je o to kouzelnější, o co méně o něm víme. Velmi obratný popis post-kapitalistické společnosti.