Adapa komentáře u knih
Moje první setkání s Husemannem a asi poslední. Začnu nejdříve tím dobrým. Knížka má skvělý nápad, skvělý děj, skvělý potenciál. A neumí to využít.
Obrovskou slabinou je průhlednost postav. Od počátku víte, kdo má "temné myšlenky", "zrádné plány" nebo "čestné srdce". Někdy mi přišlo, že knížka je pro mládež a autor má potřebu několikrát na stránce zdůraznit, že některá osoba je ta hodná a některá ta zlá.
Knížce dost ubírá i překlad. Někdo zapomněl po překladateli to přečíst a opravit chyby ve stylu "zhlédl od Tvé misky nebo "měl dlouhé šedé vlasy a vlasy stejné barvy"... Přišlo mi, že překladatel do překladu chtěl dát také co nejvíce "zastaralých spisovných" slov, aby ukázal, že se to odehrává v dávných časech.
Několikrát jsem chtěl knížku odložit a už se k ní nevrátit. Ale říkal jsem si, že ji prostě musím dočíst. Příjemně překvapil konec. Kdo bude ve finále skutečně tím, z koho budou "ostatky sv. Marka" jsem nečekal ani v nejmenším. V tomto měl autor opravdu skvělý nápad.
Je to moje asi už patnáctá kniha od Deavera a začíná se to na mě projevovat. Od začátku jsem ovlivněn klasickým schématem. Perfektní nastudování tématu a problematiky, od první chvíle jasný pachatel, vše na něho ukazuje. Najednou velký zlom, všechno je úplně jinak. Všichni jsou nadšení, jak se to vyřešilo, zbývá posledních pár stran a zase zlom a zase je úplně všechno jinak.
Když jsem četl první knížku od Deavera (Sběratel kostí), tak mě to posadilo na zadek. Když jsem četl podruhé podobné schéma, pokyvoval jsem hlavou. Teď při této cca patnácté knize už ty kompletní zvraty čekám a je to škoda... Je to škoda, že má Deaver tak své zažité schémata a náhlé zvraty na poslední chvíli.
Knížka je dobrá. Místy mě nudily citace z blogu. Ale jinak téma opravdu povedené.
Knížku jsem začal číst kvůli tomu, že ji napsal Frederick Forsyth - jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Po přečtení dlouhé předmluvy a prvních pár stránek jsem knížku cca na rok odložil, nedokázal jsem se do ní začíst. Po více než roce jsem se k ní vrátil a začal číst. Je to styl knížky, která mě nebere, vůbec mi to nesedí na Forsytha. Nenapsat to on, nikdy bych to nepřečetl. Je to napsané tak nějak dětsky naivně, předvídatelně...
Pokud někdo přečte tuto knížku a pak třeba Den Šakala nebo Žoldáky, neuvěří, že to psal jeden spisovatel.
Netradičně napsaná originální sci-fi, která rozhodně stojí za přečtení. Příběh psaný formou rozhovorů a deníkových hlášení – velmi dobra metoda jak vtáhnout do děje. Kapitoly jsou krátké, hned vcucnou do děje a nutí stále otáčet další stránky.
S každou další kapitolou mi je víc a víc sympatičtější tajemný autor všech výslechů, takový nenápadný loutkař, který je nenápadný dokonalý intrikán. Doufám, že se v dalších dílech dozvím víc nejen o tajemné mimozemské rase, ale také o životě tohoto „loutkáře“.
Dobře napsaný další díl epopeje. Škoda, že některé postavy bez vysvětlení zmizely, ale celkově je to stále dost zajímavé. Z potomků starého Prokopa jsou povětšinou rytíři a tomu odpovídá i děj. V tomto díle jsem poprvé přivítal rodokmen osob na poslední straně. V minulých dílech jsem se ještě orientoval, teď jsem se již ztrácel.
Trošku, ale opravdu jen trošku jiná knížka oproti předchozím třem dílům. V této části epopeje se děj točí více "lidsky" kolem běžných rodinných členů rodu Prokopů. V tom desetiletí se nějak moc historicky nedělo, autor se tak více zaměřil na "obyčejné" lidi daného období - chybí výrazné osobnosti Hus, Žižka, Želivský apod. Není to rozhodně na škodu, epopeji to jen prospěje.
Čekal jsem od knihy více, mám rád historické ságy a anotace knížky mě dost nalákala. Pan Soyener toho má o problematice hodně nastudovaného, dokonalá znalost výroby whisky, zpracování čaje, lodních plachet apod. Ale zachází tak moc do detailů až to odrazuje až to ruší od čtení. Přijde mi, že ta knížka měla mnohem větší potenciál, dalo se to využít mnohem lépe. Knížka nabere děj, začne se to dobře číst a najednou to sklouzne do několika desítek mrtvých stran... Některé osoby dostanou dost prostoru, pak najednou zmizí. O některé osobě se zmíní na jednom dvou řádcích a najednou o o několik desítek stran se objeví na scéně bez dalšího upozornění.
Na dost místech jsem to chtěl vzdát, ale říkal jsem si, že je to škoda, že to musím dočíst.
Od začátku mě knížka dostala a pořád jsem se mezi řádky snažil pochopit, co může být jinak. Spiknutí se zdálo být tak obrovské, že jsme matce prostě nemohl věřit i když to všechno z její strany znělo tak věrohodně.
Druhá část, kdy Daniel pátrá ve Švédsku mi přišla dost zestručnělá a odfláknutá. Nenapadlo by mne, že to vše sahá tak hluboko do minulosti a pointu jsem nečekal.
Přišlo mi, jak kdyby se Smith skvěle rozjel, skvěle rozepsal a najednou měl potřebu knížku rychle ukončit, aby se mohl věnovat něčemu jinému. Škoda.
I tak knížku všem doporučuju.
Četl jsem i Dítě číslo 44, obě knihy se nedají vůbec srovnávat. Krom autora nemají nic společného.
Hodně povedený román z římského prostředí. Svým stylem mi připomínal podobné romány od Mika Waltariho.
Jak je u podobných románů u Vandenberga obvyklé, hlavní postava tak nějak proplouvá životem, dovede zbohatnout a potkat se se spoustou historických osob, které tady ale nehrají hlavní roli.
Od začátku je zde zápletka s vrahem, myslel jsem, že se toho bude Vandenberg držet více ale v podstatě až na konci se objasní, kdo za tím stojí.
Román doporučuju, patří k těm povedenějším od Vandenberga.
Zatím nejlepší knížka od Vandenberga, co jsem četl. Čtivý příběh, který nutí stále otáčet další stránky a pátrat po tom, jak se to vše vyvine.
Čtrnáctiletá dívka, kterou zajali Peršané, se řízením osudu stane héterou a na stránkách knížky sledujeme dalších cca 15 let jejího života, kdy je v podstatě u všech důležitějších věcí - bitva u Marathonu, bitva u Thermopyl, bitva u Salamis, dvůr krále Xerxese atd.
Knižka snadno vtáhne do děje i do tehdejšího života. Najde se tam sice několik historických nepřesností, ale dá se to "překousnout".
Kniha není nijak obsáhlá a pokud je na ní čas, dá se krásně přečíst za den za dva...
Velmi povedená knížka, která stručnou formou bez zbytečných odboček podává kompletní přehled Křížových výprav od počátku, přes rozmach až po smutný konec. Kniha je čtivá, neni plná nudných údajů, letopočtů apod.
Všem, kdo se chtějí seznámit populární formou s touto tématikou bych tuto knihu doporučil.
Klasika od Deavera. Povinnost přečíst si tuto knihu pro všechny jeho fanoušku. Skvělá kniha i pro toho, kdo si bude chtít od něho přečíst něco poprvé.
Pro ty, kdo četli ale většinu jeho knih je už od přebalu jasné, jak se knížka bude vyvíjet a kdo bude pachatelem. Kdykoliv je u Deavera nějaký hlavní případ a Lincoln a nebo Amelie náhodně řeší bokem nějaký jiný, tak se ve finále oba protnou a zjistí se, že to je jeden a ten samý případ. Kdykoliv se objeví u Lincolna zmínka o "Hodináři" je jasné, že on je ten pachatel.
Takže už tady je od prvních stránek jasné, že oba případy se propojí a za vším stojí Hodinář.
Jinak velmi dobře napsané, rychle se do toho člověk začte a tak nějak přemýšlí nad elektrickou zásuvkou nebo klikou od dveří, zda to nemůže být smrtící zbraň právě pro něho.
Další řady z motivačních knih, hodí se ale ideálně pro majitele marketingové firmy někde v USA, Kanadě nebo Británii.
Je zde 100 myšlenek z několika oblastí. Většinou na jedné straně krátký popis, na druhé straně jeden až tři praktické body. Některé myšlenky jsou zajímavé, donutily mě číst tu stránku třeba i dvakrát třikrát, jiné jsem rychle přelétl očima a nic mi neříkaly.
V jednom z pravidel se doporučuje vypnutí urgence e-mailu, tak mě nějak napadlo, co autor říká asi nyní v roce 2025 na všechny možné notifikace whatsappu, telegramu apod. v telefonu. Nostalgicky si povzdychávám nad e-maily v roce 2014.
Dobrá myšlenka je tam, že pokud zvedáte telefon, abyste volali právníkovi, aby Vám vyřešil problém, tak už je pozdě. Právníka je potřeba používat jako kondom - preventivně.
V podstatě jsem v knize nenašel nic nového, nic převratného, nic proč bych tu knihu doporučil. Prostě jedna z řady mnoha motivačních knih, tato ale nejde nijak do hloubky.
(SPOILER) Curwoodovým románům jsem propadl kdysi jako kluk někdy mezi deseti patnácti lety, některé z nich jsem četl opakovaně. Kočovníci severu mě ale nějak minuli, knížku jsem si koupil až před nějakou dobou z nostalgie v antikvariátu a teď na ni došlo. Vrátilo mě to do mých klukovských let, kdy jsem snil o životě v Kanadě nebo na Aljašce.
Curwood miloval severskou kanadskou přírodu, obdiv k té divočině je poznat na každé stránce. Sledujeme zde osud malého medvíděte Nýwy, kterému lovec Challoner zastřelí matku a ujme se ho, aby ho společně se svým štěněte Mikym dovezl své dívce, ke které se po téměř třech letech v divočině vrací.
Při plavbě na kanoi se mláďata, připoutaná pro bezpečnost k sobě provazem, poperou, spadnou do vodopádu a lovci se tak ztratí. Po několik měsíců spolu loví a stanou se nerozlučnou dvojící. Nýwa pak usne zimním spánkem a Miky se vydává na toulky po okolí, začne vykrádat pasti lovce Jakuba le Buaua a ten se rozhodne ho zabít. Nakonec ho chytne a rozhodne se z něho udělat vraždícího psa na psí zápasy. Miky se nechce nechat zkrotit.
Na dalších stránkách sledujeme zakousnutí lovce, krádež psa, velké psí zápasy a pak samozřejmě krásný happy end, kdy se setkává znovu Miky nejen se svým pánem Challonerem ale i Nýwou, který se probudil ze zimního spánku.
Rozhodně stojí za přečtení i v době, kdy už nejsme kluci a na zádech si neseme už těch pár křížků.
(SPOILER) Poslední román od Noaha Gordona, který mi ještě chyběl dočíst, jsem měl doma deset let a teprve nyní jsem po něm sáhl. Bohužel mě čekalo zklamání. Je to jeden z jeho dvou nejslabších románů. Několikrát jsem se tak nudil, že jsem knihu odložil na několik dní a vůbec se mi k ní nechtělo vracet. Dokonce jsem musel začít číst znovu od začátku, abych se znovu dostal do děje.
Děj se odehrává v druhé polovině šedesátých let (Gordon knihu napsal v roce 1969) a sledujeme několik dějových linek doktorů ze Suffolkské nemocnice – Adama Silverstonea (hlavní postava), černocha Robinsona Spurgestonea a Kubánce Rafaela Meomartina. Osudy lékařů se proplétají; jsou tu operace, diagnózy a k tomu ještě osobní vztahy. Meomartino a Silverstone soupeří o pozici lékaře na fakultě, a manželka Meomartina se stane Silverstoneovou milenkou. Adam a Robinson se spřátelí a čelí rasovým předsudkům, zatímco Meomartino čelí rozpadu rodiny. Do toho všeho přichází první transplantace a první vážné vztahy mladých doktorů. Na pozadí se odehrává válka ve Vietnamu a vražda Martina Luthera Kinga.
Postavy jsou skvěle vykreslené, což je pro Gordona typické. Bohužel se ale chovají naprosto nelogicky – něco se načne a pak se to nedotáhne do konce. Chybí ucelený děj, a tak jsou to jen střípky z nemocnice během dvou nebo tří let.
Možná nejsem ta správná cílová skupina, a proto hodnotím knihu jen třemi hvězdami.
Pro samou lásku k medvědům, Kamčatce a přírodě zapomněl autor Anatolij Sevastjanov na děj. Nic moc se tam neděje, jen na každé stránce můžeme obdivovat tu úžasnou kamčatskou exotiku.
Sedmnáctiletý student Víťa se nedostal na vysokou školu, tak půl roku pracuje jako dělník, aby si vydělal peníze a mohl odjet na Kamčatku studovat medvědy v Kronocké přírodní rezervaci.
Ochočí si psa Kvítka, oblíbí si medvěda Rema... A půl rok uplyne a musí se vrátit zpět domů, aby zkusil znovu přijímací zkoušky.
Knížku Šedé Eminence v české historii jsem si objednal v jednom e-shopu krátce po jejím vydání v roce 2016. Těšil jsem se na ni, ale na první pohled mne při prolistovávání odradily příšerné ilustrace od Jiřího Šorma. Nelákalo mě to číst, knížku jsem zasunul do knihovny a dostal jsem se k ní až nyní ke konci roku 2023. A přišlo velké zklamání.
Téma knihy je zajímavé, obsahově jsou témata zvolena také zajímavě. Někde jsem se dokonce i začetl. Ale jinak mi vůbec neseděl autorův styl psaní. Knížka se tváří jako naučná literatura, ale do toho jsou vkládány věty, které se tam vůbec nehodí. Například jeden z Přemyslovců se ztratí. A proč? No protože lesy byly tenkrát husté a GPS navigace ještě nebyla. Nebo popisuje manžela jedné šlechtičny, který by voják a dělostřelecká kule mu utrhla hlavu a ruku. No a protože se bez hlavy žít nedá, tak zemřel. Takových příměrů je tam plno.
Takže něco jsem se sice o některých lidech dozvěděl, ale vím, že obsah neodpovídá názvu a že po knize asi už nikdy nesáhnu ani si od pana Händla nic dalšího nepořídím.
Moje druhé setkání se spisovatelem Edem Falcem. Poprvé jsem od něho četl ne moc povedený pokus o prequel k legendárnímu Kmotrovi. Styl psaní i v obou jeho dílech je dost podobný. Ed Falco je profesor angličtiny a tvůrčího psaní na univerzitě, ale sám by se potřeboval ještě dost doučit. Jeho postavy jsou prostě takové moc nevýrazné, obyčejné. Naprosto neumí napsat dobře dialogy, které by vtáhly do děje.
Je rok 1931 a hned na prvních stránkách jsme vtaženy do víru děje, kdy jednadvacetiletý Loretto náhodou uvidí střelbu Vince Colla, zvaného Šílený pes, na jiného gangstera a přitom jsou postřeleny i děti, z nichž jedno později zemře. Loretto se ocitl náhodou ve špatný čas na špatném místě a najednou je mezi dvěma gangy. Buď viděl, kdo řídil a střílel, nebo dával znamení pro střelce, aby mohli zasáhnout cíl.
Hned na prvních stránkách na nás skáče záplava jmen mladých gangsterů (všem bylo jen něco málo přes dvacet), jejich lásek, členů rodin, slavných mafiánů, vyhazovačů. Hodně jmen je v Americe do dneška pojmem a legendou, v Česku jsou to ale naprosto neznámá jména.
Od prvního výstřelu, kdy spolu bojují dva gangsteři, se to vleče až k poslednímu výstřelu. Po celém New Yorku se střílí, gangsteři běhají sem a tam, občas se schovají, občas vypálí bar. Ale je to takové všechno zmatené. Loretto se snaží žit slušný život s rozvedenou Ginou, ale stále více je vtahován mezi gangstery i když je mezi nimi takovým Mirkem Dušínem, který nemusí nikdy udělat nic špatného, na nikoho pořádně vystřelit.
V závěru přichází velký masakr, spousta klišé a krásný americký happy end v epilogu se spoustou dětí a vnoučat.
Dost se to táhlo, nelákalo mě to otáčet další stránky, bylo mi jedno zda ten a nebo tamten gangster vyhraje. Obdivná doporučení na obálce knížky, jak je to román určený obdivovatelům legendárního Kmotra, raději nechávám bez komentáře. Přemýšlím zda hodnotit třemi nebo čtyřmi hvězdami, ale protože autor je profesor vyučující spisovatelskému řemeslu, budu na něho přísnější a dávám jen tři hvězdy.
Knížku jsem měl doma 7 let než jsem ji začal číst. Myslím, že stejná době uběhne, než po ní sáhnu podruhé a zase si ji přečtu.
Knížku jsem si koupil krátce poté, co vyšla, tedy někdy v roce 2008. Od té doby jsem jí mockrát prolistoval a říkal si, že ji musím přečíst. Od té doby jsem koupil nějaké nemovitosti, no investor nejsem, nájemní budovy mi stále nepatří. Tak jsem se po 15 letech, co knížku mám v knihovně na ni vrhl a podařilo se mi ji dočíst na jeden zátah.
Knížka je velmi dobře napsaná, vyloženě ale cílená na amerického čtenáře. Nějak si neumím představit, kdo tady v Česku kupuje podhodnocené domy se 150 bytovými jednotkami.
Ale je tam spousta zajímavých myšlenek, je to taková ta nakopávací knižka, která každému dodává odvahu zvednout zadek z gauče a začít něco dělat.
Myslím si, že tuto knížku by si měl přečíst i každý mladý člověk, který si chce koupit svůj první byt nebo dům na hypotéku. Je tam spousta věcí o tom, co dělat při prohlídce, jak nikam nespěchat apod.
Asi nejsem ta správná cílová skupina, protože knížka mě dost zklamala a snažil jsem se ji přečíst co nejrychleji, abych ji měl za sebou. Je zde zajímavý koncept, kdy každá kapitola začíná minipovídkou, pak pokračuje vysvětlením auta a nakonec do toho vstupuje odborník.
Na knize je poznat, že byla napsána už v roce 1981, ale to zase tak nevadilo. Ale celkově to bylo takové nudné. Povídky byly příliš krátké, nezaujala mě z toho prakticky ani jedna.
Z kapitol jsem si rád přečetl o mikroprocesorech a cestování vesmírem. Nejvíce mě zaujala možnost získávání elektřiny z rostlin, tzv. Aladinovy farmy.
Knížku jsem založil zpět do mé knihovny a obávám se, že už ji nikdy nevytáhnu.