adlen
komentáře u knih
Modrá planeta
Alena Mornštajnová
Knihu jsme četly společně s mojí čerstvě osmiletou dcerou a myslím, že to bylo pro ni tak akorát náročné. Hodně věcí věděla, ale spoustu se také dozvěděla nově. A co si budeme nalhávat, já také :-) Nebo vy snad víte, co v grónštině znamená slovo nanuk? Nebo co je dal bhát?
Děti se v knize seznámí s 11 zeměmi a dětmi, které v té konkrétní zemi žijí. Uvědomí si, že ne všechny děti se mají tak dobře jako ty v České republice. Některé nemohou chodit do školy, některé usínají s hladem a některé se musí stěhovat kvůli potápějícímu se ostrovu, na kterém mají svůj domov.
Kniha má krásné ilustrace a bude jistě krásným dárkem k Vánocům či k jiné příležitosti.
Starosta
Alžběta Bublanová
Začnu tím, že téma náhle nabyté moci mě opravdu lákalo. Těšila jsem se, jak se do toho autorka obuje.
Na můj vkus se ale knižní starosta držel docela zpátky, čekala jsem větší čoro moro.
Ale jako větší nedostatky než přímo osoba starosty, které se mi v knize nelíbily, bylo za prvé to, že se tam pořád pil alkohol. Starosta i jeho žena nepili nic jiného, přišli z práce a šup láhev vína pryč. Rodinná večeře s dcerou doma a šup dvě láhve pryč. Pak ještě každý o samotě v noci víno či pivo. Abstinent rozhodně nejsem, ale je fajn ten alkohol proložit také nealkem
Pak mi tam přišly trochu zavádějící nebo nereálné části ohledně výchovy jejich 13 leté dcery. Přišlo by jim normální, že by už měla sex. Poté řešení její pyromanské aktivity mi přišlo také neadekvátní, stejně tak jakože samotná nemůže jít k psychologovi či psychiatrovi, řeší se to rodinnou terapií a je to prostě složitější.
Zbytečně opakující se mi přišly myšlenky obou rodičů ohledně jejich postavení, zda toho druhého milují či nenávidí, zda kariérně jsou na tom hůře či lépe. Ona stále dokola řešila, že brzo bude stará a ošklivá. Přišlo mi to takové schizofrenní a zbytečné. Nějak jsem se v těch dvou postavách nemohla vyznat, stále se jim měnila povaha, jednou byl starosta dominantní a zároveň ale vyfasoval nákupní seznam a po práci jel poslušně nakupovat.
No prostě mě kniha spíše zklamala. Ale zkusím určitě někdy i další autorčiny počiny.
Promrhaná něha
Jan Šimek
Tak jsem si myslela, že už mě toho v litaratuře moc nemůže překvapit a ejhle :-)
Hlavní hrdina je závislý na pornu a několikrát denně se při jeho sledování uspokojuje. Zároveň ale ví, že to asi není až tak úplně v pohodě a snaží se najít si holku, primárně teda na sex. Ten mu ale v reálném životě nejde ani s těmito dívkami ani s prostitutkami. Je to celé takové bezvýchodné.
Ač je celá kniha víceméně o sexu, není psána nijak hrubě či sprostě. Ano, jsou tam detailní popisy soulože, pornografie včetně nejoblíbenější praktiky hlavního hrdiny, nebudu prozrazovat, ale vše je popisováno tak nějak inteligentně.
Celý příběh je zasazen do doby covidové, na začátku každé kapitoly je přehled světových i českých událostí včetně pandemických opatřeních.
Kniha je opravdu nevšední, není pro každého, puritánům rozhodně nedoporučuji.
Tajný život domorodců
Jan Kholl
Autorovu v pořadí první knihu jsem četla jako druhou, tudíž pro mě už nebyl žádným překvapením styl psaní autora. Jak se prý někde uvádí, je to "vztahovka" ale psaná chlapem, tudíž trošku raritka. Ale ten mužský pohled je mi hodně sympatický.
Že se oběma knihami prolíná stejná osoba hlavního hrdiny Petra, jsem pochopila, až když to autor říkal na křtu jeho druhé knihy. Ale asi to ničemu nevadilo.
Příběh je zasazen do zajímavých kulis zájezdu do Číny. V knize je vše ze života, láska, rozchod, štěstí, smutek, těhotenství, smrt.
Jedinou výtku mám k názvu knihy. Mně prostě evokovala cestopis a tudíž jsem se o ni nezajímala. Stejně tak druhá kniha autora má takový nic neříkající a špatně zapamatovatelný název.
Jinak mohu jen doporučit :-)
Oběšencův vrch
Veronika Černucká
Jelikož to byla moje první kniha od autorky Veroniky Černucké, tak jsem byla v šoku, jak je možné, že někdo píše tak skvělé detektivky a není nikde vidět? :-) Vím o několika českých autorkách detektivek, mají mnohem méně knih než Veronika Černucká, vidět jsou všude, zato kvalita jejich děl je mnohem slabší.
Ale teď zpátky ke knize Oběšencův vrch. Zaujala mě už lokalita, do které byl příběh umístěn, Vysočinu totiž miluju. Zajímavé bylo také prostředí čarodějnictví, sabatů, pověr a legend. Děj rychle plynul, příběh byl napínavý a až do konce jsem netušila, kdo je vrah. Četlo se mi opravdu dobře, líbí se mi styl psaní autorky. Našly by se drobné nedostatky jako vrána, havran a krkavec, nejsou jeden druh nebo třeba mírně překombinovaný konec. I když na vesnici je možná normální, že jsou všichni jedna rodina a neví se, kdo je čí dítě :-) V knize bylo vše, od humoru, napěti přes lásku a sex.
Rozhodně všem doporučuji a už vybírám, kterou další knihu si od autorky přečtu.
