Adusa68
komentáře u knih

Milá knížka, kterou stihnete přečíst za jedno odpoledne. Petřinu filmovou tvorbu sleduji už dlouho, proto pro mě byla hodně zajímavá ta její "umělecká" rovina. Ale i její myšlenky a pocity, které se týkaly její rodiny i jí samotné byly milé, místy povznášející a dojemné. A je fajn vidět, že i "profláklé celebrity" žijí úplně stejný život jako my, řeší podobné problémy, umí se radovat z maličkostí a všímat si obyčejného života. :)


Rozhovory jsem četla jako druhou knížku od Sally a musím říct, že Normální lidi je za mě propracovanější kniha. Tady mi chybí právě to hledisko ostatních aktérů, např. Nicka nebo Bobbi. Každopádně je to skvělá sonda do hlavy 21 leté holky, která tak moc neví, co se sebou a prožívá první vážný vztah se ženatým mužem. Občas je trochu naivní, vznětlivá, prchlivá, náladová, pro její věk asi takové typické chování...


Přesně v tomhle stylu jsem uvažovala, že bych napsala i já svou knížku. Bohužel mě ale Markéta předběhla. Ale kdo ví :)
První půlka knížky jsou vzpomínky především na dětství v devadesátkách a dospívání v novém tisíciletí. U hodně věcí jsem se musela fakt smát, protože jsem je téměř zapomněla a já děkuji autorce, že mi trochu osvěžila paměť.
V druhé půlce knížky už je to opravdu intimní zpověď a pro autorku asi trochu i terapie, ale mě to bavilo. Oceňuji, že je v knížce popsána realita života dnešních "mileniálů" (i když tohle označení taky nesnáším). Spoustu lidem tak může pomoci to, že chodit k psychologovi není žádná ostuda a že být sám a být tak spokojený je taky v pořádku.


Plusem téhle i předchozí knížky Losos v kaluži je to, že se fakt dobře čtou. Je to napsané normálním současným jazykem, který oceníme hlavně my "mileniálové". Je mi blízký i autorčin humor a sarkasmus, protože toho je v českých knížkách, které jsem dosud četla já, jako šafránu. Dalším plusem je pro mě vhled do povahy člověka, který trpí úzkostnou poruchou, má nízké sebevědomí a celkově si nevěří. To jsou přesně problémy některých mladých lidí dnešní doby a já jsem jenom ráda, že se o tom píše a že to autorka zasadila do příběhu Terezy.
Zajímavá byla i druhá dějová linka Marie, u které byl překvapivý, i když trochu zrychlený konec.
Vím, že si toho tady všimlo více lidí, ale přesto mi to nedá a mrzí mě pár chyb, které jsem při čtení objevila. První pro mě nepochopitelné bylo, když Tereza hned v první kapitole píše, že se věnuje doktorskému studiu, ale po zbytek knížky se mluví o diplomce? Druhým matoucím momentem byla emailová komunikace mezi profesorem a Terezou, kde se profesor podepsal jako Jan, ale o pár stránek dál se najednou jmenuje Tomáš? A za třetí, holčička Marie asi neroste, protože tam zase neseděl její věk ve vzpomínání Marie na rodiče a manžela vs. její věk v roce 1952. Nechci, aby to vyznělo puntičkářsky, ale nebýt těchto nejasností, hodnotila bych 5*.


Upřímně nevím, na co jsem tak dlouho čekala, než jsem se odhodlala vzít tuto knihu do ruky a pořádně se začíst. Je to fenomenální dílo, které přesně odhadlo a popsalo, co se dělo v průběhu druhé poloviny 20. století. Zároveň spousta dějových linek zůstalo pro čtenáře záhadou a myslím, že to tak je správně.
Knihu je ale dobré číst v naprostém soustředění tak, aby vám neunikla podstata místy až filozofického textu.


Druhý díl plynule navazuje na první, a to i ve stylu vyprávění. Můžu říct, že všechno, co jsem od knížky očekávala jsem ve druhém díle našla. Dějinné události opět zasahují jednotlivé postavy, ale autorka zbytečně nezabředává do podrobností a nechává spoustu věcí na čtenáři, aby si je sám domyslel. Nedivím se tomu, protože v takovém množství postav a v takovém časovém období to zkrátka nešlo napsat jinak. Druhý díl se tedy čte opět dobře a těch 600 stran uplyne jako voda. U druhého dílu oceňuji fotografickou přílohu staré Karvinné. Už teď se těším na závěrečný díl trilogie.


Naprosto skvělý nekonvenční příběh života dvou dospívajících lidí. Žádná červená knihovna, žádné zbytečné vzdychání a žádné zbytečné pitvání se v pocitech. Tohle je prostě realita, kterou dle mého názoru autorka naprosto skvěle vystihla a v některých pasážích hnala trochu až moc do extrému.
V této knize je vidět, jak důležitá je v dnešním životě správná komunikace, kterou dnešní mladí lidé postrádají (i kvůli sociálním sítím). Tak frustrující příběh jsem ještě nečetla (a neviděla - seriál). Vše nemusí končit happy endem, stejně tak jako mnoho lidských příběhů prostě happy endem nekončí.
Je pravda, že absence přímé řeči mi dost vadila, ale o to pozorněji se na čtení musíte soustředit, a tím víc ten příběh vstřebáváte.
Knížka asi nebude vhodná pro ty, kteří hledají nějakou "oddechovku". Určitě doporučuji zkouknout i seriál, který je stejně tak povedený jako knížka.


Michelle jsem měla vždycky ráda a po přečtení její autobiografie mé sympatie k ní ještě o něco více vzrostly. O její cestě do Bílého domu jsem nevěděla nic, a proto obdivuji, že se dokázala vypracovat na úspěšnou právničku, které posléze vštěpovala mladým lidem, že díky vzdělání mohou také něco dokázat, a to je přesně ONO! Jakoby mi mluvila z duše. Krásně a citlivě vyprávěla svůj vztah s rodiči, bratrem, Barackem a dětmi. Pro mě je to ikona, ale ne tím, jak se obléká nebo vypadá, ale tím, jaký je člověk!


Poslední dobou mě velmi baví tento druh knížek a vyprávění. Na tomto příběhu oceňuji, že se věnuje regionu, o kterém toho člověk ví pořád tak málo a přitom se tu odehrávaly dějiny často barvitější než jinde. Autorka nám představila každou postavu, a to opravdu do hloubky přes myšlenky, pocity i hořekování co by-kdyby. Doufám, že bude nějaké další pokračování (možná několik), kde by se osudy stejných postav a jejich potomků vyvíjely přes další dějinné události, kdo ví, třeba až do současnosti. :)


Málokdy platí, že druhý díl je lepší než první, alespoň podle mého názoru. Na Medvědínu a My proti vám se mi líbí, že to není klasická young adult literatura, protože zde jsou vykresleny chování a pocity i dospělých postav. Dějově je tahle knížka o něco propracovanější, obzvlášť manipulativní postava místního politika je skvěle napsaná, protože zamíchá kartami a ovlivní životy všech lidí v Medvědíně. Jsem ráda, že se příběh více orientoval na Benjiho, protože to je má oblíbená postava už z prvního dílu. Nejvíce na knížce oceňuji mistrně napsanou a rozebranou psychologii jednotlivých důležitých postav. Pro mě jedna z nejlepších knížek, které jsem v tomto roce četla.


Zajímavý příběh se silnou hlavní hrdinkou, kterou nesmírně obdivuji. Nějak mi ale nesedl styl vyprávění a použitý jazyk. Nevím, jestli to bylo překladem, nebo je to takhle i v anglickém originále, ale u tohoto typu příběhu bych očekávala trochu jiný jazyk (asi jsem konzerva, bohužel). Upřímně se těším na filmové zpracování, pokud nějaké bude. Myslím si, že ten příběh víc vynikne.


Mně se to prostě líbilo! Ano, začátek byl trochu složitější než si člověk zvykl na přeskakování časových linek a než se pořádně začetl, ale já tu Vladěnu vlastně chápu. První (anti)hrdinka od R.T., která v některých případech jedná impulzivně a iracionálně, ale vlastně proč ne. Tak to v životě chodí. Všichni se tak někdy chováme. Forma a styl mě nevadila, naopak se to vymykalo všemu normálnímu a bavilo mě, že mě knížka vlastně pořád držela ve střehu (skoro jako u odborných knížek, kde musíte text také 100 % vnímat). Nejlepší část byla scéna v autě všech generací "holek", podobně by ten rozhovor probíhal i u nás. :) Za mě tato knížka patří do autorčiných TOP 3.


Čtvrtý díl Cormorana na 720 stránkách...ufff. Nicméně mám ráda styl psaní a vyprávění Rowlingové, a tak mně těch tolik stránek vlastně nevadilo. Hlavní zápletka byla opravdu složitá a široce rozpracovaná. Bohužel pak na konci bylo složitější udržet pozornost na 100 %, aby vám nic z rozuzlení neuniklo. Také se mi poprvé v příběhu Cormorana stalo, že jsem věděla od 3/4 knihy, kdo byl viníkem, proto dávám jednu hvězdičku dolů. Ale i tak doufám v další brzké pokračování.


Tak tohle bohužel nebyl můj šálek kávy. Strašně zdlouhavý a nezáživný děj, dialogy mezi postavami místy nesmyslné. Stále ještě přetrvávající myšlenka, že když se vám nedaří v osobním životě, musí se vám logicky dařit v práci, i když sem se to teda vůbec nehodilo. Jinak souhlas s komentářem Aghatte.


Knížka vystihuje život v Sudetech zachycený na 160 stránkách. Každá kapitola je něčím jiná, ale přesto je něco spojuje, a to místo, kde se celý příběh odehrává a kde se odehrávaly dějiny. Zajímavá sonda do životů místních lidí za každého režimu.


Oceňuji na této knize a na tomto příběhu věrné vyobrazení dobových událostí a životů "obyčejných" lidí téměř ve všech režimech minulého století, ať už se jednalo o život v protektorátu nebo v socialismu. To mě baví na knihách od paní Mornštajnové nejvíce, protože kniha má nějaký spád a její děj není "zaseklý" v jedné době. Nicméně u této knížky mi vadí celkový počet postav, protože jich tu už na mě osobně bylo moc a ač to v ostatních knížkách paní Mornštajnové chválím, tady už jsem občas nevěděla, o kom je řeč (hlavně jsem se ztrácela u postav z cirkusu). I přesto ale chválím, že byly hlavní postavy a jejich život detailně vykreslené. Teď už jen přečíst poslední (první) Slepou mapu a těšit se na další autorčin knižní počin.


Moje druhá přečtená kniha od této autorky a opět mě nezklamala. Kniha se velmi dobře čte, jednotlivé postavy jsou zde velmi dobře vykresleny. Nevadí mi ani skákání v časových a dějových linkách, naopak to dobře podtrhuje celý příběh. Podle mě autorka dobře vystihla chování jednotlivých postav v té době a opět dobře propojila myšlení a pohled na svět dvou
generací. Pro mě to byl uvěřitelný a velmi silný příběh.


Knížku jsem měla celkem rychle přečtenou, protože se mi líbí autorčin styl vyprávění. Velmi originální je propojení jednotlivých kapitol, kde poslední věta předešlé kapitoly je zároveň první větou následující kapitoly. Navíc každá kapitola je psána z jiného pohledu otce a dcery a musím uznat, že tento, leckdy komplikovaný vztah, vystihla autorka naprosto přesně. Oba příběhy se vlastně ke konci spojí a je z toho až dojemný životní příběh jedné rodiny. Vše je zasazeno z velké části do období minulého režimu, což přidává příběhu na originalitě a dává nám nahlédnout do duše zapáleného komunisty a jeho osudu. Mistrně napsané a propracované.


Na knížce se mi líbí, že je strašně netradiční. Netradiční v tom, že o hlavní postavě nevíme po přečtení téměř 400 stránek vůbec nic. Naopak dějové linky ostatních vedlejších postav se posouvají a ty jediné se na konci uzavírají. Moravština mi vůbec nevadila, spíš naopak. V druhé části knihy, která se mi osobně líbila víc, si člověk uvědomí, že rodiče má jenom jedny a může se stát kdykoliv cokoliv, z čehož se zde autorka prostě vypsala. Podle mě přesně vystihla ty vztahy, kdy se lidé mají rádi, ale nedávají si to najevo nějakými gesty či slovy.


Škoda, že děj byl tak předvídatelný, čtenář tak byl ochuzen o zajímavější zápletku. Jinak hlavní postava S. Vinea sympatická a rozhodně by se dalo s ní dál pracovat. Prostředí britské tajné služby dobře vykreslené. Doufám, že se s Vinem ještě setkáme!
