adlen
komentáře u knih
Domek v malinovém údolí
Barbora Majchráková
Velice milý, romantický příběh. Takové letní oddychové čtení. Každá kapitola je vyprávěna jinou osobou, tudíž je čtení přehledné a srozumitelné. Čtenář si pak lépe vše představí a určitou situaci vidí z perspektivy více hlavních osob. V příběhu také nechybí humor.
Nejsem zrovna fanynkou koní, ale zde se do příběhu a k jedné z hlavních hrdinek vyloženě hodili. Ale fanynkou malin jsem stoprocentně, ten malinový sad bych ráda viděla (a ochutnala).
Děj byl někdy moc rozvláčný, ale zároveň v něm nebylo vždy všechno přesně předvídatelné, jak to bohužel v romantických knihách bývá.
Líbila se mi situace, kdy si jedna z hlavních hrdinek myslí, že stále miluje bývalého přítele. Ale většinou už si člověk neuvědomí, že miluje spíš dobu, kdy spolu byli, a že se oba změnili a vše kolem nich se změnilo. Prostě že vstoupit dvakrát do téže řeky většinou nejde. Za mě prostě happyendy za každou cenu nemají smysl.
Ale jak to dopadne v tomto příběhu si musíte přečíst sami.
Křivda
Martin Jun
Velice zajímavý příběh, díky kterému jsem se rozhodla také pátrat po své historii.
Kniha se dobře čte, má fajn řádkování, autorův styl psaní mi sedí.
Hlavní hrdina jako dokumentarista chce zmapovat historii židovské rodiny jeho známe. Je velice zajímavé sledovat historickou linku příběhu a zároveň osobní každodenní život rozvedeného hlavního hrdiny. Jeho vztah s dospívajícími dcerami a to navíc v době covidu.
Příběh dopadne opravdu zajímavě, vše se propojí a konec je opravdu nečekaný.
Při čtení si člověk uvědomí, jak od svých rodičů a prarodičů přebíráme vzorce chování.
Nesmím zapomenout také zmínit, že kniha má opravdu krásnou obálku.
Náhradnice
Jitka Prokšová
Skvělé téma, skvěle zpracované. Dlouho jsem příběh vstřebávala a ještě stále mám v hlavě spoustu otázek. Náhradní mateřství asi vždy bude velké téma. Kniha se odkazuje na skutečnou událost, o to je to asi zajímavější.
Náhradnice je příběhem manželského páru Gity a Petra a náhodně vybrané surogátní matky Nadji. Autorka krásně vykreslila postavy a skvěle k nim sedí i jejich jména. Ženu jménem Gita si představím jako nepříjemnou kariéristku. A ona opravdu taková je. Navíc ještě nemá mateřské pudy, ale přesto nutně potřebuje dítě. Její manžel Petr není zlý, jen je to slaboch. V příběhu je krásné pozorovat, jak se Petrovi a vlastně i Nadje mění hodnoty podle toho s kým žijí a podle prožitých životních situací. Když se člověk zamyslí, tak to asi najde i sám u sebe. U spousty situací jsem musela přemýšlet, jak bych se já zachovala v určité situaci.
V příběhu se dočkáme rozchodů, vážných onemocnění, snah o znovuobnovení vztahu, lží, milosrdných lží i odpuštění. Moc se mi líbilo, jak příběh skončil.
Každá kapitola je vyprávěním jedné z postav. Můžeme nahlédnout do hlavy všem zúčastněným hrdinům a vidět problémy z jejich perspektivy. Kromě třech hlavních aktérů tam je také syn Nadji Nikola, dcera Gity a Petra Klárka a také starší kamarádka a sousedka Nadji Marta. Jediný, kdo mi tam přišel nadbytečný byl trenér Adam, ale naštěstí tam neměl moc prostoru.
Knihu s touto problematikou jsem ještě nečetla a jsem moc ráda, že tato kniha vznikla. Téma je opravdu více než aktuální a donutí vás přemýšlet.
To je cirkus!
Karolína Skučková
Cirkusy odjakživa miluju. Proto mi tato kniha úplně kápla do noty.
Ač je autorka velice mladá a je to její prvotina, je vidět, že si na knize dala opravdu záležet. Psala a dávala ji dohromady pět let, jak uvedla na besedě věnované její knize. Muselo pro ni být velice komplikované se do prostředí cirkusu dostat, je to uzavřená komunita, většinou rodina, která se cizím lidem moc neotvírá. Navíc za situace, kdy je stále otravují nějací aktivisté.
V knize najdeme deset příběhů, deset lidi od cirkusu, kteří popisují, jak se jim s cirkusem žilo. Vyprávění to jsou strašně zajímavá, protagonisté jsou starší, mladší, muži i ženy, rodilí cirkusáci i lidé, kteří se k cirkusu dostali až v průběhu svého života. Jejich životní příběhy jsou opravdu poutavé, krásně se čtou a jsou doplněny nádhernými dobovými fotografiemi. Krásný je také úvod a závěr knihy.
Na konci je slovník cirkusových pojmů takže se člověk i něco přiučí. A je pravda, že na "falle" jsem se několikrát v cirkuse nechala napálit :-)
Celkově jsem se z knihy dozvěděla spoustu nových informací a s chutí jsem četla o světě, který je mi tak vzdálený.
Oceňuji všechny, kteří v cirkuse pracují, je to opravdu těžká práce, zvláště se zvířaty, o které se člověk musí starat od brzkého rána každý den.
Jako malá jsem právě v cirkuse milovala všechna ta exotická zvířata, která dřív nebyla nikde vidět a také samozřejmě krásné akrobatky oblečené v lesklých flitrových úborech. Moje děti také cirkusy milují, akorát naše návštěva asi nezachrání celkově klesající návštěvnost. Vždy se je snažím podpořit alespoň nákupem těch svítících pitomin a cukrové vaty :-) Bylo by mi líto, kdyby cirkusy zanikly. A vlastně by mi bylo líto i kdyby byly už jen ty nové cirkusy bez zvířat. Přeci jen ta vůně pilin a zvířat k cirkusu patří.
Opravdu doporučuji si tuto krásnou knížku pořídit.
Modrá planeta
Alena Mornštajnová
Knihu jsme četly společně s mojí čerstvě osmiletou dcerou a myslím, že to bylo pro ni tak akorát náročné. Hodně věcí věděla, ale spoustu se také dozvěděla nově. A co si budeme nalhávat, já také :-) Nebo vy snad víte, co v grónštině znamená slovo nanuk? Nebo co je dal bhát?
Děti se v knize seznámí s 11 zeměmi a dětmi, které v té konkrétní zemi žijí. Uvědomí si, že ne všechny děti se mají tak dobře jako ty v České republice. Některé nemohou chodit do školy, některé usínají s hladem a některé se musí stěhovat kvůli potápějícímu se ostrovu, na kterém mají svůj domov.
Kniha má krásné ilustrace a bude jistě krásným dárkem k Vánocům či k jiné příležitosti.
Starosta
Alžběta Bublanová
Začnu tím, že téma náhle nabyté moci mě opravdu lákalo. Těšila jsem se, jak se do toho autorka obuje.
Na můj vkus se ale knižní starosta držel docela zpátky, čekala jsem větší čoro moro.
Ale jako větší nedostatky než přímo osoba starosty, které se mi v knize nelíbily, bylo za prvé to, že se tam pořád pil alkohol. Starosta i jeho žena nepili nic jiného, přišli z práce a šup láhev vína pryč. Rodinná večeře s dcerou doma a šup dvě láhve pryč. Pak ještě každý o samotě v noci víno či pivo. Abstinent rozhodně nejsem, ale je fajn ten alkohol proložit také nealkem
Pak mi tam přišly trochu zavádějící nebo nereálné části ohledně výchovy jejich 13 leté dcery. Přišlo by jim normální, že by už měla sex. Poté řešení její pyromanské aktivity mi přišlo také neadekvátní, stejně tak jakože samotná nemůže jít k psychologovi či psychiatrovi, řeší se to rodinnou terapií a je to prostě složitější.
Zbytečně opakující se mi přišly myšlenky obou rodičů ohledně jejich postavení, zda toho druhého milují či nenávidí, zda kariérně jsou na tom hůře či lépe. Ona stále dokola řešila, že brzo bude stará a ošklivá. Přišlo mi to takové schizofrenní a zbytečné. Nějak jsem se v těch dvou postavách nemohla vyznat, stále se jim měnila povaha, jednou byl starosta dominantní a zároveň ale vyfasoval nákupní seznam a po práci jel poslušně nakupovat.
No prostě mě kniha spíše zklamala. Ale zkusím určitě někdy i další autorčiny počiny.
Dvojí život
Jana Poncarová
Dospělá Julie žijící ve Španělsku se v roce 1990 vrací na návštěvu do Československa, své rodné země. Vzpomíná na dobu, kdy jí bylo 15 let a psal se rok 1970. Vyrůstala jako nemilovaný jedináček v rodině komunistického funkcionáře, chodila povinně na housle a komunistické přehlídky. Julie se seznámila s kytaristou Romanem, díky kterému začala zpívat v jejich rockové kapele a sdílí spolu myšlenky o svobodě a pravdě. Julie rodičům lže, říká, že chodí na schůze SSM nebo na hodiny houslí, chodí ale s Romanem na tajné koncerty, nevšivili i Magora a Plastiky. Počmárali památník rudoarmějců a dělají i jíné protikomunistické akce. Julie se setkává s Kamilou, hraje na violoncello, je starší, ale přesto si s ní rozumí. Dala jí její první džíny, poslouchá stejnou hudbu a může s ní o všem mluvit. Kamila ale jednoho dne zmizí, ptá se na ni otce a poznává, že jí něco tají. V roce 1977 jede Julie s orchestrem do Berlína na vystoupení, bydlí ve východním Berlíně a hrají v západním Berlíně. Poprvé vidí ten rozdíl a má ještě silnější potřebu bojovat proti režimu. Není to jen revolta puberťačky, Julie chce žít jinak a chce žít v pravdě. Chce emigrovat. S Romanem spřádají plán, jak to udělat.....
Rozhodně doporučuji přečíst, ať víte, jestli se jim to povedlo. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
"Za svůj životní úspěch považuje to, že ji nezlomili, musela jim ale utéct, aby zůstala sama sebou"
Mrtvá budoucnost
Veronika Martinková
Pátý příběh oblíbené dvojice vyšetřovatelů a opět pecka.
Všechno se více zamotává, člověk už sám neví, co je a co není pravda. Každopádně vztah Davida a Hany prochází mnoha zkouškami a já upřímně bych být Hanou Davida kopla už dávno do zadku
Poprvé se objevuje i otec Davida a celá minulost jeho rodiny.
Vše je krásně uvěřitelné, aktuální. Přesné policejní postupy i třeba práce advokáta či soudce.
Konec je zajímavý a nečekaný a úplně si říká o pokračování, i když už asi nemá být? Každopádně je potřeba číst vše od začátku, jinak by to mohlo být pro čtenáře nepřehledné.
Obdivuji autorku, že si knihy vydává sama. Kniha sama o sobě je krásně graficky vyvedená, kapitoly jsou hezky odděleny, to mám ráda. A dokonce uvozeny černou barvou pro ještě větší přehlednost.
Vždycky mě mrzí, že mám rychle přečteno.
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
Já pořád nevím, který názor ve mně převládá.
Buď že kniha měla opravdu netradiční téma, byla krásně napínavá, strašidelná, mysteriózní, i když na mě občas už moc, no prostě super horror, thriller a asi i detektivka.
Anebo že jsem celou dobu při čtení nemohla opustit myšlenku, proč je vlastně zajímavý vymyšlený příběh postavený na reálné nechutné události, o které všichni četli, všichni ví, že se to opravdu stalo, že někdo opravdu dokáže být tak perverzní a ještě při tom dělá povolání jaké dělá. V tisku byly fotografie dotyčného faráře a rozhodně mi nebyl sympatický, i kdybych to nevěděla. Jenže obrázek tohohle faráře já pořád viděla, když jsem četla o Václavovi, který byl ale zcela jiný člověk. Takže se to při čtení ve mně mlelo, super děj, ale pořád ty vykřičníky v hlavě, proč je vytahován tento případ, který je reálný a opravdu se tak stal a ten člověk je hajzl a v knize to tak není.
Také nějak nevím, proč byla v knize zmiňovaná Otýlie, no prostě mám nějak asi problém s reálnými zločiny zasazenými do vymyšlených příběhů. Zapracuji na tom Ale Imbus tomu pomohl, stáří známí jsou vždycky fajn.
Tudíž se mi tato kniha líbila nejmíň že všech třech, které autorka napsala. Ale je fakt, že Šepotem z lesa nasadila laťku hodně vysoko Těším se na čtvrtou
Promrhaná něha
Jan Šimek
Tak jsem si myslela, že už mě toho v litaratuře moc nemůže překvapit a ejhle :-)
Hlavní hrdina je závislý na pornu a několikrát denně se při jeho sledování uspokojuje. Zároveň ale ví, že to asi není až tak úplně v pohodě a snaží se najít si holku, primárně teda na sex. Ten mu ale v reálném životě nejde ani s těmito dívkami ani s prostitutkami. Je to celé takové bezvýchodné.
Ač je celá kniha víceméně o sexu, není psána nijak hrubě či sprostě. Ano, jsou tam detailní popisy soulože, pornografie včetně nejoblíbenější praktiky hlavního hrdiny, nebudu prozrazovat, ale vše je popisováno tak nějak inteligentně.
Celý příběh je zasazen do doby covidové, na začátku každé kapitoly je přehled světových i českých událostí včetně pandemických opatřeních.
Kniha je opravdu nevšední, není pro každého, puritánům rozhodně nedoporučuji.
MaminkOFF: Malovaly jsme si mateřství
Kateřina Chalupníková
Nejdřív bych ráda vyzdvihla menší formát knihy, který je ideální do kabelky. Také strukturu textu, oddělené kapitoly a i zvlášť oddělené příběhy čtyř žen. Které jsou vlastně propojené cvičením, na které tři z nich chodí a čtvrtá ho vede. Celkově se vlastně jejich životy na konci knihy propojí.
Je to moc zajímavé sledovat, jak každá nahlíží na život jinak, každá vypráví svůj příběh od dětství, svých vztahů s rodiči, kteří je formovali, ať už chtěly či ne a pak se ukazují samy jako matky.
Nejsilnější pro mě byl poslední příběh Zuzany, to jsem si i pobrečela.
Celkově asi žádná z nich nemá šťastný život jako ve filmu, někdo bojuje se zátěží z dětství, někomu se zkazí život až v dospělosti a to díky manželovi nebo dětem nebo nemožnosti ty děti mít.
Asi všechny hledají štěstí, někomu to jde lépe, někomu hůře. Všechny si ale myslí, že se ty ostatní mají lépe a neváží si toho, co mají nebo toho co by mohly mít, kdyby chtěly něco ve svém životě změnit.
Tajný život domorodců
Jan Kholl
Autorovu v pořadí první knihu jsem četla jako druhou, tudíž pro mě už nebyl žádným překvapením styl psaní autora. Jak se prý někde uvádí, je to "vztahovka" ale psaná chlapem, tudíž trošku raritka. Ale ten mužský pohled je mi hodně sympatický.
Že se oběma knihami prolíná stejná osoba hlavního hrdiny Petra, jsem pochopila, až když to autor říkal na křtu jeho druhé knihy. Ale asi to ničemu nevadilo.
Příběh je zasazen do zajímavých kulis zájezdu do Číny. V knize je vše ze života, láska, rozchod, štěstí, smutek, těhotenství, smrt.
Jedinou výtku mám k názvu knihy. Mně prostě evokovala cestopis a tudíž jsem se o ni nezajímala. Stejně tak druhá kniha autora má takový nic neříkající a špatně zapamatovatelný název.
Jinak mohu jen doporučit :-)
Šílená babička
Martina Boučková
Tak tohle byl opravdu úžasný letní román, mrzí mě, že už mám dočteno, měla jsem si ho nechat na dovolenou. Strašně ráda bych znala pokračování, skončilo tak nějak neuzavřeně.
Martina Boučková je pro mě taková Julie Caplin v českých kulisách. Romantický příběh s různými nástrahami, hlavní postava musí být všem sympatická a spousta žen se v ní najde, žena po rozvodu, stará se o dvě děti, milenec se ukáže jako hajzlík, no klasika. Babička, její matka, je úžasná osoba, bere život tak jak přichází, žije přítomností, krásně se stará o vnoučata a je upřímná, což by mělo být vždy bráno jen jako kladná vlastnost.
Přiznám se, že na konci i slza ukápla. Vážně se mi kniha moc líbila. Takže pokud nevíte, jakou knihu vzít na dovolenou, rozhodně doporučuji.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Vlastně nevím, co si mám o knize myslet. Beru ji spíše jako povídku, protože jedna věta na stránku a kniha přečtená za hodinu a půl svědčí spíše o této kratší formě literárního žánru. Toto téma byla už hodně krát zpracováno. Zde opravdu krátce, syrově a jednoduše. Nějak z toho na mě nedýchl pocit hnusu, který bych asi měla mít při vztahu 12 leté a 50 letého, přišlo mi to jako skoro normální vztah. Možná jsem něco přehlédla, ale neměla jsem z dívčiny pocit, že trpí. Kniha je určitě celkové zajímavá, některé slovní obraty zvláště, nevím, jestli díky překladu ze slovenštiny.
Džinové
Fatma Aydemir
Nejprve bych vyzdvihla krásný překlad Viktorie Hanišové.
Knihu napsala německá autorka s turecko-kurdskými kořeny. Proto asi není překvapením, že kniha pojednává o osudech turecké rodiny, která přijela do Německa za prací. Stejně jako většina tureckých migrantů chce v Německu vydělat peníze a vrátit se zpátky domů. Stejně tak otec této románové rodiny, který celý život dřel, aby ušetřil na byt v Istanbulu, ve kterém první den po přestěhování ale umírá.
Děj knihy se věnuje každému z šestičlenné rodiny zvlášť. Nikdo z nich to neměl lehké a každý si chtěl žít život po svém. Rodiče příliš dbali na zvyky a pravidla, děti jako každá mladá generace se snažily odpoutat. Někdo odchodem z domova, někdo rozvodem nebo hledáním orientace.
Všechny postavy byly velice smutné, i když šlo o velkou rodinu, chyběla v ní soudržnost, spolu pohromadě nevydrželi ani den.
Každý měl svá tajemství, své stesky a asi i džina.
Pacanka
Klára Elšíková
Myslím, že Pacanka je opravdu představitelkou moderní současné prózy. Pokud autorka prožila jen část z příběhů v knize, tak klobouk dolů. Děj se odehrává v několika zemích, člověk má možnost poznat různé kultury. Ale především divoký život hlavní hrdinky.
Celou dobu jsem ji obdivovala za odvahu, jak cestuje sama, setkává se různými pochybnými lidmi, spí s různými pochybnými lidmi a nic se jí nestane.
Autorka na křtu knihy uvedla, že je Pacanka kniha pro všechny, to si bohužel nemyslím, jistě se najde dost prudérních čtenářů nebo čtenářek, kteří knihu nerozdýchají.
V něčem mi to připomnělo knihu Rozložíš paměť, prostě čistá, syrová realita, kterou píší mladí autoři a mně se to vážně líbí.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Musím se přiznat, že už se mi dlouho u žádné knihy nestalo, že jsem se tak začetla, až jsem ztratila pojem o čase. Stalo se mi to ale právě včera, kdy jsem dočítala novinku od Jana Kholla Pusťte světlo do tmavého večera.
Musím se přiznat, že předešlou autorovu knihu jsem nečetla, ale už teď stoprocentně vím, že to napravím.
Hlavními postavami jsou dvě ženy, sestry a dva muži. Celá kniha je vlastně o jejich vzájemných vztazích, které se různě protínají a rozcházejí. Začátek i konec děje se odehrává na chatě jednoho z hlavních hrdinů. Ale to co se děje v průběhu, je opravdu čtenářský orgasmus V příběhu je opravdu všechno, co mohou lidé prožívat a člověk si především uvědomí, jak je hrozně důležité načasování, ať už různých životních rozhodnutí, tak i setkání a vztahů s lidmi.
Vše je asi řízeno osudem a člověk se jeden den zachová jinak než den druhý.
Všechny čtyři postavy byly něčím ujeté, ale tak nějak uvěřitelně, aneb kdo z nás je úplně normální.
To, že knihu napsal muž bylo zřetelné zvláště v částech o nevěře a v popisech sexuálních scén. A nemyslím to nijak špatně, bavilo mě to víc než od ženských autorek.
Konec příběhu je tak hezky otevřený a vlastně může dopadnout jakkoli.
Kniha je opravdu skvělá, čtivá a taková jiná. Nečekala jsem, že mě až tak příjemně překvapí.
Odsouzen k smrti
Veronika Martinková
Druhá kniha mé aktuálně nejoblíbenější autorky. To snad ani nešlo jinak. Jde totiž o druhou knihu, kterou jsem opravdu přečetla během jednoho dne. Tak moc napínavá a čtivá byla.
Strašně mě baví styl psaní autorky, žádné příkrasy, odbočování nebo dlouhé odstavce o ničem. Tady vše frčí, tak jak by v detektivce mělo. Vše je srozumitelné a jasné. Moc mě také baví střídání kapitol z pohledy Hany a Davida. Je to nejen zajímavé z hlediska vnímání děje, ale zároveň z hlediska mužského a ženského myšlení.
Prostě doporučuji všemi deseti a jdu číst Vina a trest.
Podíl viny
Veronika Martinková
Jedna z nejlepších českých detektivek, přečetla jsem ji během jednoho dne.
Andělský prach
Cornelia Travnicek
Strašně zajímavé a nosné téma, škoda, že ho spisovatelka plně nevyužila. Kniha mohla být dvakrát tak dlouhá. Jinak super.